|
Bohužel nejsem Jaroslav Hašek, který si své povídky pamatoval díky své dokonalé paměti přesně do posledního písmenka. Zápis z tohoto výletu jsem napsala už jednou, ale pár vět před koncem jsem si to inteligentně celé smazala, tak musím znovu a asi i trochu jinak. Co se dá dělat, že.
V sobotu 14. listopadu nás bylo pět minut před oficiálním čase srazu na nádraží tolik, že jsem se bála, jestli nás vůbec vezmou do vlaku. Zlomilo se tedy pravidlo posledních pár výletů – kolik vedoucích, tolik dětí. Druhý překvapivý fakt byl to, že z 22 dětí byly pouze 3 holky a to jsme, prosím, jeli na výstavu pohádkových kostýmů. Po vybrání peněz a rozloučení s rodiči jsme se vydali na 2. nástupiště, kde jsme naskákali do osobáčku směr Praha a obsadili jeho druhé patro s krásným výhledem do okolí.
Cesta ubíhala dobře, jen jsme museli z vedoucovských pozic často krotit dost hlasitý řev, který někteří účastníci výletu dokázali vyloudit. Čas jízdy jsme si krátili i hrou slovního fotbalu a konzumací svačin. Na Masarykově nádraží se k nám přidal ještě Kuba Hovorka, který už bydlí v Praze a už spolu s ním jsme přestoupili do modrého osobáčku směr Roztoky u Prahy, kde jsme byli po pár minutách jízdy.
Nádraží je v Roztokách naštěstí hned u zámku, kde sídlí i hlavní cíl našeho výletu – muzeum, proto jsme už jen pár minut po vysednutí z vlaku prošli kovanou bránou do areálu zámku. Před výstavou jsme si mohli v šatně odložit batohy a bundy, tak jsme si následnou výstavu prohlédli v pohodlí a v klidu. Někteří mi po dvou minutách přišli říct, že už mají výstavu prohlédnutou. Paní průvodkyně nám nabídla, že nám pustí film o filmu, jak se točila pohádka Princezna ze mlejna 2, což se setkalo s úspěchem. Děti byly aspoň na chvíli tiše a pozorně sledovaly film. Po filmu jsme si ještě jednou prošli výstavu po skupinkách a prohlédli jsme si všechny detaily na krásných kostýmech a popovídali si u toho o pohádkách. Všechny herečky, které ztvárnily princezny, musely být opravdu malinké a velmi štíhlé.
Po prohlédnutí výstavy jsme poobědvali na nádvoří zámku, zahráli si šlapáka (evergreen!) a jelikož míra řevu, křiku a ryku dosahovala opravdu vysokých hodnot, odebrali jsme se mimo civilizaci – vydali jsme se po zelené turistické značce podél řeky Vltavy na místo jménem Levý Hradec, kde kdysi stával první křesťanský kostel v Čechách a hradiště. Je to krásné a klidné místo na skalním ostrohu nad Vltavou. Na louce jsme si zahráli pár her (třeba „Demonstraci“ – viz fotky v galerii; po zbytek výletu jsme donekonečna osvětlovali rozdíl mezi demonstrací, evolucí a revolucí – pokud děti poslouchaly dobře, po našem lingvisticko-dějepisném výkladu se na výletě naučily tři nová slova) a pak jsme se vydali zpět do Roztok, abychom stihli vlak. Po cestě jsme si ještě zahráli hru „Evoluce“ – děti už věděly, o co jde – a taky takovou dost vypečenou a pěkně zmatenou honičku.
Vlak do Prahy jsme hezky stihli, na Masarykově nádraží se rozloučili s Kubou a disciplinovaně jsme provedli rychlý přesun na Hlavní nádraží odkud nás rychlík Bečva odvezl v pořádku do Kolína.
Mám velkou radost, že se nás na výletě sešlo tolik, že přišlo hodně nových členů (kluci, bylo fajn s vámi strávit den, i když jste často jako roj včel:)) a že jsme si to všichni pěkně užili.
Za pěkný výlet děkují dvě přerostlé rampempurdy Verča a Míša
|
