To není překlep, i když ztracených bylo také dost, ale to je až druhá fáze, do níž nedospěli všichni, kteří se dostali do výše uvedené fáze první. Ale od začátku.
Další Akce Návrat se konala 20. - 21. října 2007 s rozvozem opět osobními auty. Sešli jsme se v sobotu mezi 17. a 18. hodinou v klubovně. Poplatek na benzín stoupl na 100 Kč, do obálky se zalepuje 100 Kč. Ještě že se tento ročník nekonal v listopadu jako loni, protože tentokrát si zima velmi pospíšila.
Už začátek přinesl jistá zmatení, protože někteří účastníci nezaregistrovali, že si všechny věci ponesou sami (jednalo se o některé nováčky, nebo ty, kteří se loni nezúčastnili). Jeden nejmenovaný dokonce přišel s velkou tenisovou taškou. Číslo si přinesla dva batůžky a na místě musela přebalovat. Navíc si zapomněla baterku (také nebyla sama), a tak jí Mojda půjčil svoji náhradní, pokud se tak dá říkat laserovému ukazovátku s modrým světlem a tlačítkem, při jehož mačkání bolel prst už po deseti vteřinách, ale díky aspoň za to.
Někteří si samozřejmě zapomněli šátky na zavázání očí při transportu. Těm Marian nabídl samolepky a hned jejich aplikaci názorně předvedl na sobě. Poté, co si depiloval část obočí, už nám nic nebránilo v cestě.
Se zavázanýma očima (ti co neměli šátky, si raději místo samolepek narazili přes oči čepice) jsme se seřadili před klubovnou a řidiči si nás rozebrali.
Zatímco se auta přesouvají na místa výsadků, podívejme se, co účastníky čeká v obálkách. Jednak tam byly pamětní kartičky s fotografií rohového domu na náměstí ve Stříbrné Skalici a s nápisem 21. AKCE NÁVRAT Stříbrná Skalice 20. 10. 2007 (vnímavější si jistě všimli chyby v čísle ročníku). A pak tu byl velký složený papír na záznam deníku a malý papír s instrukcemi, které vypadaly následovně:
Na pravém břehu Sázavy uprostřed hlubokých lesů v trojúhelníku obcí
Oplany – Stříbrná Skalice – Vlkančice
ležíc na žluté turistické značce tam, kde potok křižuje vedení 22 kV a cyklisté jedou po 0086 se nachází cíl vaší cesty:
Základna skautů a obce Plaňany
na druhé straně pak stálo:
Čekám Vás tam do neděle rána 9:00 hodin.
Pokud se nedostavíte, jste diskvalifikováni.
Pokud vzdáte, dejte vědět na papír v tubusu na vrátkách klubovny.
Odjezdy vlaků ze Stříbrné Skalice směr Ledečko 5:27, 8:00, 12:00
19:31
A je tu první výsadek. Řidič Koza zastavil a vzápětí z auta vysadil Číslo a jako bonus jí přidal vlastního syna, tedy Kozla. Hned na začátku to vypadalo velmi nadějně. Kozel si sundal šátek, rozhlédl se a vykřikl:
“No tady to znám. Jsme u Davídkova mlýnu. Tady máme chatu tím směrem. Támhle máme tábor, támhle jsou Buda, támhle Církvice.”
Číslo má radost, která ovšem netrvá dlouho. Po zjištění, že cíl je v trojúhelníku obcí Stříbrná Skalice, Oplany, Vlkančice, Kozel konstatuje pouze:
“Vůbec ty vesnice neznám.”
Kozel je přesvědčený o tom, že na Budech je mapa, vyrazili tedy lesní cestou, kterou měl určitě skvěle nachozenou, až na to aktuální blátíčko, takže jejich boty dostaly lehkou vlhkost hned na začátku. Po pár minutách i Číslo poznává místa, kde bojovala o život na Vlajkové.
19:38
Mám pocit, že náš řidič Tom si jede soukromou akci Návrat. V Kolíně byl plný humoru, párkrát se s námi zatočil na kruhovém objezdu. Pak už ho humor přešel. Cestou několikrát zastavil, dlouze studoval mapu, a pak zase couval. Měl jsem chuť mu nabídnout, že mu poradím, ale nechtěl jsem porušovat pravidla.
Konečně jsou vysazeni Helena a Mojda nedaleko křižovatky u Ždánice. Kde se přesně nacházejí, to však nevěděli ani trochu, ale náladu si tím kazit nenechali. Plni elánu vyrazili jediným směrem, který jim připadal správný a jak se pochvíli ukázalo na směrovkách, také byl. Ani na okamžik nepochybují o morální i fyzické nadřazenosti jejich týmu a o svém budoucím vítězství. Postupují tedy po hlavní silnici na Kostelec nad Černými Lesy a doufají, že Stříbrná Skalice je kdesi poblíž.
19:39
Vysazeni jsou Píďa a Slon mezi poli nedaleko Malotic. Ani se nezdržují otvíráním obálky a hned vyrážejí k nejbližším světlům. Hned u cedule vesnice pochopili, že asi měli jít na druhou stranu, ale i tak vešli do vesnice, aby zběžně koukli, zda zde nevisí nějaká ta turistická mapa. Nevisí. Tak tedy z návsi na hlavní a odtud hurá směr Ždánice. Před Ždánicemi nás sleduje černá kočka.
19:49
Komár a já jsme vysazeni na rušné silnici na kraji lesa. Tom nám předává obálku se slovy:
“To určitě hned pochopíte,” a spiklenecky na nás mrká.
Tom odjíždí a já otvírám obálku. Nacházím zde papír pro deník a dvě pamětní kartičky s fotkou hospody na náměstí ve Stříbrné Skalici. Víc toho z obálky nevypadlo, a tak jsme si mysleli, že jsme to pochopili.
První fáze výsadku, vybrat směr pochodu. S Komárem se shodujeme, že je třeba jít za světly, tedy od lesa, navíc nedaleko vidíme odbočku. Opět se potvrzuje teorie ověřená léty praxe, že je potřeba vyrazit proti směru odjíždějícího výsadkového vozidla. Během chvilky jsme u odbočky. Je to odbočka na Krymlov a my už víme, že se nacházíme na silnici Kutná Hora - Kostelec nad Černými Lesy - Praha (potvrzuje nám to i autobusová zastávka). Víme, že Stříbrná Skalice je u řeky Sázavy, ovšem z několika táborových pochodů také vím, že silnice podél řeky Sázavy jsou všelijaké, a proto bude jistější zatím pokračovat rovně na Kostelec. Vydáváme se tedy na cestu.
19:55
Vysazeni jsou Monča a Kůzle. Jsou celí zmrzlí, protože Marian v autě netopí. Po přečtení zprávy se vydali po silnici hledat nejbližší vesnici.
19:58
Píďa a Slon jsou na křižovatce na okraji Ždánic, kde odbočují na Lhotky. Cestou se už jakž takž zorientovali a nadávají si, že to hned na kraji Malotic měli otočit. Jinak jsou ale celkem spokojení, protože až na křižovatku Moštice u Benátek je cesta jasná a jde tedy jen o to, jak rychle se tam dostanou. Slon má výhodu, protože část této trasy šel před dvěma roky s jednou skupinou na táboře během celodenního výletu.
19:59
Vysazeni jsou Dudu a Jindřich, zatímco Kačka v autě, čekající na svůj výsadek, bojuje nejen s orientací, ale i s žaludeční nevolností. Při svém prvním Návratu poznává, že jízda se šátkem na očích není nic příjemného, zejména po pěti kolečkách na parkovišti nebo na kruhovém objezdu - oblíbená to kratochvíle podlých řidičů. A to ještě v osobním autě je to luxus. Což teprve korba staré, naftou a výfukovými plyny páchnoucí Avie. My služebně starší bychom mohli vyprávět, kolikrát už jsme měli namále. Že v autě byla Dudu, poznala Kačka i se šátkem na očích, hned co si sedla do auta. Prý každý máme svůj způsob, jak si zhluboka oddechnout.
Zatím Dudu a Jindřich mají dilema. V obou směrech vidí vesnici. Kam tedy jít? Místa v instrukcích jim sice matně něco říkají, ale to je vše. Rozhodují se tedy jít za odjíždějícím autem, protože je to cesta do kopce a z kopce se dá jít vždycky, že?
20:04
Pro někoho je výsadek stresující záležitost, pro Kačku je to vysvobození (není určitě sama, hrdě se do této skupiny hlásím také). Zjišťuje, že jejím parťákem je Filip, také nováček. Ale to nic neznamená.
Po přečtení instrukcí nejsou o moc moudřejší, ale důležité je se nejdřív zorientovat. První jim padne do rány autobusová zastávka. Zde zjišťují, že jsou v Brníku u Olešky. Kačka si vzpomíná, že zde byla vyložena před osmi lety na táboře, kdy jako nejstarší družina měli jeden takový improvizovaný Návrat. Velkou radost z toho ale nemá, protože jí ta vzpomínka nijak v cestě do Stříbrné Skalice nemůže pomoct.
Ovšem Filip zachovává klid a určuje směr. Kačka mu věří a tajně doufá, že kdyby šli úplně špatně, nenechá ji nikde usnout, zmrznout a ztratit samotnou. Ztracení ve dvou se přežije lépe.
20:05
Vysazeni jsou Bětka a Ještěr. I v tomto případě otec vypouští do tmy svoji ratolest. Marian předává obálku a vzápětí mizí v dáli. Rozhodují se, jestli půjdou za autem, či na druhou stranu. Volí druhou variantu. Po pár desítkách kroků zjišťují, že je před nimi dobře skrytá vesnice s názvem Smilovice. Hledají autobusovou zastávku, aby se zorientovali. Na konci vesnice na odbočce ji nacházejí. Z jízdního řádu nejsou o moc chytřejší, ale jako lepší varianta se jim zdá vrátit se a zkusit druhý směr. Přicházejí na hlavní silnici a Ještěr poznává, kde jsou, a to kousek od Uhlířských Janovic. Vyrážejí tedy na nezáživnou cestu po silnici směrem do Sázavy. Cestou nepotkávají vůbec žádné ukazatele na Stříbrnou Skalici.
Monča a Kůzle našli nejbližší vesnici a zjistili, že se jedná o Církvice. Tady se Monča hned zorientovala a vyrazili směr Chmeliště a Uhlířské Janovice.
20:11
Píďa a Slon ve Lhotkách míjejí odbočku na Krymlov a Slon vzpomíná, jak kdysi na táboře na Akci Kondor táhl batoh do předsunutého tábora těm “lepším”.
20:15
Jsme v Olešce. Na silnici je silný provoz, což nám jde dost na nervy. Ve vesnici nacházíme odbočku na Nučice, ale nic nám to neříká. Nebudeme to riskovat, jdeme raději na jistotu dále na Kostelec. Jsem si jistý, že tam je přímá odbočka do Stříbrné Skalice. Jak se později ukázalo, cestu jsme si tak prodloužili nejméně o 3 km, ale zase jsme měli jistotu, že nezabloudíme.
To ještě nevíme, že za námi se ženou polykači kilometrů Helena a Mojda.
- Dudu a Jindřich přišli do vesnice Králka, kde nenacházejí žádné směrovky na Stříbrnou Skalici, ani cyklotrasu. Vydávají se tedy směr Kouřim, čili na druhou stranu, než by bylo vhodné.
20:20
Vřeštidlo a Jencek jsou vysazeni. Začíná to hezky - nevědí, kde jsou, je jim zima, Vřeštidlo si polilo rukavice čajem a Jencek šlápl do louže. Za lesem jsou světla a tak vyrážejí tím směrem.
Dudu a Jindřich míjí Bulánku a stále pokračují ve směru Kouřim.
Číslo a Kozel došli na Buda. Ovšem ve vývěsce, kde měla být ona záchranná mapa, bylo pouze parte. Velmi případné usmrcení jejich naděje. Po vstřebání zklamání se tedy vydali směr Církvice na zastávku autobusu, kde si mysleli, že už konečně vyčtou cokoli, co jim načrtne správný směr.
20:33
Pískle a Hykšák jsou vysazeni přesně do louže kdesi v lese. Zjišťují, že cílem je základna plaňanských skautů, kde byl Hykšák o prázdninách, takže mají výhodu. Ovšem první orientační tabule je ukazatel na Jevany - 2 km. Usnesli se, že jsou někde mezi Kostelcem nad Černými Lesy a Stříbrnou Skalicí, do které je třeba dojít, ale kudy, babo raď. Jelikož jediný zážitek s cedulí Jevany 2 km má Pískle z předešlého tábora, kdy po jejím přečtení zbledli, neboť byli 20 km od tábora a bylo půl třetí ráno, přemlouvá váhajícího Hykšáka, aby šli na opačnou stranu. Což ve výsledku znamená 5 km navíc a hlavně časovou ztrátu.
Zatím nic zlého netuše mají předsevzetí dorazit nejpozději do půlnoci a urazit maximálně 12 km, na které je nastaveno Hykšákovo koleno.
20:34
Píďa a Slon přicházejí do Radlic, kde není ani jedna odbočka a tudíž není vůbec ničím zajímavá.
20:39
Píďa a Slon jsou přesně hodinu na trati. Slon chválí Píďu, jak jí to parádně to šlape, a pochvaluje si tempo okolo 7 km/h. A hecuje ji, že by si mohla hned zkusit čin - chůze za 1 hodinu. Ovšem ani jeden z nich netuší, kolik se má ujít, takže to uzavírají s tím, že to prostě někde napálí na plné pecky a uvidí. Buď to vyjde, anebo ne (nevyšlo, ženy - malý čin 8 km/h, velký čin 8,5 km/h).
20:40
Vřeštidlo a Jencek jsou ve Svatbíně. Jencek to tu zná, a tak se vydávají zkratkou do Kostelce nad Černými Lesy. Zkratka vede přes les a je pro dnešek první z mnoha.
20:44
Kačka a Filip jsou v Olešce. Kačka vzpomíná, že zde bydlí její spolužačka z gymnázia. Na křižovatce se rozhodují, kam dál. Hlavní silnice vede buď do Prahy, nebo do Kouřimi. Tam se jim ale nechce, a tak volí zlatý střed, nejtmavější cestu směr Nučice.
20:45
Dudu a Jindřich si už mysleli, že jsou v Kouřimi, ale je to teprve Molitorov. Zastavuje vedle nich auto a nabízí jim svezení, teplé krásné pohodlné autíčko, oni však odmítají a pokračují dále v cestě. Je to zákon schválnosti, když člověk potřebuje a může se nechat svézt, tak nikdo nezastaví.
20:50
Číslo a Kozel na autobusové zastávce samosebou nenašli nic, co by je jakkoli nasměrovalo, a tak se vydali skrze staré známé Církvice do Skvrňova.
20:55
Dudu a Jindřich jsou v Kouřimi. Návštěvu skanzenu nechávají na jindy a směřují na náměstí, kde Klub českých turistů nezklamal a zanechal mapu. Nacházejí cíl svého putování a plánují si další cestu. Vypadá to docela snadně (aspoň v tuto chvíli), jen trochu smutně mávnou rukou nad špatným zvolením cesty po vysazení. Kdyby se vydali na druhou stranu, mohli už být úplně někde jinde. Teď volí směr Ždánice.
20:57
Píďa a Slon přicházejí do Kachní Louže. Slon opět nostalgicky vzpomíná na jeden ze svých táborů, kdy sem jako malé dítko na táboře šel na jednom z celodenních výletů a za velkého deště je v hájence hajný nechal přečkat ten nečas.
21:06
Monča a Kůzle dorazili na okraj Uhlířských Janovic, kde jim přišla vhod turistická mapa na náměstí.
21:08
Jdeme po obchvatu okolo Kostelce a blížíme se k odbočce. Cedule s nápisem Stříbrná Skalice nás nejdříve povzbudila, nicméně údaj 11 km nás trochu zchladil. Vyplnilo se to, co už jsme tušili, že jdeme trochu “za roh”.
Komár jako správná noční turistka má na vzadu na batohu červenou blikačku, což mate Helenu a Mojdu, kteří nás pomalu, ale jistě dohánějí. Nejdříve měli radost, že jdou rychleji, než před nimi jede ten cyklista, pak jim přišlo divné, že cyklista jede v protisměru.
Už nějakou dobu slyšíme za zády hlasy a domýšlíme se, že je to někdo od nás. A taky že ano. Kousek za odbočkou nás dohánějí Helena s Mojdou. Vyměňujeme si pár povzbudivých vět a pokračujeme dále za sebou, oni samozřejmě napřed. Chvíli jsme drželi krok, ale pak jsme to vzdali. Přece se nestrhneme.
21:10
Vřeštidlo a Jencek procházejí Kostelcem nad Černými Lesy
Pískle a Hykšák došli do Vyžlovky, kde našli mapku a zjistili, že stejně do těch nešťastných Jevan musí. Snaží se ještě zorientovat podle telefonního seznamu, ale tam není mapka, jen čísla kam můžete zavolat. Nacházejí ještě vičko od fernetu a to je všechno.
Číslo a Kozel dorazili do Skvrňova, ale nikde nic. Žádná cedule, na zastávce žádné jméno obce, které by je alespoň trošku nasměrovalo. Na konci obce se skvěla cedule Uhlířské Janovice 5 km. Rozhodli se tedy, že vyrazí tam. V Uhlířských Janovicích je veliké autobusové nádraží a tam už se snad konečně dozví jakým směrem mají jít. Těch 5 kilometrů bylo nekonečných..
21:15
Píďa a Slon jsou na křižovatce Moštice a musí se rozhodnout, zda půjdou na jistotu po zelené značce do Sázavy a odtud podél vody do Stříbrné Skalice, nebo kamsi na druhou stranu. Druhý směr kamsi je ovšem mnohem lepším směrem, co se azimutu týká, a proto vítězí. Slon začíná mít pocit, že tempo upadá a mění si s Píďou přes její protesty batoh, protože ten jeho je lehčí.
21:20
Kačka a Filip jsou v Nučicích a odměnou je jim ukazatel s nápisem Stříbrná Skalice 9, a navíc hned pod ním značka pro cyklisty 0086 Stříbrná Skalice, Rovná 10. I když mají před sebou ještě minimálně 2 hodiny cesty, už mají pocit, že jsou téměř v cíli. Rozhodli se držet trasy pro cyklisty, na které se přímo nachází vysněný cíl.
21:29
Bětka a Ještěr se chtěli vyhnout Sázavě, protože je to podle jejich názoru zacházka, a tak pokračovali stále rovně až do Benátek. Pořád žádný ukazatel. Pokračují stále stejným směrem, což mimo jiné znamená, že světel a domů ubývá, až úplně mizí a oni se ocitají uprostřed lesa v hluboké tmě.
21:30
Filip na silnici asi kilometr od Nučic rozsvítil, aby se podíval na hodinky. Nejen, že zjistil aktuální čas, ale světlem upozornil místní divočáky, že na jejich území pronikli vetřelci, a ticho prořízne mocné a co hůř velmi blízké zafunění. Rychlostí závodního chrta chytá Kačka Filipa za ruku a snaží se dostat co nejrychleji do nejbližší vesnice. Filip ale nepodléhá stejné panice a s ledovým klidem zálesáka vytahuje od pasu nůž s odhodláním se s divočákem v nutnosti střetnout. Naštěstí nic takového není třeba, divočák zůstává v kukuřici a oni dva rychlou chůzí opouštějí místo setkání.
Po chvíli jsou ve Výžerkách. Na jméno vesnice reagují malou svačinkou. Filip vytahuje oblíbenou Margotku a Kačka Milu. Za trest přichází kopec a oni kvůli plným pusám sotva stačí s dechem.
Na začátku Jevan vítá Pískle a Hykšáka nasvícená vila GOTTLANDu. Aura božského Káji do nich vstupuje a jen tak tak se jim daří pokračovat v cestě. Kousek za božskou vilou stojí u silnice zaparkovaná maringotka, ze které se ozývá nahlas puštěná estráda na ČT1 a jakýsi hlas, který vykřikuje: “vodka došla!” Podvědomě zrychlují tempo a Hykšák si v hlavě připravuje bojový chvat ve stylu uteč, kdo můžeš. Jedno je ale jisté, Jevany jsou dlouhé, jak týden před výplatou.
21:33
Píďa a Slon jsou na křižovatce Komorce, kde je autobusová zastávka. Jeden směr vede na Vlkančice a Stříbrnou Skalici, ve směru druhém jsou zase Oplany. Tady se asi nejdéle rozhodují. Na Vlkančice je to zase hodně zpět, ovšem Slon, který zde kdysi byl, je přesvědčen, že na návsi u hospody je mapa. Autobus do Vlkančic jede 3 minuty, kdežto do Oplan mnohem déle, a tak Vlkančice vítězí. V nohách mají už okolo 15 km, což v nich budí dojem, že by mohli být nedaleko cíle.
21:40
Vřeštidlo a Jencek jsou v obci Bohumil. Chtějí jít do Konojed, což ovšem znamená jít lesem po modré turistické značce. Chtějí tak přejít z jedné silnice na druhou, paralelně vedoucí, avšak výhodnější.
21:52
Bětka a Ještěr v rámci průchodu lesním příšeřím narážejí na divočáka. Dělí je jen šířka silnice, naštěstí se o ně ale nezajímá a oni přidávají do kroku, aby si to náhodou nerozmyslel.
21:55
Jsme v Konojedech a procházíme okolo odbočky na Nučice. Ztráta nás mrzí, ale nevadí, hlavně že máme správný směr. Asi pět minut před námi jsou Helena a Mojda, ale to vůbec neřešíme.
Dudu a Jindřich po velice dlouhé cestě po hlavní silnici došli na křižovatku u Ždánic. Zde mají dvě možnosti, buď po zelené na Krymlov či po silnici do Olešky. Jdou pro jistotu po silnici, aby se někde v lese nezamotali.
21:59
Píďa a Slon přicházejí do Vlkančic, které by mohli nazvat vesnicí zklamání. Mapa tu není. Cyklotrasa tu sice je, ovšem 0087, nikoliv 0086. Turistická značka tu také je, ovšem zelená místo žluté, která by se jim hodila. Zklamáni vyrážejí z kopce dolů na Stříbrnou Skalici a tajně doufají, že někde cestou potkají nějakou odbočku dovnitř, do trojúhelníku.
22:09
Bětka a Ještěr nacházejí ukazatel na Vlkančice a Stříbrnou Skalici. Plni euforie dávají malou svačinku a pokračují dál.
22:12
Přicházíme k malé obci s podivným názvem Klíče. Je zde odbočka na Oplany, přes které jezdí autobus z Kostelce do Stříbrné Skalice. Samozřejmě, jak bývá zvykem na našich silnicích, cedule ukazuje směr pouze do odbočky, nikoli rovně po hlavní silnici. Jsme však zkušení cestovatelé a usuzujeme, že hlavní silnice vede do Stříbrné Skalice přímo, zatímco autobus objíždí okolní obce. Pokračujeme tedy dále po hlavní silnici.
Kousek dál zažíváme humornou příhodu. Vedle nás zastavuje auto a řidič se ptá: “Nechcete svézt, chlapi?”
“Ne, děkujeme,” odpovídá Komár a řidič, zcela zmaten ženským hlasem, zamumlal jen něco jako “sorry” a odjel.
“Na tohle jsem zvyklá,” konstatuje Komár v dobré náladě a naráží tak zřejmě na svůj stabilně poměrně krátký sestřih.
22:14
Monča a Kůzle procházejí Staňkovice.
22:15
Kačka a Filip jsou v Oplanech. Teď už jdou skoro na jistotu. K cyklotrase se přidává i žlutá turistická značka a teď chybí jen elektrické vedení a potok. Následující cesta ale značně prověří jejich nervy, protože lesní cestu, na kterou za vesnicí sešli, křižuje vedení a potok několikrát. Ale skautská základna snad nebude někde hluboko v lese, daleko od cesty.
22:20
Dudu a Jindřich dorazili do Olešky a zde nacházejí první zmínky o cyklotrase 0086. Mají radost, protože teď už stačí ji jen následovat.
22:40
Píďa a Slon se blíží k rozcestníku Na Marijánce, který se nachází v údolí Sázavy u železniční zastávky a vzápětí zas nadávají. Nová turistická značka, kterou potkávají, je červená a cyklotrasa 0085.
Vřeštidlo a Jencek se vynořili z lesa na silnici a po chvíli našli autobusovou zastávku. Ta má sice slibný název - Konojedy, rozcestí, ale hledaná vesnice nikde. Z turistických směrovek pochopili, že se ji, cestou modrá značka přebarvila na červenou. Podle Jencka měly jít spolu, ale ve skutečnosti nešly (což mapa potvrzuje). To ale oba v tuto chvíli netuší a jsou dezorientováni. Konojedy tu někde určitě budou, ale kde?
Jak se tak motají po silnici, najednou jdou proti nim Pískle a Hykšák. I když Jencek hrdě tvrdí, že má všechno pod kontrolou, po chvíli se Vřeštidlem obracejí a jdou s Pískletem a Hykšákem. Jencek už tak hrdě nevypadá a dostává od Vřeštidla kapky.
Bětka a Ještěr jsou ve Vlkančicích. Není tu žádná odbočka do lesa, natož cyklotrasa nebo žlutá turistická značka. Pokračují do Stříbrné Skalice. Je to sice velká zacházka, ale poslepu do lesa se jim nechce.
22:50
Helena a Mojda posledních několik set metrů na náměstí ve Stříbrné Skalici dokonce běželi a se zadostiučiněním zjistili, že u budovy z fotografie na pamětní kartičce jsou skutečně první. Dokonce ani nikdo z pořádajících se tam nepohybuje! Vítězně se tedy odebrali do nedaleké hospůdky a svůj triumf oslavili limonádou. Na obálku Mojda pečlivě zaznamenal i čas jejich vítězného příchodu a zavolal Marianovi na mobilní telefon, aby mu oznámil, že jsou již v cíli.
Jaké však bylo jejich překvapení, když jim Marian oznámil, že v cíli ještě nejsou, protože si nepřečetli druhou stranu instrukcí.
22:52
Píďa a Slon přicházejí na kraj Stříbrné Skalice a konečně dobrá cedule pro jejich oči. Cyklotrasa 0086 je před nimi. Stále parádní tempo, které drží již jen silou vůle, je žene k cíli.
22:55
Kačka a Filip konečně vidí světélko a nevěří vlastním očím. A nejsou sami.
“To snad není možný,” žasne Marian.
Kačku v první chvíli napadá, že jsou poslední a čeká se už jen na ně, ale pravý opak je pravdou.
23:00
Po nekonečné cestě lesem se před námi otevírá údolí a ve tmě se z ničeho nic zjevuje cedule Stříbrná Skalice. Máme velkou radost a pokračujeme dále na náměstí.
Číslo a Kozel jsou v Uhlířských Janovicích. Číslo vytáhla svou půjčenou “šajnovku” a na autobusových jízdních řádech luští písmenka. Na těch zmodralých potrhaných papírech však byly jen spoje z Prahy-Hostivaře kamsi. Ale ne tam, kam potřebovali oni. Už trošku zoufaleji se usadili na lavičku a popili a pojedli. V tuto chvíli za sebou měli 15 kilometrů a stále nevěděli, kam mají jít. Spásou se jim stala mapa, která se skrývala ve stínu stromů na jedné z asi sto padesáti vývěsek. Hurá! Hledané tři vísky se skvěly jako záchranné bójky. Jenom trošku jinde, než kam oni dosud šli. Vlastně zcela úplně jinde. Tedy úplně na druhou stranu. Zjistili tedy, že musí dojít do Sázavy a z ní do Stříbrné Skalice. Na ceduli Sázava se na ně šklebilo dost nechutných 15 kilometrů po státovce.
23:05
Monča a Kůzle jsou v Karlovicích.
23:10
Jsme na náměstí před domem, který máme na obrázku na pamětní kartičce a nestačíme se divit. Kde nic, tu nic. Hospoda je zavřená, všude kolem je tma. Něco bude asi jinak. Na kartičce žádná další upřesňující informace není. To už se k nám blíží od nedaleké otevřené hospody Helena s Mojdou a dělají si z nás legraci. Vědí proč, před pár okamžiky vypadali stejně. Zjišťujeme, že existují informace, které nám dosud zůstaly utajeny. Lovím obálku, o které jsem si myslel, že je prázdná, a najednou se v ní objevuje malý papír s popisem cesty k základně skautů, která je tím pravým cílem. Však mi bylo divné, že by Marian nezakončil Návrat opět nějakou lesní pátračkou.
Helena s Mojdou marně hledají žlutou značku. Shodli jsme se, že když není značka tady, mohli bychom ji najít někde na cestě k řece. Jdeme tedy po silnici a diskutujeme o tom, kde by mohl být cíl. Já to tipuju někde u řeky Sázavy.
Dudu a Jindřich jsou v Nučicích. Cyklotrasa jde dál a oni tedy také.
Bětka a Ještěr na autobusové zastávce v Pyskočelech nacházejí mapu a zjišťují, kde přesně leží trojúhelník vesnic, ve kterém je cíl, a jak hodně si zašli.
23:20
Píďa a Slon v lese potkávají i žlutou značku a zleva slyší potok a u cesty nachází Marianovu škodovku. To už není pochyb, že jsou v cíli. Sice ne první, ale i tak to vypadá slibně.
Na kraji Stříbrné Skalice jsme našli začátek cyklotrasy 0086. I když žlutá značka stále nikde, tohle je stopa. Odbočujeme na polní cestu a přicházíme k chatové kolonii. Je zde potok, který vytéká z hlubokého lesa, je zde elektrické vedení, ale má to malou vadu na kráse. Není tu žlutá značka a cyklostezka před tímto údolím odbočuje doleva. To ale Heleně a Mojdovi nevadí a vzápětí mizí v lese. Rozpačitě je následujeme, ale po 100 metrech se zastavujeme a vracíme se zpět na cyklotrasu. Komár má jasno. Správná cyklostezka je tady a žlutá značka se připojí časem. Vyrážíme tedy do hlubokého lesa po cyklotrase
Vřeštidlo s Jenckem a Pískle s Hykšákem došli do Hradce. Pískle a Hykšák původně chtěli odbočit na spojovací silnici, vystoupat na hřeben a sejít přímo k základně. Ale nejsou si ve tmě jisti, a tak raději pokračují dále do Stříbrné Skalice.
Zatím Jencek usuzuje, že je třeba jít po zelené značce do Oplan, které jsou jedním z bodů trojúhelníku, ale až tam nepůjdou, zkusí to pak vzít přímo lesem. V jeho podání velmi odvážný návrh a vzhledem k blízkosti Stříbrné Skalice i zbytečný experiment.
Při hledání cesty stihli opět potkat Pískle a Hykšáka a opět v protisměru. Zatímco se ti dva nestačí divit, Vřeštidlo a Jencek opět mizí v lese.
23:34
Bětka a Ještěr jsou ve Stříbrné Skalici, kde nacházejí cyklotrasu 0087 a doufají, že 0086 je nablízku. A nemýlili se. Uhýbají do lesa a pokračují proti proudu potoka.
23:45
Monča a Kůzle dorazili do Benátek. Už značně zívají a usínají za chůze. Šlapou dál po silnici a čekají, kdy projdou vesničkami, které byly v mapě. Míjí však jen samoty, u kterých nejsou cedule.
23:49
Připadá mi, že jdeme už příliš dlouho a obávám se, že jsme možná na správné cyklotrase, ale na jejím druhém konci. Komár si ale podobné pochybnosti nepřipouští a za pravdu jí dává žlutá značka, která se konečně připojila. A už je tu chatová osada, Marianovo auto a jsme v cíli.
Zatím Helena a Mojda pomalu začínají chápat, že jejich radost, že nás opět setřásli, byla poněkud předčasná. Následující dvě hodiny strávili chozením po lese a místních chatách. Dokonce se jednou vítězně doškrábali k cílovému ohni jen proto, aby zjistili, že u něho sedí někdo úplně cizí.
23:50
Dudu a Jindřich došli do Výžerek. Rozcestník cyklotrasy píše něco o Hájovně, ale nikam neuhýbá, takže ani oni. To ještě netuší, že pomalu ale jistě vcházejí do Bermudského trojúhelníku, kde se budou motat a motat a motat…
0:00
Číslo tak dlouho odkládala malou potřebu, že už to nešlo vydržet, a hned za přeškrtnutou cedulí Uhlířské Janovice zapadla do příkopu a svlékla svých 5 vrstev. Vtom ji ozářily reflektory, které na ni zůstaly svítit nezvykle dlouhou dobu. Když pozdvihla hlavu, zjistila, že to není nikdo jiný než páni policisté. Než však na sebe nasoukala svých 5 vrstev, Kozel všechno vyřídil a zařídil. Možná by to byla dobrá scéna do Četnických humoresek a vypadala by asi takto:
Je kousek po půlnoci. Zatímco jedna osoba dřepí v příkopu, druhá postává na krajnici. Policisté přibrzďují u krajnice. Kozel nervózně pozdvihne levou nohu a přešlápne. Policista-řidič vystrčil hlavu z okénka. Kozel pozdvihne pravou nohu a přešlápne.
“Dobrý večer,” zazní z okénka mužný hlas.
“Dobrý večer,” velmi lhostejným tónem zazní z příkopu.
“Copak tady děláte?” pokračuje mužný hlas.
Pár vteřin ticha.
“Jdeme na vandr,” ještě lhostejnějším tónem než lhostejným odvětí Kozel.
“Tak to jo. Nashle,” a policejní auto odjíždí.
Scénář Pavlína Hakenová, námět a režie Život
Když Číslo dosoukala poslední vrstvu, už bylo po akci, a tak se jen Kozla zeptala, jestli je v pohodě. Kozel zcela nad věcí odvětil, že v pohodě, že to zařídil, a otcovským tónem se zeptal, jestli už je hotová, jestli můžou jít. Číslo odvětila, že tedy už je a Kozel vyšel. Ale na druhou stranu, tedy zpátky k ceduli Uhlířské Janovice! Svou povznesenost totiž vyčerpal na pány policisty. Ale co je nejdůležitější, policisté nechtěli občanské průkazy! V tomto směru Kozel zcela překonal svého otce (viz 1. ročník Akce Návrat 1985).
A pak už následovala jen neskutečně skutečná, únavná, patnáctikilometrová, rovná, monotónní cesta (všechny ostatní přívlastky nelze publikovat)..
0:05
Pískle a Hykšák jsou ve Stříbrné Skalici a teď už pro ně není problém vyrazit po žluté značce k základně.
0:15
Bětka a Ještěr narazili na žlutou značku a na druhé straně potoka vidí oheň. Ženou se tam. Oheň mizí. Byl to krb uvnitř nějaké chaty. Vrací se na cestu a pokračují dál. Konečně je tu poslední indicie - elektrické vedení přes potok. Už vidí i oheň a za chvíli jsou v cíli.
Dudu a Jindřich mají pocit, že už musí být docela blízko. Jdou po cyklotrase, takže už jen očekávají křížení slibované žluté. A ta se náhle objevuje, křižuje silnici, po které jdou a zahýbá doleva do hlubokých lesů, potok je zde také, vedení také, takže jsme blízko, nebo ne?
0:19
Pískle a Hykšák dorazili do cíle, kde ovšem jejich radost kazí zjištění, že prohráli se Slonem a Píďou o pouhých 5 minut. Ale Hykšákovo koleno překročení normy přežilo a 3. místo je taky fajn.
0:33
Kros lesem nebyl nejlepší nápad, přiznává Jencek. Po neznačené lesní stezce se dostali opět na silnici z Hradce do Stříbrné Skalice. Teď jsou na náměstí, kde nacházejí žlutou značku.
0:45
Monča a Kůzle došli na rozcestí, kde je ukazatel Vlkančice 1 km. Protože vědí, že z Vlkančic vede modrá turistická značka, jdou tudy. Ten, kdo tam tuhle ceduli dal, byl ovšem značný optimista, ve skutečnosti jsou to skoro 3 km.
0:50
Vřeštidlo a Jencek silně znejistěli, protože ztratili žlutou značku. Odbočila ze silnice, zatímco oni na ní zůstali. Vrací se tedy zpět a po chvíli se dávají na správnou cestu.
1:00
Dudu a Jindřich pokračovali po žluté značce, jenže opačným směrem na Krymlov. Jsou uprostřed hlubokého lesa a začínají mít pocit, že tak daleko už to být nemůže. Obrací se a jdou zpět.
1:17
Vřeštidlo a Jencek nacházejí i cyklistickou trasu 0086 a elektrické vedení (snad 22 kV) a už jsou v cíli.
1:30
Monča a Kůzle konečně dorazili do Vlkančic. Protože cíl je někde v lese vpravo od nich, hledají nějakou cestu. Vidí světlo nahoře u lesa, a tak vyrážejí rovnou vzhůru. Procházejí kolem chat a jen si říkají, zda tu jsou nějací obyvatelé a jestli si nebudou myslet, že jsou tu zloději. Nahoře zjišťují, že světlo pocházelo z velké vily, která oním cílem stoprocentně není. Jdou tedy dál. Na kraji lesa nacházejí ceduli KČT s místním jménem Na Špici, kterou někdo upravil tak, že smazal Š a přidal jeden háček. Nebudeme to zde rozebírat, ale je to výstižné. Nicméně je zde hledaná modrá turistická značka. Jdou tedy po modré a je jim najednou dobře.
1:45
Dudu a Jindřich jsou zase u potoka a vedení a až teď si všímají skrytého rozcestníku, který jim oznamuje, že jsou v místě nazvaném Komorce. Žádné jiné podstatné informace jim rozcestník nedává, a tak zkouší ještě vedlejší cestu, která směřuje k nějakému statku, proč by to třeba nemohl být právě ten? Teď už se chytají každého stébla. Statek obešli, psi na ně štěkali, ale ani stopa po Marianovi či někom jiném. Vrací se tedy na cyklotrasu a jdou po ní dále.
1:50
Číslo a Kozel dorazili konečně skrze nechutné serpentiny do Sázavy. Ty zdolali skutečně rychle. Prostě si nechali nést nohy z kopce setrvačností (zato jejich kolena z toho pak měla nehoráznou radost). Přešli řeku a zde si k svému zděšení na ceduli přečetli poněkud nesmyslný údaj Nádraží 3,5 km. Nicméně statečně vyšlí v ústrety tohoto velice nepřehledného města. Došli k obecnímu úřadu, kde nebylo nic, došli na autobusové nádraží, kde nebylo vůbec nic, došli na vlakové nádraží, kde nebylo vůbec, ale vůbec nic, a tak si řekli, že prostě intuitivně půjdou a třeba na něco narazí. Číslo tuší, že se musí směrovat doprava, a tak se podle toho řídila. Naštěstí pro ně byla její intuice správná a po chvíli se na ně vesele tetelila cedule Stříbrná Skalice. Zatímco Číslo pookřála, Kozel už dávno šel pouze setrvačností.
2:00
Monča a Kůzle došli na místo, kde modrá značka odbočuje vpravo. Kůzle si pamatuje z mapy, jak to tu má přibližně vypadat a rozhodl se zkrátit si cestu a nejít po modré až do Oplan, ale pokračovat stále rovně a dostat se přímo na žlutou značku, na které leží cíl. Teoreticky uvažoval správně, ale zkuste udržet směr v lese. Budete mít problémy i ve dne, natož v noci. Dopadlo to, jak se dalo čekat, šli dál rovně po neznačené cestě a začali bloudit v hlubokých sázavských hvozdech.
2:05
Dudu a Jindřich došli na rozcestí Skalická myslivna a zkouší onu myslivnu? Ani ta to není, ač je v tuto hodinu osvětlena až až. Cyklotrasa 0086 odsud už ale nepokračuje (respektive značení není k nalezení, což není totéž) a žlutá vede do Oplan, což se jim nelíbí, protože to je jedna z trojúhelníkových vesnic, takže co tam? Pro jistotu se vrací zpět na Komorce ale po žluté značce, tedy lesem.
2:12
Po dlouhém a strastiplném bloudění konečně dorazili Helena a Mojda.
2:30
Přestože jdou Monča a Kůzle stále po jedné cestě, nebo si to aspoň myslí, ta mírně mění směr. Přelézají padlé větve a sestupují do údolí, kde nacházejí asfaltku. Po ní znovu stoupají. Už toho mají oba dost a uvažují, jestli to nevzdají a nepůjdou spát. Zastavují se na chvíli odpočinku u hromady klád. Monča okamžitě usíná. Kůzle ji nechá spát 15 minut. Nemá však smysl, aby tady nastydla, a tak ji poté budí a dává jí na vybranou dvě možnosti: buď se utáboří nebo půjdou dál. K jeho překvapení Monča prohlásila, že půjdou dál a pak se uvidí.
Dudu a Jindřich jsou opět na rozcestí Komorce. Obcházíme znovu opuštěný barák, jestli třeba něco nepřehlédli a zkouší poslední pěšinu, po které ještě nešli, jenže ta vede lesem do Výžerek.
2:40
Číslo a Kozel se blíží ke Stříbrné Skalici. Prošli kolem cedule Vlkančice 4 km doprava, a to už bylo jasné, že se blíží do hledaného trojúhelníku. Cedule s číslem cyklistické trasy 0085 byla dalším motivujícím prvkem. Jejich cílem byla cyklistická trasa o jedno číslo větší. Následovala ovšem cedule s číslem 0087, což Číslo trochu vyděsilo. Ale zastavovat, ba ani přibrzdit nemohla, protože Kozel měl už tendenci sebou kamkoli praštit. Pokračuje tedy dál s předsevzetím, že pokud bude další číslo zase o jednu větší, tak se vrátí. Ale k jejich štěstí na další ceduli bylo číslo 0086. Paráda! Nasadili tedy Kozlovu čelovku (Mojdovo ukazovátko bylo pro tento účel naprosto nevhodné) a vyrazili do tmavého lesa hledat křížení se žlutou turistickou značkou.
3:00
Počáteční nadšení je už dávno pryč, elán nikde a cesta ztracená. Dudu a Jindřich netuší, kam jít, a tak volají telefonem o pomoc a té se jim dostává. Marian odpovídá, že musí jít po cyklotrase směrem Stříbrná Skalice. Jdou tedy na Stříbrnou Skalici, směrovka píše 10 km. Tak daleko to snad nemůže být, utěšují se. Cyklotrasa uhýbá na Oplany, oni však pokračují na Stříbrnou Skalici po silnici.
3:07
Číslo a Kozel konečně vidí žlutou značku a světla. Jsou na místě. Sice minuli mostek, ale to nevadí. Překonali potok (vzhledem ke stavu jejich nohou spíše rozvodněnou řeku), protáhli se roštím, nachytali na sebe svízel, ale to už jim bylo jedno, protože byli v cíli a dokonce ne poslední.
3:30
Monča a Kůzle se dostali znovu na kopec, kde zjistili, že jsou kousek od místa, kde původně opustili modrou značku. Pokračují tedy dále po ní.
3:50
Dudu a Jindřich jsou ve Vlkančicích a je jim jasné, že jdou určitě špatně. Cesta je dlouhá, oni jsou unavení a vůbec netuší, kde se stala chyba. Ale nic jiného už jim nezbývá, než dojít do Stříbrné Skalice.
4:00
Monča a Kůzle konečně nacházejí v Oplanech žlutou značku a cyklotrasu, na které je hledaný cíl. Jenže popis “kde potok křižuje vedení 22 kV” se hodí na několik míst, kolem kterých jdou. Prohledávají les křížem krážem a zbytečně tak ztrácí hodinu a půl na vzdálenosti 1,5 kilometru.
5:00
Dudu a Jindřich se konečně dotrmáceli do Stříbrné Skalice, ale žádné nadšení to u nich nevyvolává. Netuší, kam by se vydali, proto se rozhodují počkat na první vlak, o kterém se píše v instrukcích. Zastávku nemohou nejdříve najít, míjí hospůdku, kde asi právě končí nějaké veselí, a pátrají po kolejích. Přecházejí přes vodu a po pár metrech jsou na zastávce Stříbrná Skalice. Je to jediné, co dnes našli správně.
5:27
Na zastávku Stříbrná Skalice přijíždí vlak, Dudu s Jindřichem nastupují a přes Ledečko odjíždí do Kolína. Jejich putování končí neslavně.
6:08
Monča a Kůzle konečně nacházejí cíl. Zde se dozvídají, že ostatní chtějí jít ráno na vlak, a tak mají před sebou jen 30 minut spánku. Ale i to za to stojí.
Takhle tedy proběhl letošní ročník akce Návrat. To ale nebylo všechno. Musíme se teď vrátit v čase zpět. Zatímco dvojice, které dorazily před a kolem půlnoci, již spokojeně spaly, ti co dorazili později, si předávali dojmy a pofoukávali bolístky, případně se těšili, až dorazí někdo, kdo je na tom ještě hůř než oni (člověka potěší cizí neštěstí).
Asi tak ve čtyři ráno usoudil Kozel, že vlastně nemá cenu jít spát a že by bylo lepší jít na první vlak v 5:27. Vřešťa řekla, že by si měli dát tak hodinku rezervu. Číslo na to řekla, že hodina je moc, že stačí méně času. A tak tedy v klidu vyrazili někdy po půl páté.
Kdo zná Stříbrnou Skalici, ten ví, že železniční zastávka je úplně mimo obec asi 3 km od náměstí. Jenže to oni nevěděli. Jen tušili přibližný směr. Hykšák, který čekal na ještě stále bloudící Monču, jim dělal nápovědu po telefonu. Zkrátka byl to takový Návrat II. Jeho průběh nám Číslo popsala následovně:
V klídku jsme vyrazili a ještě na kraji obce se ujistili telefonátem s Hykšákem, že jdeme správě. Ujistili... nu, spíše nalomili. Hykšák byl chudák rozhozený, neboť Monča ještě stále někde bloudila s Kůzletem v temnotách lesů, a tak jeho pokyn byl velmi nejistý, ba spíše matoucí. Vyběhli jsme směrem, který nám určil, ale kde nic tu nic. Když jsme uběhli pár desítek metrů, Mojdu prozíravě napadlo podívat se na autobusovou zastávku. Zjistili jsme, že jsme uběhli už dvě zastávky, ovšem opačným směrem. V běhu jsme se tedy otočili a sprintovali zpět.
Příliš dlouho nám toto vzplanutí však nevydrželo. Pomalu jsme začínali ustávat v běhu a rezignovaně si řekli, že už to stejně nestihneme (ovšem byl v tom skrytý alibismus neunavovat svá již tak zbídačená tělíčka). Ne tak Mojda. Pokusil se stopnout kolem jedoucí autobus. Ovšem jeho šarm zřejmě za tmy(!) a na pana(!) řidiče neměl žádný vliv. Pokusila jsem se ještě přesvědčit náš spěchající, lehce panikařící dávek (zdrobnělina davu) abychom počkali 2 minuty na autobus, který by nás odvezl do Sázavy, kde by jistě byla pestřejší nabídka spojů. Ovšem Mojda a jeho síla osobnosti dávek táhla dál. Tuto davovou psychózu jsem nesdílela. Tím méně poté, co Mojda opět stanul s rukama spojenýma v prosbu před projíždějícím autobusem (mimochodem tím, kterým jsem navrhovala jet).
Pak se Mojda rozeběhl, ba rozesprintoval, že to přeci nevzdáme. My jsme skomíravě běželi za ním, ovšem takovou rychlost nám naše údy vyvinout nedovolovaly, nebo možná náš mozek poučen Mojdovou silou osobnosti. Najednou se nám Mojda ztratil z očí. My jsme už chůzí pokračovali dál, ale na místě domnělého nádraží nic nebylo. Ani Mojda. Pískle se mu pokusila zavolat, ale pán už je zaměstnaný, a tedy má plné kapsy mobilů. Ovšem ne ten, na který jsme volali. Takže jsme ještě zmateně jako zvířátka v teráriu asi tak deset minut běhali tam a sem, až konečně zavolal Mojda sám, aby nás nasměroval na nádraží.
Vyběhli jsme tedy zcela bezhlavě za škrtnutou ceduli Stříbrná Skalice, dávno po čase odjezdu vlaku, zcela apaticky. A v tom najedou Vřešťa vykřikla, že slyší vlak, ba že ho dokonce vidí, a že ho Mojda určitě zdržuje, a tak jsme se rozeběhli naplno. Ovšem nám všem kromě Vřešti se zdálo podivné, že se onen domnělý vlak pohybuje. Když jsme doběhli blíž, zjistili jsme, že vlak je Mojda. A že jsme doběhli 20 minut po odjezdu vlaku. A že v onen správný čas žádný vlak nejel.
Skutečný projíždějící vlak v nás ještě vzbudil naděje, které si ostatní nenechali vzít ani mým konstatováním, že přijíždějící vlak jede opačným směrem, než potřebujeme, a holky se nadějně vytahovaly do okénka, zda vlak míří do Ledečka? Odpověď nás usadila. Další vlak naším směrem jede za 2 hodiny. Davová psychóza přešla plynule v davovou apatii, a tak jsme si vyndali spacáky, svačinky a uložili se na studeném betonu místního peronu.
Co k tomuto sugestivnímu popisu dodat? Jen “Pavlínko, díky!”
Mojda samozřejmě tvrdil, že byl na zastávce včas a vlak zde nebyl, tudíž vůbec nejel. Jenže my máme dva svědky, kteří tímto vlakem odjeli, Dudu a Jindřicha. Posouzení nechám na vás, milí čtenáři.
Díky spojení s Hykšákem se samozřejmě celá akce Návrat II neutajila, natož její neslavný výsledek, takže do růžova vyspalí účastníci (tedy až na Monču a Kůzlete pochopitelně) se měli o čem bavit. Jak už jsem říkal, není nad cizí neštěstí.
Nám jel vlak v 8 hodin, takže jsme v půl sedmé vstali, sbalili se a v klidu vyrazili. Když jsme došli na zastávku a viděli tu skupinku zmrzlých bezdomovců, až nám jich bylo líto. Budiž jim útěchou aspoň levnější jízdné díky skupinové slevě.
