|
 Existuje videozáznam z této akce [Tanvald]
Pod šedivou oblohou na kolínském nádraží se nás sešlo třináct. Cesta vlakem, přes Nymburk, Mladou Boleslav až do Tanvaldu, proběhla naprosto bez závad, pod vedením Šédi. Dokonce jsme byli chytřejší než paní průvodčí, takže jsme přestupovali místo v Mladé Boleslavi v Bakově. Cestou vlakem se k nám připojila Sini, jedoucí z Českých Budějovic. Skautská základna Modrá Hvězda byl náš cíl, jenž se nachází nad Tanvaldem, na začátku bývalé bobové dráhy. Od konečné stanice jsme vyrazili ve tmě do nekonečného kopce, pro mnohé byl pohled na osamělou chatu stojící na Malém špičáku vysvobození. Dostali jsme klíče a přání pěkného počasí. Zatopili jsme a začali vařit večeře. Unaveni po dlouhé cestě jsme brzy usnuli. V noci za námi ještě dorazil Slon.
V noci některé z nás probudily kapky vody dopadající na střechu, a tak bezdeštné ráno, sic s mlhou, bylo krásné. Dnešní cíl cesty byl jasný, Ještěd. Z Malého Špičáku jsme sestoupili po bývalé bobové dráze, která dnes slouží k dovádění jezdcům na kolech, do Tanvaldu. Vlakem do Liberce, kde se k nám připojila Bětka, a ještě tramvají do Horního Hanychova. A dál už po vlastních nohách. Dominanta Ještěd, ale nikde v dáli. Mlha neprostupná nám ho ne a ne ukázat. Prošli jsme okolo další bobové dráhy, přes televizní cestu až na Ještěd. Rychlé focení a hurá do hotelu. Gulášová polévka přišla velmi vhod, až se nám nechtělo pokračovat v cestě. Mnozí z nás po chvíli vypadali, jako zápasníci v bahně. Na Pláních pod Ještědem jsme obdivovali koně. V nohách již mnoho mil, proto jsme zamířili k nejbližší zastávce ČD v Proseči nad Nisou. Na zastávce nás očarovala dvě koťata. Z Tanvaldu nás znovu čekal výstup na Malý Špičák, vaření, sušení, spaní.
V sobotu brzy ráno nás opustila Sini a my vyrazili k jasnému cíli, hranicím ČR, jenž se stal tradicí. Počasí se netvářilo příliš vábně, ale byli jsme rádi, že jenom mrholilo. V Desné nám ještě zpříjemnila náladu místní cukrárna. Slon byl zděšen naším způsobem stolování, proto jsme raději vyrazili po červené do kopců. V mlze jsme nepřehlédli vodopády na Černé Desné. Oběd nás čekal na vodní nádrži Souš, která je nedaleko protržené přehrady. Po zelené do Kořenova, kde Slon s Bety zavzpomínali na své lyžařské začátky na stejném plácku. Na místním nádraží si dopřáváme svačinu, po které vyrážíme dále po žluté kolem železniční trati až k hranicím s Polskem. Byli jsme trošku zklamaní, protože hranice zde vede vodním tokem, tudíž se fotíme jenom u cedule a ne patníku. Po červené značce se vynořujeme v Harrachově na golfovém hřišti, kde jsme byli před třemi lety na Velkém tahu. V místní čekárně objevujeme její akustické ztvárnění a mnozí cestující se divili, jaké zpěvy se z čekárny ozývaly. Zpátky znovu vlakem a znovu do kopce na Malý Špičák. V Tanvaldu nás opustil Kléma se Slonem. V chatě vaření, topení, spánek a pro nezničitelné obíhačka kolem improvizovaného pingpongového stolu.
V neděli se měnil čas na zimní, a tak jsme si hodinku mohli přispat. Dnes jsme se rozdělili na dvě skupiny. První línější zůstala v chatě a poklidila, nařezala dřevo a zahrála si hry. Druhá vyrazila z Malého Špičáku na Tanvaldský Špičák, místní lyžařské středisko a nelitovala. Výstup nebyl zdaleka tak náročný jako na chatu a odměnou jim byla horká čokoláda, palačinky a dva psi. Výhled z vyhlídky skončil jako všechny výhledy tohoto víkendu, tedy v mlze. Návrat zpátky na chatu, oběd, předání základny, sestup do Tanvaldu. Cukrárna a již vlak do Mladé Boleslavi, Nymburka a Kolína.
Celým výletem nás provázela mlha a hra Stupido. Na nádraží jsme se tradičně rozloučili pokřikem.
|
