Tento ročník pořádal Marian, který vyhověl Starostovu přání uspořádat akci tak, aby ji stihl, ještě než půjde na vojnu. Proto byl termín 5. ročníku stanoven na pátek a sobotu 28. až 29. září 1990. Všem potenciálním zájemcům byla doručena pozvánka obsahující tyto informace:
Zvu Tě na AKCI NÁVRAT 28. 9. 90
sraz: 21.00 hod. v klubovně
s sebou: však víš, co třeba
občanku, 20 + 20 Kčs
dle úvahy i spacák
Helča měla navíc na posledním řádku napsáno: spacák Ti půjčím
Marian měl zajištěná auta pro 20 lidí, tedy 10 dvojic. Byl by to rekord, ale ten se nekonal. Vlastně konal, ale naopak. Haňára a Kosa odřekli, protože Kosa se musí před vojnou rozloučit s příbuzenstvem. Ivana a Koza mají na barák objednaného řemeslníka. Dodo za sebe poslal jako náhradu Mílu. Andrea nešla ze zdravotních důvodů. Podobně dopadla Helča, která byla právě v pátek uschopněna po chřipce. Stále však má rýmu a kašel a rodiče jí povolili účast na akci jen ve funkci navigátorky. Domů se musí vrátit ve stejném stavu, jinak bude zle.
Situaci komplikují taneční. Dvojčata končí ve 21 hodin, tam není problém. Slon, Bobr a Míla však končí až ve 23 hodin, ovšem prohlásili, že poslední hodinu vypustí. Marian rozhodl, že dvojice budou od jíždět, až se sejdou.
Do zpravodajství z této akce vnesl výraznou inovaci Čmelák, který si s sebou vzal malý diktafon, je den z jeho suvenýrů z Německa, které mělo jen pár dní do sjednocení. Magnetofonový záznam tedy vydává přesné svědectví o tom, co se večer v klubovně dělo.
První přišli do klubovny Čmelák, Helča a Starosta. Bylo asi tři čtvrtě na devět. Téma rozhovoru se většinou točilo okolo Starostovy vojny a Čmelákova průjmu. Starosta se uklidňuje hraním na foukací harmoniku. Přichází Marian a diví se, že je zde Helča.
“Nazdar, co tady děláš?”
“Já? Ležím,” odpovídá Helča. “Ty jsi se mnou nepočítal, viď?”
“No, ne...” Marian nenachází slov.
“To ses teda přepočítal,” popichuje ho Starosta.
Helča Mariana uklidňuje, že se hodlá zúčastnit jen jako navigátorka. Postupně
přicházejí další účastní ci. Příchod Vojína očividně Mariana povzbudil.
Zopakoval si několikrát loňské heslo Chaos a panika, to je naše taktika, a hned byl
veselejší.
“Nesu si spacák,” řekl jsem na uvítanou Šárce a Čertovi. “To
jsem cvok, co?”
Čert potřebuje být v sobotu do devíti hodin zpátky doma. Marian uvažuje, jestli
někdo pojede dřív.
“První pojede asi Máček, ale nevím v kolik.”
“Hm,” netváří se Čert moc nadšeně.
“Protože na vlak je to daleko a ten vlak jede v 8.57,” dodává Marian.
“Aha, tak já si jdu pro jízdní řád,” prohlašuju.
“Mariane, řekni to,” naléhá Starosta. “Já už jsem nedočkavej.”
Pak si Starosta na něco vzpomněl.
“Mariane, můžu tě poprosit? Já bych rád dostal svoji občanku. Ne
jako Vojín jak to udělal posledně.”
“To je jasný, to jsem udělal já,” přiznává Marian vinu.
Odevzdáváme občanky a 20 + 20 Kčs. Čmelák má jenom pas a stokorunu. Přišla dvojčata z tanečních ještě v šatech a Šárka si stěžuje, že ji bolí nohy.
“Proč já musím bejt tak blbě nemocná,” nadává Helča.
Přijeli Márty a Eva. Márty má stále ještě vzpomínku na tábor, sádru na
pravém zápěstí.
“Hele, Meresjev,” vítá ho Marian. “Čau, vole,” dodává
kamarádsky.
“Ahoj, neřeknu ti čau vole,” odpovídá Márty.
Marian mu vyčítá, že ho od tábora neviděl. Starosta mu vytýká, že nechtěl
narukovat do Kolína. Když mu Márty vysvětlil, že měl jít do Prostějova k
parašutistům, Starosta se uklidnil. Šárka a Káťa se už pře vlékly a vypravují
zážitky z tanečních.
“Takhle malej kluk se mnou tancoval,” vykládá Šárka a ukazuje rukou
asi 10 cm nad svoji hlavu.
“Já jsem si nevzala šátek,” vzpomněla si Káťa.
Přijel Mák. Přestože chybí ještě Máček s Myškou, Marian zahajuje předběžnou poradu řidičů o rozdělení dvojic. Helča pendluje mezi oběma skupinami. Čmelák se z ní snaží dostat, kam se jede. Helča zatvrzele odmítá cokoliv prozradit.
Přijeli Máček a Myška. Marian se shání po Želvě.
“Želva volala, že když nepřijde do půl desátý, tak že na ni
nemáme čekat,” oznamuje Myška.
“Panebože!” obrací Marian oči v sloup.
“Je prý nějaká unavená,” dodává Myška.
Marian rezignovaně přepracovává rozdělení dvojic. Po několika kombinacích dostává sestava konečnou podobu. Protože je účastníků lichý počet, je jedna trojice.
Máček vypráví, jak před chvílí tankoval na Zálabí benzín. Pumpař byl
zvědavý.
“Prej jestli máme nějakou akci. Já povídám, že jo, že rozvážíme
lidi. A on povídá, no aby mě tady v noci nepřepadli. A koukal na mě dost divně.”
“Mariane, řekni, kam se jde,” říká Vojín nedočkavě.
“Tak je to pumpa na Zálabí, prosím vás,” upřesňuje Márty cíl akce. “A spí
se v regálech s olejem.”
“Kdo přinese víc litrů, vyhrává,” dodává Mák.
S konečnou platností se rozhoduje, že se se Želvou nepočítá a akce začíná.
“Jestli se mi něco stane, tak vás budu strašit,” vykládá Čert.
“Prosím tě, do půlnoci tě nikdo nevysadí,” uklidňuje ho Mák.
“Jo, jedeme až na Moravu,” dodává Myška.
“Kam?” vyděsil se Čmelák.
“A co pasy, máte pasy?” ptá se Márty.
“No ano, to je inovace,” přidává se Máček. “Dřív se pečetily do obálky
občanky, teď se pečetí pasy.”
“Já pas mám,” prohlašuje Čmelák.
Márty si pohrává s myšlenkou vysadit dvojice v rakouském pohraničí. Neví ovšem, co by udělalo s celníky převážení lidí přes hranice se zavázanýma očima. Přestože je rok po revoluci, tohle by asi neprošlo.
Marian svolává poradu řidičů. Pak volá dovnitř první tři dvojice. Šárku a Čerta, Káťu a Čmeláka a Šárku a Starostu. Vysvětluje, co je všechno zalepeno v obálce a co je na ní napsáno. V obálce je mapa, občanka a peníze. Kdo obálku rozdělá, je diskvalifikován. Nikdo to samozřejmě nechápe.
Vojín a já čekáme, až dorazí zbytek. Přišel bobr v kvádru.
“To jsou blázni, oni se převlíkají na parkovišti,” prohlašuje na
adresu Slona a Míly. Pak vstupuje do klubovny, kde přerušuje poradu, protože
vzápětí se odtud ozývá strašlivý smích.
“Co se mu smějete? Vždyť mu to sluší,” okřikuje ostatní Máček.
Helča odchází ven, aby dala Bobrovi batoh s civilem.
“Mám tam všechno?” ptá se Bobr.
“Všechno co sis připravil,” říká Helča.
“Fajn,” pochválil Bobr sestru. “A tenisky, co ležely u toho, taky?”
“Ne.”
“Hm, dobrý.”
Bobr se zamyšleně dívá na své černé lakýrky a odhaduje, kolik se v nich dá
ujít metrů bez nebezpečí puchýře. Situaci řeší Márty, který ho odváží autem
domů pro boty. Mezitím přicházejí i Slůně a Míla. Porada pokračuje.
“A už je to jasný, kdo co rozbaluje?” ukončuje Mák diskuzi.
“Nikdo nic. A kdybyste to někdy potřebovali, tak na zadní straně toho deníku je
malá násobilka,” dodává ještě.
Marian si zjednal ticho a začal číst úvodní zprávu:
Bohaté byly již touto dobou Hory Kutny, město ve třech vrších se vzpínající, město bohaté a stojící pevně v přízni královské. Ale že bohatství nestejné ruce má, i loket královský nestejně měří hornímu lidu. Jinak lýkovými provazy zdobí ramena lidu prostého a zlatými řetězy a důstojenstvím hrdla těch, kdož doly královské najímají, spravují je a kdož drží ruku zbrojnou nad dobrými zámky pokladnic království českého. Kam se propadla do jakého písku nepaměti jména mincířů, důlních pacholků a chodbířů? Běda, jen jmény a znaky těch, kteří směli pečetit listiny úřední, pečetily se i děje a vyprávění kronik. A ti ostatní? Jen pověst k nim umí být milosrdná.
“To je úvod,” dodal Marian, když viděl nelíčený úžas na tvářích
účastníků.
“To bylo pěkný, o čem to bylo?” zeptal se Mák.
Následovala pověst o honu na jelena, který zavezl honce do bažin v Hetlínských
lesích u pramenů Vrchlice. Skončilo to samozřejmě tragicky.
“Já jdu domů,” prohlásil Starosta. “On nás chce někde utopit!”
Celé vyprávění končí dvěmi větami, které vnášejí do všeho jasno:
“Dodnes se říká jednomu rybníku nedaleko Černín Vidlák. A vidlice,
to jsou po lovecku parohy.”
Upřímně řečeno, tento cíl předpokládali všichni, protože na Vidláku mají Jankulíkovi chatu. První tři dvojice odjíždějí. Mák odváží Šárku, Starostu, Káťu a Čmeláka. Máček s Myškou vezou Šárku a Čerta. Do klubovny jdou zbylé dvě skupiny a Marian opakuje svoji uměleckou produkci. Pak odváží Márty s Evou Slona a mě, Marian s Helčou vezou Bobra, Mílu a Vojína.
5. ročník akce Návrat je zahájen.
22.15
Šárka a Čert jsou vysazeni u Vysoké. Tam to Čert zná, takže hned je lepší nálada. Na obálce je uveden směr JJV. Ten zhruba odhadli, ale pro jistotu pátrají po zastávce autobusu, aby se poradili s jízdním řádem.
Mák s osádkou se blíží k místu prvního výsadku.
“A proč jdem první?” ptá se Čmelák.
“Protože jedem tím směrem, kde vystupujete první, no,” vysvětluje Mák. “Je to
jasný? Kdybysme jeli z druhý strany, tak půjde ven první Starosta. Já za to nemůžu.
Jak si to Jankulík naplánoval, tak to je. Protože se jede po směru hodinovejch
ručiček a ne proti.”
“A jakým směrem, Máku?” vyzvídá Starosta.
“Směr je jasnej, přímo za nosem,” nenechal se Mák chytit.
“Máku, kde jsme?” zkouší to Čmelák jinak.
“Na silnici. Teda aspoň doufám, že jsme nevylítli někam bokem,” odpovídá Mák.
22.28
Auto zastavuje. Vystupují Káťa a Čmelák.
“Máte něco v kufru?” ptá se Mák.
“No, Čmelák jídlo,” odpovídá Káťa.
“Celej bágl jídla,” upřesňuje Čmelák.
“A mám to vyndat?” ptá se Mák.
“No samozřejmě,” na to Káťa.
Mák odjíždí. Káťa a Čmelák určují směr, ale obloha je zatažená a hvězdy
nejsou vidět. Káťa rozhodla, že půjdou za Mákem. Po chvíli se však dohodli na
opačném směru. Obracejí se a jdou na druhou stranu.
Šárka a Čert ve Vysoké došli na křižovatku, kde jim směrovky napovídají, jak dál. Směrem, odkud přišli, je Čestín. Čert se rozpomíná, že Čestín je podstatně jižněji, než Vidlák. Proto volí odbočku východním směrem na Mezholezy.
22.37
Jsme vysazeni na silnici Kolín - Uhlířské Janovice na odbočce do
Mančic. Márty odjíždí do Uhlířských Janovic. Je nám jasné, že musíme na
východ, a tak vyrážíme do Mančic. Slon je plný elánu. Není divu, je na Návratu
poprvé. Navíc se na akci cílevědomě připravoval.
“Já jsem dneska v tanečních taktizoval. Za dvě hodiny jsem tancoval celkem 6
minut.”
Zřejmě nechtěl dopadnout jako Helča minulý rok.
22.43
Káťa a Čmelák jsou na křižovatce, kde volí směr Perštejnec. Do kroku jim hrají Bee Gees z Čmelákovy kapsy, kde má diktafon. V batohu plno jídla, zkrátka bezva čundr. Párkrát skáčou do příkopu. Čmelák jednou přistává tak šikovně, že z něj Káťa dobrých 10 minut obírá ježky. Naštěstí ne ty živé.
Vysazeni jsou Šárka a Starosta. Mák obrací a odjíždí. To
podezřelé, a proto vyrážejí za ním. Šárka ověřuje, co se nachází kus od
silnice.
“To je rybník.”
“Ještě řekni, že je to Vidlák,” pochybuje Starosta. “To by musel bejt Mák
pěkně nalitej.”
Bylo to popráškované pole. Za chvíli vcházejí do první vesnice. Je to Chedrbí.
“To je paráda, to jsem nikdy neslyšel,” diví se Starosta.
Pokračují dál.
22.45
Šárka a Čert jsou v Mezholezích na křižovatce. Jsou značně dezorientováni, protože jediná směrovka je zde vpravo do Uhlířských Janovic 16 km. Vydávají se tedy tímto směrem s tím, že na další křižovatce uhnou vlevo.
22.46
Jsme v Mančicích. Na křižovatce se silnicí Uhlířské Janovice - Malešov jsem se rozpomněl. tudy jsem šel se Želvou z Netušilu do Nouzova ve 2. ročníku. Teď však jdeme obráceně, takže nám to moc nepomůže. Pokračujeme tedy do Netušilu.
22.55
Jako poslední jsou vysazeni Bobr, Míla a Vojín. Jsou dezorientováni a mají pocit, že stromy na ně kývou východoslovensky.
23.00
Šárka a Starosta jsou na křižovatce se směry Zbýšov, Štipoklasy, Souňov. Volí směr Zbýšov. Po 1 km Starosta nabyl přesvědčení, že je to blbost a obrací. Šárka protestuje. Starosta ji ubil svými argumenty.
23.05
Šárka a Čert si mohou opět na křižovatce vybrat. Rovně na Čestín
nebo vlevo na Malešov. Vše je jasné, jdou vlevo, autobusová zastávka jim to
potvrzuje. Čert spokojeně prohlašuje:
“Nejsme přece žádní mladí rybízové, ale pořádné staré struktury a přece
jenom něco pamatujeme.”
Ale přesto si nadával, když si uvědomil, že si zbytečně zašli, když se vraceli na
Vysokou. Pohledem na mapu však zjistíme, že tato zacházka nebyla nijak výrazná.
Jsme v Netušilu. Slon šajnuje baterkou po domech. Za touto vesnicí už to neznám.
23.09
Vojín, Bobr a Míla jsou na křižovatce. Bobr je zmaten a píše do
deníku:
“Víme, kde asi jsme, ale nevíme, kam máme jít. To není dojem, to je fakt. Nejdem
ani na Uhlířské Janovice, ani Vlkovou, ani Staré Nespeřice. Jdem za Kýblem.”
Jít za Kýblem, tedy za Vojínem znamenalo směr Čestín.
23.12
Jsme v Rašovicích. Vyjasnilo se a nebe je plné hvězd. V místní hospodě je diskotéka. Ven duní hlasitá hudba, oknem probleskují barevná světla. Slon má cuky, že by si šel skočit. Pak si to rozmyslel. U odbočky na Nepoměřice se rozmýšlíme, ale nakonec to neriskujeme a jdeme po jistotě do Sudějova. Stanovili jsme si operační trojúhelník Uhlířské Janovice - Zbraslavice - Malešov. Odhaduju, že Vidlák je severně blízko Zbraslavic, ale krk bych za to nedal.
23.24
Vojín, Bobr a Míla na křižovatce Čestín, Losiny jdou na Čestín. Vzápětí procházejí Petrovicemi, kde obrali v jedné zahradě jablka, a pokračují dále přes Kasanice.
23.27
Káťa a Čmelák jsou v Perštejnci. Jejich zjev způsobuje údiv domorodců. Na autobusové zastávce hledají v paměti podrobnosti z Marianova vyprávění. Čmelák si vzpomněl na kutnohorské kopce. Hned propaguje návrat, protože jdou na Čáslav, tedy na druhou stranu. Je vidět, že Čmelák už byl pěkně dezorientovaný, protože ve skutečnosti šli přímo do Kutné Hory a byli od ní asi 4 km. Teď tedy obracejí a vrací se zpět. Za vesnicí si podle hvězd kontrolují směr podle obálky, kde je uveden ZJZ.
23.30
Šárka a Starosta jsou opět na křižovatce Zbýšov, Štipoklasy, Souňov. Pokračují rovně na Souňov. Je velký provoz, který je nutí prchnout do pole.
23.39
Vcházíme do Sudějova. Slon vypráví různé horory. Na návsi se občerstvujeme z pramene pitné vody, která je vyhlášená. Slon se pokouší zcizit kasičku na dobrovolné příspěvky pro církevní účely, ale marně. Kasička je samozřejmě pevně přidělaná. Pokračujeme dále do Zbraslavic.
23.40
Šárka a Čert jsou v Nové Lhotě a jdou dále do Roztěže a Malešova.
23.53
Vojín, Bobr a Míla se mačkají v autobusové zastávce na křižovatce se silnicí Uhlířské Janovice - Čestín - Kácov. Pokračují dále na Čestín.
23.55
Šárka a Čert jsou v Roztěži a odbočují vlevo na Malešov.
0.00
Šárka a Starosta jsou v Souňově. Je zde autobusová zastávka, ale je
obsazená místními borci. Jdou tedy dál na Novou Lhotu.
“Mohli bysme něco pojíst,” navrhuje Šárka.
“Tady fouká, tady jíst nebudu, nebo mi nafouká do pusy,” odmítá Starosta.
“To se teda moc nenajíme, protože tady fouká všude.”
0.05
Káťa a Čmelák jsou opět na křižovatce, kde odbočili na Perštejnec a jdou teď na Křesetice. Podle hvězd to vypadá na západní směr.
0.10
Jsme v Žandově. Slon obdivuje upravenost místní autobusové zastávky. Je čistá a jsou zde i květiny. Děláme čtvrthodinovou přestávku. Slon je dobře vybaven na pochod. Likvidujeme ananasový kompot.
0.20
Šárka a Čert dorazili do Malešova a hledají turistický rozcestník. Nakonec se jim to daří. Vidlák 9 km. Nálada se okamžitě zlepšuje. Čert věří, že za 3 hodiny jsou na místě.
0.30
Bobr, Míla a Vojín jsou v Čestíně a na křižovatce si nevědí rady.
Kutná Hora, Zruč nad Sázavou, Kácov. Nakonec se po důkladném průzkumu rozhodli pro
modrou turistickou značku, která vede do Zbraslavic. Je to 7 km.
Náhle zhaslo místní osvětlení.
“Už o nás vědí,” prohlásil Vojín.
Následuje první útok, jezdec na motorce. Vojín mizí za hromadou písku pod zhasnutou
lampou. Motocyklista zastavuje kousek od nich. Zřejmě je doma, protože uklízí motorku
za vrata. Bobr hlásí, že leží v kopřivách a Vojín se mu směje. Náhle se nad ním
rozsvítila lampa. Pod svícnem nebývá vždy největší tma.
0.33
Šárka a Starosta jsou na konci Nové Lhoty a dávají si lehkou svačinku. Doteď Starosta spoléhal na Šárku, protože ta se zde prý už jednou pohybovala. Aspoň to tvrdí a mele pořád něco o Malešově. Starosta to vidí černě, protože Šárku opouštějí síly. Taneční jsou taneční.
Došli jsme do vesnic se zajímavým názvem - Pivnisko. Na autobusové zastávce nás upoutala další zajímavost. Plakát nás zval na turnaj v křížovém mariáši ve Vavřinci 29. září 1990, tedy vlastně už dnes. Zápisné 25 Kčs, přihlížející 5 Kčs. Slon studuje pravidla hry a pronáší zasvěcené komentáře. Je to zřejmě zkušený mariášník. Nakonec usoudil, že ta pravidla už nikdo nebude potřebovat, a sbalil je do batohu.
0.40
Šárka a Čert dorazili na nádraží v Malešově. Není zde však ani jízdní řád, ani rozcestník. Čekárna je zamčená. Čert má hlad, a tak se dávají do housky se špekem a zapíjejí to slivovicí. Čert se málem udávil. Tak byla ta slivovice silná.
0.42
Káťa a Čmelák jsou v Křeseticích. Káťa se domnívá, že vidí rybník a míří k němu. Naráží však do vrat. Spletla si totiž rybník s odleskem hřbitovních vrat.
0.52
Jsme u odbočky na Kralice. Směrovka je zohýbaná a Slon se ji snaží narovnat. Málem ji utrhl od tyče, ale nenarovnal ji. Rozmýšlíme se, kam jít. Ze Zbraslavic na Vidlák trefím, ale znamenalo by to pro nás pořádnou zacházku. Proto chci někde před Zbraslavicemi odbočit vlevo a zkusit to na Vidlák přímo přes les. Dohodli jsme se, že je ještě brzo a pokračujeme dál na Zbraslavice. Cestou nadáváme na Mariana, že neuvedl okolní vesnice, jak to dosud bývalo dobrým zvykem.
1.00
Na Šárku a Starostu dolehla krize. Šárka už nemůže. Otvírají
obálku.
“No já se na to vys...!” vyletělo ze Starosty.
Zase všechno špatně. Starosta by nejraději střílel. Musí se vrátit zpět a jít na
Štipoklasy.
1.04
Další odbočka vlevo, tentokrát na Malešov. Tak to riskneme. Jdeme vlevo a za chvíli čteme na stromě směrovky zelené turistické značky. Zelená značka oznamuje, že Pastvický rybník je odtud 4 km a Černíny žel. st. 7,5 km. Štěstí nám přeje. Dosud jsme občas svítili na směrovky a jízdní řády baterkou Slona. Ta už dost skomírá. Teď je však konec utajování, protože nesmíme ztratit značku. To by byl náš konec. Rozsvěcuju svoji baterku. Buřty v ní mám sice od tábora, ale svítí výborně. Procházíme Vernýřovem a zelená značka nás vyvádí z vesnice do lesa. Občas trochu bloudíme, ale při troše pozornosti se nám daří překonávat záludnosti značkařů.
1.28
Šárka a Čert potkali bandu opilců a raději se schovali do lesa. po chvíli jsou v Maxovně. Tam modrá značka odbočuje vpravo do lesa na Sion. Lesem se jim nechce, a tak pokračují dále po silnici.
1.39
Cedule Myslivna Kocourov. Jsme na hrázi vypuštěného rybníku.
Směrovka nás rozveseluje. Pastvický rybník 1,5 km, Vidlák 3 km. Po pár metrech
chůze jsme pochopili, proč je rybník vypuštěný. Před námi je zničehonic hluboká
průrva bez jakéhokoliv mostu nebo lávky. Hráz se protrhla. Podle okolních trosek to
vypadá, že nevydrželo stavidlo.
Hned za rybníkem se nás zase značkaři snaží setřást z cesty, ale na nás si už
nepřijdou. Pak nám zase pro změnu lesáci zatarasili cestu padlými stromy. Klopýtáme
lesem a hledáme značky, které jako na po tvoru chybí. Zachovali jsme však klid a
opravdu se nám podařilo zase cestu i se značkami najít.
1.45
Z lesa se připojila k silnici červená značka ze Sionu. Šárka a Čert jsou spokojeni a na křižovatce už volí cestu po červené značce rovně do lesa.
2.00
Šárka a Starosta jsou již potřetí na té nešťastné křižovatce a jdou jediným směrem, který jim ještě zbyl, a to tím správným na Štipoklasy. Šárka už je na dně, ale musí vydržet.
Vojín, Bobr a Míla jsou v osadě Chotěměřice a pokračují dále do Zbraslavic. Modrá značka si s nimi občas hraje na schovávanou, ale teď už to nevadí, protože jdou po silnici.
2.02
Jsme na rozcestí u Pastvického rybníka. Směrovka tvrdí, že Vidlák je odtud 2,5 km. To se nám nechce věřit. Někdo nám 1 km přidal.
2.09
Šárka a Čert narazili na rozcestník. Vidlák 3,5 km. Pokračují dále po červené značce, i když občas mají potíže s jejím hledáním. Naštěstí vede značka po širokých lesních cestách.
2.13
Přicházíme na asfaltku. Vidlák je 0,5 km odtud. Je vyhráno. Tady už to známe. Tohle je cesta ze Sionu, Marianova oblíbená. Za chvíli jsme u parkoviště, kde stojí výsadková auta. Na břehu rybníku svítí jedna chata. Míříme k ní. Do cesty se nám však staví rybník. Slon nadává a zkouší si ještě několikrát bezúspěšně zkrátit cestu, ale málem dopadá jako ten jelen z Marianovy pověsti.
2.17
Jsme v cíli. Marian prohrabává dohořívající oheň. Jak jsme se později dověděli, řidiči a navigátoři šli spát asi před pěti minutami. Zřejmě usínali rychle, protože z půdy se s námi přivítala pouze Helča. Dojedli jsme buchtu, vypili čaj a šli spát.
2.20
Káťa a Čmelák došli na nádraží v Malešově. Káťu bolí kolena. Zatímco Šárka a Čert si zde věděli rady, tato dvojice neví kudy kam. Navíc na Čmeláka to zase přišlo a na dlouhou dobu obsazuje kadi budku. Ani živočišné uhlí mu nepomáhá. Tedy mezi námi, splácat dohromady čokoládu, meruňkový kompot, termix, salko a ještě pár dalších drobností je odvaha a po této kombinaci by se protrhl i jinak zdravý člověk, natož Čmelák, který už průjem měl. Když se situace jakž takž stabilizovala, otvírají obálku a pak čekají na vlak. Káťa krmí tři kočky, které pobíhají okolo.
2.30
Vojín, Bobr a Míla jsou ve Zbraslavicích na náměstí a hledají mapu. Začalo poprchávat. Nic nenašli, a tak odcházejí na nádraží. Čekárna je zamčená, otvírá se až ve 4 hodiny. Vojín jde jíst. Pak zjistil, že Bobr a Míla usnuli.
2.37
Šárka a Čert potkali další rozcestník. Vidlák 2 km. Už je to co by kamenem dohodil a zbytek došel pěšky. Déšť je popohání.
2.59
Míjejí rozcestník, který udává, že Vidlák je jen 0,5 km. To už je cesta asfaltová. Za chvíli je vidět rybník a chaty. Šárka a Čert jdou za světlem.
3.00
Šárka a Starosta procházejí Lány. Šárka už asi nevidí, protože tvrdí, že jsou někde v Lounech, ale ty jsou přece na Rakovnicku. Starosta ji uklidňuje. Pokračují dál na Červené Janovice. Stupňují tempo, protože stále prší. Starosta po vysazení Šárce říkal, že kupodivu zatím žádný ročník Návratu. Jednak neměl pravdu (sprchlo už v 1. ročníku a ve 3. ročníku dokonce sněžilo) a jednak měl být raději zticha, aby déšť nepřivolával.
3.03
Šárka a Čert jsou v cíli. Ještě chvíli hledají vchod do chaty. Náhle se před nimi vynořil z chaty Marian jako babka z perníkové chaloupky. V chatě je teplo a hlavně volná postel. A to je teď nejdůležitější.
3.45
Šárka a Starosta jsou v Červených Janovicích. V autobusové zastávce
odpočívají. Fouká vítr.
“Tady si to krásně zkrátíme,” tvrdí Starosta. “Místo 2 km půjdeme 0,5 km.”
“No nevím, já tomu nevěřím,” oponuje Šárka.
Ukáže se, že právem.
3.50
Ve Zbraslavicích byli Vojín, Bobr a Míla nemile probuzeni příchodem výpravčího, který odemykal čekárnu. Vyrážejí tedy do Černín.
3.51
Káťa a Čmelák odjíždějí vlakem z Malešova. Čmelák opět obsazuje svoji oblíbenou místnůstku. To byla úleva, chudáci pražce. Tam hned tak něco neporoste.
4.09
Vystupují v Černínech na zastávce.
4.10
Starosta si prosadil nábližku, která je prý dovede na silnici do
Černín. Potíž byla v tom, že do Černín nevede silnice, ale jen cesta značená
zelenou turistickou značkou. Mapa, kterou měli k dispozici, byla černobílou kopií a i
Marian se při značení optimální trasy nechal zmást tím, že barevné turistické
značky vyšly na této kopii podstatně výraznější než silnice, a vyznačil trasu z
Červených Janovic do Černín po zelené značce, i když tvrdil, že trasy jsou vedené
pouze po silnicích. Šárka a Starosta v dobré víře šli přes pole, pak lesem,
křovím, srázem dolů, potokem, srázem nahoru...
“Hele, támhle něco je.”
“Hm.”
“V čem to šlapem, to je hnůj, fuj!”
Vylezli u nějakého prasečáku. Prasata chrochtají jako divá. Když blízko zaštěkal
vlčák, raději celý objekt obešli z povzdálí. A zase hnůj. Konečně narazili na
nějakou silnici a už vidí světla vesnice.
“To jsou určitě Černíny,” tvrdí Starosta.
4.15
Vojín, Bobr a Míla jsou ve Štipoklasech a hledají rybník. Samozřejmě, že ten, co našli, není ten pravý. Pokračují do Černín.
4.20
Káťa a Čmelák došli do cíle. Mají toho dost a jdou spát.
4.35
Šárka a Starosta jsou ve Štipoklasech. Starosta to nechápe. Tak dobře to měl promyšlené, jak je to možné? My už to víme. Budiž mu útěchou, že si cestu neprodloužili.
4.56
Do Černín došli Vojín, Bobr a Míla a hledají orientační bod. Zatím našli jen samoobsluhu.
5.00
V Černínech jsou i Šárka a Starosta. Ti vědí, kudy mají jít, a tak rychle nacházejí ceduli Vidlák 1 km. Starosta to zde nezná a přenechává vedení Šárce, která už zde byla.
5.05
Zatím Vojín, Bobr a Míla bloudí po Černínech a hledají nádraží, protože doufají, že tam bude mapa.
5.08
“Hele, támhle je Marianova chajda,” ukazuje Šárka.
“Jé, chatička, jé!” raduje se Starosta.
Obešli rybník a jsou v cíli.
5.10
Vojín, bobr a Míla našli železniční zastávku, u které je
rozcestník.
“Teď tam bude Vidlák 11 km,” prorokuje Vojín.
Naštěstí jen 1 km. Kluci mají radost, jako kdyby se chystali dobýt severní pól.
5.25
Došli do cíle a ukládají se k spánku.
“Dobře jsi nás vedl, Kýble. Občas,” hodnotil putování Bobr.
Ráno je krásné počasí. Marian nás budí v půl osmé a roznáší snídani do postele. K snídani byly párky. Pak se postupně auta se svými posádkami vydávala do Kolína.
5. ročník akce Návrat vyzněl trochu rozpačitě. Účast byla malá, úspěšnost ještě menší. Překvapivě značné orientační problémy většiny účastníků umožnily naše celkem hladké vítězství.