Ani se nechce věřit, že se tato šílená akce koná už podvacáté. Marian si původně pohrával s tím, že by se pachatelé vrátili na místo činu, tedy jakási rekonstrukce prvního ročníku s cílem na Lichnici, ale nakonec tuto myšlenku zavrhl a uspořádal klasickou akci. Po zkušenostech z loňska byl maximální počet pasažérů Kosova dodávkového mercedesu snížen na 16.
A tak se opět scházíme v pátek 21. října 2005 mezi 17. a 18. hodinou v klubovně. Cena zájezdu je opět 50 Kč, ale do obálky se pro případ ztroskotání zalepuje rovných 200 Kč, takže se opět oživují dohady o cíli cesty na Moravě. Jubilejní 20. ročník přilákal i Čerta, který se také zúčastnil ročníku prvního. Naproti tomu Tom ohlásil svoji poslední účast. Jestli to myslí vážně, ukáže čas.
Moje účast byla letos opět nejistá, protože jsem celý týden byl doma na neschopence, kvůli chřipce. V pátek ráno jsem byl uschopněn a večer jdu na Návrat. Risknul jsem to, protože počasí je příznivé, noci poměrně teplé, takže by mi nemělo hrozit nastydnutí.
Přijel Kosa, naskládali jsme se do auta a vyjeli jsme. Kosa nás tradičně povozil po Kolíně a pak vyrážíme ven směrem, který posléze odhaduju na Kácov. Ale kdo ví.
A jaký byl letos cíl? Tak praví instrukce:
Váš cíl je vrchol Velkého Blaníku nalézá se uvnitř trojúhelníku vymezeného obcemi Louňovice pod Blaníkem, Kondrac a Křížov.
(Malinká pomoc: Z Louňovic a Kondrace vede na vrchol červená, Načeradce zelená turistická značka.)
Dosáhněte vrcholu a najděte vstup na rozhlednu (v noci bude zamčený) stejně jako vchod do kiosku. Nad vstupními dveřmi je mnoho cedulí. Vy si vyberte tu, která hovoří o počtu osob, které mohou vstoupit na rozhlednu, a doslovně si ji opište na obálku s doklady. To bude doklad pro mne, že jste na vrcholu skutečně byli. Pak najděte červenou turistickou značku ve směru na Malý Blaník a vydejte se po ní. Na jejím křížení se silnicí (začíná zde naučná stezka) je místo srazu všech dvojic a místo nocování. Tam se zastaví váš čas.
Takže do toho.
20:32
První výsadek tvoří Káťa a Čert. Kosova letošní specialita spočívá v tom, že všichni jsou vysazeni mimo silnici na nějaké polní cestě. Nicméně silnice je vždy na dohled.
20:45
Vysazeni jsou Monča a Sláva u Kladrub. Protože to byla nejbližší vesnice, vydali se tam. Dále pokračovali z kopce do Pavlovic, a i když jim to připadalo divné, udělali dobře.
20:50
Sini a Tom byli vyloženi na kraji lesa.
Káťa a Čert jsou v Ratajích a koukají jak puci. Pomalu jim dochází, že to nejsou naše známé Rataje nad Sázavou, ale úplně jiné. Po prozkoumání situace se rozhodují pro opačný směr.
21:06
Monča a Sláva se v Pavlovicích zorientovali a pokračují do Vlašimi.
21:09
Sini a Tom jsou ve Ctiboři a stále netuší, jestli jdou dobře. Vidí siluetu velkého kopce, že by Blaník? Asi ne. Pokračují do další vesnice, aby vypátrali nějaké další indicie.
21:25
Prosazujeme si pauzu na vydýchání a vyprázdnění. Nacházíme se na polní cestě nedaleko nějaké vesnice. Po našem opětném nalodění zde zůstávají Kamča a Ještěr. Nacházejí se asi 50 metrů od silnice. Jdou k ní a rozhodují se, jestli doprava nebo doleva. Kamča losuje doprava, a tak po chvilce přicházejí do Milovanic, kde studují jízdní řády na autobusové zastávce. Nacházejí zde trasu spoje, co jezdí do Louňovic pod Blaníkem. Ještěr vypisuje trasu a navrhuje vrátit se, odkud přišli. Kamča říká, že budou tvrdí a budou držet směr. Pokračují tedy dál.
21:30
Je tu další výsadek, a to Kikina a já. Kosa odjíždí a my si čteme informace o našem cíli. Tak tady to neznám, vím jen, že je tu nedaleko Vlašim. Ovšem Kikina nedávno na Blaníku byla. Jak ovšem přiznává, na parkoviště pod horou přijeli autem. Co ale ví jistě, je to, že nahoru je to pořádný krpál.
Teď nám zbývá učinit první nejzávažnější rozhodnutí. Kterým směrem zahájit své putování. Nakonec se shodujeme v tom, že směrem, kde jsou nejblíže světla. Což je zcela v souladu s pravidlem nechodit směrem, kam odjel Kosa. Jak se ukáže, bylo to správné rozhodnutí. A na delší dobu také jediné.
21:40
Další výsadek tvoří Sysel a Hop.
21:44
Sini a Tom jsou v Libeři. Už vědí kam jít. Zpátky. Zjistili totiž, že jdou směrem na Český Šternberk. Vlašim je na jih a Blaník leží pod ní.
Dorazili jsme do vesnice, o které ani netušíme, jak se jmenuje, protože v našem směru nebyly žádné cedule. I tato skutečnost se ukáže pro naše další putování příznačná. V jízdním řádu autobusu nacházíme linku do Louňovic pod Blaníkem. Není tu však podtržena žádná zastávka, takže stále netušíme, kde jsme. Naštěstí je vedle obecní nástěnka, na které Kikina nachází jméno obce - Milovanice. Na odbočce, na kterou jsme přišli, nejsou žádné směrovky, takže se stále nejsme schopni směrově zorientovat. Podle jízdního řádu jezdí v Postupicích, kam jít nemáme, vlak. Nemáme se čeho chytit, tak zkouším teorii, že vlak jezdí spíše v údolí, a proto půjdeme do kopce. Není nad dobré zdůvodnění.
21:45
Předposlední výsadek tvoří Honza a Aleš. Vysazeni jsou asi 200 metrů od první lampy veřejného pouličního osvětlení. Kosa odjíždí směr Popovice a oni se vydávají směrem opačným k lampě do vesničky, která se chlubí honosným názvem Věžníčky. Zde otevírají obálku a za přispění místního světla se dovídají, co bude jejich dnešním cílem. Kousek opodál je pozorují nějací dva místní pobudové a zprava je míjejí další dva chlapci. Je na čase vyrazit. Volí pokračování po “hlavní” silnici. Za hlavní považují tu, na které jsou známky asfaltu. Hned na začátku nasadili celkem solidní tempo, které si snažili udržet co možná nejdéle. Jaké bylo jejich překvapení, že s koncem vesnice končí po pár metrech i silnice a mění se v lesní cestu určenou pro traktory. A tak přichází na řadu volba, zda se vydat vlevo či vpravo. Poučeni heslem starých japonských ninjů, že smrt přichází vždy zleva, vydávají se vpravo do lesa.
21:48
Kamča a Ještěr dorazili k ceduli Postupice. V deníčku má Ještěr poznamenáno: “POSTUPICE NE”. A tak se vrací. Okolo jede z kopce neosvětlená motorka. Kromě světlá má zhasnutý i motor, asi šetří. V té tmě vydává docela zajímavý zvuk.
21:50
Bětka a Slon jsou vysazeni uprostřed neznámé vesnice nedaleko hospody. Hospoda je poloprázdná, na dveřích ovšem visí jakási pozvánka na zábavu. Zde zjistili název vesnice a nemohou se vynasmát jejímu názvu. Tato populární vesnice totiž nese jméno Pičín.
Nedaleko hospody bývá zastávka autobusu. Při prvním pohledu dovnitř jsou přímo nadšeni, neboť zde jsou vylepeny dokonce čtyři jízdní řády autobusových linek. Na druhý pohled je to trochu již smutnější, neboť ani jedna nevede do vesnice poblíž Blaníku. Riskují a vyrážejí směrem, kam odjel Kosa, tedy na Jitru a Jankov.
Monča a Sláva jsou ve Vlašimi a podle cedulí se vydávají směrem na Louňovice pod Blaníkem.
21:55
Káťa a Čert jsou ve Zdislavicích na náměstí. Podle mapy v telefonní budce vyrážejí směr Pravonín a Louňovice pod Blaníkem.
Před chvílí jsme potkali Kamču a Ještěra, kteří šli proti nám. To už tušíme, že tu něco nehraje. Vesnice je ale kousek od nás, a tak se raději přesvědčíme. Jméno Postupice potvrzuje, že jsme se vydali na opačnou stranu. Nicméně teorie s vlakem v údolí zůstává nevyvrácena, protože jsme sem nakonec šli převážně z kopce.
22:00
Kamča a Ještěr prošli opět Milovanice a míjejí místo svého výsadku. O kousek dál je další autobusová zastávka. Ověřují směr. Je v pořádku.
Sysel a Hop dorazili do Popovic, kde jim pomohl úžasný sponzor TATRANKY OPAVIA se řádně zorientovat.
22:02
Honza a Aleš došli do Bedřichovic. Zastavují se u místního turistického ukazatele, který je vůbec nepotěšil, protože jim vůbec nenapověděl (prozatím). Ovšem o několik desítek metrů později objevili místní nástěnku, na které se objevila vytištěná internetová mapka místního okolí. A jelikož na ní našli místo, kde se zrovna nacházeli, místo kam ukazoval turistický ukazatel a zároveň jednu ze tří vesnic popsaných v průvodním dopise, konkrétně Louňovice pod Blaníkem, bylo nad slunce jasné, že se musí vydat opačným směrem, než kam míří ukazatel. Vydali se tedy po hlavní silnici směrem na Veliš.
22:10
Bětka a Slon dorazili do vesnice zvané Jitra, která by měla být přejmenována spíše na Tři Chalupy, protože více toho tady není. Naštěstí zde není ani odbočka ani nic dalšího, co by jim mohlo zkazit představu o tom, že jejich směr je ten správný. Tipují, že Blaník je od směru jejich chůze vpravo (později se ukáže, že je přímo na druhé straně).
22:11
Opět procházíme Milovanice a pokračujeme dále. Hned za vesnicí je louka s polní cestou. Kikina poznává místo, kde jsme měli přestávku a vysazovali jsme Kamču a Ještěra. Z toho plyne, že i oni se vydali na opačnou stranu, než měli, a to nás těší.
22:12
Sini a Tom právě odmítli taxi a zadarmo. Ten taxikář je úplně přemlouval, že je odveze. Sice by jim ušetřil přes dvě hodiny chůze, jenže by to bylo nečestné a nesportovní.
22:25
Honza a Aleš narazili na odbočku do Lipiny u Veliše. Protože díky nalezené mapě věděli přesně, kudy mají jít, odbočili sem, prošli Lipinou a pokračovali lesní cestou do Sedlečka, odkud opět vedla silnice. Pak už jen stačí sledovat zastávky autobusu, které vedou do Louňovic pod Blaníkem.
22:30
Bětka a Slon přicházejí do celkem velké vesnice Jankov. Cestou potkali několik cedulí cyklotras a jsou přesvědčeni, že zde musí být mapa. Nemýlili se. Moc dlouho se nezdržují a vyrážejí. Další postup je jasný, neboť až do Louňovic pod Blaníkem vede pěkná silnice.
Kamča a Ještěr jsou ve vesnici Čelivo.
Sini a Tom jsou opět ve Ctiboři.
Sysel a Hop došli po silnici do vesnice s názvem Věžníčky. Na základě znalostí získaných z mapy pokračují polní cestou.
22:37
Káťa a Čert navštívili další vesnici s podezřele známým názvem - Malovidy. Opět se jedná pouze o shodu jmen.
22:40
Procházíme vesnici Čelivo. Je tu odbočka, ale pro nás nezajímavá. Začíná mě vytáčet zdejší šetření směrovkami. Ještě jsme neviděli ani jednu, která by ukazovala ve směru, kam jdeme.
22:45
Monča a Sláva našli v lese červenou značku a domnívají se, že to je ten les, kterým se musí vydat, aby došli přímo na Velký Blaník. Bohužel to nebyl on, a tak se vrátili na silnici a šli do vesnice, o které si mysleli, že jsou to Louňovice.
Sini a Tom míjejí místo svého výsadku. Po chvíli mají na dohled Vlašim. Vidí ji pěkně z vršku.
22:48
Bětka a Slon procházejí vsí Habrovka. Mimo jména tady není vůbec nic zajímavého.
22:50
Kamča a Ještěr jsou v Nesperech.
22:55
Sysel a Hop došli po cestě přes les a pole do Bedřichovic.
22:57
Jsme v Nesperech, pokračujeme stále po hlavní silnici, která vede kdoví kam. Stále se orientujeme jen podle autobusových jízdních řádů.
23:00
Bětka a Slon jsou v Ratměřicích. Modrá turistická značka vede sice do Louňovic, ale oni se raději drží silnice. To je v noci jistota a hlavně na mapě to vypadalo po značce delší.
Kamča a Ještěr jsou ve Veliši.
23:03
Monča a Sláva dorazili do obce Kondrac a zde pochopili, že musí pokračovat v cestě po silnici.
23:06
Sini a Tom vstupují do Vlašimi a poznávají něco z místního nočního života.
23:11
Káťa a Čert dorazili do Vracovic. Zde nacházejí velkou turistickou mapu, na které je zakreslena červená turistická značka na Blaník. Směr je jasný.
23:15
Dorazili jsme do Veliše. Na autobusové zastávce jízdní řády pro jistotu chybí. Konečně je tu větší křižovatka se směrovkami. Jenže co si máme vybrat? Doleva Vlašim, doprava Votice. To už je opravdu vrchol. Louňovice jsou od nás asi tak 5 km, jenže my netušíme kterým směrem. Autobusy do Vlašimi jezdí jak přes Louňovice, tak i jinudy. Nakonec jsem usoudil, že Votice jsou příliš stranou, a jdeme tedy na Vlašim. Ale přesvědčený o tom vůbec nejsem.
23:20
Monča a Sláva našli rozcestník, ze kterého se dozvěděli, že Velký Blaník je 4 km po červené. Vydávají se tedy po značce. Teď to začalo být víc do kopce, často ztrácí červenou značku, ale rychle ji zase objevili.
23:26
Honza a Aleš dosáhli důležitého bodu této mise - míjí dopravní značku začátku obce Louňovice pod Blaníkem. Po chvilce zahlédli červenou turistickou značku, a protože vědí, že o ní byla řeč v průvodním dopise, vydávají se po ní. Červená je dovedla na zdejší náměstíčko s turistickým ukazatelem a zde usoudili, že je na čase si pořádně přečíst, kam že to mají dojít. Po krátkém zdržení nad dopisem vyrážejí po červené na vrchol Velkého Blaníku. Turisté píšou, že to je cca dva a půl kilometru cesty. Bohužel je jasné, že z kopce to nebude.
23:30
Bětka a Slon jsou ve Věstově. Cedule hlásá, že prý je tu někde zámek. Oni to ovšem s vidinou blízkého cíle pálí stále rovně dál.
23:39
Sini a Tom opouštějí Vlašim.
23:40
Sysel a Hop došli po ukrutně nudně rovné silnici do Veliše. Před chvílí uskakovali před autem, z kterého na ně nějací výtržníci hulákali něco o buzerantech. Za vesnicí se vydávají po červené do Louňovic pod Blaníkem.
23:50
Neblahá předtucha se potvrzuje. Jsme u odbočky do Ostrova. Podle jízdního řádu, který jsme tu našli, do této vesnice autobusy zajíždějí a zase se vrací zpět. Z toho plyne, že silnice do Ostrova je slepá. A linka, která tu jezdí, nejde přes Louňovice. Jdeme tedy špatně a musíme se vrátit. Dneska se opravdu nedaří.
23:53
Bětka a Slon jsou v Libouni. Další vesnicí už mají být Louňovice pod Blaníkem, což je více než příjemné. Radost mají hlavně z pocitu, že zatím nemuseli udělat ani krok navíc. A hlavně vesnice a různé ukazatele byly zatím dost blízko od sebe.
Bětka během stoupání protestuje, že by mohli dát také zastávku a třeba něco snít nebo aspoň vypít. Každý kdo někdy viděl závody formule 1, jistě ví, že taktizování se zastávkami v boxech je jedna z nejdůležitějších věcí. Dohadují se, že až dojdou na ten obzor, co je v dálce ve tmě, tak tam bude přestávka na pití.
23:56
Káťa a Čert jsou v Kondraci na návsi. Hospoda hučí, ale oni se stále drží červené značky.
0:00
Kamča a Ještěr jsou v Louňovicích pod Blaníkem. Nacházejí turistickou značku a vydávají se zase do kopce. Teď už to lepší nebude.
0:01
Honza a Aleš dorazili k rozhledně. Cesta nahoru nebyla vůbec snadná. V půlce se jim ztratila červená značka a oni se brodili houštím a lezli po kamenech na vrchol k rozhledně. Kousek pod vrcholem je zastihla mlha, která vše jen komplikovala. Nahoře našli mimo jiné ceduli, na které bylo napsáno:
Vyšší zatížení není dovoleno jak 15 osob
Informaci opsali a cestou necestou vyrazili zpět dolů z kopce.
0:10
Monča a Sláva přes strmý, šílený, hrozný, kamenný kopec až na vrchol (posledních půl kilometru bylo nejhorších). Zde opsali ceduli a šli dolů. Skoro celou cestu neviděli červenou značku, až pak ke konci se dostali na značenou cestu.
Káťa a Čert odbočují ze silnice do lesa po červené značce. Teprve teď začíná ta správná pařba. Pod nohy se jim plete jeden kořen za druhým. Káťa má problémy s udržením rovnováhy. Zatím se zdá, že žádný kořen nebyl příliš bludný.
Jsme zpátky ve Veliši a pokračujeme dále. Nacházíme turistickou směrovku s červenou značkou na Velký Blaník. Protože jsme za celou cestu po silnici neviděli ani jednu směrovku do Louňovic, rozhodujeme se, že půjdeme po značce. Vyrážíme tedy do polí.
0:12
Bětka a Slon sice ještě nejsou na kopci, ale z hlavní, po které jdou, odbočuje silnice, a ta jejich už půjde z kopce. Takže lehce zpomalí, aby se dalo pít. Bětka se dopuje čajem s mlékem a Slon pro jistotu čajem bez mléka. Aby pochopil, že to Bětka opravdu myslela vážně, že je důležité zastavovat a pít častěji, navrhuje, že dál oba poběží. Kdo zná Slona, ví, že by musel být na smrtelném loži, aby odmítl takovýto návrh a to ještě od holky. Tak tedy běží. Vydrželo jim to 4 minuty.
Kamča a Ještěr vidí vlevo oheň u cílového ležení. Odbočují na lesní cestu a nepovšimnuti (bez světla) stoupají vzhůru. Je to ale daleko předaleko. Ještěr už svítí a kopec je nekonečný. Potkávají Aleše s Honzou. To ještě netuší, že jsou sotva ve čtvrtině cesty k vrcholu. Teď jdou dokonce z kopce. To je špatný. Kamča tvrdí, že tu byla, ale neví, kde jsou a ani kam jdou. Konečně šipka k vrcholu. Ale cesta jde nějak okolo, tak to berou zkratkou lesem. Mlha houstne.
Jdeme po červené značce (snad) mezi poli, když tu najednou se před námi objevují dvě postavy sedící pod stromy. Moc příjemné zjištění to není. Doufáme, že to bude někdo od nás. A taky že ano, Sysel a Hop si v polích dávají svačinu. Když po jídle chtěli vyrazit, vynořili jsme se nečekaně ze tmy my dva. V cestě pokračují chvíli za námi.
0:17
Honza a Aleš dorazili jako první do cíle.
0:20
Bětka a Slon jsou v Louňovicích pod Blaníkem. Místní hospoda zatím vůbec nevypadá, že by zavírala. Kousek před ní je rozcestník. Červená značka jednoznačně směřuje k vrcholu. Vyrážejí tedy po ní. Cíl je na dosah, radost převeliká.
0:22
Monča a Sláva jsou v cíli, kde na ně čeká oheň, Marian, Honza a Aleš.
0:30
Sini a Tom kráčí lesem po silnici do kopce. Nacházejí autobusovou zastávku, která spadá pod Kondrac. Kde se vzala, tu se vzala červená značka. Říkají si, jestli to není ta na Blaník. Na lesní cestě zjišťují, že ještě ne, zato nacházejí osobní auto se silně zamlženými okny a dvěmi nahými postavami opačného pohlaví uvnitř. Tom to prý viděl a někdy nám to bude vyprávět.
0:40
Zdoláváme vrchol kopce zvaný Hříva a sestupujeme k silnici.
0:47
Bětka a Slon s malým zaváháním dorážejí na vrchol. Rychle fotí ceduli s odpovědí jako důkaz, že zde byli a pádí zpět na úpatí Velkého Blaníku, kde již předtím viděli Kosův vůz a oheň opodál.
Kamča a Ještěr jsou konečně nahoře. Opisují ceduli. Ještěr zjišťuje, že zde mají párečky! Ale také zavřeno. Mlha je jak mlíko, je vidět sotva na metr (s baterkou). Jak sestupují, pomalu se to zlepšuje. Cesta dolů je ale ještě horší, než nahoru.
0:56
Lesem to nepůjde. Sini a Tom se vrací se k silnici.
1:08
Bětka a Slon jsou v cíli.
Káťa a Čert dospěli k vyvrcholení slibovaném Marianem. Jsou tedy na Blaníku a teď už je čeká jen sestup do ležení.
Jsme konečně v Louňovicích pod Blaníkem. Kikina si vybírá oddechový čas. Má toho dost. Já taky a to ještě nevíme, co nás čeká.
1:12
Kamča a Ještěr jsou v cíli.
1:17
Sini a Tom jsou v Kondraci.
1:20
Sysel a Hop přišli do Louňovic pod Blaníkem a dále po červené pokračují na Velký Blaník.
1:30
Sini je Bůh. Našla přesnou mapu. Podle ní to je asi 4 km na vrchol Blaníku.
1:35
Jsme na parkovišti a odbočujeme do lesa na cestu podle instrukcí Kikiny. Potkáváme Káťu a Čerta, kteří před námi prchají do houští.
1:40
Káťa a Čert jsou v cíli.
1:45
Sysel a Hop procházejí kolem budoucího ležení a potkávají telefonujícího Slávu. Škrábou se dál do kopce, samozřejmě ne po značce, ta se jim hned ztrácí.
1:47
Sini a Tom podle značení ušli 1 km a odbočují na červenou značku do terénu.
Kikina vzpomíná, že tady někde se cesta rozdvojovala. Méně zdatní mohli pokračovat rovně po delší cestě, ty zdatnější vedla cesta přímo do kopce. Svítíme do lesa, ale nikde nic nevidíme. Vydáváme se tedy do kopce jakýmsi průsekem. Ranní průzkum pak ukázal, že se Kikina spletla o pouhých 5 metrů, ovšem směr jsme zvolili špatný. Došli jsme do jakéhosi sedla a průsek pokračuje kamsi z kopce. Obracíme se směrem přímo k vrcholu a klopýtáme po kamenném poli do prudkého kopce. Najednou uprostřed lesa nacházíme červenou značku, ale cesta je za tmy nerozeznatelná.
2:05
Obklopila nás mlha. Už jsme téměř na vrcholu, Z mlhy se vynořily jakési zbytky zdi, nebo je to skála? Náhle se ocitám na skále nad propadlinou. Kikina mě varuje. Obcházíme skálu a konečně se dostáváme na vrchol k vyhlídkové věži. Takhle si tedy vyvrcholení nepředstavuju. Zpocený jsem sice dost, ale jinak…
2:10
Před Syslem a Hopem se objevuje očekávaná rozhledna. Opisují ceduli a hurá dolů. Opět to není po značce, takže chaoticky někudy, kudy je instinkt vede.
2:30
Už zase bloudíme, cesta není vůbec značená. Sešli jsme na nějakou stezku, která po nějaké době vede najednou zase do kopce. Už jsem úplně dezorientovaný. Vracíme se zpět na širokou cestu. Ta se mi sice také moc nezdá, protože vede do kopce ještě víc, ale Kikina tentokrát rezolutně prohlašuje, že tahle cesta je správná, že si ji pamatuje. Opět potkáváme Sysla a Hopa. I oni tápají.
2:48
Sini a Tom se vyšplhali na vrchol Blaníku. Sini je vyřízená. Následuje hledání značek v pekelné mlze směrem dolů k místu noclehu.
2:49
Sysel a Hop dorazili do cíle.
2:50
I my jsme v cíli.
3:20
Jako poslední dorazili do cíle Sini a Tom.
Ráno se opět vydáváme na vrchol Blaníku. Zastavujeme se u Veřejové skály, kudy prý vyjíždějí Blaničtí rytíři. Je zavřená, ale někteří z nás mají pocit, že dnes v noci si s nimi občas někdo dost zalaškoval. Pak jsme navštívili rozhlednu a dali si teplé párky v místním bufetu. Jubilejní ročník tak byl příjemně zakončen.