|
Zdravotnický kurz v Českých Budějovicích byl cílem šesti děvčat, která se sešla na kolínském nádraží. S úsměvem na tváři mě vítala Áťa, BM, Lucka a Monča, proč by ne, když svítilo sluníčko a my jsme se ulily na dva dny ze školy. Zanedlouho dorazila Bětka a byly jsme kompletní. Koupit lístek, nasednout na vlak a už jsme se řítily do velkoměsta Prahy. Na hlavním nádraží jsme si nakoupily pár měsíců prošlé sušenky s krásnou slevou, vřele doporučuji, nikdo z nás neměl střevní ani žádné potíže, což bylo štěstí, protože na záchod jsme musely v českých Budějovicích běhat do tři minuty vzdáleného Kauflandu. Zpátky do Prahy, za 20 minut nám jel rychlík do Budějovic, ale zastavoval na každém místě, které mělo modrou ceduli s bílým nápisem. Naštěstí si to po chvíli rozmyslel a už jsme uháněly rychlým tempem. Dlouhou a nekonečnou cestu jsme si zpestřovaly vykláněním z okna, spánkem, jídlem a focením. Do Budějovic jsme přijížděly se západem slunce. První otázka před nádražím byla, kde je Kaufland. Paní nás nasměrovala rovně, a tak jsme šly, prohlížely si každé tablo, které se nacházelo ve výlohách. A co se nestalo, vidíme Kaufland, hurá k němu; kam teď? Tři sruby jsme našly za chvíli. Paní Věra nás uvítala s úsměvem a uložila nás do jedné z kluboven. Po odhození batohů jsme vyrazily na nákup a na WC do Kauflandu.
Druhý den ráno jsme se hned vrhly na to, kvůli čemu jsme vlastně přijely - tedy na kurz. Tolik stránek v sešitě jsem nepopsala ani ve škole za celý rok. Půta nám vyprávěl o úlohách zdravotníka na dětských letních táborech, anatomii člověka a první pomoci. A tak jsme poslouchali a psali a psali a poslouchali… občas skočili do Kauflandu. Večer jsme ulehli do spacáků a nechávali si zdát pěkné sny.
Ráno pátečního dne bylo mnohem příjemnější než dne předešlého. Sluníčko svítilo a tak jsme se vrhli na obvazovou techniku a resuscitaci. Zavázali jsme všechno co šlo, od hlavy až po kotníky. Vyzkoušeli jsme si, jak se otevírají ústa, pokud jsou v křeči, a na umělé panně jsme hned naše dovednosti s umělým dýcháním a nepřímou masáží srdce vyzkoušeli. Na večer jsme si vzali plavky a zamířili do místního bazénu, kde jsme si vyzkoušeli záchranu tonoucího, což vůbec nešlo ani v dětském bazénku, a tak jsme se naložili do vířivky. Po bazénku nás čekala ještě pizza a spacáky.
V sobotu nás čekala praktická část. Vylosovali jsme si sdružená poranění a šlo se na věc. Z věcí, které u sebe nosíme na výpravy jsme museli jednoho z nás zachránit a transportovat, a tak v našich rukách kolovaly šátky, obvazy, nože, klacky... nakonec však všichni přežili. Mezi poraněními byl třeba pád ze skály s otevřenou zlomeninou a tepenným krvácením, pád ze stromu se zlomeninou spodiny lebeční, poražený strom, ležící přes břicho nebo autonehoda s poraněním klíční kosti. Večer za námi ještě dorazil záchranář a chvíli nám objasňoval poslední nesrovnalosti. Večer už zbývalo pouze znovu pročíst naše zápisy a připravit se na test.
V neděli jsme neměli ani možnost se pořádně probudit a už před námi ležely otázky - lehké, těžké, jasné i záludné. Všichni jsme ukázali, že za těch pár dní jsme se toho dost naučili, a tak jsme všichni prošli. A tak nezbývalo než si sbalit věci, uklidit, naposledy navštívit Kaufland a opustit České Budějovice. Tentokrát jel vlak normálním tempem a tak jsme se ocitly v Kolíně za slunečného počasí a s dobrým pocitem, že jsme se něco naučily.
|
