|
Na letošní Velkou podzimní jsme se po dlouhém hledání rozhodli vydat do Ostravy, kde jsme sehnali ubytování u našich jmenovců Průzkumníků. Všichni přihlášení se sešli na kolínském nádraží v pátek 29.10 před půl devátou a mohli jsme vyrazit. Cesta probíhala díky zarezervovaným místům bez větších komplikacích. Jediným zlobivým prvkem byly šikovné děti, které využily Houbovu znalost vlaku a celé kupé si přeštelováním sedaček předělaly na obří válecí plochu.
Po příjezdu do Ostravy na nás hned začala dýchat místní kultura, obzvláště trend zevlounů u nádraží. Proto jsme se radši rychle přesunuli k blízké řece, podél níž jsme se přesouvali na první lákadlo – Hornický skanzen Landek. Poté, co jsme dorazili před skanzen, si děti začaly hrát na blízkém hřišti a vedení začalo zkoumat ceduli s návodem na pozdrav slunce. Když jsem se zkoušením zmíněné jogínské pozice dostatečně vyčerpali, mohli jsme vyrazit na prohlídku. První část se věnovala důlnímu záchranářství. Prováděl nás pán, který měl s touto disciplínou letitou zkušenost a rozhodně měl co říct – dokonce se vyjádřil i k problematice žen v dolech. Následně jsme se přesunuli do druhé části, kde nám byla dalším bývalým horníkem představena technologie těžby.
Po ukončení prohlídky jsme se přesunuli na tramvaj, do které jsem dokonce s vynuceným využitím moderních technologií zvládnul sehnat lístky, takže jsme veškerý rozpočet na výpravu nemuseli investovat do uhrazování pokut. Nakonec jsme trefili i na ubytování, které bylo pro naše účely dostačující, až vysoce nadstandardní. A když Werča se zásobami, mohli jsme se dokonce mohli i nasytit.
Druhý den jsme se vydali podél říčky Ostravice do jediného lesa v okolí. Učinili jsme tak proto, že mě město frustrovalo už od chvíle, kdy jsme vylezli z vlaku, a tak jsem v lese našel něco, čemu Mapy.cz říkaly hrádky. Celou cestu jsme měli skvělé počasí a procházeli jsme nádherným podzimem, který na nás dýchal především v listnatém lese. Díky vší té barevné nádheře nám ani nevadilo, že z avizovaných hrádků už nic nezbylo, a tak jsme na místě určení našli jen samotné kopce. Podél řeky jsme nakonec došli až na zastávku Lískovec u Frýdku, odkud jsme se přiblížili k ubytování. Tam jsme uklohnili nějaké pofidérní rizoto a chlapci podstoupili kulturistickou soutěž.
V neděli jsme vše uklidili, zabalili se a vyrazili na haldu Ema. Tentokrát jsme šli kolem Ostravice na druhou stranu a kromě průchodu přes squat pod mostem se nic moc zajímavého nestalo. Po absolvování cesty jsme vystoupali na Emu, načichali se plynů vyfukujících z haldy a pohodovali na Vlastově sekané. Po Emě jsme se přesunuli na nádraží a zdárně se opět s místenkami dopravili do Kolína. Děkuji všem odvážlivcům za účast a oddílu ostravských Průzkumníků za skvělé ubytování.
|
