Historie vzniku
aneb Jak to všechno začalo
Dnes už asi těžko zjistíme, kdo si to vlastně vymyslel, aby dvojice naslepo bloudily nocí neznámým terénem až k určitému cíli. Faktem je, že první akce tohoto druhu se uskutečnila v roce 1982 na posledním táboře v Hryzelích. Zrealizoval ji tehdejší Velký šéf Láďa Novák. Škodou 1203 vypůjčenou v táboře ROH ZPA Pečky (tedy u Pečečáků) rozvezl dobrovolníky ve dvojicích v noci po poměrně blízkém okolí tábora. Šlo většinou o okolní vesnice jako Škvrňov, Církvice a další. I tak to nezkušeným táborníkům řádně zamotalo hlavy, takže někteří měli i potíže se do rána vrátit. Zdá se to neuvěřitelné, ale pozdější zkušenosti nás přesvědčily, že je to naprosto normální jev. Zkrátka orientace v noci není jednoduchá.
Akce se přesto setkala s příznivým ohlasem a dokonce se stala symbolem posledního tábora v Hryzelích 1982. Heslo Návrat měli všichni táborníci vyryto na pouzdrech pamětních nožů. Znamenalo to, že do Hryzel se každý rád jednou vrátí, byť by byl kdekoliv. I my se rádi vracíme, nemáme to z našeho tábořiště v Nouzově daleko.
Akce tohoto typu, to bylo něco pro Mártyho. Ten se v nich přímo vyžíval. A tak nebylo divu, že v něm postupně uzrál plán na velkolepou akci po vzoru cvičných výsadků vojenských parašutistů. Vysadit dvojice do neznámého terénu v okruhu 50–60 km od cíle. Pak tato čísla přece jen poněkud snížil na 20–30 km. Praxe však ukázala, že 10–15 km vzdušnou čarou bohatě stačí k tomu, aby si někteří tuto vzdálenost přinejmenším zdvojnásobili.
Svůj plán Márty prvně realizoval na podzim roku 1985. Podzim je pro tuto akci nejvhodnější, protože už je brzy tma, ale ještě není v noci taková zima. Tehdy se akce uchytila a rok nato se konala opět. To už se stala tradicí, skoro jako Rallye Paříž – Dakar. To ovšem neznamená, že by nebyly problémy. V roce 1988 se nekonala, protože Máček už nechtěl riskovat, že ho někdo chytí, jak dělá z Avie autobus. Tradice však byla silná a hodně lidí dumalo, jak to vyřešit. Proto roku 1989 Vojín připravil akci tak, že rozvoz byl organizován osobními auty. Díky tomuto řešení akce nezanikla.
Pravidla soutěže
Soutěže se účastní dvojice (či trojice), které jsou někdy tajně vybírány organizátorem, takže dopředu nikdo neví, s kým půjde. Účastníci jsou rozváženi na určená místa výsadku se zavázanýma očima, aby se nemohli orientovat ani podle světel. Místa výsadku jsou určena tak, aby ze všech bylo zhruba stejně daleko do cíle, o kterém se předem samozřejmě také nic neví. Dvojice se po výsadku zorientují a jdou do cíle. Jenže ono se řekne – zorientují se a jdou do cíle. Účastníci totiž nemají vlastní mapu a nesmějí se domlouvat s domorodým obyvatelstvem. Kdo je přistižen a legitimován policií, je diskvalifikován. Stejně tak za použití dopravního prostředku.
Jak se tedy orientovat? Podle směrovek, jízdních řádů a podle hvězd. Někdy lze narazit i na nástěnné turistické mapy na návsích. Kdo ve škole zanedbával zeměpis, tomu se to teď nevyplatilo. Už to nevypadá tak snadno, jak by si leckterý nezúčastněný čtenář představoval, že? Mohu vám ale s klidným svědomím říct, že existují jedinci, kterým by v noci nepomohla ani vlastní mapa.
Co si tedy může cestovatel s sebou vzít: svítilnu, sirky, jídlo, pláštěnku apod. V každém případě má hlídka s sebou zalepenou obálku s občanskými průkazy a penězi pro případ ztroskotání, tužku, deník a zalepenou obálku se zprávou o cíli akce (kterou smí otevřít jen při vzdání akce).
Kapitolu samu pro sebe představují deníky. Díky nim vznikly reportáže sestavené podle zápisů jednotlivých dvojic. Tyto reportáže zachycují autentické zážitky i humorné příhody z nočního putování.