|
Tradičně jsme si den před Štědrým večerem našli čas, abychom společně strávili odpoledne na Vánoční besídce. Letošní rok jsme po třetí mohli naši besídku uspořádat v útulné jídelně kolínského Gymnázia. Dvacátého třetího prosince krátce po pátečním poledni se sešli vedoucí, aby jídelnu svátečně vyzdobili, připravili čaj a něco k zobání pro všechny. Za necelé dvě hodiny se pomalu začaly scházet i děti. Cukroví lákavě provonělo místnost a dárečky se vršily pod stromečkem…
Na začátku besídky proběhlo krátké shrnutí uplynulého půlroku. Vyhlásili se nejlepší členové v bodování od září do prosince, předaly se ozdobné předměty a už už nadešel čas na hry. Každý se zapojil a za chvíli nebylo nikoho, kdo by dlouho poseděl na své židli. Hledaly se skryté samolepky, provázky se protahovaly kudy to jen šlo - nohavicemi, rukávy, pod tričky i kalhotami. Hrálo se až do chvíle než za námi přišli členové amatérské divadelní skupiny DRAK (Majda, Nikča, Ali, Dan, Lenka, Jitka a Pingu), kteří si pro nás připravili představení, o opravdovém životě. Poprvé, kam až moje paměť sahá, si program na besídku nenacvičovaly děti po družinách, ale vedoucí a k nim se připojili i divadelní nadšenci pod vedením Pingu. Po hře, která vyplňovala chvilku času, byli už nachystaní vedoucí na své představení. Na představení, které mělo každému ukázat, že naše krásná Země není jen smetiště a po nás potopa.
Venku se začalo smrákat, těšení na dárečky se už pomalu nedalo vydržet a tak jsme to nemohli moc dlouho protahovat… Ale přeci jen ještě. Tom, Jenda, Zuzka, Píďa a jejich sbor si pro nás připravili, zahráli a zapívali několik „neobyčejných“ koled a autorský Nedvědímix. A… místnost pohasla, nastalo ticho. Zazněly první tóny: „Štědrý večer nastal,…“, prskavky se rozprskaly a přišel čas na dárečky. Každý měl plné ruce práce, aby svou hromádku co nejrychleji rozbalil. Malé, velké, lehoučké, těžké, na tom přeci nezáleží, všechny oči jen zářily…
Kam bychom spěchali, ještě nebyl čas odejít. Přeci na nás čeká promítání (pohádka, výprava Na prázdniny do skal…), na které se teší nejen ti, kteří na výpravách byli, ale i ti, co na nich být nemohli.
Po půl sedmé si už pro první začali přicházet rodiče a tak nezbývalo než popřát:
„Šťastné a Veselé Vánoce naplněné pohodou a úspěšný krok do Nového roku 2006.“
|
