|
Ke konci října jsme se chystali na Velkou podzimní výpravu na srub, avšak krátce před jejím konáním, přišel do klubovny dopis, ve kterém stálo:
Průzkumníci,
neradi rušíme vaší Velkou podzimní výpravu na srub na nouzovské louce, která měla být dozajista velmi klidná a pohodová. Bohužel jsme nuceni žádat vás o pomoc. Satelitní družice zaznamenaly podivuhodný jev právě v oblasti vašeho tábořiště. Zvláštní déšť meteoritů s pronikavou modrou září. Nejsme si jisti, zda mohly částečky dopadnout až na zem, nebo všechny shořely v atmosféře, každopádně pokud by se nám podařilo vypátrat původ této záře, a najít kus meteoritu, který by svým složením neodpovídal žádnému jinému nalezenému meteoritu, zařadila by se naše dosud bezejmenná astronomická společnost mezi světovou astronomickou špičku a tento meteorit bychom pojmenovali po vás, nesl by jméno "Průzkumník2013". Zbývá nám čas, abychom provedli řadu výpočtů a zjistili tak nejpravděpodobnější místo dopadu tohoto zvláštního meteoritu. Očekávejte proto doporučený dopis v den zahájení vaší výpravy.
...dopis byl podepsán nějakým panem Lubomírem Koudelkou z Kutné Hory, zastupujícího onu anonymní astronomickou společnost. Pan Koudelka nám v dopise dále doporučoval, připojit k povinné výbavě ještě dalekohled, KPZ - krabičku poslední záchrany, mapy, buzolu a fotoaparát.
Podle plánu jsme se sešli v pátek v 16:20 na nádraží, vedoucí již vyzvedli doporučený dopis od pana Koudelky. Ve dvou různých obálkách Koudelka prozradil dva body, kde by se měly nacházet úlomky meteoritu. Nastoupili jsme do vlaku a jeli do Hatí. Sovičky a Broučci našli několik kousků modrého meteoritu hned v Hatích u kapličky a velcí hledali ve stížených podmínkách - už za šera - vedle vavřinecké hospody. Naštěstí si všichni včas všimli, že Koudelka do obálky přibalil speciální rukavici a přísně nabádal, že holou rukou na meteorit sahat nesmíme! Do tábora jsme došli za úplné tmy, někteří malí byli po náročné cestě tak unavení, že šli brzy spát, velcí ještě plánovali, co se bude dít druhého dne.
Když v ten okamžik přiběhl celý udýchaný Ráca, že viděl modrou záři na valu a že tam jsou Gepard s Kubou, ať se běžíme hned podívat, co se stalo. Oba hoši tu leželi mezi spoustou malých modrých kamínků a každý jich měl několik v rozevřené dlani. Ihned si Průzkumníci vzpomněli na poučku mistra Koudelky a klacíkem je z dlaní odstranili. Kluci se však stále neprobírali. I bědovali všichni a naříkali, proč ti kluci na ty meteority sahali. Naštěstí jsme narazili na malý lísteček, přiložený v obálce: "Pokud sáhneme na cízí látku, je potřeba ji zneutralizovat speciálním odvarem z houby, trávy, vody a 4 kousků oné látky, která na dotyčného působí."
Sice trochu skeptičtí vůči radě, jako od babky kořenářky, umíchali jsme tento lektvar a Geparda s Kubou jsme jím potřeli. Probrali se! Pomohli jsme jim do srubu a nechali je, aby se z události vyspali.
Druhého dne bylo potřeba nadělat fůru dříví, abychom měli kde vařit a kde se večer ohřát. Před obědem nás čekal krátký seminář KPZ, aneb co patří a nepatří do krabičky poslední záchrany. Ten kdo si KPZ na výpravu připravil, už se jenom ujišťoval, jestli tam má opravdu vše potřebné. Nejlépe vybavení byli děti z nejmladší družiny Broučků.
K obědu byli skvělé špagety, nacpali jsme se tak, že jsme si museli na chvíli odfrknout. Potom však následoval hned další seminář, dle dopisu pana Koudleky, bychom se totiž neobešli bez schopností zacházet s mapou a buzolou.
Seminář byl jen kratičký, hned poté nás Geprad s Kubou vyslali s buzolou a vším potřebným na různá místa, kde bychom měli najít další úlomky meteoritu - k rybníku, na mostek v Církvici, na skálu, do Stoupova lomu a na tábořiště Stopařů. Aby bylo jasno, neřekli nám přesně, kam máme jít, ale dali nám kartičku s mapovou značkou a směr a už nám to bylo hned jasný. Nenašli jsme však hned modré kamínky, ale na každém místě se zvláštní náhodou pohyboval někdo další…
U rybníka bědoval pán (Pátek), že mu z kabátku upadl knoflík do vody a že teď se nemůže zapnout a fouká mu na krk. Pohotoví Průzkumníci vybavení KPZ si ihned věděli rady, vyndali knoflíky, jehly a nitě a knoflík na kabátek pánovi přišili, ten jim za to ukázal, kde u rybíka uviděl modrý kamínek. Na mostku v Církvici potkali děti dvě turistky (JZD a Monču), které si nevěděly rady, kudy vede cesta do "Dejvova mlejna", ti kteří děvčatům správně zorientovali mapu a ukázali cestu, si mohli za odměnu vzít další úlomek meteoritu, který už turistky během bloudění v Církvici objevily. Na malé skále čekal pán v otrhaných hadrech (Kachna), který neměl peníze na autobus. Pokud mu skupina přispěla, zajisté jim poradil, kde leží hezký modrý kamínek, který jaktěživ neviděl. U Stoupova lomu byl chlapeček jménem Stoupa, který strašně toužil skákat panáka, aby mu dlouhé čekání rychleji uteklo. Jen dvěma skupinám se podařilo najít v KPZ také křídu a panáka mu na cestu nakreslit. Za odměnu poradil, kde se nachází modrý kamínek. Na opuštěném tábořišti byla paní (Áťa), která se vydala tábořit, ale zapomněla si doma sirky, po tmě se bojí, tak se rozhoduje, zda se vydat zpátky domů. Naštěstí jí však přichází na pomoc Průzkumníci, hned z krabiček vytahují sirky a březové kůry, shání v okolí cokoliv, co by mohlo hořet a oheň jí po menší či větší námaze rozdělají.
Mohlo by se vám zdát, že naše mise byla už v tuto chvíli dozajista úspěšná, podle toho, kolik úlomků modrého meteoritu už jsme nasbírali. Také my jsme si to mysleli, tedy ještě v okamžiku, kdy přišla pošta od Lubomíra Koudelky - na vrchu leželo Čestné poděkování skupině s největším počtem nasbíraných meteoritů. V přiloženém textu však tak optimistické zprávy nebyly. Veškeré částečky, které jsme dosud posbíraly, nemají ani setinu hmotnosti očekávaného nálezu, tudíž jsou pro nás bezcenné. Z výpočtů je jasné, že někde blízko je něco většího. A co hůř, možná už nejsme jediní, kdo po modrém meteoritu pátrá…
Ještě onoho večera jsme se vydali pátrat po okolí. Smáli jsme se Kubovi a Gepardovi, proč mají na zádech krosnu. Ani ve snu jsme netušili, co se přihodí v lese za silnicí. Na kluky opět začal působit meteorit a omdleli. Jelikož byli moc těžcí a také jsme se báli na ně moc sahat, prohledali jsme batohy, které si čistě náhodou nesli na zádech. Měli tam vše potřebné ke stavbě přístřešku, a proto se ukázalo, jako nejlepší řešení přístřeší jim postavit a nechat je do rána si odpočinout. Pro jistotu jsme jim tam nechali také Štěpu, který se o ně postaral. Mezi celtami jsme nalezli podivné zápisky, které směřovali k tomu, že meteorit by mohl být v lomu u Vavřince. Cestou do tábora jsme si kladli řadu otázek – Co ty kluci plánovali? Chtěli být jen o krok na před, abychom meteorit našli včas? Nebo se snad nebýt toho, že omdleli, chtěli od nás oddělit a hledat na vlastní pěst? Či snad pracují pro někoho jiného? Jsou to opravdu zrádci? Anebo je to všechno úplně jinak?...
Nezbývalo nám, než si ověřit teorii, že by meteorit mohl být v lomu, zamířily tam však jen velké děti, malé už si na to raději netroufly, posilnily se polévkou a horkým čajem a čekání si krátily vypečenými hrami. Meteorit však v lomu nebyl. Děti našly zase jen obyčejný dopis, Koudelkovi lidi to zde už také prohledali a očekávali i náš příchod. V dopise Koudelka přiznal, to co už jsme také tušili, je jisté, že nejsme jediní, kdo meteorit hledá, musíme být tedy zároveň rychlí, ale i opatrní.
Dalšího rána jsme hned po snídani šli na místo, kde jsme postavili klukům přístřešek. Oni tam nebyli, ale zahlédli jsme je v dálce, jakoby před námi utíkali. Bylo to divné. Přišli jsme na místo přístřešku, doutnal tu ohýnek, zůstali tu po nich batohy a pár dalších poznámek a výpočtů, z těch jsme se ale nedozvěděli nic nového, nezbývalo nám, než se vydat směrem, kterým utíkali, bloudili jsme mezi kameny pokrytými mechem a najednou jsme spatřili blyštící modrý kámen . Daleko větší než všechny předchozí. Prvním, kdo ho spatřil a také odborně vyjmul rukavicí z kamene, byl Vilda. Samozřejmě jsme se u nálezu vyfotili, celý náš tým, kromě Geparda, Kuby a Štěpána, které jsme v tu chvíli stejně považovali za prachobyčejné zrádce.
Přinesli jsme si meteorit do tábora. Ale co teď, mezi Průzkumníky vznikla lehká nedůvěra, objevilo se pár pokusů o krádež a útěk s meteoritem (MK) a tak jsme se dohodli, že jej musíme vystavit na nejvíce viditelné místo v táboře, tudíž vedle vlajkoklády a provést veškerá bezpečnostní opatření. Ještě dopoledne přišli zahanbení kluci, vedoucí je dlouho vyslýchali v zásobáku. Nakonec uvěřili jejich verzi. Převážilo u nich sobectví, touha po slávě a bohatství a tak chtěli v lese přespat vydat se hledat hned ráno. Toužili jen po tom, aby na štítku u meteoritu bylo napsáno nalezeno Gepardem, Štěpánem a Kubou. Když jsme se zamysleli na tím, že v koutu duše po tom toužil každý z nás, museli jsme klukům odpustit a přijmout je zpátky mezi nás.
Po obědě nastal čas rozloučení s mladší polovinou našeho pátracího týmu, doprovodili jsme je a pomohli jsme jim s batohy až k Vavřineckému rybníku. Odtamtud do Hatí už to měli kousíček a velcí si užili parádní podívanou na výlov ryb. Kachna s Kubou si hned koupili jednu štiku k večeři a aby nám to nebylo líto vrátili se později taky pro dvě ryby pro děti na zítřejší oběd (ale o tom až později)
Chýlilo se k večeru a sílila nervozita, meteorit ač osvětlený uprostřed tábořiště je přeci jenom silným lákadlem pro kohokoliv z nás, kdo by si chtěl ukradnout slávu pro sebe. Kdokoliv ještě může zradit. Proto jsme se dohodli na strategii, jak se po zbytek výpravy ohlídat. Každý si tajně vylosoval něčí jméno a dotyčného měl nepřetržitě hlídat. V situaci, kdy se ona hlídaná osoba vytratí zrakům ostatních, ji chytit a označit ji jako zrádce. Zrádce pak předal lísteček se svým jménem dál.
Přestože se ukázalo, že každý z nás je potencionálním zrádcem, strategie zafungovala a meteorit tak zůstal uprostřed tábora vystaven až do konce výpravy. Proto nám velkým zbyl čas také na jiné aktivity, počínaje drsňáckými hrami pro velké na louce, pečením brambor v ohni a výrobou topinek s česnekem, večerní očistou v podobě mátou provoněného saunování a zaslouženým spánkem konče.
Pondělí ráno jsme ještě posnídali slaďoučké buchty, ale hned dopoledne po úklidu a dřevu jsme byli celkem překvapeni. Oběd sice bude, ale musíme si ho udělat sami a to v rámci velké reality show Uvař a přežij. Principem soutěže je z přidělených surovin uvařit lépe než druhý tým. Přitom základ surovin by nezbyl ani na svačinku pro jednoho. Každou další surovinu, nebo kuchyňské náčiní si soutěžící musí tvrdě vybojovat - vypít něco, co by běžně nevypil, sníst něco, co nikdy nezatoužil jíst apod. Hned na začátku zvolení „řezníci“ běželi ke kádi vybrat si lepší rybu, kterou měli následně zabít, vykuchat a zpracovat do poživatelné podoby. Někteří asistovali přímo řezníkům, další už loupali brambory či zeleninu a jiní se hlásili na soutěže o další ingredience nebo pomůcky. Uvařili jsme ve vymezeném limitu 2 a půl hodiny. Následovalo servírování, představení pokrmů odborné porotě a ochutnávání. Naštěstí zbylo dost i pro samotné soutěžící a tak jsme mohli na konci vyhlásit, že obě skupiny reality show - Uvař a přežij - prošly a odměnit je lákavou výhrou – tvarohovým závinem (pro každý tým jeden).
Odpoledne jsme se opět mohli věnovat oblíbeným aktivitám a hrám, jak za světla, tak i za úplné tmy. Opět jsme roztopili saunu, do které vlezli i ti, kteří se předchozího dne ostýchali. A samozřejmě jsme se sešli u posledního večerního ohně před odjezdem domů, bavili jsme se vtipy, legračními hrami i strašidelnými historkami.
Na posledním dni už neshledávám nic extra zajímavého, nesl se ve znamení velkého úklidu, balení a odjezdu domů. Unavení, ale spokojení, s modrým meteoritem (který byl později odeslán do podzemního astronomického muzea, kam mají přístup pouze světové astronomické společnosti a špičkoví vědci) ale i s malým úlomkem každý ve své kapse jsme se vrátili zpět do Kolína.
PS: Až budete jednou patřit do světové astronomické špičky a bude vám odtajněna poloha onoho astronomického muzea a umožněn přístup až do nejzabezpečenější místnosti, můžete zde spatřit náš modrý meteorit. Bude u něj viset zlatý štítek s nápisem:
Tento modrý meteorit byl nalezen 26. 10. 2013 v 9:25 minut Průzkumníky z Kolína (naše fotografie) a byl pojmenován Průzkumník 2013.
|
