|
K období okolo dušiček patří již neodmyslitelně cesta do Ratboře spojená s položením věnce na hrob neznámého vojína. V posledních letech je tato noční výprava organizována pouze pro dvě nejstarší družiny, letos tedy pro Štěňata a Psouny. Díky Slonově chybě v plánování se do noci vyráželo v sobotu. Navíc byli účastníci o akci informováni opravdu na poslední chvíli. Přes všechny tyto nepříjemnosti na ratbořský hřbitov došlo 17 Průzkumníků. Polepská sekce, Ted s Áťou, se připojila až během cesty.
Díky tomu, že k posunu času na zimní došlo již minulý týden, od klubovny odcházíme za naprosté tmy. Každý prožívá cestu tmou jinak. Pravdou je, že naučit se chodit bez světla a potichu, bude ještě některým chvíli trvat.
Cestou necestou, mnohdy bahnem, přicházíme na již tradiční místo asi tak 400 m před Ratboří, již před osmou hodinou. Ke hřbitovu jdeme po jednom, Psouni ve dvojicích. Pro mnohé z nich je totiž představa cesty na hřbitov a navíc samostatně naprosto nepřijatelná. Hlavním vyjednávačem této výhody byla Babů.
Na hřbitově Kozel s Gagarinem nachází správný hrob během okamžiku. Pokládáme věnec, zapalujeme svíčky a minutou ticha uctíváme památku neznámého vojína.
Na místním nádraží jsme skoro hodinu před odjezdem vlaku. Na zkrácení času hrajeme různé hry. 7up ne jednoho zaskočil.
Princip je prostý, roztáhněte ruce, jako byste chtěli někoho obejmout a držte je takto 7 minut. Vždy je lepší tuto věc zkoušet ve víc lidech. Touha vydržet déle než někdo jiný dodává mnoho sil. Navíc hrajeme na nástupišti pod nádražními hodinami, které poskakují po celých minutách a nemají vteřinovou ručičku. Do konce vydržela více než polovina.
Vlak přijel na čas. My způsobujeme malé pozdvižení. 17 pasažérů v tuto dobu je na této zastávce naprostá rarita. V Kolíně jsme na čas.
Slon je překvapen, s jakou radostí je provoláván oddílový pokřik navíc s novým závěrem propagujícím nám web.
|
