|
V sobotu ráno jsme se sešli na kolínském nádraží a poté, co dorazili i poslední opozdilci, jsme nastoupili do vlaku. Ten nás dovezl do stanice, kterou každý správný průzkumník velmi dobře zná, a to do Hatí. Zde jsme zjistili, že se nacházíme v prériích divokého západu a že musíme nalézt bájný indiánský poklad. Vydali jsme se tedy na cestu. Ve Vavřinci nás ovšem zaskočilo hřiště, a tak nezbývalo nežli zde strávit pár pěkných chvil. Jelikož je čas neúprosný, tak jsme se museli vydat opět na cestu, která nás tentokrát zavedla až na naše tábořiště.
Poté, co jsme snědli oběd, jsme se vypravili do blízkého lesa, kde jsme provedli řádný cowboyský výcvik. Každý si našel příhodnou zbraň typu klacek, s kterou následně ničil své protivníky. Již řádně zaškoleni jsme se poté vydali na krátkou procházku po okolí. Aby nás nepřekvapili nepřátelští indiáni, naučili jsme se pár základních reakcí na různé pokyny. V případě že uslyšíme „hunga bunga,“ víme, že indiánští šamani vyvolávají velkou vodu, a tedy je nutné vylézt na vyvýšená místa. Povel indiáni znamenal, že se všichni musí co nejrychleji schovat, aby je indiánský kmen nedopadl. A při povelu šípy si všichni museli lehnout, aby se vyhnuli nepřátelské palbě. Takto obezřetně jsme tedy zvládnuli první procházku. Večer už pak proběhla večeře a u ohně jsme si pak zazpívali s kytarou.
Druhý den započal rozcvičkou a delikátní snídaní. Poté jsme se vypravili na cestu. Naše cesta směřovala do Zásmuk po modré turistické značce. Po cestě jsme samozřejmě dbali na varovné pokyny, stejně jako předchozí den. Po cestě jsme se zastavili na tábořišti klubu Ursa, kde jsme si dali oběd. U Doubravčan jsme odbočili mimo turistickou trasu, abychom se u barokního mostu mohli napojit na turistickou značku žlutou. Tou jsme pak už skrze oboru dorazili až k Zásmuckému Penny, které jsme důkladně vyrabovali. Pak jsme sedli na bus, který nás přiblížil zpět k tábořišti. Tam jsme opět povečeřeli, zazpívali si u ohně a šli spát.
Stejně jako druhý, tak i třetí den započal rozcvičkou a snídaní. Poté jsme si sbalili saky paky a vyrazili do Vavřince. Zde se tento den konal výlov Vavřineckého rybníku, a u toho jsme my rozhodně nesměli chybět. Proto jsme si dali rozchod a zatímco jedni sledovali výlov ryb, jiní si pochutnávali na pokrmech, které si zde pořídili v pestré směsici stánků. Následoval návrat do tábořiště, kde jsme si pořádně nacpali břicha obědem. Abychom procvičili naše schopnosti v divoké přírodě, rozhodli jsme se, že si zahrajeme hru na četníky a zloděje. Děti se vyrazily schovat do okolní krajiny. Deset minut nato vyrazila elitní skupina vedoucích, která do dvaceti minut všechny až na Proužka nalezla. Následovala výměna a do lesa se šli schovat vedoucí, po deseti minutách vyrazily do akce děti a ukázaly, že hledat umí, neb se jim podařilo chytit pěknou řádku vedoucích. Vzhledem k tomu, že byl ještě čas a světlo, tak se role ještě jednou prohodily a děti se šly schovat. Tentokrát již mnohem více úspěšně, nežli napoprvé. Poté již klasicky večeře, oheň s kytarou a spáneček pro průzkumníčky.
Čtvrtý den započal tréninkem jízdy na koních, každý nalezl svého oře (klacek) na kterém absolvoval jezdecký trénink po louce. Jakmile jsme snědli snídani, tak jsme se vydali ke skále na Dakotu. Zde byly děti poučeny o základech bezpečného lezení, zopákli jsme si uzle a vydali se lézt po skále. I řada těch, již z počátku tvrdili, že lézt nechcou, se nakonec rozhodli, že to zkusí, a ve výsledku byli spokojení. Když jsme se pilně věnovali lezení, zničehonic přistál seshora kus papíru. Po prozkoumání jsme zjistili, že se jedná o mapu, která ukazovala na určité místo. Nemeškali jsme a vydali jsme se tam, sice už v přítmí, ale přece jsme pak našli indiánský poklad. Dnešní večer po večeři nejela kytara, ale většina lidí šla do srubu hrát městečko Palermo. Znaveni lezením pak skoro všichni usnuli ještě před večerkou.
Ve středu ráno jsme začali s horečným úklidem srubu i tábořiště. Pak už jen dojít na autobus, dojet do Kolína a hurá za rodiči.
|
