„Dobře utajený lom“

15. ročník akce Návrat se konal ze soboty na neděli 7. - 8. října. Sraz je už v 17:00. Finanční požadavky jsou stejné jako loni, 30 Kč na naftu, 50 Kč pro případ ztroskotání. Vzhledem k tomu, že pohonné hmoty od loňska silně podražily, lze předpokládat, že za tuto cenu se daleko nedostaneme. Padají sice různé dohady o cíli akce, ale ukazují se nakonec jako mylné.

Schází se nás celkem 17. K dispozici jsou dvě avie, a tak Marian rozhoduje, že avia s Čertem a Starostou naloží batohy se spacáky a odjede přímo do cíle založit tábor. Výsadky rozveze Kosa s Marianem a Syslem. Sysel je dva týdny po operaci kolena a proto bude tentokrát navigovat. Je tu 6 nováčků. Z našich řad Aleš a Lasse, Lucie si přivedla kamarádku z Prahy Zuzanu, kolínské gymnázium vyslalo dvě učitelky Danu a Inu a Eri reprezentuje Kůzle. Počet všech účastníků akce Návrat tak stoupl na 115. Úctyhodné číslo.

Marian chystá obálky, pak provádí školení nováčků. Pravidla jsou doplněna o nový prvek. Máme poslední rok 20. století, komunikační technologie vítězně táhnou světem. Z toho logicky vyplývá zákaz použití mobilních telefonů k dálkové navigaci. Není nic jednoduššího, než zavolat někomu domů, aby se podíval do mapy. O tom se nám před patnácti lety ani nesnilo. Teď nedávno jsem slyšel, že Američané přestali kódovat signál pro přesné určení polohy (systém GPS). Přesnost tak stoupla na desítky metrů (možná míň). Za chvíli budeme muset na Návratu zakázat elektronické zápisníky s družicovou navigací.

Po 18. hodině se skládáme do avie a vydáváme se na cestu. Strašíme nováčky vyprávěním různých historek z předchozích Návratů a čekáme, co nám Kosa letos vyvede. Už si chystáme žaludky na oblíbený kolotoč na kruhovém objezdu, ale Kosa tentokrát volí variantu kličkování uličkami a kruhákem jen projede. Ti kdo se snaží sledovat cestu, jsou zmateni jako obvykle, ale brzo získávají záchytný bod. Podjezd, zatáčka vpravo, zatáčka vlevo, železniční přejezd - neklamná znamení, že avie právě minula Kutnou Horu a míří na Čáslav. Železniční přejezdy na Kalabousku a v Čáslavi to potvrzují.

V Čáslavi Kosa zajel do ČSAD natankovat. Zde strávili asi půl hodiny, protože nemohl najít klíče od nádrže. Po různých úvahách jak se do nádrže dostat se podařilo klíče najít. Potom Kosa všem vypálil rybník. Vyjel z Čáslavi zpátky na Kolín, u Kalabousku přejel železniční přejezd a za ním odbočil na právě otevřený obchvat Čáslavi, o kterém ještě nikdo nevěděl, že už je v provozu. V kabině je veselo, chvílemi až moc a Marian si chystá obálky na výsadky. Zato na korbě už jsou všichni naštvaní, že to trvá tak dlouho. 

19:55

Konečně první výsadek.

„Novomanželé, čeká vás svatební cesta,“ hlásí Marian.

Všem je jasné, že do akce vyrážejí Lenka a Mejla, kteří mají právě týden po svatbě. Avie odjíždí a oni otevírají zprávu.

Byli jste vysazeni na Českomoravské vrchovině. Vaším cílem je lom nazývaný
BORECKÁ SKALKA.
Nalézá se mezi obcemi BOREK a KRABOROVICE.
Opsaný desetikilometrový okruh prochází zhruba městy
Golčův Jeníkov, Chotěboř a Třemošnice.
No a to by mohlo stačit.
 
Přístup k lomu je ze státní silnice mezi Borkem a Kraborovicemi
po šotolinové cestě asi 150 m od ní.
 
NESCHÁZEJTE Z CESTY. LOM SI PROHLÉDNETE RÁNO.

Pokud možno přicházejte z tohoto směru!
Lom není celý oplocen a zkratky přes les či pole by mohly mít špatné konce.

Šťastnou cestu přejí Čert, Kosa, Starosta, Marian

Počasí je mizerné, neustále mrholí, občas se rozprší víc. Lenka s Mejlou se po chvilce prvních manželských rozepří (opravdu prvních?) vydávají za avií. Ta se však po několika minutách vrací a nastává další dilema, zda cesta není slepá. Nakonec pokračují dále.

20:20

Lenka a Mejla jsou v Biskupicích. Nacházejí autobusovou zastávku. Vzápětí se z budky vynoří osamělý muž a velice ochotně se dotazuje, kam se potřebují dostat. Současně jim sděluje, že dneska už nic nikam nepojede. Pán se pokouší o konverzaci marně, protože Lenka a Mejla se drží pravidel a dělají mrtvé brouky. Nakonec pán zdrcen neúspěchem mizí ve tmě. Autobusová zastávka nic zajímavého neobsahuje, a tak pokračují dál.

20:25

Nikdo nechápe, proč to trvá tak dlouho. Od předchozího výsadku uběhlo už půl hodiny a teprve teď je tu výsadek druhý. Že by bloudění?

Na cestu se vydávají Dana a Ina. Ještě odpoledne prošly školením Inina manžela, který je učil, jak v totální tmě trefit do civilizace.
„Nejvíc randálu dělá vždycky kravín.“

Po tomto školení obě málem vzdaly účast, ale manžel je vysadil před klubovnou a rychle odjel. Teď jsou uprostřed tmy a nastupuje prvotní panika nezbytně doprovázená životně důležitými otázkami typu: Kde to ksakru jsme? Kam to krucinál jdeme? Kde je kravín?! Panika posléze částečně ustupuje, protože v dáli (podle Danina odhadu asi 1 km) jsou vidět světla. Optimismus kalí jenom Inino zjištění, že manželem deklarovaná impregnovaná kapuca to s tou nepromokavostí asi nebude myslet zas až tak vážně. Mají ale celkem slušné zásoby jídla, takže aspoň vysílením, hlady, natož podvýživou nezemřou. Aspoň jedna opravdu pozitivní zpráva.

20:45

Třetí výsadek tvoří Lucie a Zuzana. Okolo pole, občas les, světlo nikde a hlavně spousta mlhy a jemného deště, který vítr žene do tváří. Po krátké poradě se vydávají směrem, ze kterého přijela avie.

Procházejí strašidelně tmavým lesem, všude tma, drbou a v tom proti nim vyběhlo cosi ze tmy lesa, rozeběhlo se to přímo na ně. Obě stojí jak přibyté a řvou sborem. Zvíře se asi 1,5 m od nich zastavilo a uteklo zpátky do lesa.

20:48

Dana a Ina se pomalu ale jistě došinuly do Golčova Jeníkova. Danin odhad jednoho kilometru se ukazuje správným. Na autobusové zastávce je jim už hej - vesnice Kraborovice je tu uvedená, takže už si věří, že dojdou a v klidu začínají devastovat kalorické zásoby.

21:00

Lenka a Mejla přišli do Ronova nad Doubravou a pokračují do Třemošnice. Hustě prší.

21:05

Další výsadek. Na řadě je Aleš a já. Jsme vysazeni přímo na křižovatce, takže směrovky si musíme nejdříve oběhat. Na druhou stranu si ale můžeme vybrat. Směrovky ukazují do tří směrů - Habry, Golčův Jeníkov, Leština u Světlé. Hvězdy sice nejsou vidět, ale fouká studený vítr, takže lze předpokládat, že fouká od severozápadu. Avie přijela od Leštiny a pokračovala na Habry. Protože v okolí Habrů to neznám, kdežto u Golčova Jeníkova jakž takž, volíme nakonec směr na Golčův Jeníkov. Koneckonců pokud se avia pohybuje po obvodu kruhu, je potřeba zamířit dovnitř. Aleš živě souhlasí, především ale proto, že sám vůbec netuší, kde je.

21:10

Pátý výsadek následuje tentokrát brzy a je to Káťa a Slon. Jsou vysazeni na silnici uprostřed polí. Vyrážejí za avií, nikoliv proto, že by mohla jet k cíli, ale proto, že to je z kopce. Sami sebe trápí a přesvědčují se, že na otevření obálky je stále dost času po zorientování.

21:15

Dana a Ina došli na náměstí v Golčově Jeníkově. Ina si raději omotává čelovku kolem zápěstí, protože nechce vzbuzovat nežádoucí pozornost domorodého obyvatelstva, no prostě nechce vypadat jak zbloudilý horník z Ostravska. Na mapě na náměstí si ujasňují směr a opět svačinka. Pořád mrholí.

Lucie a Zuzana jsou na nádraží ve Vlkanči a z železniční mapy zjišťují, že jsou mimo vyznačený trojúhelník. Vybírají tedy nový směr. Snad bude lepší.

21:23

Chrtníč. Vcelku nezajímavá vesnice. Není tu žádná křižovatka, takže jí procházíme a pokračujeme dál. Jména Borek a Kraborovice mi něco připomínají. Nakonec si vzpomínám. Na prvním ročníku Návratu mě u Borku vysadili s Dodem. Pak jsme šli do Vilémova a ten je nedaleko Golčova Jeníkova, to znám z několika výprav. Trasa je tedy víceméně jasná, i když možná není nejkratší. Alešovi to ale nevadí, hlavně když nebude příliš dlouho bloudit.

21:30

Vysazeny jsou Šárka a Janinka nedaleko Kněže. Po přečtení dopisu si byly skoro jisté, jak to v cíli vypadá, protože Janinka tam asi před pěti lety byla s Lucií a Ančou na víkend na kolech. I Šárka tam byla, dokonce letos, když jeli ze zdravotnického školení v Češkovicích. Jenže kámen úrazu je v tom, jak se tam dostat. Obě věděly jen to, že je to někde u Golčova Jeníkova.

V Kněži je jízdní řád autobusu, kde je jeden ze tří záchytných bodů - Chotěboř. Vydaly se tedy tímto směrem.

21:40

Martina a Tom jsou vysazeni. Počasí je stále nevlídné, mrholí, ale aspoň není zima. Věnují poslední pohled zadním světlům výsadkové avie a následuje rozbor situace. Kde je Chotěboř, Golčův Jeníkov a Třemošnice vědí, ale kde jsou oni? K nejbližším světlům vyrážejí přes pole. Tomovi se jde po oranici v kanadách dobře, ovšem Martině se náhodou vyzula polobotka a ona udělala setrvačností ještě dva kroky.

Káťa a Slon přicházejí na první větší křižovatku, otvírají obálku a zjišťují, kam mají jít. Tedy spíše jen čtou, protože vůbec netuší, kde by se mohl lom nalézat. Na křižovatce odbočují vlevo. Doprava je to na Havlíčkův Brod.

21:45

Kobylí Hlava je vesnička patřící pod Golčův Jeníkov, ale jinak kolem dokola je pustina. Pokračujeme dál nekonečným lesem.

Lenka a Mejla jsou v Třemošnici na autobusovém nádraží. Nad pozdní večeří v autobusové čekárně debatují o dalším postupu. Na nohy nalepují první náplasti. Po večeři se vydávají na cestu směrem na Běstvinu.

21:55

Poslední výsadek tvoří Sláva, Lasse a Kůzle. Jsou vysazeni kousek od hřbitova. Sláva se chce nejdřív jít někoho zeptat, kde jsou, ale pak si uvědomil, že se zeptat nesmí. Ale oni by s ním domorodci asi stejně nemluvili. Měli štěstí, že u hřbitovů jsou autobusové zastávky, aby se babičky nemusely k hrobům plahočit pěšky. Po zkonzultování jízdního řádu se znalostmi zeměpisu naše trojice zkonstatovala, že stejně netuší, kde jsou, a tak prostě vyrazili k nejbližšímu světélku.

21:56

Káťa a Slon došli do Habrů. Hned na kraji vesnice je velká drůbežárna. Podle ukazatelů si můžou vybrat mezi Golčovým Jeníkovem a Chotěboř. Vybírají Golčův Jeníkov, protože je to blíž.

22:00

Lucie a Zuzana jsou v Kozohlodech a pokračují na Golčův Jeníkov.

Šárka a Janinka jsou v Tisu. V telefonní budce našly v seznamu útržky mapy východních Čech, ale zrovna tahle oblast chybí. Pokračují dál na Chotěboř. Janinka má prasklou botu a v ní mokro.

22:04

Martina a Tom jsou v Kameni. Už tedy vědí, kde jsou. Tom vyrábí plánek a přemýšlí, jak se šikovně dostat do Borku. Nakonec se spoléhá na svůj instinkt a vede Martinu přes pole pod azimutem Borek. Všechna světla najednou zmizela a oni se ocitají uprostřed absolutní mlhy. Jako by je někdo ponořil do sudu s mlékem. Tam se orientuje špatně, naštěstí vypomáhají dráty vysokého napětí.

22:05

První vesnice, na kterou Sláva, Lasse a Kůzle narazili, byl Čachotín. Tady zjistili, že se odsuď jinam než do Chotěboře stejně nedostanou, a tak tím směrem vyrazili.

22:26

Kdybychom poslouchali dopravní značky, tak bychom se do Golčova Jeníkova hned tak nedostali, protože jsme před chvílí minuli zákaz vjezdu. Na kraji města je rozestavěný obchvat, takže s autem se tam nedostanete, i když zrovna na staveništi nás jedno auto minulo. Takže správnější je spíš říct, že s autem se tam nesmí, ale projet se dá. Jsme tedy v Golčově Jeníkově. Ani se tu moc nezdržujeme a pokračujeme na Vilémov. Začíná mě nepříjemně dřít malíček levé nohy, ale zevnitř, mezi prsty. Asi písek v botě.

22:30

Dana a Ina procházejí Vilémovem. Nijak je to tady nezaujalo, dokonce místní diskotéka zůstala nepovšimnuta. Dana začíná vysvětlovat Ině, co je to vlastně šotolina. Pomáhá si ale přitom rukama, což se ukazuje jako značně nepraktické, protože je tady naprostá tma. Nicméně stačily dvě minuty a Ina to pochopila.

Lucie a Zuzana jsou v Římovicích. Lucie je stále víc přesvědčena, že ví přesně, kam jdou, ale najisto trefí pouze z Golčova Jeníkova. Ten už není daleko.

22:33

Sláva, Lasse a Kůzle došli do Rozsochatce. Tady to začalo vypadat optimističtěji, mimo autobusové zastávky tudy vedou i koleje. Lasse ihned vyráží prozkoumat zastávku. Posvítí dovnitř přímo na pár, který asi už nebavila probíhající diskotéka a raději si šli užívat jinam. Lasse se nezalekne ničeho a ihned studuje jízdní řád a ponouká nás, ať se jdeme taky podívat. Není jasné jestli na řád nebo na ten páreček. Jízdní řád byl stejný jako ty ostatní, směr Chotěboř zůstává. Vydali se hledat vlakovou zastávku, tu ale nenašli a tak se vrátili zpět. Lassemu to nedá a jde se znovu podívat na jízdní řád, no na řád. Páreček tam ještě byl.

22:45

Po tři čtvrtě hodinové chůzi po silnici první třídy, kde jezdí jedno auto za druhým, to přestává Káťu a Slona bavit. Na křižovatce s ukazateli Frýdnava, Rybníček odhadují, že na Rybníček, by to mohlo být správně. Hlavně sám název se jim moc líbí. Plánují velký piknik. Letošní akci po stránce jídla vůbec nepodcenili a Návrat zahájili velkým nákupem v Delvitě. Prší čím dál víc.

Šárka a Janinka přišly k hlavní silnici. Nikde žádné ukazatele. Házejí si tedy žetonem z nákupního vozíku. Padá doleva, ale stále jsou pochybnosti. Šárka vytahuje dvoukorunu. Panna Chotěboř, orel Golčův Jeníkov. Dvoukoruna určuje Golčův Jeníkov, potíž je ale v tom, kudy to je. Vydávají se doprava v domnění, že jdou do Golčova Jeníkova. Ve skutečnosti však jdou na opačnou stranu na Havlíčkův Brod.

23:00

Lucie a Zuzana na náměstí v Golčově Jeníkově z mapy zjišťují, že tušení o lomu za Jeníkovem bylo správné, teď už jdou na jisto.

Lenka a Mejla jsou v Běstvině, kde právě hodiny odbíjejí 23 hodin. Veřejné osvětlení zhasíná a rázem je tma jak v pytli. Pokračují na Spačice.

23:10

Dana a Ina nacházejí šotolinu a podle Marianova popisu pátrají po lomu.

23:13

Dorazili jsme do Vilémova. Míjíme odbočku do Habrů. Podle kilometráže jsme si přidali asi 1, možná 2 km. Ale taky jsme se mohli ztratit. Na náměstí je rušno, diskotéka duní. My ale pokračujeme dál na Chotěboř. To už víme z jízdního řádu autobusu.

23:20

Martina a Tom se dostali do Veselé. Původně sice chtěli jít podle azimutu, ale za těchto podmínek… Co teď? Tady být nechtěli. S pomocí jízdního řádu volí směr Chotěboř. Za chvíli procházejí Sedletínem, který navazuje hned na Veselou. Oni ale moc veselí nejsou, protože to zakufrování jim vůbec nepomohlo.

23:25

Šárka a Janinka potkali po dlouhé době první směrovku. Skuhrov doprava, rovně Havlíčkův Brod. To už jim je jasné, že jdou špatně. Řeší to tak, že na první odbočce jdou doleva, i když netuší, kam vede.

23:31

Dana a Ina jsou v cíli.

23:35

Káťa a Slon jsou v Rybníčku. Následuje piknik a malý odpočinek. Déšť přechází v mrholení a oni pokračují dále na Jakubovice. Zanedlouho usedají do překrásné dřevěné autobusové zastávky. Ta prostě nemá chybu. Byla by věčná škoda nesníst něco z těch svých dobrot i zde. Nezůstalo jen u jedné.

23:42

Lasse o Chotěboři říkal, že je to velkoměsto, ale když tam Sláva, Lasse a Kůzle dorazili, nevypadala větší než Kutná Hora. Bohužel směrem na Chotěboř to bylo do kopce a trojici už začaly bolet nohy. V Chotěboři na náměstí se posilnili a Lasse neustále povykoval na kolemjdoucí dívky. Sláva a Kůzle se dohadují, jestli je Lasse doopravdy hodně opilý nebo, jak řekl Kůzle, „nadrženej jak stepní koza“. Z Chotěboře už věděli, kam jít, a vyrazili směrem Nová Ves a Borek. Už je začaly notně bolet nohy a tempo bylo jen tak rychlé, aby moc nezmokli.

23:45

Je mi divné, že už dlouho nebyla žádná vesnice. Jen jsem to řekl nahlas, ze tmy se vylouply stíny stavení. Jsme v Točicích a je tu tma jak v pytli.

23:53

Kraborovice jsou jen o kousek dál. Na konci vesnice je šotolinová odbočka vlevo. Pro jistotu ji zkoušíme, ale vede někam mezi domy. V popisu se píše, že to má být mezi Kraborovicemi a Borkem a tohle je moc blízko. Jdeme tedy dál.

0:00

Šárka a Janinka jsou v Olešné a nic jim to neříká. Ve vesnici je poměrně rušno, asi nějaká diskotéka. Janince se blíž moc nechce, ale když v telefonní budce zahlédla telefonní seznam, dala se dokonce do běhu. Mapa východních Čech je pryč. Že by tu už byl někdo od nás? Vytrhly si tedy aspoň slepé mapky telefonních obvodů Chotěboř a Golčův Jeníkov (pouze vesnice bez silnic a navíc každá v jiném měřítku). pokračují tedy dál po hlavní silnici, aspoň si to myslí, protože ukazatele tu nikde nejsou (zajímavý úkaz, už to trvá nějak dost dlouho).

Lenka a Mejla na křižovatce před Borkem zahýbají vpravo na Kraborovice a intenzivně hledají šotolinovou odbočku. Baterkou pročesávají krajnici a za chvíli odbočku mají. Teď jen jestli je to ta pravá.

Martina a Tom jsou na křižovatce. Ukazatel ukazuje Habry 9 km. Tak tam ne. Pokračují směrem na Chotěboř, ta je vzdálená 7 km. po chvíli je tu další vesnice - Jilem. To je ale pěkná díra s telefonní budkou a hlavně bez pořádné odbočky na Borek. Následující Hutě jakbysmet.

0:10

Je po půlnoci, ale v kulturáku ve Vilémově to stále žije, diskotéka je v plném proudu a Lucie se Zuzanou uvažují, že by si šly zatrsat. Návrat vítězí a tak smůlu mají vyrušení milenci na autobusové zastávce.

Pořád jdeme po silnici a nikde žádná rozumná odbočka. Začínáme být nervózní. Proti nám náhle blikne slabé světlo. Že by baterka?
„To byl odraz světla auta,“ tvrdí Aleš.

Já si ale pořád myslím, že tam někdo byl. Baterka se už neobjevuje. Buď jsem měl halucinace, nebo dotyčný cestu našel a odešel po ní. Hledáme o to intenzivněji. Prošmejdíme několik sjezdů na pole, ale nikde šotolina, jen bahno. Najednou Aleš řekl:
„Tady je něco.“

A opravdu. Nenápadná odbočka ze silnice, málem bych ji přehlédl. Jdeme po šotolině a najednou jsme doslova v louži. Cesta zmizela, kolem nás je snad celé parkoviště. Šotolina všude kam dohlédneme občas přerušená dost hlubokými loužemi. Do jedné jsme už šlápli, takže máme mokro i v botech. Našli jsme nějakou cestu vycházející z tohoto plácku. Ta nás přivedla až na kraj skály. Pod námi v hlubině svítí světla a my víme, že jsme u cíle. Jen se tam dostat. Tudy to ale nepůjde. Šotolina končí a jsme na poli. Vracíme se zpátky a hledáme jinde.

0:15

To co jsem zahlédl nebyla halucinace, ale baterka Lenky a Mejly, kteří právě po krátkém zaváhání dorážejí do cíle. Marian je posílá pro pamětní kartičky a nabádá je, ať nikam nespadnou.

0:26

Slyšíme rachocení dveří Čertovy avie. Už to musí být kousek. Tím směrem vybíhá menším příčným valem a rigolem přehrazená cesta. Jdeme po ní a šotolina pokračuje. Za chvíli vidíme postavy u ohně, stany a avie. Je to sice víc než 150 m od silnice, ale jsme v cíli.

Marian nás posílá pro pamětní kartičky do lomu. Jdeme tedy tam. Zde je světelná stezka, to jsou ta světla, co jsme viděli shora. Plahočíme se po úbočí skal, co chvíli nám ujede noha, ale všude okolo je tma. Na konci jsme našli u svíčky pamětní kartičky. Když jsme pak viděli ve dne, kudy jsme šli, řekli jsme Marianovi, že nemá rozum. Pod námi byl několikametrový sráz a jezero.

0:30

Šárka a Janinka jsou v Horní Krupé a svačí za pochodu. podle ukazatele pokračují na Lysou.

0:50

Rankov je pro Martinu a Toma poslední naděje, že nebudou muset až do Chotěboře. Odbočují vedlejší ulicí do pole, kudy je ještě chvíli doprovází pěšinka pro traktory a nakonec i ta mizí v nenávratnu. Na poli, které jinak mají tak rádi, začíná trochu pofukovat a oni protahují krok. Po půlhodině cesty se dostávají na silnici od Nejepína. Je jim jasné, že Chotěboř je nemine. Další přespolní pokus si nechávají na jindy.

0:57

Sláva, Lasse a Kůzle jsou v Nové Vsi u Chotěboře a vědí, že jdou dobře.

1:00

Lucie a Zuzana zažívají před Kraborovicemi další hororovou příhodu. Někteří jedinci prostě katastrofy přitahují. Jdou si v klidu po silnici, když tu je minulo auto, které několik desítek metrů před nimi zastavilo. Zastavují se také a ve tmě čekají, co se bude dít. Auto se po chvilce otočilo a vyrazilo proti nim. Děvčata skáčou do pole a zalehávají k zemi. Posádka auta ještě jednou provádí nájezd, nakonec to ale vzdává, obě se stačily vždy včas před reflektory auta schovat. Jak je vidět, k tomu, aby byl člověk znásilněn, není potřeba diskotéky.

1:30

Cesta do Lysé vede lesem, ještě k tomu mlha, takže není vidět na špičku nosu, natož aby se Šárka a Janinka viděly navzájem. Tma je i ve vesnici. Jdou stále rovně.

1:45

Káťa a Slon přišli do Kláštera. Stále netuší, kde jsou a jen tak odhadují, že když bude nejhůř, nakonec se stejně do Golčova Jeníkova vrátí. Klášter je až nad očekávání velký. Jezdí zde 2 autobusové linky, ale ani na jedné není žádná ze dvou hledaných vesnic. Procházejí Klášterem a na hlavní vyrážejí směr Golčův Jeníkov. Berou to na jistotu.

1:47

Lucie a Zuzana ještě vyplašené předchozím zážitkem přicházejí po šotolinové cestě k lomu, když tu vidí světlo. Zuzana odmítá pokračovat, ale Lucie ji přesvědčuje, že tohle nebude žádný uchyl, ale cílové tábořiště. Má pravdu, jsou opravdu v cíli.

2:14

Sláva, Lasse a Kůzle se v Borku radují, že jsou u cíle. Jen Lasse sýčkuje, že už měli zahnout a že jdou špatně.

2:15

Šárka a Janinka jsou v Jilmu a vůbec netuší, jak se zde octly. Únava přináší myšlenky na ukončení akce, jenže v této zapadlé části Čech nikoho nestopnete. Nikde ani živáčka. Došly až na rozcestí na Sedletín a vracejí se zpět do Jilmu. V telefonní budce konečně nacházejí mapu východních Čech. Jenže hledané vesnice zde nejsou. Odcházejí na druhou stranu.

Martina a Tom proklouzli nenápadně okrajovou částí Chotěboře a už míří po pohodlné hlavní silnici na Golčův Jeníkov. Je zajímavé, jak z člověka spadne to napětí nejistoty ze správného směru. Najednou všechny domněnky škrtá a prostě chce dorazit do cíle v jakémkoli čase. A potom už skoro v cíli se adrenalin stupňuje - co když ostatní měli problémy, co když přece jen nejsme ti poslední. Naděje zůstává až do konce.

2:26

Sláva, Lasse a Kůzle dorazili do cíle.

2:40

Asi po hodině cesty Káťa a Slon, kteří rozhodně už nikam nepospíchají, zastavují a prohlíží si autobusový jízdní řád na zastávce u odbočky na Vrtěšice. S radostí zjišťují, že konečně vidí linku, na které jsou námi hledané vesnice. Chybička je v tom, že poslední hodinu šli přesně na druhou stranu. Tak tedy čelem vzad a zpátky do Kláštera.

3:20

Káťa a Slon jsou opět v Klášteře a trochu zklamaní usedají do autobusové čekárny na hlavní silnici v Klášteře. Stačilo, kdyby se před dvěma hodinami pořádně rozhlédli. Od místa, kde se předtím rozhodli jít směrem na Golčův Jeníkov, je dělí necelých 300 m. Nu což, to je osud. Další cesta je již jasná. Po autobusové trase do Vilémova a Kraborovic až k odbočce k hledanému lomu.

Šárka a Janinka jsou v Rankově a podle mapky zjišťují, kde jsou. Jdou tedy do Chotěboře.

3:35

Šárka a Janinka procházejí vesnicí s názvem Svinný. Cesta je záživná, každou chvíli vesnice, nicméně přemýšlejí o tom, že by z Chotěboře jely vlakem do Kolína.

3:50

Cestu z Chotěboře už mají Martina a Tom za sebou. Z průměrné sychravosti se stává férový liják a tak radši ani nesvítí, aby neviděli, kolik vody po nich teče. Teď je tu ale konečně Borek a je tedy třeba zbystřit pozornost. Martina nachází cestu k lomu a cíl je na dosah ruky.

4:00

Šárka a Janinka jsou v Chotěboři a bojují samy se sebou jestli mají skončit nebo ne. Nakonec vyhrává soutěžní duch. Jdou dál a škodolibě doufají, že Káťa a Slon jsou také ještě na cestě. V tom se sice nemýlí, ale ony to mají přece jen o něco dál.

Chotěboř je překvapivě velké a rušné město. Jenom není jasné jestli trousící se jednotlivci jdou z flámu nebo na ranní směnu někam do kolbenky. Na náměstí je turistická mapa a teď už je všechno jasné.

4:05

V cíli se objevili Martina a Tom. Čas není žádná sláva, ale poslední určitě nebudou.

4:10

Káťa a Slon pořádají poslední piknik. Zastavují se v poslední autobusové zastávce ve Vilémově. Člověk by neřekl, že zde bude tolik zastávek. Ačkoliv jim toho ještě spousta zbývá, jsou plní až k prasknutí. Pomalou chůzí vyrážejí do Kraborovic a dále již podle popisu k cíli.

5:20

Šárka a Janinka jsou v Nové Vsi u Chotěboře a únava je čím dál větší, hlavně nohy bolí už od kyčlí až po palečky. Rozednívá se, takže mohou schovat baterky. U odbočky vlevo Janinka přesvědčuje Šárku, aby se tam šly podívat, že jí to připomíná příjezd k lomu.
„Jdi si sama, já na tebe počkám, na mapě v Chotěboři
byl lom nakreslený až za Borkem,“ oponuje Šárka.

Janinka to vzdává a pokračují dál.
„Ksakru, kde už jsou ty baráky, ta blbá vesnice!“ nadávají.

Bolest nohou už je tak velká, že se každou chvilku zastavují.

5:25

Káťa a Slon v klidu dorazili do cíle. Celkem vzato mají za sebou hezkou noční procházku. Mohli jít možná rychleji, ale jak říká Slon, lom není zajíc, ten neuteče.

6:45
„Už nemůžu. Pomóc!“

Šárka mele z posledního. Janinka ji utěšuje, že lom je blíž k Borku než ke Kraborovicím.

Konečně Borek. Cíl je nedaleko a jeho vidina jim dodává sílu pokračovat. Už je světlo.

7:01

Šárka a Janinka jsou v cíli. Kukají okýnkem do Kosovy avie, jestli tam někdo nespí. Asi Kosu vylekaly. Vystrčil hlavu a řekl:
„Jděte dolů a doleva a přineste ty papírky.“

A zase si lehl. Děvčata jdou podle návodu do lomu, po cestě míjí fóliák, ale domnívají se, že je to někdo cizí. V lomu sebraly svíčku a louč, ale nic jiného nenašly. Už je světlo a stezka není osvětlená. Vrátily se tedy zpět po cestě a mrkly ze zvědavosti do fóliáku. K jejich překvapení na ně vykoukl Marian. To už se začali trousit další, takže na spánek už nedošlo. Až jindy.

Je ráno a ti, kdo mají ještě nohy, se jdou podívat za světla na lom. Stojí to za to. Přijíždí auto. Jsou to potápěči, kteří sem jdou skládat nějaké zkoušky. Vůbec jim to nezávidím. Je poměrně chladno a voda určitě teplá nebude. Oni samozřejmě mají neopren, ale stejně. Chvíli čekáme, jestli je uvidíme v akci, ale jim to dlouho trvá. To už se zvedá Čert, že bude muset jet. Jdeme taky. Potápěči se teprve převlékají.
„Oni jsou v tom neoprenu oblečený,“ konstatuje překvapeně
a taky trochu zklamaně Marian při pohledu na mladou potápěčku.

Následuje skupinové foto, nástup do obou avií a odjezd. 15. ročník akce Návrat se uzavírá. Jaký byl? Došli sice všichni, ale časové rozdíly byly tentokrát značné. Po loňské rychlovce zase jedna klasika. Takže uvidíme, co bude za rok.