Toho roku vyhlásil Márty akci Návrat na noc z pátku na sobotu 3. až 4. října. Pak zjistil, že se nemůže zúčastnit. Bylo by však škoda již ohlášenou akci odvolat. Neúčastí Mártyho se uvolnilo jedno místo v kabině Avie. A tak přišli za mnou. Dohodli jsme se, že trasu určíme v pátek odpoledne.
Uběhl týden a bylo tu páteční odpoledne. Na poradě se dohadujeme o časovém průběhu akce. Protože značná část účastníků chodí do tanečních, je začátek stanoven až na 23.15. Volné místo v Avii bylo nakonec obsazeno osobou nad jiné povolanou, Pepíkem, který nás měl ochránit před svými kolegy, příslušníky VB. Avia není autobus a 20 lidí na korbě je dost. Myška je sice v neschopnosti, ale přesto pojede také. Na mě zbylo místo na korbě a funkce vyhazovače.
“S kým já asi půjdu?” přemýšlí Želva nahlas.
Podobné myšlenky se honí hlavou více lidem. Zvláště ti, kteří se zúčastnili minule, vědí, jak je to důležité. Nakonec je vše dohodnuto a rozcházíme se.
Po osmé hodině večer se stavuju u Myšky, v ruce mapu Posázaví, verzatilku a kružítko. Cíl akce je jasný, Nouzov. Po kratší úvaze (nechtěli jsme, aby byl někdo vysazen za Sázavou) beru do kružítka vzdálenost 7,5 km a dělám kruh okolo Nouzova. Přijíždí Máček s avií a společně stanovujeme trasu a místa výsadku. Myška píše itinerář pro jednodušší navigaci. Ta byla nakonec ulehčena tím, že Pepík tuto oblast znal velmi dobře. Akce je tedy připravena.
Je 23.15. Před klubovnou je živo, přicházejí poslední opozdilci. Jsou tu i hosté, Káče a Gogo ze Žlutého Kvítku a Hany, kterého pozvali kluci. Ještě měly ze Žlutého Kvítku přijít Bublina a Kopyto, ale Káče říká, že prý nejdou. Dodo zase tvrdí, že s nimi mluvil a že jdou. A když to říká Dodo...!
Myška vybírá občanky a 25 Kčs, z toho 5 Kčs na naftu do Avie a 20 Kčs pro případ ztroskotání, a zalepuje obálky. Máček pobíhá okolo a kontroluje všechno možné. Ve 23.30 přicházejí Bublina a Kopyto. Pozdě, ale přece. Píšu seznam účastníků, aby se mohly určit dvojice. 15 lidí, co s tím? Připisuju na konec seznamu sám sebe. Předávám jej Myšce s tím, že se nechám vysadit jako poslední.
Nastupujeme do Avie, vybírám si místo hned na kraji. Vyjíždíme a akce začíná. Při pohledu na pasažéry na korbě s očima zavázanýma šátkem by si nezasvěcený divák myslel, že jde o únos. Koneckonců by nebyl tak daleko od pravdy, i když v tomto případě jde o únos dobrovolný. Avia se žene plnou rychlostí směrem na Prahu. Pod plachtou to pořádně profukuje, takže se všichni balí do vaťáků a ke slovu přicházejí i kulichy a kapuce. Máček se opět snaží všem zamotat hlavy a zajíždí do Plaňan. Po několika dalších kličkách se dostáváme přes Kouřim do výsadkové oblasti. Ubožáci na korbě si ale myslí, že už jsou přinejmenším na Moravě.
Projíždíme okolo ždánického oblouku, pak uhýbáme doleva a zastavujeme nad
Krymlovem. Následuje krátká zdravotní přestávka spojená s prohlídkou
nejbližšího křoví a přilehlého okolí. V dálce jsou vidět světla nějaké
vesnice. Máček se chtěl blýsknout svými zeměpisnými znalostmi a prohlásil:
“Pro vaši orientaci, vidíte tamta světla? Tak to je Vídeň.”
Nevěřili mu. Především proto, že se psal rok 1986. Vídeň byla tehdy z politických důvodů příliš daleko.
Myška mi předala seznam dvojic a jejich obálky. Dále ještě pro každou dvojici výchozí zprávu a deník.
0.35
Opět se šplháme do Avie. Venku zůstává pouze Mary. O kousek dál vysazujeme Goga a první dvojice zahajuje své strastiplné putování. Zatímco avia ujíždí směrem na Kachní Louži, procházejí oba Krymlovem. Po chvíli poprvé zaléhají. Traktory.
0.55
Chybička se vloudí. Vojín s Bublinou byli vysazeni na trase táborového velkého putování. Vojínovi nedalo moc práce, aby to poznal. i když mu to nakonec nepomohlo tak, jak se dalo čekat. Avia pokračuje dále stejným směrem. Bublina a Vojín na to skočili a jdou ve směru jízdy Avie, tedy přímo od Nouzova. Avia se totiž po chvíli obrací a zahání dvojici do příkopu.
1.00
Mary a Gogo se dostali do Lhotek a pokračují směrem na Horní Kruty.
Mezitím dochází k zajímavému jevu. Avia hledá místo výsadku třetí dvojice. Po delším ježdění po Radvanicích docházíme k závěru, že silnice, na které mělo dojít k výsadku, neexistuje! Mapa ovšem tvrdí pravý opak. A nejen tato mapa. Později jsem zjistil, že tato silnice, která minimálně posledních 20 let neexistovala (pokud vůbec někdy) a místo které je pouze zarostlá lesní cesta, je uvedena na všech podrobnějších mapách ať už turistických nebo automapách jako normální silnice. Tento stav se změní až po revoluci vydáním nových map na vojenských podkladech.
1.15
Bublina a Vojín došli k mostu přes Nučický potok a Vojín hned ví, kde je. Obracejí se a jdou zpátky.
1.17
Avia zastavuje na náhradním místě v Čekanově a postupně vysazujeme
Kosu, který už je celý ne dočkavý, a Kopyto. Po přečtení zprávy zvolili směr a
vyrazili. Malá chybička. Jeden spoléhal na druhého, a tak se v této dvojici
nenachází ani jedna baterka, jen krabička sirek. To však nebylo všechno. Vzápětí
byli napadeni diverzantkou (hlídač - důchodkyně). Následoval křížový výslech:
“Odkud jste?”
“Z Kolína.”
“Ze zábavy?”
“Ano.”
“A nejste náhodou kontrola?”
“Ne, nejsme.”
“Kam jdete?”
“Tam, nashledanou.” (radši)
1.25
Vysazeni jsou Dodo a Hany na křižovatce v Talmberku. Jejich deník je psán téměř čínsky a jeho vyluštění vyžaduje málem vysokoškolské vzdělání. Hned zkraje posádku Avie nazvali hady. Pak je zděsila cedule Samopše, nevím, kde ji vzali. Pokračují dále na Úžice.
1.35
Mary a Gogo se dostali do Horních Krut. Předtím v Radlici se domnívali, že by tato vesnice měla být někde jinde. Přesto se však do Horních Krut trefili a rychle postupují z kopce do Bohouňovic.
1.37
Na tomto místě u Opatovic měl být vysazen Káče, ale blízkost
Ratají, kde měl tenkrát Žlutý Kvítek tábořiště, způsobila, že vystupují
Míša a Čmelák. První je vysazen Čmelák. Avia kousek popojíždí.
“Míšo!”
Nic. Budí se až po několika přátelských šťouchancích. Házíme ho přes palubu,
kde už ho chytá Čmelák, který nás mezitím doběhl. Avia odjíždí. Míša
zhodnotil situaci a vyrazili opačným směrem, než avia odjela.
1.45
Mary a Gogo seběhli do Bohouňovic. Do lesa se jim ovšem nechce, a tak pokračují po silnici do Škvrňova.
1.49
Bublina a Vojín došli do Benátek. Tady to ještě Vojín znal, ale dál už ne. Šli po silnici stále rovně, a tak se stalo, že pokračovali dále na Uhlířské Janovice.
1.50
Kopyto a Kosa pročesali autobusovou zastávku a vydali se z Talmberku na Uhlířské Janovice.
V této době dochází k vysazení Káčete a Pitrase u Sudějova nedaleko Uhlířských Janovic. Káče je zděšen. I oni se nechávají zmást jízdou Avie a pokračují ve směru její jízdy.
Pokračujeme dál. Káče, který seděl zády k plachtě, je pryč, a tak se plachta za jízdy vydouvá dovnitř. Zima je čím dál, tím větší.
2.00
Výsadek. Na řadě je původně Haňára a Starosta, jenže Haňára tady
má babičku. A tak jde ven Želva a starostlivě mi připomíná, abych nezapomněl
vystoupit. Kousek dál opouštím Avii i já. Avia odjíždí a nechává mě uprostřed
hluboké tmy. Vracím se Želvě naproti. U cedule označující vesnici se zastavuju a
rozsvěcím baterku. Netušil.
“Příznačné jméno,” směje se Želva, která mezitím dorazila.
Vracíme se do vesnice a za chvíli čerpáme informace z autobusové zastávky. Je sice
pravda, že mapu jsem viděl, ale fotografickou paměť nemám. Jízdní řád potvrzuje,
že jsme kousek od Uhlířských Janovic. Kterým směrem, to už neví. My také ne.
Chvíli diskutujeme o směru naší cesty. Želva je pro jít do kopce. Kdybychom se
museli vracet, šlo by se nám lépe. Nakonec vítězí přirozená lenost a jdeme
z kopce s tím, že už se vracet nebudeme.
Ve vesnici je absolutní ticho. Něco mi tu chybí. Za vesnicí se orientujeme podle
hvězd. Velký vůz je oproti své letní poloze sice nezvykle nakřivo, ale Severku jsme
našli bez problémů. Jdeme na severozápad, směr je tedy správný, protože
Uhlířské Janovice jsou zhruba jihovýchodně od Nouzova.
Moji pozornost upoutává jakési tiché bzučení. Zjišťujeme, že zdrojem jsou sloupy
telefonního vedení. Na cestu nám hrají telegrafní dráty.
2.07
Avia vysazuje Haňáru a Starostu u Miletína a odjíždí. Je to ponuré místo na malé silničce mezi poli. Haňára se Starostou se ani nestačili rozkoukat a už je tu zase Avie a zahání je do řepy. Potom se vydávají za ní.
2.14
Míša a Čmelák dorazili do Mirošovic. Náhle slyší nezaměnitelné vytí motoru. Trabant. Následuje evakuace do příkopu.
2.15
Ve Škvrňově vítá Mary a Goga černý vlčák nemalého vzrůstu. Má ale jednu nepatrnou vadu. Není za plotem.
2.20
Do Úžic dorazili Dodo a Hany. Prošli vesnicí a ze záhadných důvodů na křižovatce odbočují doprava na Uhlířské Janovice.
Kousek za nimi jsou Kopyto a Kosa. Pročesávají autobusovou zastávku v Úžicích, ale není tam nic zajímavého. Pokračují rovně do Smrku.
Nekonečná cesta lesem dovedla Káče a Pitrase do Sudějova. Po chvíli hledání čehokoliv, co by je přivedlo na správnou cestu, odbočují z hlavní silnice. Procházejí vesnicí. Zastávka nikde, je zde pouze JZD. Tam ale informace nepodávají, a tak se Káče a Pitras vracejí. Na hlavní silnici konečně narazili na směrovku Janovická Lhota 3 km a Pitras už ví, kde jsou.
2.24
Jsme v Mančicích. Chvíli je ticho a pak už vím, co mi doteď
chybělo. Začali štěkat psi.
Na křižovatce jsme v rozpacích. Vlevo nebo vpravo? Do Uhlířských Janovic se nám
nechce, mohli by tam být příslušníci VB. Doprava bychom se vraceli. Nezbývá nám,
než jít doleva. Ale vzápětí následuje ještě jedna křižovatka, která nám
umožňuje odbočením doprava udržet původní směr.
2.25
Haňára a Starosta našli autobusovou zastávku. Podtržený název zastávky zní Onomyšl. Ale kde to je? Další zastávky vše uvádějí na pravou míru: Jindice, Mančice, Netušil, ... A jsou doma. V Netušilu má Haňára babičku, a tak by měla znát okolí. Jenže už teď na křižovatce nevědí kudy. Zastavilo auto s nějakou omladinou, jestli prý něco nepotřebují. Po chvilce váhání Haňára prohlašuje, že ne. Pustili si magneťák a asi se výborně bavili. Haňára a Starosta raději vyrazili na cestu, ale po chvíli si to rozmysleli a vrátili se. Po chvilce dohadování to zkoušejí jiným směrem. To taky není ono. Posádka auta už koukala dost divně. Do třetice všeho dobrého. Když není vhodná cesta, je k dispozici aspoň pole.
2.26
Míša a Čmelák došli do Chlumu.
2.34
Bublina a Vojín se dostali do Karlovic. Následuje oddech.
2.36
Míša a Čmelák se na křižovatce rozmýšlejí kudy dál, když tu jede motorka. Míša skáče do pole, Čmelák hlavou do kopřiv.
2.38
Již z dálky vidíme silnici z Kolína do Uhlířských Janovic. Na křižovatce nás čeká nemilé překvapení. Silnice dál rovně nevede, je tu jen polní cesta. Do neznámého lesa bych asi nešel, ale pole se nebojíme a kromě toho na obzoru je vidět slabá záře, zřejmě vesnice. Takže jdeme.
Káče s Pitrasem došli do Janovické Lhoty a pokračují do Uhlířských Janovic.
2.41
Na silnici z Uhlířských Janovic do Sázavy se odehrává zajímavá
scéna. Čmelák a Míša potkávají Doda a Hanyho jdoucí proti nim.
“Ahoj, kam jdete?”
“Do Nouzova.”
“My taky.”
A rozešli se. Každá dvojice na jinou stranu.
2.45
Mary a Gogo jsou v Církvici. Ze tmy se vyloupla dvě světla. Co teď? Vlevo plot, vpravo plot. Následuje rychlý únik zpět a Sandokanův skok do roští. Odnesl to čísi okap.
2.50
Kopyto a Kosa dorazili do Smrku. Kosa nejdřív naslouchá, jestli nejede avia nebo něco jiného, a pak provádějí zápis do deníku. Přitom je stačila vylekat babka a prase. Kde se vzali, tu se vzali, najednou se objevili Míša a Čmelák. Dělají, že Kopyto a Kosu nevidí. Obě dvojice nyní pokračují těsně za sebou.
Haňára a Starosta se dost dlouho snaží dostat z pole na silnici, jenže jim v tom brání močůvka na kraji pole. Starosta při testování zjistil, že jí je tak asi po kotníky. Přece jen se ale na silnici dostali a došli po ní do Jindic. Přišli tam ale odjinud, než čekali. Cesta se jim sice zdá jasná, nicméně pokračují směrem na Poďousy.
2.55
Před námi je kravín a okolo se motá kdosi s placatou čepicí. Tudy
cesta nevede. Jdeme po asfaltce dolů přes vesnici. Později se dovídáme, že je to
Žíšov. Snad mě klame sluch protože slyším kokrhat ko houta! Želva podotkla, že se
zde zřejmě již rozednívá. Hodinky však ukazují 2.56 a jdou. Na obloze jsou hvězdy,
takže musí kecat kohout. Tomu je to ale jedno a kokrhá dál. Přidávají se další.
“Asi plní plán v předstihu,” prohlašuje Želva.
Ve vesnici na nás štěkal pes jako pominutý. Byl velký jako tele, ale naštěstí za
plotem. Nacházíme ukazatel Hatě 1 km. Není co řešit.
3.00
Dodo a Hany se dostali do Staňkovic a jdou stále rovně.
3.05
Bublina a Vojín odbočují do Smrku a pokračují v cestě k cíli.
3.08
Kopyto a Kosa jsou ve Škvrňově. Po cestě Kopyto slyšela ježka. Začali ho hledat. Po dvou minutách marného hledání zjistili, že jsou to telefonní dráty.
Kousek před nimi finišují Čmelák a Míša.
3.15
Dodo a Hany došli do Nové Vsi, kousek od Uhlířských Janovic. To už se jim nezdá, a tak pokračují nábližkou přes pole. Je vlhko a dostatek bahna.
Káče a Pitras procházejí Uhlířskými Janovicemi. Všude je klid.
3.23
Jsme v Hatích. Tady už to známe jak své boty. Pokračujeme po břehu
Vavřineckého rybníka. Tráva je mokrá. Smekla se mi noha, ale nic se nestalo. Želva
už mě ale viděla v rybníce. Proto raději rozsvěcím baterku a dál pokračujeme se
světlem. V kachní farmě je živo, kachny kecaj a kecaj.
“Posviť na ně,” navrhuje Želva.
Svítím na kachny a rázem je ticho. Ale jen na chvíli. Pak nastalo o to větší
štěbetání. Zřejmě se domnívaly, že bude krmení.
V Červeném Hrádku si Haňára vzpomněla, že v Jindicích je odbočka na Zásmuky. Starosta obrací. Haňára mu to ale rozmluvila, a tak pokračují dál. Jemu to však stále vrtá hlavou.
3.32
Do Nouzova konečně dorazili Mary a Gogo. Je tam jen Máček. Myška a Pepík odjeli ve 3 hodiny do Kolína.
3.34
Bublina a Vojín došli do Škvrňova.
Kopyto a Kosa jsou v Církvici, Míša a Čmelák o něco před nimi.
3.48
Káče a Pitras jsou v Chmelišti a teď hupky dupky do Vavřince.
3.50
A máme tu další dvě dvojice v těsném sledu, ale tentokrát o sobě nemají tušení. Dodo s Hanym se trefili do Chmeliště a pokračují dále do Vavřince asi 2 až 3 minuty za Káčetem a Pitrasem.
3.54
Do Nouzova přišli Míša a Čmelák.
3.55
Vycházíme z Vavřince. Před chvílí jsme potkali psa jen tak na ulici. Naštěstí si nás vůbec nevšímal. I tak na nás nepůsobil příliš sympaticky. V názoru na jeho velikost se ovšem poněkud lišíme.
4.09
Bublina a Vojín vycházejí z Církvice.
4.10
Do Nouzova dorazili Kopyto a Kosa.
4.11
Setkání se psem zřejmě zrychlilo náš krok, takže jsme v cíli.
4.20
Přicházejí Bublina a Vojín. Ukládáme se k spánku. Moc místa není, a tak kdo přijde pozdě, má smůlu.
V Bečvárech se Starosta dobývá do nějakého baráku, ale nikdo neotevírá. Není divu, v půl páté ráno.
4.49
V cíli jsou Káče a Pitras.
4.52
Přicházejí Dodo a Hany. Je tu na vkus nás spících příliš rušno.
5.00
Do Zásmuk je cesta dlouhá, skoro nekonečná. Jede nějaká avia. Haňára a Starosta se snaží někde ukrýt. Byli to mlékaři. A kde jsou mlékaři, tam by mělo být i mléko. A taky že ano. Haňára a Starosta si dvě vypůjčili a přidali do kroku. Jedno hned cestou vypili, druhé si dal Starosta do kapsy u kalhot. Má však stále obavy, aby neteklo.
5.40
Nesměň. opět se shánějí po mléku, ale tentokrát nic. Starosta vztekle mlátí prázdnými bednami, zatímco Haňára slušně zdraví kolemjdoucí občany. Kousek za Nesmění má Starosta smůlu. Mléko v kapse povolilo a Starosta začíná vlhnout. Nadává jako špaček.
6.15
Konečně Nouzov. Haňáře se vybavuje, že z Jindic do Hatí je to takových 8 km. Jdou spát. podíváme-li se na mapu, zjistíme, že Hatě jsou od Jindic vzdáleny jen pouhé 2 km.
Ráno v nekřesťanskou dobu, v půl osmé, nás Máček budí, protože chce být brzo doma. Je stále jasno a tím pádem i pořádná zima. Lehce snídáme, pak se přesunujeme do Avie. V kabině jsou dvě volná místa, která se Želvou obsazujeme. Koneckonců jsme služebně nejstarší. Cesta do Kolína se tentokrát obešla bez technických problémů, a tak už v 9 hodin jsme doma.
2. ročník akce Návrat se obešel bez nedorozumění. Že je cílem putování Nouzov, tentokrát pochopili všichni a všem se také podařilo do cíle dorazit. Nejkratší směr si však každý představoval jinak. Dvojice si vůbec různě komplikují život. Svačinu si většinou nezapomene nikdo. Baterku ano. Že je tato zdánlivě zbytečná věc potřebná, na to přicházejí účastníci už pozdě a to je nutí k improvizacím mnohdy neuvěřitelným. Takovým notorickým nenosičem baterky je například Kosa. Baterku neměla ani jeho partnerka Kopyto. Tentokrát je zachránily sirky.
Nikdo však neměl na dvojici Haňára a Starosta. Ti v Jindicích místo přímo do Hatí šli směrem na Kolín a došli oklikou přes Bečváry a Zásmuky. Vzdálenost 7,5 km vzdušnou čarou si tak prodloužili téměř třikrát. Plných 19 km.
Ráno pak někteří jedinci prohlašovali, že to tentokrát nebylo ono, protože se nikdo neztratil. Běda však, kdyby se ztratili oni.