|
Začal nový rok 2026 - začal krásně bílý, zasněžený, a tak se v našich hlavách zrodila myšlenka na výpravu skrz pěknou zasněženou krajinu. Výlet to měl být prostý, jeho jednoduchost jsme vložili do tří hesel: túra, rozhledna a možná sníh.
V týdnu před výpravou se však výrazně oteplilo, a tak jsme narychlo heslo možná sníh opravili na asi ne sníh. V páteční večer jsem se pak dozvěděl, že rozhledna byla bohužel odřeknuta, a tak nám zbylo už jen jediné motto: túra.
Tím jsme se tedy řídili naplno. Sotva jsme pacifikem dorazili do Kácova vydali jsme se vzhůru na kopec. Abychom se alespoň zčásti přiblížili rozhledně, cestu jsme si malinko prodloužili, a tak se nám naskytl úžasný pohled z Čertovy vyhlídky. Odtud jsme pak pokračovali malebným, přesto místy opuštěným a neprochozeným údolíčkem Losinského potoka. Cestou jsme museli tok několikrát překračovat, a to jak po kamenech, kmenech, provizorních mostcích, tak i po ledě. Ten se zde, na dně údolí, spolu s lehkým popraškem sněhu udržel.
Druhá půlka cesty už byla mnohem pohodlnější. Pokračovali jsme nyní už jen lehce zvlněnou krajinou, severně směr Mitrov. Zespodu jsme se podívali na rozhlednu v Petrovicích a zamířili si to do lesů. Zde nebyl sníh žádný, pouze na větvích stromů se uchytily stříbřité krystalky ledu. Scenérie tak byla přímo nádherná, pomalu se ale začínalo smrákat a ochlazovat, a tak jsme byli rádi, když jsme spatřili vlak, který nás měl dovézt zpět do Kolína.
|
