Vzhůru ke hvězdám 2114

Průzkumníci z Kolína se letos přesunuli v čase do roku 2114. Již před táborem obdržel každý z účastníků informační video, v němž byla přiblížena aktuální situace na planetě Zemi. Nerostné suroviny docházejí, panují nepokoje, planetě hrozí brzká záhuba. Naštěstí se objevuje tajemný muž jménem Helmut Kriegel, který připravil záchranný vesmírný program. Konstruuje raketoplán Nostradamus a vybírá vyvolené jedince, jejichž posláním bude zachovat lidskou rasu. Těmi vyvolenými jsou právě děti z našeho tábora. Hned na začátku pobytu ve výcvikovém středisku jsou účastníkům přiděleny specializace, které budou v týmu zastávat: pilot, technik, psycholog, fyzioterapeut, zbraňový specialista a další. V těchto odbornostech jsou rekruti školeni. Musí absolvovat speciální zápočtový test a nakonec i splnit závěrečný projekt, který je pro každou specializaci unikátní. Aby se všichni snažili zdokonalovat, funguje zde jistý systém postupu na vyšší úrovně, představované odznaky na uniformě. Na další úroveň lze postoupit pouze s dostatečným počtem zkušeností, které jsou udělovány za vyhranou etapu, chování přes den, ale i za vědomosti, které rekruti vykazují během testů.

Další fáze záchranného projektu spočívá v konstrukci průzkumných sond, jež rekruti vypouští do vesmíru, aby věděli, jakým směrem se vůbec vydat. Cílem je nalézt planetu, na které by bylo možno žít. Po důkladném průzkumu již následuje samotná příprava na let do vesmíru. Všichni jsou unešeni z pompézního startu raketoplánu Nostradamus. Helmut Kriegel udává pokyny z velicího můstku a všude kolem se valí kouř a blýskají tisíce světel. Průlet atmosférou nenesou všichni s úplným klidem, avšak nakonec, když se ocitají v otevřeném vesmíru, zahalí je až magické ticho. Dokázali to, říká jim Helmut. Průzkum potenciálně vhodných planet může začít.

Účastníci vesmírného programu uráží několik milionů světelných let a ocitají se na první z planet, pojmenované Cassandra 79-X, jež je však nehostinná a vyskytují se na ní jedovaté plyny. Helmut Kriegel zde potřebuje vyzvednout ztroskotanou sondu s cennými daty potřebnými pro úspěšný rozvoj operace. Za pomoci navigátorů dorazili ostatní rekruti na dané místo a sondu vyzvedli.

Planeta Hulu Bulu se všem zdá obyvatelná a už už si plánují, kterak zde založí rodiny a budou zde spokojeně žít a budovat. Avšak čeká na ně nepříjemné překvapení v podobě nočního přepadu zdejšími obyvateli, nikterak tolerantními k nezvaným hostům. Hlavní navigátor je dokonce otráven a následující den se u všech vedoucích posádek projevují příznaky šílenosti. Rekruti musí odnášet z jejich dosahu zvláštní minerály, jež šílenost způsobují. Naštěstí se jim podaří zvrátit katastrofu a vyléčit hlavního navigátora, takže mohou opět odstartovat a vydat se na další putování vesmírem.

Během cesty dochází k poruše gravitačního generátoru na lodi. Aby bylo zamezeno zraněním, je nutno, aby se rekruti i členové velení svázali do dvojic. V nich následně vykonávají běžné denní činnosti, při čemž si užívají spoustu legrace i nervozity. Zpestření je to nakonec vítané – přece jen, zavřeni v jedné lodi, trpí občas rekruti ponorkovou nemocí.

Posádka přistává na planetě Tubus Telekus, v oblasti zvané Ondřejov, kde se nachází největší dalekohled ve vesmíru. Odsud je možno zaměřit další možné obyvatelné planety. Jako další cíl je tedy zvolena planeta Edna. Po zběžném průzkumu rekruti zjišťují, že je obývána dvěma rasami: Čumby a Bílými lidmi. Mezi oběma kmeny panuje napětí, ale jinak je planeta obyvatelná a panuje na ní příjemné klima. Čumbové vládnou takzvaným Čumbosrilem, díky kterému mohou přeměňovat ostatní živé bytosti na příslušníky své rasy. Tak se neustále rozmnožují, což ohrožuje existenci Bílých lidí. Rekruti se s těmito rozhodnou spolupracovat a podepíší smlouvu o alianci. Jak se dozvědí, dalšímu množení Čumbů je možno zamezit pouze tak, že jim budou odebrány Čumbohony, energočlánky, které pohánějí Čumbosril. Po náročném souboji to rekruti dokážou a nebezpečí je zažehnáno. Čumbové se stahují do ústraní, neboť bez Čumbosrilu nevládnou žádnou zvláštní mocí či schopnostmi a rekruti již mohou plánovat s Bílými lidmi společné soužití na planetě Edně, která nyní bude jejich novým domovem.

Zápis z vesmírné kroniky (kompletní verze)

Dobrý den, jmenuji se Helmut Kriegel a sepsal jsem tento příběh. Vše začalo v roce 2114, kdy jsem se definitivně rozhodl opustit planetu Zemi. Netrvalo dlouho a sestavil jsem vesmírný program včetně velice zkušené posádky. Tu tvořili čtyři profesionálové, kteří si vybrali další členy z České Republiky, aby se stali členy jejich týmů. Týmy byly celkem čtyři – Alfa, Beta, Gama a Delta. Jakmile byly sestaveny, začal se konstruovat raketoplán nesoucí název Nostradamus. Později mi začalo být jasné, že raketoplán nestihne být dokončen včas. To nám ovšem hrálo do noty, neboť bylo potřeba si celou posádku nejprve vyzkoušet a vycvičit.

5. 7. 2114, sobota, 7:30 ráno – začátek výcviku. Sešli jsme se v Kolíně, v České Republice, na místním nádraží. Rekruti našeho vesmírného programu dali své poslední sbohem rodičům a odcestovali jsme do výcvikového střediska na Nouzově. Zde již bylo vše připravené na náš příjezd. Po rychlé instruktáži, jak se zde rekruti mají chovat, jsme je rozdělili do podsadových stanů, kde budou prozatím přebývat. Po obědě jsem jim sdělil, jakou odbornost budou v týmu vykonávat, a přiřadil jim jejich vlastní průkazy. Poté, co si na své košile přišili jim náležící odbornost, jsme je fyzicky otestovali na výcvikovém okruhu složeném z různých lanových a jiných podobných překážek. Výkony nebyly nikterak oslnivé, ale věřím, že se nám z nich za chvíli podaří vycvičit profesionály, kteří budou mít tu čest vydat se na lodi Nostradamus do vesmíru hledat planetu, na které bychom byli schopni nadále přebývat. Pro tuto chvíli vše. (Helmut Kriegel)

6. 7. 2114. Nedělní ráno začalo poněkud netradičně. Místo posunutého budíčku v 8:00 ještě z domova vyspalí rekruti vstávali již před šestou a tím probudili většinu spících vedoucích. Mně to naštěstí nevadilo, jelikož jsme stejně vstávali na ranní nákup směr Vavřinec. Na ranním nástupu bylo rekrutům vysvětleno, jak budou moci získávat expy, tedy zkušenostní body, a jakým způsobem je mohou nabýt. Dopolední zaměstnání probíhala tradičně, až na kuchyň, která musela dnes oloupat přes 17 kg brambor. Před obědem si rekruti zvýšili svoji fyzičku prvním samostatným během opičáku. Když všem slehlo, Helmut Kriegel přišel s prosbou na všechny posádky a požádal je o sběr důležitých surovin před startem do vesmíru. To se všem posádkám povedlo na výbornou, ale nastala zde druhá nepříjemnost, a to porucha bezpečnosti. Jelikož si budou muset rekruti hlídat výcvikové středisko sami, nacvičili si, jak to při poplachu bude probíhat, neboť takový poplach může již v blízké době nastat. (Bellamy Blake)

7. 7. 2114. Dnes v noci byla testována schopnost posádky Beta uhlídat naše výcvikové středisko. Byla to jejich první hlídka výcviku, proto si myslím, že některé nedostatky jsou omluvitelné a pochopitelné. Ovšem ztrátu kladívka ke kolejnici moc chápat neumím. 4. hlídce jsem dočasně propůjčila kladívko z dřevníku, aby mohli pořádně vzbudit celou posádku v 7:30 na rozcvičku. Ta připravila rekruty na další den. Po snídani udělali rekruti velký kus práce pro chod lodi. Následně se někteří z nich šli vzdělávat v šifrování a astronomii. Odpoledne, po odpočinku, rekruti relaxovali u her. Velcí u softbalu, malí u her v tábořišti. K velkému neštěstí začalo pršet a všichni se museli přemístit do bezpečí zdejší kantýny. Alespoň později mohli všichni ven, užít si osobního volna po úspěšné krupicové kaši, kterou musely kuchařky kvůli velké poptávce dokonce přivařit. Na večerní program jsme se museli opět schovat do kantýny a Bandaska nám předvedla svůj další um, tentokrát ne u plotny, ale s kytarou. Stálo to za to a večer se povedl. (Carla Santos)

8. 7. 2114. Úterní ráno nezačalo nikterak neobvykle. Po rozcvičkách, bodování a snídani (nově zavedené slané varianty – chléb s paštikou), proběhly klasické táborové prácičky a potom studium kartografie a zdravovědy. Napětí stouplo až po obědě, kdy si nás Helmut Kriegel opět svolal. Radary totiž zachytily signál ze sondy, kterou již dříve zkonstruoval a vyslal na průzkum do vesmíru. S touto sondou již dlouho nenavázal spojení, ale podle zachyceného signálu posádky zjistily souřadnice, kde by se měla nacházet. Vypadá to, že bychom z ní mohli získat cenná data. A tak mladí technici (projektanti) kreslili projekty na průzkumné sondy. Velcí technici (konstruktéři) projekty zrealizovali. Moudře volili součástky a spájeli je dohromady, až vznikly krásné a funkční sondy. Druhé odpoledne posádky procvičily svou fyzičku, když proběhl turnaj v ocáskách – zde se ukázalo, jak dokážou rekruti taktizovat a spolupracovat. Prověřil je také tým vedoucích, skupina Omega. Na večer zavítal do výcvikového centra Astrobus ze Štěfánikovy pražské observatoře. Rekruti si vyzkoušeli zacházet s dalekohledy a dozvěděli se spoustu důležitých informací o vesmíru. Po večeři se konala také velmi důležitá ceremonie, kde se předaly první hodnosti úspěšným rekrutům a také se slavnostně vyslaly průzkumné sondy do vesmíru. (Yvonne Petterson)

9. 7. 2114. Středa, den pátý. Středeční ráno jsme započali menší změnou. Tradiční budíček byl pozměněn na osmou hodinu ranní z důvodu návštěvy astronomů ze Štěfánikovy hvězdárny a jejich náročné přednášky, která se protáhla až do pozdních hodin. Po bodování, snídani a ranním nástupu nám bylo umožněno podívat se speciálním dalekohledem na slunce. Poté jsme se společně s rekruty rozešli na zaměstnání. Po svačině proběhl menší prodej suvenýrů s astronomickou tématikou. Po obědě jsme měli pro rekruty připravenou maskovací hru na policajty a zloděje. Po hře už jsme se zase všichni těšili na Jenckův buřtguláš, který se mu skutečně vydařil. Na závěr večera jsme se zas po dvou dnech společně sešli u ohně, kde jsme si zapěli nějaké ty písně. Počasí nám sice moc nepřálo, ale jemný deštík nás o večer u ohně nepřipravil, za pomocí pláštěnek se to zvládlo. (Sergej Lavrov)

10. 7. 2114. Šestý den mise začal jako obvykle řádným rozcvičením. U snídaně na naše rekruty čekala novinka – rohlík s vysočinou, po kterém se jen zaprášilo. Po ranním nástupu byli vysláni na dopolední zaměstnání, které je nezbytně nutné pro udržení chodu tábora. Dále je čekala odborná zaměstnání, kde se rekruti vzdělávali. Po vydařeném obídku rekruti dostali možnost zdokonalit se přímo ve svém oboru. Celé první odpoledne studovali materiály přímo od profíků v dané profesi. V druhém odpoledni jim byla vysvětlena etapa, která probíhala v rozlehlém okolí našich lesů. Část družiny představovala sondy a další část meteority. Jejich cílem bylo hledat a obsazovat nové planety. Všichni členové sondy se museli zdržovat pohromadě v kruhu, jedině tak byli v bezpečí před meteority. Večerní program byl pojat netradičně v podobě hraní deskových her. Celkově bych dnešní den zhodnotila jako rozmanitý a poučný. (Marika Ďuričová)

11. 7. 2114. Další den započal svižnou rozcvičkou následovanou bodováním kajut. Do toho mírně pršelo, ale náladu to nikomu nezhoršilo. Po dobré a vydatné snídani se vydali rekruti na první dopolední zaměstnání. Po dokončení práce následovala svačina a pak nástup na druhé vzdělávací dopoledne. Při obědě všem začalo docházet, že za pár chvil se budou psát testy ze specializací. Proto se většina rekrutů poctivě celý polední klid učila. Zápočtové testy dopadly relativně dobře, všichni je složili. Následoval nástup, na kterém nám Helmut řekl, co se bude dít. Plán byl následující: postavit cvičné rakety a po večeři odlet lodi Nostradamus. Stavba rekruty velmi bavila a i samotní vedoucí se s oblibou zapojili. Díky soukromému mecenáši měli rekruti po ruce spousty dobrých zlepšováků pro své rakety. Po dokončení stavby následovala ona večeře a po ní slavnostní odpalování raket. To se povedlo až na tři rakety, které z technických důvodů nevzlétly. Po odpálení poslední rakety nastal čas pro náš odlet. Všichni se sešli a se zatajeným dechem pozorovali kapitánský můstek. Začal odpočet, při němž se zažehly motory, po chvíli dostaly dostatečný tah a za pár chvil jsme již byli ve vesmíru. (Gregor Pavlov Ivanovič)

12. 7. 2114. Dnes v noci nás překvapila návštěva zvenčí, ale byla úspěšně eliminována. Ráno bylo jako vždy stereotypní. Proběhla zaměstnání, při nichž se pracovalo, aby se loď udržela v provozu. Po občerstvení se posádka lodi dále vzdělávala, aby se všichni stali mistry ve svém oboru. Po vydatném obídku a příjemném odpočinku jsme hráli hry v lese, při kterých si starší táborníci prověřili svoji fyzickou úroveň. Mladší osazenstvo posádky hrálo mnoho zábavných her. Místo svačiny družstva poprvé okusila vesmírnou stravu. Po pár soustech se však jejich úsměvy proměnily v znechucené ksichtíky. Příděl stravy, kterou družstva dostala, byl příliš velký, takže byla poté všude okolo kuchyně vidět duha. Po večeři a volníčku se hrála schovka a sardinky. Tyto hry byly příjemným zakončením dne. Mimochodem, dnes byla uvedena do provozu lodní knihovna. (Sayo Horuki)

13. 7. 2114. Den začal obyčejně jako každý jiný, někdo pracoval tam, jiný zase jinde. Vzrušení nastalo až ve chvíli, kdy naše kosmická loď přistála na nehostinné planetě Cassandra 79-X. I přes její nehostinnost ji bylo třeba prozkoumat, neboť jsme díky dešifrovanému signálu zjistili, že se zde nachází ztroskotaná sonda vyslána Helmutem Krieglem spolu se zásuvnými moduly obsahujícími důležitá data pro úspěšný rozvoj operace. Její nehostinnost spočívala v existenci jedovatých plynů a možnosti výskytu ozonové díry, avšak rekruti to i přes špatné podmínky nevzdali a dle instrukcí velitele lodi se vydali sondě vstříc. Aby zůstali živi, bylo třeba dbát na ochranu v podobě speciálních brýlí typu antigas a roušek s filtrem technologie P6B. Nejdůležitějšími členy posádek se stali navigátoři, kteří zbytek posádky dovedli k místu, kde sonda ztroskotala. Ve skafandrech za pomoci laboranta a vědce dokázali nakonec všechny posádky díky hledači kovů rozeznat čipy s žádoucími daty od roztříštěných zbytků sondy. Čipy byly techniky dosazeny do vhodných patic na velitelském můstku a získali tak informace o planetách, které by se daly obývat. Třešničkou na dortu nám po vysilujícím putování bylo opět praskání palubního ohně a zvuky kytáry. (Gema Morales Gutiérrez)

14. 7. 2114. Dnešní den začal s poněkud zataženější oblohou než včera. Po rozcvičkách se začalo bodovat, a jelikož má v úterý přiletět hygiena, bodování bylo velice pečlivé. Po snídani následoval nástup. Tam nám Helmut řekl, která posádka má které zaměstnání a v čem se budou kadeti vzdělávat druhé dopoledne. Následoval oběd a polední klid. Při poledním klidu si vedoucí zahráli vesmírný volejbal, který následně přerušil pád meteoritů (déšť). Po poledním klidu jsme se rozdělili podle svých profesí. Rekrutům byly zadány závěrečné projekty a vymyslely se scénky na návštěvní den. K průběžné svačině bylo již upravené a poživatelnější vesmírné jídlo. Následně se dohrával včerejší turnaj posádek ve vybíjené, pro utužení fyzické zdatnosti a soudružnosti týmu. Pak se vyhlásilo přepadové bodování a následně nástup, při němž bylo ohlášeno, že Kádžina má svátek a musí letět do náhona. Následně proběhla večeře a osobní volno. Po večerní hygieně jsme se pobavili u ohně a Jencek nám krásně hrál a zpíval. (Bj Blazcowitz)

15. 7. 2114. Dnešní den započal tradičně rozcvičkou. Následovalo přísné bodování, ranní hygiena a dále snídaně. Dopoledne proběhlo v netradičním duchu, jelikož náš tábor přivítal každoročně známou návštěvu z krajské hygienické stanice. Vše bylo v pořádku, takže jsme po odjezdu mohli pokračovat v našem denním režimu. Nicméně, namísto 2. dopoledních zaměstnání jsme si nacvičovali program na návštěvní den. Následoval oběd, výborná fazolová polévka a dále brambory s rybím filé a okurkovým salátem. Po nočním přistání na planetě Hulu-Bulu byl náš vrchní navigátor napaden místními primitivními domorodci a následně dnes, při poledním klidu, se u všech vedoucích začaly projevovat známky posedlosti po zdejším minerálním bohatství, což mělo za následek opravdový zmatek. Naštěstí děti přišly na to, že když seberou dostatečné množství kamenů z dosahu vedení, účinky pominou a jejich mysl se zase vrátí do normálu. Druhé odpoledne se po sváče neslo ve znamení vodních her, které zabavily jak malé, tak velké. Po výtečných palačinkách od našich kuchařů ze skupiny Omega se dítka volnila a následně usedla k zahájení večerního programu u ohně. Po jedné písničce však ze srubu přímo vypadl navigátor Sayo Horuki nakažený místní nemocí. Válel se po zemi a z úst se mu pěnilo. Proto byli svoláni naši laboranti a medici a společně se vydali pro lék v podobě vývaru ze 12 druhů bylin. Když byl lék připraven, navigátor ho vypil a úspěšně se vyléčil. Naše loď tak mohla pokračovat v cestě vesmírem, kterou zahájila již před několika dny. (Galilea Darwin)

16. 7. 2114. Polovina je za námi. Přesto dnešek začal jako každý jiný den. Poté, co si členové posádky protáhli svá těla a provedli ranní očistu, proběhl nástup. Zde se vazouni dozvěděli, že je po obědě čeká tradiční azimutový závod. Jedni skákali radostí, druzí se chytali za hlavu. Po nástupu proběhla klasická zaměstnání. Posádky se učily střílet z luku a vzduchovky, jiní se učili o přírodě. Po poledním klidu byl odstartován azimuťák, během kterého vazouni, kteří zrovna nezávodili, řádně nacvičovali program na návštěvní den. Závod přetrvával do pozdních hodin, takže někteří účastníci běželi dokonce i o osobním volnu. Večer jsme všichni nacvičovali písničky, které budeme zpívat o návštěváku. (Sofia Manaca)

17. 7. 2114. Dnešní ráno probíhalo zcela poklidně, až do chvíle těsně před ranním nástupem. Na vlastní kůži jsme totiž pocítili poruchu gravitačního generátoru naší lodi. Během nástupu za kolísavé gravitace byly rozlosovány dvojice, do kterých se rekruti a důstojníci kvůli bezpečnosti svázali. V průběhu prvního dopoledne probíhala normální zaměstnání, avšak velice zchaotizovaná z důvodu různých družinových příslušností členů dvojic. Druhé dopoledne se konala hromadná vycházka na Buda zpestřená hrou typu povodeň či nálety. Po obědě a poledňáku rekruti vyzkoušeli několik odpočinkových her, které po svačině pokračovaly hrami akčnějšími. Večer jsme se opět sešli u ohně a nacvičovali písničky na návštěvák. Během noci byla odhalena závada a rekruti museli generátor opravit pomocí postupně spouštěné aretační sondy. (Irsen Holmes)

18. 7. 2114. Den před návštěvním dnem. Dnešní ráno začali stále ještě nic netušící rekruti svázaní ve dvojicích rozcvičkou a následovalo neobvyklé uklízení dvou stanů zároveň. Naštěstí na nástupu Helmut všechny uklidnil tím, že pár vyvolených v noci opravilo gravitační generátor a všichni se tedy mohou již rozvázat. Dnešní poledňák byl nahrazen nácvikem programu pro rodiče a dopilováním nedostatků v rekvizitách a scénářích. Obě odpoledne byla věnována velice oblíbené akční hře Vlajková a myslím, že všechny rekruty řádně prověřila v jejich fyzické kondici. Večerní program byl využit k nacvičení formace u ohně a následnému tréninku písní. Večer pokračoval průletem atmosférou planety s obřím teleskopem, který nebyl zas tak jednoduchý, ale o tom až později. (Bellamy Blake)

19. 7. 2114. Průlet atmosférou byl doprovázen útoky droidů. Naše posádka musela loď bránit, což se povedlo, ale s velkými ztrátami. Přistáli jsme na planetě, kterou jsme nazvali Tubus Telekus. Zde budeme muset chvíli zůstat a opravit škody na lodi. A jako rozptýlení nám přiletěla odpoledne návštěva. Celý den se proto nesl v duchu příprav – oheň, úklid, příprava kuchyně a udírny. V 16:00 přiletěli rodiče a příbuzní na náš raketoplán. S rekruty chvíli pobyli a prošli se po lodi. V 19:00 jsme se všichni sešli na slavnostním nástupu, kde byl vyhlášen azimutový závod, noční etapa a rozdána veteš. Klasicky za 10 kliků pro rodiče. Poté děti předvedly svůj program, který se skládal ze scének jednotlivých skupinek rozdělených podle specializací. Za psychology to hodnotím velice kladně. Nakonec jsme si zazpívali u ohně naše oblíbené písničky a večerkou se s rodiči rozloučili. (Carla Santos)

20. 7. 2114. Probrali jsme se do krásného nedělního rána bez rozcvičky. Avšak nečekalo nás žádné válení, jak by někdo mohl v neděli očekávat. Ihned po probuzení se všichni rekruti začali balit na dvoudenní výpravu, jejímž cílem bylo místo, ze kterého bychom dokázali zaměřit naši vysněnou planetu s ideálními podmínkami pro život. Zatím nám nestačila naše technika ani výpočty astronomů ze Štěfánikova astronomického ústavu v Praze, a tak jsme se vydali k jednomu z největších a nejdokonalejších dalekohledů v širém vesmíru. Ten se nachází na planetě Tubus Telekus, konkrétně v oblasti zvané Ondřejov. Jelikož cesta nebyla nikterak jednoduchá, rekruti se rozdělili do 3 výkonnostních skupin. Nejmladší skupina se vydala cestou lety ověřenou přes Chmeliště do Uhlířských Janovic, odtud se svezla vlakem přes Ledečko do Stříbrné Skalice. Cesta nebyla nikterak náročná, zbývalo času i na odpočinek, jídlo a také pár her. Prostřední skupina vyrazila do Uhlířských Janovic také, ale o dost rychlejším tempem, aby stihla vlak do Sázavy. Tady se rekruti zdrželi, dopřáli si zmrzku, oběd a koupáníčko. Ze Sázavy šli rekruti prostřední skupiny přes pár kopců, ale cesta jim dobře utíkala a po půl sedmé došli do obce Hradec k rybníku Propast, kde už čekala nejzkušenější úderná skupina. Tito nejstarší rekruti šli celou cestu pěšmo, vydali se přes Dolní Kruty, kde se občerstvili u místního koupaliště lahodnou malinovkou a dále se vydali střemhlav napříč lesním houštím mimo značené cesty. Později zvolili raději cestu jistější, podél silnic, které je dovedly až k rybníku Propast už po 16. hodině odpolední. Úplně poslední na místo srazu dorazila nejmladší skupina, která ještě smyla pot a špínu v příjemné vodě rybníku. Nezbývalo než se hromadně přesunout na bezpečné místo k přespání. Posádky zvolily strategicky výhodné místo u vodní nádrže hned pod Ondřejovem. Bylo tam opravdu nádherně, jako by toto místo připomínalo některé z překrásných míst na naší planetě Zemi ještě před jejím zničením, avšak bylo to jen zdání a zdání občas klame. Tento optický klam měl vyvolat touhu tu zůstat a zemřít na nedostatek. Planeta Tubus Telekus nebyla pro nás, my museli hledat dál. Sice se již blížila temná noc, ale rekruti odmítali jít spát hladoví. A tak se mazalo a vařilo a skuhralo, že je hlad a dochází voda. Nakonec však všichni odcházeli spát spokojení, s plným břichem a nadějí, že následující den se stane něco velkého. (Yvonne Petterson)

21. 7. 2114. Dnešní poněkud hektické dopoledne začalo u rybníka poblíž obce Ondřejov. Po rychlé snídani jsme se všichni sbalili a vyrazili na pochod ke hvězdárně. Během cesty jsme se zastavili na zmrzlině. Před hvězdárnou proběhl rychlý oběd, který nám svou hvězdnou stíhačkou dovezl Helmut Kriegel a medik Horst. Po obědě nás velmi sympatický pán provedl hvězdárnou a mimo jiné nám ukázal největší zrcadlový teleskop v celém vesmíru. Když prohlídka skončila, začal spěšný přesun na autobus a z autobusu na vlak. Z vlaku jsme již poklidně došli do tábora, kde na spoustu rekrutů čekal netušený leták. Bordeláři se vrhli do úklidu a zbytek rekrutů měl zasloužené volno až do večeře. Po večeři a osobním volnu se všichni sešli v jídelně, kde si měli poklidně zahrát nějaké ty deskové hry. Během hraní deskových her jsme nepozorovaně přistáli na planetě Edna, kterou jsme zaměřili z planety Tubus Telekus pomocí teleskopu 69B. Rozhodli jsme se prozkoumat zdejší život. Při našem prvním průzkumu jsme zjistili, že na planetě Edna žijí dvě skupiny lidí. Čumbové v čele Čumbarexem jsou ti zlí, kteří nás všechny chtěli proměnit v Čumby za pomocí Čumbasrilu. Zato Bílí lidé byli přesvědčeni o tom, že jim můžeme být nápomocni při řešení jejich vlastních problémů. Jaký bude náš osud, se rozhodne zítra. (Irsen Holmes, Sergej Lavrov)

22. 7. 2114. Stále se nacházíme na planetě Edna. Po včerejší události v lese, kde vznikla rozepře mezi Bílými lidmi a Čumby, jsme neměli zrovna lehké spaní. Ještě v noci jsem se na ono místo vypravil znovu a hodil řeč s Bílými. Jsou to chytří a uvědomělí lidé, podobní nám, jen nedisponují takovými technologiemi, to se ale pravděpodobně rychle změní. Celé dopoledne probíhalo normálně, dokonce i po obědě byl polední klid, jak je tomu zvykem. Po něm následoval nástup, na který přišli Bílí lidé. Podepsali jsme alianci, která spojila naše síly proti Čumbům. Čumbové sami o sobě nejsou příliš chytří a nevynikají téměř v ničem. Mají ale Čumbosril, mocnou zbraň čumbí. Plán byl jasný, zmocnit se ho, zlikvidovat ho. Bílí lidé nám dali radu, že bez Čumbohonů, jakýchsi energočlánků, nebude Čumbosril nadále fungovat. Družiny se proto postupně vypravili na bitvu proti Čumbům. Ti kladli značný odpor, nechtěli nám dát Čumbohony jen tak. Nakonec se to ale povedlo a Čumbové tak byli drtivě oslabeni. (Helmut Kriegel)

23. 7. 2114. Dnes je tomu přesně 13 dní, co jsem společně s posádkou lodi Nostradamus opustil drahou matičku Zemi. Dříve mi tento časový úsek nepřipadal nikterak dlouhý, avšak nyní bych každou minutu strávenou ve vesmíru přirovnal k dvanáctihodinové pracovní směně nebo k celému víkendu, který jsem trávil na své chatě na břehu řeky Rýna. Chybí mi můj pes a už jsem téměr zapomněl, jak chutná káva, kterou mi každý večer vařívala moje drahá žena. Dost melancholie. Občas zapomínám na výsadu, že právě já se mohu podílet na záchraně lidstva. Momentálně sedím ve své kajutě, popíjím přečištěnou vodu, která páchne hypermanganem, a skrz okénko koukám do dáli stepí planety Edna. Krajina je tu na první pohled stejná jako na zemi, stačí však přijít blíže a odhalí se vám netypická fauna a flora. Včera jsem při prohlídce okolí nalezl malý červený květ, který připomínal růži, jenže měl úplně jinou stavbu stonku a také docela jinak voněl. Ještě ten den jsme ji s botanikem pojmenovali Rosa Libus, podle bájné kněžny Libuše. Dnešek byl nebývale klidný den. Po probuzení se všechny posádky pustily do údržbářských prací na lodi a před obědem se ještě někteří rekruti cvičili ve střelbě a jiných dovednostech. Odpoledne jsme čekali nějaký kontakt s Bílými, ale nic takového se nestalo. Proto Helmut Kriegel vyhlásil klání obdobné pozemskému Nouzovskému desetiboji, kterým chtěl prověřit, zdali nepolevuje výkonnost nedávno cvičených rekrutů. Výkony byly obstojné a tak pan Kriegel může ulehnout s čistou hlavou a klidným srdcem. (medik Horst)

Ze zbytku putování se již zápisy nedochovaly. Pokud jste ale napnutí jak kšandy a toužíte se dozvědět, jak celá tato operace dopadla, čtěte dále. Jak jste se již dověděli, spřáhli jsme se s Bílými. Byla to naše jediná šance, jak se včlenit do hierarchického systému zde na planetě Edna. Čumbové teď již nemají žádnou moc a planeta zdá se být ideálním místem, kde znovu založíme rodiny a rozesejeme sémě našich rostlin. Než se tak ale stane, je tady poslední úkol, který musíme splnit. A nebude jednoduchý. Bílí nám dali mapu planety, kam zakreslili místa, na která se mají posádky vydat. Chtěli nás ještě naposledy prověřit, zdali si zasloužíme část jejich orné půdy. Na každém z míst, na které posádky došly, pro ně byl připraven úkol, jež musely splnit. Úkoly to nebyly vůbec jednoduché, ale co bychom také očekávali? Jedním z úkolů bylo například sestřelit vůdce Čumbů Čumbarexe, jinde se jednalo o fyzické činnosti, onde zase o psychický um. Pokud Vás to vše zajímá ještě více, prohlédněte si některé z fotografií či si dokonce pusťte celou videoreportáž z našeho putování. Každopádně se tu máme dobře, nic nám nechybí, nic nám nepřebývá. A právě to, že nám nic nepřebývá, je na tom to nejkrásnější. Podívejte se kolem sebe, všeho je nadbytek, věci se vyhazují ještě dříve, než přestanou fungovat. Nechcete se raději vydat za námi na Ednu? Uvažujte o tom. A pokud je to na Vás moc daleko, navštivte nás někdy alespoň na našem starém dobrém Nouzově! (Helmut Kriegel)

A mimochodem, vyhrála skupina Gama!