Po několikerém odkládání se 3. ročník akce Návrat konečně uskutečnil až z pátku na sobotu 27. až 28. listopadu 1987. Naším jediným štěstím bylo, že tento rok se zima ohlašuje velice mírně, takže ještě nemrzlo.
Scházíme se okolo deváté hodiny večer v klubovně a čekáme, i když nevíme na co. Je nás 16 a Máček prohlašuje, že čekáme na devatenáctého. Nějak se nemůžeme dopočítat. Že chybí Haňára a Kosa, to je nám jasné, ale ten třetí? Když oba dorazili, zjišťujeme s překvapením, že tím třetím vzadu je Božka, jejich motorka. Takže na korbě je nás zase 16 jako v předchozích ročnících. V kabině jsou kromě Máčka ještě Čert a Lea. Čert, toho času v zeleném, se tentokrát zúčastňuje jen jako pořadatel.
Vyjíždíme. Na korbě jsou poněkud stísněnější poměry než jindy, protože Božka je přece jen objemnější než jiný běžný účastník. Za Maloticemi ztrácíme orientaci.
Je 22.30. Avia zastavuje.
Je čas pro úlevu a protažení těla. Všude kolem je tma. Po chvíli tmou probleskují světla a okolo projíždí auto. Do zvuku motoru zazní Dodův zoufalý výkřik:
“Ježíšmarjá, Benešov!”
Skutečně. Auto mělo poznávací značku BNC. Bylo nám všelijak. Akce
Návrat začíná. První výsadek tvoří Alena, Andrea a Kosa.
Jak uvidíme, všichni měli postupně šanci vyhrát. Ale teď už dejme slovo deníkům.
22.45
Avia odjíždí, na místě zůstávají Alena, Andrea a Kosa. Zpráva,
kterou otevírají, je tentokrát stručná, jasná a jednoznačná:
Český Šternberk - hladomorna (1. patro)
Zjišťují, že jsou u Kozmic a určují směr Teplýšovice.
22.50
U Teplýšovic vystupuje další výsadek, Haňára a Dodo. Jsou sice vysazeni v polích, ale milosrdně u autobusové zastávky. Tedy, ne že by jim to pomohlo. Zjišťují pouze, že jsou někde u Benešova. Vydávají se proti směru jízdy Avie, tedy do Teplýšovic. A tím ztratili šanci na vítězství.
23.00
Alena, Andrea a Kosa došli do Teplýšovic. Tam se jim však nelíbí, a tak se obrací a vracejí zpět do Kozmic. To znamenalo konec možnosti vyhrát.
Možná jen pár stovek metrů od nich se nacházejí Haňára a Dodo. Po delší diskuzi volí směr pryč od Benešova a to Sázavu. To znamená také směr Kozmice.
23.12
Další výsadek tvoří Starosta a Kuba. Rozhodli se pro cestu do kopce podle známého kritéria, budeme-li se vracet, půjde se nám lépe. Nebylo to nejlepší kritérium. Připravili se tak o velmi pravděpodobné vítězství. Byli totiž vysazeni na přímé silnici Benešov - Divišov - Český Šternberk. Jenže oni se vydali na druhou stranu.
23.24
Na řadu přichází Špek a já. Zatím nevíme, kde jsme, a tak jdeme ve směru jízdy Avie.
23.30
Starosta a Kuba jakýmsi záhadným způsobem sešli z hlavní silnice a dostali se do Bořeňovic. Zde hledají záchranu a vysvobození v podobě směrovek a autobusové zastávky, ale Český Šternberk nikde. Nedaleko je králíkárna a Kuba dostal nápad. Naštěstí se Starostovi podařilo mu jej rozmluvit. Ani je den z nich nemá v pořádku baterku, takže z toho začíná být western, jak se patří.
23.33
Ála a Čmelák jsou vysazeni u Radošovic. Šli za avií a tím ovšem i na druhou stranu. Rázem bylo po možném vítězství.
23.40
Alena, Andrea a Kosa se moc nezdržují, procházejí Kozmicemi a pokračují do Mžižovic.
Vysazeni jsou Vojín a Radek. Vydávají se za avií.
Ála a Čmelák došli do Radošovic a pokračují dál směr Vlašim.
23.46
Svítím si v Takoníně na jízdní řád autobusu a nevím, co s tím. Tuto oblast neznám. Máme na vybranou tři směry: Benešov, Chotýšany a Divišov s Vlašimí. Vycházím z toho, že Benešov je západně od Vlašimi. Z jízdního řádu vyplývá, že Divišov je mezi nimi. Ale my? Určuju světové strany a znovu zkoumám jízdní řád. Blbost! No ovšem, linka v sobě skrývá dvě různé trasy a to mě zmátlo. Teď mi vycházejí světové strany úplně obráceně než předtím. Špek se zatím venku uklidňuje rohlíkem. Po chvíli určujeme základní směr Divišov.
23.50
V Kozmicích jsou Haňára a Dodo. Ukazatele žádné, jízdní řád nepomáhá. Potřebovali by směr Divišov, tam to Haňára zná, jenže všechny cesty vedou do Benešova. Pozkoumali vesnici, zburcovali všechny psy, ale výsledek žádný. Dodo propaguje polní cestu, Haňára návrat zpět na silnici u zastávky. Vyhrála samozřejmě Haňára.
Starosta a Kuba jdou do Divišova. S velkou nelibostí míjejí místo svého výsadku. Do Divišova jim zbývá 8 km. Občas si jako správní borci hrají na paraglány a skáčou před autem do příkopu.
23.52
Poslední výsadek, Pitras a Hany, byl vysazen na křižovatce u Nemíže.
Nikde nic a v deníku se objevuje první zoufalá věta:
“Co je to za díru?”
23.54
Vodojem Benešov čtou Vojína Radek a nevěří svým očím. Před nimi je totiž asi 1 km Vlašim. Upoutala je světla auta, které jelo po silnici odbočující vlevo. Mysleli si, že je to avia, a tak šli za ní. Avia to sice nebyla, alespoň ne ta Máčkova, ale udělali dobře.
23.58
Ála a Čmelák potkávají první auto. Ála spadla do bláta.
Jdou kolem vlašimského letiště a teprve zjišťují, že asi měli jít obráceně,
ale na to už je pozdě. O Šternberku žádné zprávy. Čmelák je z toho
nervózní a likviduje skoro celou zásobu jídla.
0.04
Pitras a Hany si to rázují směrem na Kácov. Je hodina duchů a úzká lesní silnička se postupně mění na leningradskou magistrálu. Sněží.
0.07
Jsme v Bílkovicích. Vlašim vpravo, Divišov vlevo. Tady už neváháme a jdeme do Divišova.
0.09
Vojína a Radka zahání wartburg do vlhkého příkopu.
0.10
Haňára a Dodo začínají zmatkovat. Haňára ztrácí nervy a vracejí se zpět. Jdou totiž někam úplně jinam. Kolem projíždí překvapivě několik aut. Taková malá silnička a navíc v noci. Rozhodli se, že další auto stopnou. Nic však už nejelo. Jdou tedy dál.
0.12
Ála a Čmelák míjejí ceduli Vlašim 2 km.
0.29
Vojín a Radek jsou ve Ctiboři. Probouzejí se psi. Další směr Všechlapy.
0.30
Procházíme Slověnice. Divišov 4 km.
Do Mžižovic se dohrabali Alena, Andrea a Kosa. Po chvilce bloudění, hádkách a rvačkách se dohodli na směru Ostředek.
0.36
A je tu Vlašim. Ála a Čmelák se dohadují u autobusové zastávky. Našli zde totiž Český Šternberk 12 km odtud. Vracejí se zpět a pokračují a pokračují novým směrem na Ctiboř.
Haňára a Dodo se konečně dostali na silnici mezi Kozmicemi a
Teplýšovicemi. Začínají stopovat. Hned druhé auto, bílá škodovka, jim zastavuje.
V autě je vítá Barel rock, tedy samozřejmě nahrávka z Porty 87. V autě sedí
holka a kluk. Haňára se přihlouple ptá, odkud ta silnice vede.
“Od Benešova.”
“A kam?”
“No, do Benešova.”
Nakonec se dohodli a Haňára s Dodem za cenu diskvalifikace lezou do vyhřátého auta s
bílými potahy a snaží se schovat zablácené kanady. Projíždějí Teplýšovice,
Vlkov a Křešice.
0.43
Pitras a Hany přešli dálnici a vnořili se do lesa. Po cestě mají o
zábavu postaráno, jak dokazuje deník:
“Na blízku chrochtá nebo chroptí (smrtelně vážně) divá zvěř. Nelekáme se,
vpřed!”
Za lesem ještě mohli odbočit na Zdebuzeves. Neudělali to a ztratili tak možnost
zvítězit.
0.50
Na křižovatce těsně u Divišova vystupují Haňára a Dodo. Auto odjíždí do Benešova a oni jdou do Divišova. Tady už to Haňára zná, takže je to legrace.
1.00
Libež - klid, píše Radek do deníku. Dlouho to ovšem nevydrží. V místním pohostinství je totiž dost veselo. Veselí se přenáší i ven a Radek s Vojínem raději berou pilu.
Haňára a Dodo procházejí Divišovem.
Alena, Andrea a Kosa procházejí Ostředkem 1 a ejhle, vidí Ostředek 2. Po projití třetího Ostředku se konečně dostali na dálnici.
1.03
Ála a Čmelák postupují stejnou cestou jako před nimi Radek a Vojín. Jede auto. Zalehávají do příkopu. Bohužel je v něm dost vody.
1.07
Vojín a Radek zdolávají most přes Blanici. Vojín se vykrmuje banánem. Náhle jede auto. Radek k zemi, Vojín k zemi, banán taky. Vojín se sbírá se země a smutně kouká na neoloupaný zbytek banánu, který mu zůstal v ruce.
1.12
Ála a Čmelák jsou ve Ctiboři.
1.15
Procházíme Divišovem. Špek navrhuje oddech a svačinu přímo na divišovském náměstí. To se mi nezdá zrovna moc vhodné místo a odsouvám otázku svačiny na pozdější dobu. Pokračujeme směrem na Český Šternberk. Zbývá nám 6 km.
1.20
Radek a Vojín jsou v osadě Nový Mlýn. Mají štěstí, všimli si, že je zde modrá turistická značka, která vede přímo do Českého Šternberka. Ještě 6 km.
1.30
Na náměstí v Divišově se ocitají Starosta a Kuba. Dostali stejný nápad jako Špek, ovšem nikdo jim to nerozmluvil. A tak se krmí a vymýšlejí nesmysly. Nedaleko nich je bufet. Takhle udělat kasu, to by byl western. Naštěstí dostávají včas rozum. Hodně skla a světla je znervózňuje, a tak pokračují do Českého Šternberka. Zbývá 6 km.
1.33
Ála a Čmelák potkávají na opuštěné silnici značně společensky unaveného chodce. Pobrukoval si a šněroval silnici ze strany na stranu, takže byl problém se mu vyhnout. Přesto se jim to podařilo.
Pitras a Hany došli do Kácova, kde bují noční život. Jak sami píší, byli vtaženi do víru velkoměsta. Projíždějící žigulík připomíná VB. Schovali se za strom a čekali, co bude dál. Nic, byl to civil.
1.43
Radek a Vojín se dostali na rozcestí pod dálnicí. Český Šternberk 4 km. A začaly se dít věci.
1.45
Konečně nacházíme autobusovou zastávku ztracenou uprostřed divočiny. Tady se najíme.
1.47
Ála a Čmelák jsou v Libeži.
1.50
Alena, Andrea a Kosa zběsile pobíhají po dálnici tam a zpět, nahoru a dolů. Kosa ale musí být do čtyř hodin ve Šternberku, aby mohli jet s Haňárou domů za synem Tomášem. Proto se rozhodl pro diskvalifikaci a otevřel plánek, který mu dal Čert. Teď už je všechno jasné, nejkratší trasa vede po dálnici na Brno, i když se to nesmí, protože na dálnici nemají chodci co dělat.
Haňára a Dodo procházejí Šternovem a míří bez problémů do Českého Šternberka.
2.00
Pitras a Hany dojedli třetí večeři a odcházejí z Kácova.
Skončili jsme krmení, Špek se protahuje. Chystáme se odejít, když tu
slyšíme hovor, který se přibližuje. Určitě někdo od nás. Taky že ano. Starosta a
Kuba probírají různé vědecké myšlenky, například zmrazování. Jako by jim
nestačilo, že sněží. Zaujímáme za vchodem do zastávky obranný postoj a čekáme,
co bude dál. Nic, přešli okolo. Vyrážíme za nimi a dále pokračujeme pohromadě.
Starosta si k tomu poznamenává do deníku:
“Dále postupujeme společně. Tam, kde je Špek, je opravdu legrace na úrovni, nebudu
to dále rozvádět.”
2.06
Ála a Čmelák potkávají kousek za Libeží auto. Čmelák se
schovává za strom, Ála do pole. Měla smůlu, byl tam hnůj.
Další auto. Čmelák je sice opět za stromem, ale Ála si pro změnu lehá do kopřiv.
2.10
Procházíme Šternov. po dálnici sviští tiráky z kopce na Brno. Starosta už se smířil s tím, že nevyhraje. Byli vysazeni před námi, takže mají horší čas.
2.13
Ála a Čmelák si prohlížejí malou cedulku Nový Mlýn a pod ní turistické směrovky. Pokračují po modré značce na Český Šternberk. Čeká je ještě 6 km.
Pitras a Hany narazili na koleje a jdou po nich. Dostali se na kácovské nádraží. Stojí tam vlak. Pitras ví, že je to do Šternberka po kolejích asi 10 km, a proto se jdou informovat, v kolik vlak jede. Ve 2.46. Je to lákavá možnost.
2.20
Český Šternberk. Haňára a Dodo přicházejí k hradu, kde vidí Avii. Zároveň však slyší štěkot psa a zdá se jim, jakoby se přibližoval. Opravdu příjemný pocit. Za chvíli je pes vidět. Stojí na hradním mostě, štěká a před ním je brána. Naštěstí zavřená. Vzali si z Avie věci a šli do hladomorny.
2.30
Jsou sice první dvojicí, která sem dorazila, jenže s diskvalifikací. Sami jsou překvapeni tím, že na vršku hladomorny nikdo není. Jen v prvním patře spí Čert, Lea a několik dalších trampů. Haňára a Dodo se vracejí zpět nahoru a čekají na ostatní.
2.35
Ála a Čmelák jsou pod dálnicí. Začíná malé bloudění, protože
následující úsek cesty postrádá značky. Čmelákovi napětím praskla žárovka v
baterce. Naštěstí má Ála také baterku.
Jenže kam se nám ztratili Vojín a Radek? Těm se totiž podařilo svoji šanci na
jasné vítězství dokonale zazdít. Jak se to stalo? Na místě, kde se ztratily
značky, chvíli přemýšleli kudy kam. Radek šel hledat značky na silnici, Vojín
hledal na místě. Došel k názoru, že musí na druhou stranu řeky Blanice. Zřejmě ji
chtěl přeplavat, protože tu žádný most není. Radek zatím našel o kus dál most
přes Blanici a za ním křižovatku. Vydali se tím směrem. Trochu je sice překvapilo,
že se objevila značka červená, ale šli dál. Na mostě se Radek otočil a uviděl
pohybující se světlo. Napadlo ho, že to bude někdo od nás. Jenže Vojín nechtěl
ani slyšet, a tak pokračovali dál. Pravdu měl tentokrát Radek, protože to skutečně
byli Ála a Čmelák, kteří si razili cestu ke Šternberku.
2.45
Starosta, Kuba, Špek a já jsme dorazili do hladomorny. Zapisujeme se na připravený papír a lezeme nahoru. Tam už jsou Haňára a Dodo, kteří nás balamutí, že jsou nejrychlejší. Chvíli debatujeme, pak se stahujeme k Avii a po jídle se pomalu ukládáme k spánku na korbě.
2.46
Pitras a Hany neodolali. Vlak je odváží z Kácova směrem na Čerčany. Ale stejně byli vytrestáni, protože si špatně spočítali zastávky a omylem vystoupili o zastávku dříve, tedy v Soběšíně. Nadávají jako špačci a dále šlapou pěkně pěšky. Později se sice tvářili, že šli pěšky celou cestu z Kácova, ale rozbor jejich deníku je odhalil a byli dodatečně diskvalifikováni. Nutno ovšem říci, že Pitras se nakonec dobrovolně přiznal.
3.02
Ála a Čmelák jsou v místě zvaném Pod Poboří. Nedaleko je rybníček u dálnice a Čmelák tam byl v říjnu na braneckém kurzu, takže do Českého Šternberka trefí i poslepu.
3.10
Radonice - špatně. Vojín řádí, ale nedá se nic dělat. Směrovka ukazuje Český Šternberk po červené značce opačným směrem.
3.15
Andrea, Alena a Kosa už mají dálnice plné zuby. Noční provoz tiráků jim pořádně brnkal na nervy a není divu, že před nimi uskakovali, kam až to šlo. Konečně jsou ve Šternově a dopřávají si čtvrthodinový oddech.
3.25
Ála a Čmelák dorazili do hladomorny a podepisují se.
3.30
Radek a Vojín jdou opět po mostě přes Blanici. Pokračují dále po silnici, a tak opět ztratili červenou značku. Vojín začíná panikařit a chce se vrátit. Nakonec našli modrou značku a pokračují po ní dál.
3.46
Dostali se na místo Pod Poboří. Vojín se vytahuje, že tady to zná jak své boty a Radek má chuť ho něčím praštit. Jak se za chvíli ukázalo, Vojín zřejmě nezná pořádně ani své boty, protože cestou ještě několikrát zpanikařil a chtěl zpátky. A to jen kvůli tomu, že značky byly v trochu větších vzdálenostech od sebe.
4.04
Andrea, Alena a Kosa došli k Avii. Haňára nevěří svým očím. Už nevěřila, že to Kosa stihne.
4.05
Přicházejí Pitras a Hany. Končí u Avie.
4.08
Do hladomorny dorazili Vojín a Radek. Po zapsání sešli dolů k Avii.
Všechny dvojice tedy dorazily, i když ne všechny budou klasifikovány, ale aspoň nemusíme nikoho hledat.
Nastala tlačenice. Ještě že Haňára a Kosa jeli na Božce domů. Začalo sněžit, takže jim tu cestu nikdo nezáviděl. Poskládali jsme se do Avie, jak se dalo. Aspoň nám nebude tolik zima.
Spánek nám stejně dlouho nevydržel. Ráno se pohne jeden a už jsou všichni vzhůru a navzájem si nadávají. Starosta si stěžuje na naražený hrudník a vyšťouchnuté oko. Alena si dala záležet. Podobných případů bylo víc. Z těchto důvodů je ranní vstávání pro mnohé vysvobozením.
Nevím, jak se spalo v hladomorně, ale taková legrace to určitě nebyla. Zřejmě tam byla větší zima, protože zdejší nocležníci byli venku dříve než my. Když jsme se tam vyšplhali, byly přípravy na snídani v plném proudu. Také my jsme likvidovali poslední zbytky svých zásob.
Shora se na nás snášela sprška nadávek. Čmelák totiž zjistil, že se jim podařilo ztratit deník a mohla za to samozřejmě Ála, která jej měla u sebe. Nezbylo jí nic jiného, než jít po cestě, kterou přišli, až k místu posledního zápisu. Co není v hlavě, musí být v nohách.
Čmelák po chvíli vykoukl ze své pozorovatelny. Ála nikde.
“Už to našla?” haleká dolů.
“Ještě ne,” odpovídám.
Čmelák chvíli přemýšlel a pak volá zpátky:
“Tak jí vyřiď, že jestli to nenajde, tak je neschopná!”
Vyřizovat jsem to nemusel, protože Ála se vrátila celá uřícená,
ale s deníkem v
ruce. Chudák běžela skoro celou cestu.
Když už jsme u těch deníků, byla s nimi potíž jako obvykle. Prvním třem výsadkům je Máček zapomněl vydat. Poradili si různě. Alena, Andrea a Kosa někde vyštrachali kus papíru, stejně jako Starosta a Kuba, ovšem s tím rozdílem, že Starosta deník smolil teprve teď. Haňára a Dodo pro jistotu neměli vůbec nic. Po několika urgencích dodala Haňára deník samozřejmě bez časových údajů až za tři měsíce.
Třetí ročník, to byla přehlídka promarněných šancí. Nakonec tedy platilo heslo, kdo nezkazil, vyhrál.