|
Odehrává se příjemně krásné ráno dne 21. května. Kostelní hodiny právě odbily 9:00 a ve Fügnerově ulici před klubovnou stojí 29 dětí a 6 vedoucích z našeho oddílu.
Chystají se na výpravu za ztraceným Vlčím pokladem.
Na začátek jsou rozděleni do dvou týmů. Každý tým dostal šifru a měli se vydat na místo, kam je šifra pošle. První tým vyluštil šifru podstatně dříve a to mu dodalo dostatečný náskok před druhým týmem. Druhý tým šifru doluštil a vydal se na cestu, v rámci urychlení cesty byli namotivováni tím, že jde o závod.
Oba týmy se dostavily k místu, které vyluštili ze své šifry - Vodárnu.
Tam už na ně čekal Člověk s velkým Č, který jim vysvětlil, že potřebuje svůj lék, který se nachází za bariérou, přes kterou projde pouze vyšší evoluční stupeň než člověk. Děti ihned pochopily a po rozsáhlém vysvětlování začaly hrát hru zvanou evoluce. Jejich cílem bylo dosáhnout na evoluční stupeň, jímž je Hello Kitty. Každý, kdo se stal Hello Kitty, se hravě dostal přes magickou bariéru a mohl hledat schovaný lék. Na tento evoluční stupeň se nakonec dostalo asi 18 dětí, což je vskutku skvělý výkon.
Netrvalo dlouho a Artuš našel lék, předal ho Člověku s velkým Č a ten se během chvilky vyléčil.
Následoval pro oba týmy úkol - vymyslet název pro svůj tým a vybrat od každého člena výpravy jeho štětec velikosti 10. Vznikl z toho tým Elita národa a tým Banánové ponožky 2.0. Ani jeden tým nepřinesl plný počet štětců a ani nebudu mluvit o tom, kolik z těch přinesených nebylo velikosti 10…
Názvy týmů vymyšlené, štětce vybrané a cesta mohla pokračovat dále.
Vydali jsme se směrem k peklu a našli památný strom ověšený plyšáky všech podob, tvarů a velikostí. Zadali jsme si hru Bomba, Nálet, Potopa a Zdena.
To byla jen kratičká zastávka, na které se odehrála rychlá soutěž mezi týmy, a pokračovali jsme dále. Tentokrát naše kroky směřovaly ke hřišti u Profizoo, kde měly týmy za úkol sepsat seznam členů a jejich nejlepší vlastnosti. A konečně naše cesta pokračovala do našeho vytouženého Štítarského údolí. Ihned na začátku čekaly oba dva týmy další úkoly, které musely splnit.
Došli jsme až k fotbalovému hřišti, kde měla dle pána sedícího u zahrádkářské kolonie hrát Sparta se Slávií. Když jsme se tam i přes jeho varování vydali, zjistili jsme, že nám sdělil nepravdu.
Po nějakém tom úkolu jsme si dali obídek a po chvilce klidu jsme se uchýlili ke hře ocásků, která nakonec trvala asi o hodinu déle, než kdokoliv předpokládal. Nikdy by nikdo z nás neřekl, jak může být taková vracečka v ocáskách zábavná to hra.
Po této hře jsme se vydali dále a opět způsobem, že jeden tým měl náskok a druhý ho doháněl, první tým však s přehledem druhému utekl, a to zejména kvůli tomu, že druhý tým se ihned ze začátku vydal na druhou stranu…
Tento závod mezi týmy byl až do Zibohlav, odkud jsme se po silnici vydali do nedalekých Radovesnic.
Tam jsme došli až k hřišti, kde byl schovaný náš poklad, který jsme celou dobu chtěli získat.
No a po získání pokladu se naše kroky obrátily zpět ke klubovně. Šli jsme po silnici směr Štítary a ještě před začátkem vesnice jsme uhnili zpět do údolí a vyšli opět u hřiště. Odtud nás čekala jen a pouze pěší cesta do klubovny.
U klubovny jsme udělali kroužek a vyhlásili si, který tým vyhrál. Vyhrál tým Elita národa, s celkovým počtem bodů „dost na výhru“ a na druhém místě se umístil tým Banánové ponožky s celkovým počtem bodů „stále dost, ale na výhru to nestačilo“.
Poté jsme si dali pokřik a každý se vydal do svého domova.
|
