|
Večer v pátek 7.1. se u kolínského nádraží sešla skupinka 11 odvážných dětí a šesti podobně odvážných vedoucích. Následně jsme se přemístili do vlaku směr Rumburk, který nás dopravil do Tanvaldu. Zde nastala část, na kterou se účastníci tolik netěšili, a to tři kilometry do kopce k chatě. Když jsme dorazili, rozdělili jsme pokoje a následně se všichni tak nějak samovolně dali na prozkoumávačku promrzlé chalupy. Poté, co jsme zatopili, si někteří udělali polévku z domova, a ti, co si ji nevzali, si dali erární topinky. Po večeři se hrála desková hra „Panenka na plese“, ze které byly děti nadšené. Poté se šlo spát.
Následující ráno byly děti probuzené reklamní písní obchodu „Superpodlaha“. Po jistě delikátní snídani jsme se postupně přesunuli ven a zamířili vzhůru do kopce. Po kochání se posvátným stromem, který byl námi míjen, jsme se dostali na fyzicky méně náročnou cestu, která nás dovedla do lesoparku „Na Sluneční“, česky řečeno na hřiště . Tam jsme samozřejmě museli zastavit. Bohužel jeden člen výpravy si tam rozsekl obočí a musel být doprovozen do nemocnice. Jeho doprovodu se zúčastnil Karel s Králikem. Navzdory tomu mohla výprava pokračovat. V Jablonci nad Nisou pak naše lazarská delegace potkala na pohotovosti jednoho velmi slovutného gentlemana, přesněji pana Ouška.
Zbytek se přesunul asi o dvě stě metrů dále ke kuličkové dráze, ta byla bohužel zamrzlá, ale to nám nezabránilo v tom si s ní užít spoustu zábavy. Pomocí nože a klacíků jsme totiž dráhu vyčistili a případně i opravili chyby, které měla z výroby. Na této dráze posléze proběhl závod a ti, kteří prohráli, myli nádobí.
Poté, co byl s dráhou dokončen krátký proces, jsme se přesunuli do muzea a na maják Járy Cimrmana, v kterém nakonec děti obdržely šifru s mapou. Poté jsme se přesunuli na oběd, chleba s pomazánkovým máslem, a jsme byli všichni promrzlí a nechtělo se nám na dešifrování čekat, tak jsme to přeložili za ně.
Poté jsme se vydali na vrch Hvězda s rozhlednou Štěpánka, kde jsme se pokochali výhledem od kříže, který je tam postaven na památku německy mluvícím Čechům. Zde jsme také obdrželi druhou mapu, která nás vedla kolem kopce po linii čs. opevnění, které muselo být samozřejmě důkladně prozkoumáno, což některé členy výpravy velice těšilo, některé méně, a někteří tvrdili, že je to zajímá, ač vypadali úplně jinak. Nakonec jsme došli až do bývalého pískovcového lomu, kde byl objeven poklad Němci ukořistěné jantarové komnaty. O kousek dál jsme se pak ještě posilnili na cestu a vydali se na chatu.
Večer jsme se v chatě nadlábli a zahráli si „Městečko Palermo“, bez kterého by už ani vícedenní výpravy nemohly být.
Druhého dne ráno jsme si zabalili, uklidili jsme chatu a vyrazili do Velkých Hamrů. Zpočátku někteří remcali z důvodu, že jsme šli do kopce, ale vzhledem k tomu, jak bylo krásně, se pak i tito remcalové uklidnili. Cestou jsme s těmi, jež chtěli, ještě navštívili Šulíkovu skálu. Kvůli technickým problémům jsme nabrali půlhodinové zpoždění a výprava skončila později, než měla. V Kolíně na nádraží pak byl už jen pokřik, po kterém jsme se všichni rozutekli do svých domovů.
|
