|
Koncem června roku 2019 proběhla v okolí nouzovského tábořiště pátrací výprava po stopách sněžného muže. Ten po sobě však zanechával pouze drobné stopy, způsoboval různé nepříjemnosti či zdravotní újmy a nebyl vypátrán. Byl pouze účinně zahnán za pomoci jablečných pochutin, ze kterých má pověstný strach.
Po několika letech to ale vypadá, že se osmělil a okolí tábořiště začal znovu okupovat. Nálezy mnohých otisků i polámaných větví by tomu nasvědčovaly. Vydali jsme se to tedy prověřit.
Před kolínským nádražím se na Zelený čtvrtek sešlo celkem 22 dobrodruhů a dobrodružek. Ti si přerozdělili zásoby jídla, důkladně zkontrolovali krosny a, než nastoupili do autobusu, zamávali rodičům. Vždyť před nimi byla náročná expedice do míst, kam lidská noha již dlouho nevkročila a kudy dost možná právě toho rána brouzdaly tlapy něčeho jiného.
Zmíněný autobus nás dovezl až na náměstí do Zásmuk. Zde jsme neotáleli a ihned vyrazili. Prošli jsme Vršicemi, a tak jsme za sebou nechali poslední známky civilizace a zamířili do divočiny. Cesta byla klidná - možná až příliš, a tak jsme si krátili čas pochodovými hrami jako Slovní fotbal, Impostor či Kontakt. Na tábořišti - v našem dočasném útočišti, jsme se naobědvali a zbytek dne trávili hrami na louce nebo u přilehlého potoka. Večer, než jsme se stihli navečeřet byl však za záhadných okolností nalezen zašifrovaný dopis. Psán průzkumníkem Amundsenem, datován k roku 1919 obnášel velmi útržkovité informace o sněžném muži. Všichni jsme si proto nachystali své jablečné pochutiny k pohotovosti a pro jistotu aplikovali do studny Yettiový repelent.
Druhý den se nesl v duchu krátké výpravy, bylo potřeba prozkoumat okolní terén a dobrat zásoby tekutin i proviantu. Vyrazili jsme z Nouzova jihovýchodním směrem, kde na nás po namáhavé cestě čekalo konečně další město - Uhlířské Janovice. Zde jsme si v parčíku u dětského hřiště řádně naplnili břicha obědem, předtím než jsme museli pokračovat dále. Cílem dnešní pouti byl totiž příhodně nedaleký Sudějov. U místního poutního kostela jsme v zázračné medovinové studánce doplnili tekutiny a mohli jsme se tak po krátké pauze otočit zpět směr Janovice. Tam jsme se znovu zastavili na hřišti a někteří provedli nákup v místní vyhlášené večerce. Autobusem jsme dojeli zpět na Nouzov.
Až zde nás ale čekal asi nejdůležitější okamžik dne - při večerním pozorování hvězd se zpoza valu ozval hrozivý křik. Vybaveny jablky vyrazily děti naproti tomuto řevu. Bílou schoulenou postavu, která jej vydávala, naštěstí chrastěním křížal velmi rychle přesvědčily, aby zmizela a znovu se neukazovala. Tím snad můžeme považovat náš úkol za splněný.
Třetí den už bylo v plánu pouze poklidit a opustit tábořiště. To zabralo mnoho času, přesto jsme si stihli udělat svižnou procházku po okolí. Na ní přebrala iniciativu hlavně Amy, která okružní trasu kolem Církvic téměř výhradně vedla. Pak jsme se už s plnou bagáží vydali do Církvic na autobus, který nás vzal zpět do Kolína.
|
