Sraz proběhl tradičně na hlavním nádraží v Kolíně. Vyrazili jsme ranním vlakem do Poříčan, kde nás čekala první zkouška - to jest jestli můžeme mladé dobrodruhy rozřadit do kmenů. Testem děti rychle prolétly - hrálo se Frisbee. Poté už vznikly 3 kmeny, Gopnici, Skodíci a Ciorbové.
Následně proběhl přesun koňským spřežením do oázy Sadská, kde měli naši hrdinové za úkol navštívit 3 místa. Jednalo se o obchod se zásobami(restaurace), obchod s velbloudy(benzinová stanice) a o místo, kde si k sobě zkoušíme naklonit Bohy(každý podle svého). Děti dostaly mapu, která je k určené budově dovedla, a poté se opět sjednotily na okraji oázy.
Další část zahrnovala tanec - museli jsme ujistit místní kmeny, že nepředstavujeme hrozbu, proto každý kmen přišel s originálními kreacemi, které musel předvésti, kdykoli natrefil na místního obyvatele.
Chvíli už se zdálo, že skupině nic nebrání v dokončení cíle(až na nebezpečná zvířata, například písečné vosy), objevilo se nové nebezpečí - bouře. A jak jinak, než písečná. Avšak ani zde se naši dobrodruzi nezalekli. Nasadili si šátky, jejich ruce se spojily a úspěšně bouří prošli.
Konečně spatřili poušť. Všichni se k ní rozeběhli a netrpělivě vyčkali, než starý náčelník zabodne vlajku, symbol obsazení, na vrcholek duny. Poté vypukly oslavy spojené například s jedením obědu, zahrabáváním Vlastíka do písku a vykopáváním zákopů.
Ještě namalovat portréty všech skupin a mohlo se vyrazit do nedaleké oázy Nymburk, odkud se naši odvážní slovanští přátelé konečně vrátili do vlasti.
Následně proběhl přesun koňským spřežením do oázy Sadská, kde měli naši hrdinové za úkol navštívit 3 místa. Jednalo se o obchod se zásobami(restaurace), obchod s velbloudy(benzinová stanice) a o místo, kde si k sobě zkoušíme naklonit Bohy(každý podle svého). Děti dostaly mapu, která je k určené budově dovedla, a poté se opět sjednotily na okraji oázy.
Další část zahrnovala tanec - museli jsme ujistit místní kmeny, že nepředstavujeme hrozbu, proto každý kmen přišel s originálními kreacemi, které musel předvésti, kdykoli natrefil na místního obyvatele.
Chvíli už se zdálo, že skupině nic nebrání v dokončení cíle(až na nebezpečná zvířata, například písečné vosy), objevilo se nové nebezpečí - bouře. A jak jinak, než písečná. Avšak ani zde se naši dobrodruzi nezalekli. Nasadili si šátky, jejich ruce se spojily a úspěšně bouří prošli.
Konečně spatřili poušť. Všichni se k ní rozeběhli a netrpělivě vyčkali, než starý náčelník zabodne vlajku, symbol obsazení, na vrcholek duny. Poté vypukly oslavy spojené například s jedením obědu, zahrabáváním Vlastíka do písku a vykopáváním zákopů.
Ještě namalovat portréty všech skupin a mohlo se vyrazit do nedaleké oázy Nymburk, odkud se naši odvážní slovanští přátelé konečně vrátili do vlasti.
Písty
