18. ročník akce Návrat se konal poměrně pozdě, a to z pátku na sobotu 31. října - 1. listopadu 2003. Marian sice stanovil začátek akce na 17:00, ale zapomněl, že až do 17:30 ještě probíhá jedna schůzka, takže stejně všichni půl hodiny jen tak čekali. Pak Marian začíná úřadovat a po několika škrtech se počet účastníků ustálil na čísle 18.
Po dlouhé době je rozvoz opět aspoň částečně řešen osobními vozy, protože avia je nepojízdná. Kosa přijel s dodávkovým mercedesem, ale tam se tolik lidí jako do avie nevejde. Marian si tedy neodpustil kulturní vložku po vzoru Vojína, který v památném 4. ročníku nechal účastníky zavázat si oči šátkem a pak pronesl památnou větu:
„Stoupněte si tam, kam ukazuju.“
Podobně tomu bylo i letos. Nevidomé účastníky si rozebrali řidiči do svých aut a akce mohla začít. Nejdřív se tedy seznámíme s obsahem obálky, kterou dostala každá dvojice s sebou.
Ahoj kamarádi,
byli jste vysazeni, jak tušíte, ve středočeském kraji deset kilometrů od základů
hradu, které byly zrekonstruovány v 60tých letech minulého století. To místo se
nachází v trojúhelníku obcí Chlístovice - Maxovna - Polánka.
Jsou to základy hradu Sion.
Na přístupové cestě k hradu bude hořet oheň. Nedbejte ho a
najděte na skále reliéf zobrazující majitele hradu. Zde najdete pamětní kartičku
na dnešní akci návrat
19:22
Jsme vysazeni. Ač jsem to neměl v úmyslu, tuším s téměř stoprocentní jistotou, kde jsme. Z Kolína jsme vyjížděli přes železniční přejezd, pak jsme jeli víceméně stále rovně a po odbočení doprava jsme opět přejeli koleje a vzápětí následoval výsadek. Takže tipuju Církvice u Kutné Hory. Dan se tváří, že tomu nerozumí a že to nechá na mě. Jsme od železničního přejezdu jen asi 100 metrů,takže nebudu frajeřit a raději si to zkontroluju.
Je to tak. Jsme tedy v Církvic a snadnější výsadek už jsme asi mít nemohli. Trasa je jasná. Okolo Kutné Hory a Poličan do Malešova a pak po značce na Sion. Chtělo by se říct „To nemůžeme zkazit.“ Jenže zkušenosti mě od takového tvrzení odrazují. Vyrážíme do Kutné Hory.
19:24
Vysazeny jsou Číslo a Záškrt přímo u hřbitova u Nebovid.Protože věděly, že Sion je někde za Kutnou Horou,vydaly se na Kaňk, který je na obzoru vidět.
19:25
Všude je tma a Siny s Honzou jsou vysazeni na černé asfaltové silnici, která vede kdovíkam. Zadní červená světla mercedesu neúprosně mizí v dáli. Honzovi se už předem nelíbí pravidlo, které zakazuje kontakt s domorodci i kýmkoli jiným (včetně operátorky služby Eurotel asistent). Jak následující hodiny ukázaly, asi věděl proč. Jméno Sion znají a už tam i párkrát byli. Jenže ne z této strany. A jména tří okolních vesnic jim nic neříkají. Siny ještě k tomu řekla, že je po jakémsi očkování a nesmí se fyzicky namáhat. Na straně, kam zmizelo auto, nebylo vidět nic. Na druhé straně jsou světla asi 250 m vzdálené vesnice. A tak se vydali za světélkem.
Štěně a Aleš jsou vysazeni na silnici mezi poli. Nedaleko je vesnice, jdou tedy tam.Ukazuje se, že jsou to Libenice.
19:27
Káťa a Slon jsou vysazeni kdesi v polích. Ačkoliv měl Slon tendence podplatit Mariana, aby na něj byl milosrdný ve výběru dvojice, diví se teď více než dost. Oba jsou překvapeni a nechápou, jak to takhle mohlo dopadnout. Shodují se na tom, že této náhodě stejně nikdo neuvěří. Při debatě o různých životních náhodách vyrážejí k nejbližší vesnici.
19:29
Proběhl výsadek Kokose a Ještěra. Jsou sice v dolíku, ale světlomety auta ozařují rozcestník turistického značení. Ještěr není z cíle putování příliš nadšen. Na Sionu už dlouho nebyl. Navíc turistické značení je k ničemu, protože ukazuje na Kolín a na Ratboř.Kdyby tam nebylo vůbec, bylo by to lepší. Po chvíli zjišťují, že jsou u ratbořského viaduktu. Ještěr vybírá směr přes pole, trochu napravo od Kaňku. Jdou kousek po poli, pak přelézají trať a zase po poli.
19:35
Pod Kořenicemi jsou vysazeni Kamča a Tom. Vědí, kde jsou,a volí směr Chotouchov.
19:40
Sysela Píďa jsou vysazeny, mercedes se vzdaluje a ony zjišťují, že se mají vydat na Sion. Je chladno a fouká vítr. Směřují k nejbližší vesnici.
Káťa a Slon jsou v Třebešicích.Káťa hned v prvním domě poznává stavení, ve kterém strávila již pár víkendů.Jsou tedy zorientováni, hlavní body jsou jim jasné, cíl taktéž. Škoda jen, že se zase vracejí stejnou cestou zpět. Jdou na Kutnou Horu. Vesnice Kluky jim zněla dost nedůvěryhodně, což byla chyba, protože tudy vedla nejkratší cesta.
Siny a Honza dorazili do Kbílku. Vědí tedy přesně, kde jsou (aby ne), a vědí také,kam jít nechtějí. Z toho plyne jediný závěr. Otočit se zpět a následovat směr, kterým se vydal výsadkový automobil.
19:45
Štěně a Aleš našli v Libenicích opuštěnou budku a hledají mapy. Aleš není troškař a bere rovnou celé Zlaté stránky (prý jsou už stejně staré). Daleko je však nenese, protože jsou příliš těžké, a věnoval je nebohé stařence (snad je ráno najde).
19:50
Zuzka a Sláva jsou vysazeni v Hatích. Tady to zná každý z nás. Sláva se těšil, že půjde s Píďou, ale ta mu zmizela se Syslem. Teď tu stojí se Zuzkou, koukají na vavřinecký kostel a přemýšlejí, kudy na Sion. Protože odhadují, že Sion je někde mezi Kutnou Horou a Uhlířskými Janovicemi, vyrážejí jim nejméně známou cestou na Jindice.
Kokos a Ještěr se po poli dostali do jedné vesnice (jsou to Dobešovice).Nacházejí autobusovou zastávku, ale její jméno není v jízdním řádu označené. Dál pokračují po silnici.
19:55
Siny a Honza došli do Ratboře. Nastává další chvíle na rozhodnutí. Vlevo střed vesnice, vpravo tma. Jdou doleva a po chvíli chůze se objevila další křižovatka s ukazatelem na Kolín. Tam nechtějí, a proto se vracejí zpět a vydávají se do již zmiňované tmy. Cesta rychle zmizela a oni se ocitají na jakési skoro cestě někde mezi poli. Tak pokračují po této cestě necestě, loukou neloukou, polem nepolem…
Sysel a Píďa jsou v Bečvárech. Je jim jasné, že je třeba jít na Kutnou Horu.
20.00
Kamča a Tom prošli Chotouchovem a pak odbočili na hlavní silnici na Kutnou Horu.
Jsme na kraji Kutné Hory, ale dovnitř nejdeme a vydáváme se po zbraslavické silnici nahoru okolo ČKD. Je to docela nuda. Dlouhá rovina a hlavně silný provoz. Ještě že je silnice dost široká a je kam uhnout.
20:04
Štěně a Aleš jsou v Gruntě. Chtějí navštívit nejmenovaného pana profesora Krátkého,ale chuť zvítězit je odrazuje. Hraje zde libá hudba.
20:10
Kokos a Ještěr dorazili do Červených Peček. Ještěr má depresi, protože takhle si to nepředstavoval. Na návsi pak řeší dilema. Jít na Kutnou Horu, což je jistota,ale zacházka, nebo na Vysokou? Vyhrává směr Vysoká přes Bojiště. Kousek od návsi je telefonní budka. Jsou v ní Zlaté stránky a v nich mapa.Ještěrovi se moc líbí, takovou ještě neviděl. Jen to měřítko je nějaké divné.Ještěr ho odhaduje něco kolem 1 : 200 000 až 300 000. Pozdější přeměření ukazuje cca 1 : 639 000.
20:15
Číslo a Záškrt jsou v Libenicích, ale co teď? Cesty jsou dvě, správná pravděpodobně jenom jedna, ale která? Lehká pomoc! Roztočená láhev jim ukázala cestu. Asi po deseti metrech se rozhodly, že půjdou přeci jen tou druhou cestou (samozřejmě špatnou).
20:20
Zuzka a Sláva jsou v Jindicích, kudy ale teď? Na Kolín či na Kutnou Horu? Samozřejmě, že na Kutnou Horu, snad jen kdyby to bylo lépe označeno. Tak se stalo, že se nevědomky vydávají směrem na Kolín.
20:28
Káťa a Slon přicházejí na okraj Kutné Hory. Směr další cesty je jasný, okolo ČKD po nekonečně dlouhé, rovné hlavní silnici směrem na Malešov. Zrovna dnes, když zhruba vědí kam jít již od začátku, je to tu samá autobusová zastávka a v ní jízdní řády, které toho vždy hodně napoví.
20:30
Kokos a Ještěr si v Bojišti dávají pauzu, svačinku, orientaci mapy. Pokračují dále po silnici, před nimi jsou Opatovice. Ještěrovi se to ale nelíbí a navrhuje zkratku přes pole. Argumentuje tím, že silnice je nuda, bude to dobrodružnější. Je tam tušit les, obejdou ho zleva, a zároveň jeto pěkný orientační bod.
Štěně a Aleš zahajují putování noční Kutnou Horou. Došli až na náměstí a odtud pokračují po turistické značce údolím Vrchlice směr Sion.
20.40
Kamča a Tom jsou za Suchdolem na křižovatce u Vysoké. Zvolili taktiku nikam neodbočovat a držet se hlavní silnice. Je taková bezpečná.
20:43
Zuzka a Sláva už v Červeném Hrádku vědí, že šli špatně a že musí odbočit. Další cesta je vede do Solopysk.
20:53
Tuhle silnici mám v malíčku, jezdíme tudy na chatu, takže vím, že nejkratší cesta do Malešova vede zkratkou přes pole okolo Poličan. Silnice, po které jsme až dosud šli, totiž původně vedla přes Kutnou Horu a Poličany a u bývalého železničního přejezdu je odbočka na Malešov. Na tu se musíme dostat. Takovéto zkratky u mě nejsou obvyklé, ale v tomto případě jdu najisto. Doufám jen, že pole nebude bahnité. Naštěstí nebylo.
21:00
Siny a Honza už to chtěli vzdát, ale vytrvali, a potom, co minuli nějakou černou skládku a přeskočili kdovíjakou tekoucí vodu, je cesta necesta dovedla do Chotouchova. Ten se ukázal být osudným zlomovým bodem.Našli tu telefonní budku s již rok starými, ale jejich potřebě dostačujícími Zlatými stránkami. Půjčují si dva listy s mapami Kolínska a Kutnohorska. Vybírají optimální kombinaci vesnic, přes které se dostanou k cíli. Ovšem potom nastal naprosto nečekaný a osudový problém. Dostat se nějak na správnou cestu z Chotouchova. Zkusili snad všechny možné i nemožné, včetně rozhodování zda risknout pole či nikoliv. Tak riskli pole. Ovšem asi po třiceti metrech si to rozmysleli a vrátili se raději zpět do Chotouchova.
Číslo a Záškrt dorazili na Kaňk. Jen co utekly partě postpubertálních individuí, rozhodly se posvačit v příkopě. Sotva však otevřely termosku, už u nich zastavila policejní hlídka a zjišťovala, zdali jsou střízlivé.
21.10
Kamča a Tom jsou v Přítokách. Před chvílí je málem srazilo projíždějící auto. Řidič zastavil a chtěl si to s nimi vyřídit. Nakonec dostali nabídku na odvoz, což odmítli. Odbočují doprava na Bylany a už tuší, že to chtělo odbočit dříve.
Kokos a Ještěr překonali hřeben a přes pole sešli k svítící vesnici. Jsou to Miskovice. Ještěr určuje další postup s tím, že směr je třeba dodržet. Následuje krátké pole, pak roští a v něm plot - obora. Pak louka, potůček, prudké stoupání, řádně pohnojené pole řepy. A silnice, spíš zpevněná cesta. Jdou tedy po ní. Před nimi se objevují stromy. Představivost maluje alej okolo silnice a za ní Vrchlickou přehradu. Opět si zkracují cestu přes pole. Přeludy se rozplývají, je tam jenom ta silnice.
Zuzka a Sláva došli do Solopysk a hledají telefonní budku.Už tu však někdo asi byl a ze seznamu odcizil mapu Středočeského kraje. Náhle se objevují dvě postavy a není to nikdo jiný než Sysel a Píďa,které se sem dostaly odkudsi přes pole. Sláva má radost. Všichni čtyři teď sedí v autobusové zastávce a jedí.
21:13
Jsme v Malešově. Vzpomínám, kdy jsem byl na Sionu naposledy. Byla to výprava Míši a Verči a šli jsme určitě přes Maxovnu. Ještě si ze zasutých vzpomínek vybavuju, že se tam jde od malešovského nádraží. Koleje jsou ale někde vlevo nad námi a silnice se noří dolů do údolí. Zbytečná zacházka. Koukám, kde nechal zedník díru a vzápětí uhýbáme do jedné z ulic vedoucí zhruba po vrstevnici. Po několika stech metrech se nacházíme na příčné hlavní ulici vedoucí do kopce k nádraží.
21:15
Káťa a Slon schází z hlavní silnice a míří do Poličan. Slon si vzpomíná, že zde byl před rokem a půl na školním výletě a začíná si být čím dál jistější. Ke každému správnému výletu patří návštěva nějaké té pamětihodnosti a vzhledem k tomu, že jediná v rozumné vzdálenosti od kempu v Malešově je zřícenina hradu Sion, je jasné, že Slon si už tuto trasu jednou prošel.
21:20
Štěně a Aleš občas hledají červenou značku, ale celkem hladce doputovali na konec Kutné Hory. Aleš má radost a na cestu staví stříšku ze dvou prkének a taky přinesl odrazku, asi aby je nezajelo auto.
21.21
V Bylanech chcípl pes, tedy obrazně řečeno. Nikde se nesvítí.Kamča a Tom míří na Roztěž.
21:23
Jsme u nádraží v Malešově a na ukazateli čteme povzbuzující informaci, že Sion je po modré značce vzdálen pouhých 3,5 km.Vydáváme se do Maxovny.
21.35
Kamča a Tom se na konci Bylan rozhodují, jestli mají jít na Velký rybník nebo na Roztěž.Je jim jasné, že údolím Vrchlice do cíle vždycky nějak dojdou, ale předpokládají, že po silnici to bude lepší a rychlejší, takže vítězí Roztěž.
Číslo a Záškrt našly v Kutné Hoře zcela náhodou rozcestník, který oznamoval, že po červené to je na Sion 12,5 km. Bláhově si myslely, že už nelze zabloudit.
21:40
Jsme v Maxovně a pátráme bedlivě, kde bude značka odbočovat. Odbočku nacházíme na konci vesnice. Zbývá 1,5 km. To už přece nemůžeme minout.
21:46
Štěně a Aleš se nacházejí pod hrází Velkého rybníka nedaleko zbytku mlýna, který vyhořel před téměř 100 lety roku 1904 při přehřátí „krupníku“.
21:50
Jako kdybych nevěděl, že jít po turistické značce v noci není žádná legrace.Modrá značka zmizela. Problém je v tom, že si naprosto přesně vybavuju, že tudy jsme na oné poslední výpravě na Sion šli. Sešli jsme po louce do údolí až k Vrchlici a pátráme po značce. Nikde nic. To už mi dochází, že tenkrát na výpravě jsme také zabloudili a přesně tady. Jediný rozdíl je v tom, že to bylo ve dne.Nevadí. Ztratili jsme sice modrou značku, ale údolím musí jít ještě značka červená. Je třeba jít proti proudu.
Obcházíme skupinu stromů, přecházíme louku a noříme se do lesa, stejně jako tenkrát ve dne. Naštěstí stromy jsou zde poměrně na řídko, takže není problém mezi nimi jít. Dan je z této situace poněkud rozpačitý.Evidentně netuší, kde je, a netuší, jestli to vím i já. Po několika stech metrech se po pravé straně objevila cesta a na stromě červená značka. Paměť mám ještě dobrou.
21:58
Sysel, Píďa, Zuzka a Sláva jsou v Rozkoši. Pokračují dále na Karlov.
22:00
Uběhla dobrá hodinka a Siny s Honzou jsou stále v Chotouchově.Po krátké pauze a uvažování, kterou cestu ještě nezkusili, se přece jen jedna objevila. S radostí se po ní vydali. Ta ovšem brzy změnila svůj směr a dovedla je zpět do Chotouchova. Tak tohle už není sranda a navíc to přestává být i vtipné.
22:01
Štěně a Aleš netuší, kde jsou. Ztratila se červená značka, ale po nějaké době se objevuje modrá a po chvíli rozcestník. Už jen 6,5 - 8 km (podle toho kudy).
22:05
Káťu a Slona vítá cedule Malešov.Slon, který je přesvědčen, že cíl nemůže minout, nekouká ani na ukazatele turistických značek a bezhlavě jako býk v aréně se vrhá po červené. Káťa mu zato samozřejmě nadává, ale jeho jistota ji přesvědčuje také. Nic jiného jí ostatně nezbývá. Hned na druhé křižovatce ještě v Malešově, ale míjejí odbočku a jdou směrem na Maxovnu, což si po chvíli rozmyslí, vrací se a pokračují po červené na Roztěž.
22:10
V Nové Lhotě se setkali Kamča s Tomem a Kokos s Ještěrem. Kokos s Ještěrem moc nepospíchají, terénní vložka Kokosovi příliš neprospěla, a tak jim Kamča s Tomem ukazují záda.
Jdeme údolím už poměrně dlouho a Dan je nervózní. Ujišťuju ho, že už to není daleko. Po chvíli se objevují vysoké valy a za chvíli nás vítá světlo svíček a reliéf s vyobrazením Jana Roháče v nadživotní velikosti. Dan ožil a vrhá se k reliéfu pátrat po kartičkách. Pak se vydáváme na cestu temnými ruinami jen sem tam ozářenými svíčkami. Nevysoké zbytky zdí tvoří ve tmě ze Sionu docela slušné bludiště.
22:21
Štěně a Aleš jsou na rozcestí v Papírnici a podle něj neušli za posledních 14minut ani metr. Pro uklidnění slouží chvilka poezie:
Tygři v buši nežijí,
neboť žijí v Asii.
Kožíšky jim nešijí,
proto chodí nazí.
22:22
Dorazili jsme k ohni, kde se hřejí Marian, Kosa a Čert. Jsme tu první a po nějaké době je jasné, že už to tak zůstane. Časový rozdíl je dokonce tak velký, že jsme si mohli dovolit zakufrovat ještě víc.
22:25
Kamča a Tom v Roztěži odbočují na Malešov. Kokos a Ještěr, kteří jdou za nimi, dělají totéž.
22:30
Siny a Honza se nakonec přece jen vymotali z Chotouchova a pokračují dál na Solopysky.
22.35
Těsně před Malešovem se potkávají Kamča a Tom s Káťou a Slonem. Jenže zatímco ti první jdou do Malešova,ti druzí si to rázují přímo proti nim. Překvapení je na obou stranách. Obě dvojice pak dumají, jestli ta druhá zná lepší trasu.
Pochvíli se odehrává totéž znovu, když Káťa a Slon potkávají Kokose a Ještěra.Slonova jistota vrtá Ještěrovi hlavou. Navíc je tu červená značka, která se tu objevila odkudsi z lesa a možná vede na Sion.Ještěrovi se to ale nezdá a dává přednost Malešovu.Uklidňuje ho myšlenka, že Tom s Kamčou před nimi jsou z toho určitě rozhození ještě víc. A to potěší.
Sysel, Píďa, Zuzka a Sláva v Karlově nacházejí ukazatel na Malešov.
22.40
Kamča a Tom procházejí Malešovem a hledají turistickou značku, která je dovede do cíle.
Káťa a Slon se hrdinně vrhají po červené turistické značce do lesa. Na ukazateli je jasně napsáno Sion 4,5 km. Slon stále mele cosi o tom, že má boty Šéďovky (tedy obuv značky Prestige), ve kterých sám mocný Šéďa absolvoval nejeden Návrat a tedy ho zaručeně donesou do cíle. Kátě se to sice nezdá, ale nechává ho při svém. Cesta začíná být horší a značky čas od času mizí.
22:45
Číslo a Záškrt ztratily v údolí Vrchlice značku a po nejbližší silnici se dostaly do Poličan.
22:50
Kokos a Ještěr našli v Malešově turistický ukazatel. Zpátky po červené na Sion, dopředu po modré taky Sion, ale o kilometr méně. tady není co řešit.
Jetu dost živo, protože za chvíli je dobíhá Aleš se Štěnětem. Aleš si stěžuje, že Štěně neběhá, a pořád ji popohání. Za chvíli se Kokosovi a Ještěrovi vzdalují doslova sprintem. Ještěr se tomu jen směje. Však ono je to přejde.
23.00
Kamča a Tom jsou v Maxovně. Modrá značka odbočuje vpravo, ale oni jdou dále po silnici, aby se na modré neztratili. Nad Maxovnou už vidí zář ohně. Tom neodolá a tradičně míří přes pole. To si přece nemůže nechat ujít.
Káťa a Slon jdou po lesní cestě po turistické značce směrem na Sion. Slon začíná Kátě už pomalu lézt na nervy,protože už se nevychloubá jen správnou obuví, ale navíc přidává věty typu:
„Vidíš to, už začínám být dobrý skoro jako Šéďa. Jdu v noci Návrat, v lese, potmě a ještě navíc po turistický značce. To jen tak někdo neumí.“
No uznejte, to by vám určitě také lezlo na nervy.
23:06
Kokos a Ještěr jsou v Maxovně. Pokračují po modré značce a brzo dohánějí Aleše a Štěně. Teď nerozhoduje rychlost ale orientace. Na nejdůležitějším rozcestí jdou Štěně a Aleš rovně, zatímco Kokos a Ještěr zatáčejí doleva. Značka dlouho nic, ale nakonec se objevuje. Lesní cesta není stavěná na Ještěrovu výšku.
Štěně a Aleš zjistili, že značka zmizela. Vrátili se po louce zpět, značku našli a zamířili do lesa.
23:10
Sysel, Píďa, Zuzka a Sláva jsou v Nové Lhotě a další trasa se jim už rýsuje docela jasně.
23.15
Kamča a Tom jsou u ohně, ale ještě musí pro pamětní kartičku.
23:20
Možná to byl zákon schválnosti, nebo spravedlnosti, ale někdo (Slon na Boha nevěří) se rozhodl Slona potrestat. Chudák Káťa ses ním svezla také, i když v tom byla více méně nevinně. Červená značka vedoucí k vytouženému cíli mizí kdesi v lese. Káťa se Slonem už nejdou, ale bloudí. Motají se lesem, na několikrát se vracejí k poslední značce, kterou viděli a hledají další. Jejich počínání se mnohem více podobá nočnímu azimutovému závodu. Jen ty buzoly jim chybí.
Číslo a Záškrt jsou v Malešově a nacházejí turistický ukazatel. Záškrt si vzpomíná na minulý rok, kdy šli na Sion s družinou na táborovém dvoudeňáku.
23.26
Kamča a Tom jsou v cíli jako druzí.
Sysel, Píďa, Zuzka a Sláva dorazili do Roztěže a pokračují na Malešov.
23:30
Siny a Honza se ocitli v Solopyskách. Po tolika útrapách nemohlo následovat nic jiného, než pauza na nabrání sil na další cestu. Začíná jim být pořádná zima a chce se jim spát. Kilometr se už dávno netváří jako kilometr, ale přinejmenším jako tři. Stejně už není kam pospíchat.Pomaloučku se blíží do Rozkoše.
23:35
Kokos a Ještěr vidí v dáli světélko. Světélek je víc a je tu zřícenina. Podle pokynů z obálky prozkoumávají trosky a hledají portrét majitele, ale nic.Následuje rychlá cesta na základnu, upřesnění místa s podobiznou a návrat na zříceninu. Objevili se Štěně a Aleš.
Káťa nachází ten překrásný symbol skládající se ze dvou bílých a jednoho červeného pruhu na stromě, ovšem ve směru, který se značně odchyluje od předchozí cesty. Nálada se opět vylepšuje a oba míří dále na Sion.
23:45
Číslo a Záškrt jsou v Maxovně a Záškrt si cestu pamatuje velmi dobře.
23:46
Kokos a Ještěr se vracejí s kartičkami k ohni. Podařilo se jim uhájit těsně 3.místo.
23:47
Chvilku po nich dorazili do cíle s kartičkami i Štěně a Aleš.
Káťa a Slon přicházejí po turistické značce pod zříceninu hradu, kde nacházejí u pamětní desky kartičky. Radostně si je berou a již méně radostně zdolávají poslední strmé stoupání nahoru do trosek hradu. Slonovo předchozí rouhání asi bylo natolik velké, že je ještě ztrestán menším pádem ze zdi. Naštěstí dopadl do mechu a nic se mu nestalo. Káťa byla více vystrašená než on.
23:52
Sysel, Píďa, Zuzka a Sláva v Malešově nalézají modrou značku, která je dovede do cíle. Sice ji zase hned ztratili, ale po chvíli opět našli, takže vše vidí optimisticky. Následuje svačinka na nádraží.
23:57
Káťa a Slon jsou v cíli. Slon brblá, jak je možné, že jsem mu nadělil 1,5 hodiny časového rozdílu. Botami to asi nebude.
0:30
Siny a Honza jsou ve vesnici Rozkoš. Odtud se chtěli vydat do vesnice, která nese podle mapy Českého Telekomu název Vidlice. Ovšem takový ukazatel se tu nenachází, a tak jim nezbylo než zorientovat mapku a odhadnout směr.
0:42
Číslo a Záškrt sice dorazily na Sion bez problémů, ale potíže jim dělalo najít podobiznu Jana Roháče, u které se nacházely kartičky. Do cíle se tedy dostaly s určitým zpožděním.
0:54
Sysel, Píďa, Zuzka a Sláva v Maxovně odbočují na turistickou cestu po modré a po chvíli se noří do lesa.
1:00
Siny a Honza po několika kilometrech objevují ukazatel Vidice1 km.Tady je ovšem trochu rozpor. Vidice nebo Vidlice?Jsou jen tři varianty. Buď je v mapě chyba, nebo je chybný silniční ukazatel, nebo jsou to dvě různé vesnice.
1:20
Siny a Honza jsou ve Vidicích a ukazuje se, že chyba jev mapě Českého Telekomu. Zde se objevil spásný ukazatel na vesničku, která už byla jedna z těch třech v okolí Sionu.
1:25
Sysel, Píďa, Zuzka a Sláva dorazili na Sion a poté, co si došli pro pamětní kartičku, usedají k ohýnku.
2:30
Siny a Honza dorazili do Polánky a po červené značce jdou na Sion. Cesta lesem se jim zdá nepředstavitelně dlouhá.
3:00
Siny a Honza si u Roháče vyzvedli pamětní kartičku a dorazili do cíle jako poslední.Ale došli a to je hlavní.
Co k tomu dodat. Tento ročník potvrdil, že chodit v noci po lese a hledat turistickou značku není vůbec žádná selanka. Cíl byl notoricky známý a přesto mnohým dělalo problémy se k němu dostat. Svou roli samozřejmě sehrálo i to, že nejznámější přístupové cesty vedou údolím, takže zvýhodněny byly výsadky v tomto směru. Ne všichni však tuto výhodu dokázali využít.
V historické tabulce došlo opět k posunům. Čerta ze 3. místa sesadil Tom. Káťa se posunula před Šárku a Lucii na 5. místo a na 9.místo se do první desítky protlačil Ještěr před Buggyho a Jarušku, která tak z první desítky vypadla.
A jaké jsou další plány? Marian slibuje, že za rok něco uvidíme. Tam jsme ještě určitě nikdo nebyl. Že by Morava 2? A následující rok je jubilejní 20. ročník. Máme se tedy určitě na co těšit.
