|
Je čas prosince, zimy. Kraj už dávno spí a teď se choulí v náručí tiché zimy. Po nebi plují šedavé mraky skrývající slunce, v lesích mlčky stojí holé stromy, veselý zpěv ptáků opustil náš kraj. Vše čerpá sílu do dalšího, nového roku a svět zdá být tak smutný...
Máme tu další pochmurné ráno a před klubovnou Průzkumníků se začíná něco dít. Ach ano! Dnes je přeci náš karnevalový průvod! Rozhodli jsme se do této šedavé zimy vypustit trochu barev s smíchu.Naším dnešním úkolem je udělat svět veselejším. A koho tu můžeme potkat? Kočičku, kuře, mnicha, hokejistu, hasiče a spousty dalších kostýmů.
Tak jsme se rozloučili s rodiči, nahodili batohy a hurá na cesty! Rozjaření průzkumníci se vydali směr Lužní lesy, kde na ně čeká tajné překvapení. Přešli jsme lávku a následovali proud řeky. Ač byl svět kolem pochmurný, my se smáli a užívali si cesty.
Avšak radost z nás opadla, když jsme dorazili ke shozenému mostu. Co teď? Jak se dostaneme na druhý břeh? Smutek netrval dlouho, dobře připravený průvod vytasil uzlovačky a s přesnou muškou v oku je obratně nahazoval na druhý břeh. Náš improvizovaný most však nebyl jeden z nejbytelnějších, a tak jsme se po jednom vydali po jeho rozkývané těle. Zvládli jsme to! Než jsme však vyrazili na cestu, byl objeven tajemný papírek se vzkazem. Co znamená, nikdo z nás netušil, a tak byl uschován a my vyrazili dále.
Nabrali jsme síly menší svačinkou a chystali se dále, když někdo z řad vedoucích oznámil, že cestu nám zkřížili nebezpeční tvorové. Máme se snad obrátit a zanechat cesty? Ani náhodou! Hezky se proplížit! Splynuli jsme s okolím kolem nás a obešli ta zrůdná stvoření. A však po nalezení dalšího papírku se začínáme domnívat, že v našich řadách máme zrádce. Někoho, kdo chce překazit náš plán rozveselit svět. Musíme být ve střehu...
Vesele kráčíme dál kochajíc se zimní krajinou. Když tu nás zasáhne otrávený plyn. Rychle zavázat oči! A tak jsme nuceni kus cesty jít poslepu, důvěřovat svým instinktům. Tato cesta trvala dlouho a my se rozdělili. Stále slaběji jsme slyšeli hlasy ostatních... Až jsme se v malých skupinkách ocitly sami neznámo kde.
"Plyn je pryč!"
Oddechneme si úlevou a sejmeme šátky z očí. Jsme na poli. A támhle jsou ostatní! To si zaslouží něco dobrého k jídlu... A tak se pořádně naobědváme, zahrajeme si nějaké hry v roští a zase hurá na cesty.
Na naší cestě nás potkalo ještě několik neštěstí. Jako snížená gravitace, kdy jsme se museli po skupinkách dostat z nebezpečné zóny. Nebo nenadálá potopa,před kterou jsme byli nuceni vyšplhat na stromy.
Ale všichni jsme cestu ve zdraví přežili a dostali se ke svému cíli. Když tu náhle... Byla rozluštěna poslední nápověda a my zjistili, kdo je ten rádce. Vlk! Je to Vlk! Chyťte ho, chyťte zrádce! Vlk se však nevzdal tak lehce, ale na děti z Průzkumníku by se musel snažit mnohem lépe. Byl svázán a předveden před mnicha, který zahájil očistný rituál. Vymítání la bylo těžké, ale úspěšné.
Přišel čas překvapení. Strom přání! Každý vytáhl svoji stužku a při navazování stužky na kouzelný strom přání si směl přát jedno jediné přání.
Sluníčko se pomalu zahrabávalo do peřin a my také museli zamířit zpět do Kolína. Přesunuli jsme se na vlak ve Velkém Oseku a šup do klubovny, kde nás čekal slavnostní přípitek a menší hostina, při které proběhlo vyhlášení nejlepšího kostýmu.
A tak skončilo naše další sobotní dobrodružství, kdy jsme opět porazili zlo a světu přinesli kousek radosti.
|
