|
 Existuje videozáznam z této akce [Valečov]
V sobotu 7.1. jsme se sbalili a vyjeli si zase jednou ven z města, tentokrát jsme směřovali k Mladé Boleslavi, konkrétně do městečka Mnichovo Hradiště. Cesta proběhla bez sebemenších komplikací, přestup Boleslavi byl díky Šéďově výpomoci rychlý a elegantní.
V Mnichově Hradišti jsme se dlouho nezdržovali, mrkli na mapu okolí, ukazatel a vydali se na cestu. Po přejití mostu přes dálnici jsme pokračovali dále po červené značce. Po pár kilometrech jsme, vzdalujíce se od města a nacházejíce se nyní již v lůně přírody, u jednoho z četných rybníčků narazili na pěkný ukazatel s vysvětlivkou: "pokračujte dále po louce do zužujícího se svahu až narazíte na další značení." My jsme ovšem vystoupili do jiného svahu a na něm si zahráli hru "dobývání hradu." Nad kopcem Káňata rozdělala oheň a kdo měl, opekl si buřt.
Po ohřátí u táboráčku na sněhu jsme vyrazili dále. Před námi se jak ve snách tyčila silueta věže romantické zříceniny, zahloubaně hledíc do dáli a stojíc tak pyšně a dokonale, jako by si uvědomovala svou dlouhověkost.
Přes obec Zásadka jsme tedy po dalším svahu vystoupali na hrad a objednali si prohlídku s průvodcem. Ten dost silně připomínal kovboje. Mluvil velice sofistikovaně, ale bylo znát, že jeho výklad jsou nazpaměť naučené fráze, jež nebyly moc přizpůsobeny věku návštěvníků. Prohlídka až na komplikace s Krtkovým strachem z výšek a potřebou čůrat uprostřed výkladu dopadla dobře. Po sestupu ze zříceniny jsme ještě prolezli jeskyňky v okolních skalách a vydali se zpět, tentokrát ze Zásadky po modré, přes vsi Dneboh a Hoškovice. Z Hoškovic jsme pokračovali po cestě podél silnice zpět do Mnichova Hradiště.
Na zpáteční cestě již klesalo slunce a zbarvovalo se do tmavších odśtínů žluté a oranžové. Ten den bylo velice pěkně, jasno, je vidět, že dokáži objednat dobré počasí (jak pravil Šéďa.) Na nádraží jsme došli trochu dříve, ale to nikomu nevadilo, všichni se natáhli na lavičky, dali si zbytky jídla od maminek nebo vyhráli horkou čokoládu v automatu na horkou čokoládu.
Cesta zpět byla také bezproblémová, přestupovali jsme ovšem navíc ještě v Nymburce. Na peróně v Kolíně jsme se rozloučili pokřikem a vyrazili vstříc vyhřátým domovům a teplým večeřím.
|
