Existuje videozáznam z této akce [Tolštejn]

O jarních prázdninách od 21. do 27. února se vypravili Průzkumníci na zimní tábor na Tolštejn. Je sice pravda, že Lužické hory, kde hrad Tolštejn s turistickou ubytovnou stojí, jsou obvykle na sníh poněkud skoupé, ale letošní zima byla po dlouhé době bohatá na sníh. Na krkonošských hřebenech dokonce ležely až 3 metry sněhu!

Tento zimní zájezd zorganizoval Marian, který však byl posléze doma upozorněn, že v období jarních prázdnin jede na hory jinam, protože je to už 2 roky zajištěno. Vedoucím zájezdu se tedy stává Buggy, dále jedou Jaruška, Martina, Sysel a Šéďa. Ostatní buď pracují, nebo studují, nebo nemají čas. Jaruška s sebou bere svoji malou neteř Kristýnku. Měla jet ještě Káťa s Bárou, jenže Bára dostala den před odjezdem horečku a bylo po horách. Obě to obrečely.

V neděli v 7 hodin ráno je na 5. nástupišti kolínského nádraží živo. Kromě Průzkumníků je zde také spousta rodičů vyprovázejících své děti a těšících se, jak si bez nich odpočinou. Zmatek způsobují železničáři, kteří spěšný vlak Bezděz přistavují nelogicky ke 4. nástupišti. Průzkumníci se přesouvají a obsazují značnou část vagónu. Celkem je tu 5 vedoucích a 19 dětí. Někteří mají lyže, ostatní pekáče nebo sáňky. Jarušku při pohledu na děti z nejmladší družiny přepadají obavy a začíná se těšit na příští sobotu, až je všechny zase předá rodičům.

V 7:20 se vlak dává do pohybu a akce začíná. V 10 hodin vlak přijíždí do stanice Jedlová a následuje stěhování zavazadel. Průzkumníci nakládají na pekáče batohy, na sáně přivazují lyže a celá výprava se vydává na cestu. Šéďu, který se v sobotu vrátil z Krkonoš, kde i v nižších polohách byl metr sněhu, překvapuje poměrně slabá sněhová pokrývka. Na některých mezích dokonce prosvítá tráva.

Průzkumníci se zabydlují na Tolštejně, kde jsou kromě nich také Havráňata. Odpoledne je věnováno radovánkám na pekáčích, zatímco lyžaři se starostlivě rozhlížejí po okolí a doufají, že bude na čem lyžovat. Pán hor je vyslyšel a už večer se začíná sypat sníh.

V pondělí je všude bílo, napadlo asi 20 cm čerstvého sněhu. Po snídani vyrážejí Zuzka, Lenka, Aleš, Honza, Miki, Buggy a Šéďa s lyžemi na vlek na Jedlovou a tam je čeká další příjemné překvapení v podobě rolby upravující sjezdovky. Navíc vykouklo sluníčko, výborný rozhled do okolí, takže co víc si může lyžař přát. A je tu celkem lacino, 1200 metrů dlouhý vlek vás vytáhne až na vrchol Jedlové za pouhých 12 Kč a navíc bez fronty. Když dostali Průzkumníci hlad, šli na oběd do restaurace na Jedlové.

Ten den sjeli sjezdovku celkem čtrnáctkrát a nakonec jeli dolů z Jedlové po turistické cestě, aby se dostali k Tolštejnu. Byl to zvláštní pocit sjíždět po úbočí prudkého svahu. Ještě ale zvláštnější ale bylo, když se na cestě proti lyžařům zničehonic objevilo auto. To auto stálo opuštěné na cestě zaváté sněhem a bylo jasné, že se odtud dostane až po pořádné oblevě.

Ostatní si ten den užívali na pekáčích.

V úterý opět padá sníh a Jedlová se halí do mlhy. Lyžaři odjíždějí, Šéďu a Lenku na lyžích střídají Martina a Ferča. Nelyžaři se vydávají na strastiplnou cestu na Jedlovou, kde se v poledne sejdou s lyžaři na obědě.

Fouká vítr a tvoří se závěje, a tak Sysel vysvětluje zásady, jak se pohybovat hlubokým sněhem ve stopách.

“Půjdete po stopách. A ti co jdou za vámi, půjdou po vašich stopách. Tak já jdu první. Pravou zvedneme a dopředu. Teď levá, pravá, levá. A všichni zpívat. Jdu s děravou patou, mám horečku zlatou …”

A zatímco vpředu Sysel mezi zpěvem sotva popadá dech (vydržela to sotva čtyři verše), na konci Jaruška povzbuzuje Kristýnku:
“Běž. Ne, ty nechoď po stopách,” dodala, když viděla její zoufalou snahu trefit se do Syslích šlápot.

Cestu lesem proráží Šéďa, protože to tady zná nejlépe a cesta je znatelná pouze podle téměř zavátých lyžařských stop.

“Je to dobrý, jel tudy lyžař,” hlásí Šéďa a dodává: “Asi tak před tejdnem.”

Náhle mizí i ty stopy a cesta se úplně ztrácí v navátém sněhu.

“Lyžař zmizel, dejte pozor, ať na něj nešlápnete,” říká Šéďa a razí si cestu závějemi.

Dostávají se na křižovatku u ranče. Odtud vede cesta nahoru na Jedlovou. Stále hustě sněží a cesta je zapadaná.

“Jsme první, kdo tady půjde. Musíme vymyslet bojovej úkol,” navrhuje Sysel.
“Nějaká speciální expedice,” přidává se Jaruška.
“Expedice Papoušek,” navrhuje Sysel.
“Papoušek volá orla,” rozpomíná se Jaruška na slavné scény filmu S tebou mě baví svět.
“Každej si povinně najde vysílačku,” rozhoduje Sysel a vrhá se do lesa ulovit nějakou anténu.

Když si všichni vytvořili vysílačky, rozdali si čísla a vyrazili na další cestu. A aby jim nebylo smutno, tak si volali vysílačkami:

“Mýdlo volá ručník, mýdlo volá ručník!”
“Kýbl volá žárovku, kýbl volá žárovku!”
“Kristýnka jde celou cestu v bačkůrkách!”
“To má smůlu, nebude moct lyžovat!”
“Číslo 16 ještě žije!”

Vyhrabali se až na vrchol a s úlevou zapadli do restaurace. Za chvíli dorazili i lyžaři. Na takový nápor zde nebyli asi zvyklí, a tak oběd zabral celé dvě hodiny.

Po obědě se vydali stejnou cestou zpět. Počasí se zlepšilo a dokonce začalo svítit i sluníčko. Průzkumníkům se hned zlepšila nálada a tak cesta dolů byla veselejší, i když zdaleka ne tak dobrodružná, jako ta nahoru. Cestou si Roman vyrobil novou přezdívku. Lehl si do sněhu a s obličejem ve sněhu hrabal rukama a nohama a takhle “ujel” několik metrů. Za ním zůstal ve sněhu vyrytý kaňon. A tak se Romanovi začalo říkat Krtek.

Pod Tolštejnem se pak uskutečnil souboj mezi Průzkumníky a Havráňaty o nejlepšího sněhuláka. Průzkumníci zvítězili především originalitou, když ze sněhu vytvořili krokodýla. Ve středu stále sněží a k tomu fouká vítr. Na lyže jdou opět Lenka a Šéďa, Martinu střídá Sysel.

“Jak mám na nohách lyže, tak nevím, co s tím,” varuje ostatní Sysel.

Ferča hned první jízdu na vleku jede se Šéďou a bonzuje mu do Žurnálu zážitky z minulého dne. Vesměs se to týká Martiny a jejích pádů, o kterých už od včerejšího dne kolují přímo legendy.

Tentokrát Průzkumníci šetří a berou si s sebou svačinu. Rolba má pauzu, takže sjezdovka nic moc a počasí také žádná sláva. Lyžaři se vrací promrzlí a dost utahaní. Hluboký sníh na kraji sjezdovky je stál hodně sil. Například Šéďovi se nedobrovolně povedl jeden excelentní tygří skok, když se mu zařízla v hlubokém sněhu lyže.

Středeční večer byl ve znamení uzlařské regaty. Havráňata nasadily čtyři borce. Jak prohlásil před závodem Vojta, tři mají mistrovské zkoušky uzlařské dovednosti a ten čtvrtý si je dělá. Průzkumníci poslali do boje osm závodníků.

Výsledky byly nečekané. Ani jeden z Havráňat se nedostal pod minutu, Průzkumníci obsadili hned první čtyři místa. Boj o prvenství svedli Aleš a Honza. Nakonec vyhrál Aleš s výkonem 40 vteřin o jedinou vteřinu před Honzou. Třetí byla Ferča a čtvrtá Zuzka. Uznání si zaslouží i Tomáš a Lukáš z Koťat, kteří obsadili 9. a 10. místo a s časy kolem 1,5 minuty porazili dvě Havráňata.

Ve čtvrtek se dělá hezky a lyžaři opět táhnou na sjezdovku ve stejném složení, jako předchozí den, jen Sysla střídá Martina. Nicméně únava se již hlásí o slovo. Aleš se octl na zemi, sotva se rozjel.

“Já jsem neupad, já jsem si jenom lehnul,” vymlouvá se.

“Bolí mě noha, můžu zatáčet jen na jednu stranu,” stěžuje si Martina.

Rázem dostává označení fantom sjezdovky. Aby se moc neunavila, tak jezdí z kopce šusem. Občas něco cestou ztratí, obvykle je to kulich. Dole má sice v očích slzy od studeného větru, ale tváří se spokojeně, i když toho cestou prý moc nevidí.

“Ale důležitý je ten pocit z rychlosti,” přesvědčuje ostatní.

Šéďa zastává názor, že když pořádně nevidí, tak si může se zavřenýma očima stoupnout k ventilátoru a efekt bude stejný.

Na sjezdovce vyrostlo několik skokánků. Kluci se trumfují, kdo skočí dál. Nejzajímavější skoky jsou k vidění na skokánku dole u vleku, kde skokani přistávají přímo na radlici zaparkované rolby.

Odpoledne se lyžaři scházejí u restaurace Slovan s ostatními, kteří hromadně přijíždějí na pekáčích, a jdou dovnitř na pohár. Vítá je však cedule, že restaurace je zavřená. Buggy šel zjistit situaci, ale pochodil až Sysel, který zřejmě zaujal místní personál natolik, že Průzkumníci byli vpuštěni dovnitř a mohli zakončit den čajem a pohárem.

V pátek ukazuje počasí svoji nejhorší tvář. Oteplilo se, je sychravo a mrholí. Lyžaři si ještě jedou naposledy zalyžovat, ale po pěti jízdách končí zcela promočení v restauraci na Jedlové. Zatím Buggy, Sysel a Havráňata chystají svah pod Tolštejnem na lyžařské a bobové závody. Sešlapali na lyžích kopec jednou dolů a nahoru, pak se zničehonic objevila rolba a za chvíli byl svah připraven pro závody všeho druhu. Jediný nedostatek představoval vlek mimo provoz, ten pojede až o víkendu.

Odpoledne se konají závody ve sjezdu na pekáči a ve sjezdu a slalomu na lyžích. Měření času komplikuje mlha. Buggy se stopkami nachází uprostřed trati místo, odkud vidí na Sysla u startu i na Jarušku u cíle.

Na pekáčích se Průzkumníkům moc nedařilo. Nejrychlejší byl sice Buggy, ale v dětské kategorii obsadili první tři místa Havráňata. Pekáče si vůbec dělaly, co chtěly, takže málokomu se podařilo dojet rovnou do cíle. Některým dokonce pekáč ujel a dobíhali do cíle po svých. Velmi dobrou jízdu předvedla Míša s Kristýnkou, které jako nejmladší a nejmenší účastnice jely ve dvojici a měly v cíli 15. čas z 28 startujících.

Pak přišli na řadu lyžaři. Sjezd byl vcelku jednoduchý, šlo jen o to se nebát pustit lyže z kopce. Někteří se ale pluhu nezbavili, a tak časy vypadaly podle toho. Ve sjezdu byl nejrychlejší Aleš.

Slalom zvládl nejlépe Jestřáb z Havráňat, Aleš byl druhý. Originální slalom však předvedl Miki, který chytil ve čtvrté bráně tak zvaného špicara, tedy zachytil špičkou lyže za brankovou tyč, vypnula mu lyže a on aby se nezdržoval se snažil pokračovat dále po jedné lyži. Slalom sice dokončil, ale než dorazil do cíle, ještě stihl asi třikrát upadnout.

“Měl jsem se naučit jezdit na snowboardu,” prohlásil v cíli.

Zatáčet na vnitřní lyži by dělalo problémy asi většině lyžařů.

Večer stále mrholí, navíc se ochlazuje a cesty namrzají. Vedoucí mají obavy z ledovky.

V sobotu už zbývalo jen sbalit se, uklidit a odejít na vlak. Jako na potvoru je jasná obloha a sluníčko hřeje. Nemohlo takhle být v pátek? Slunce hřeje jako na jaře. Ledovka povolila, sníh je tak měkký, že původní záměr jet na nádraží na pekáčích se ukazuje jako těžko proveditelný. Pekáče se boří do měkkého sněhu a nekloužou, takže i z kopce se musí pěšky.

Přijíždí vlak a Průzkumníci se rovnají dovnitř. Jde to ztuha, zavazadel je hodně. Následuje 2,5 hodiny jízdy. Za okny ubíhá krajina bez sněhu. Všichni vzpomínají, jak se bořili po kolena do závějí a jak to bylo krásné. Nikomu se nechce domů. Jediné, na co se těší, je teplá koupel.

V Kolíně je teplo, ten den byl prý vyrovnán 200letý teplotní rekord, +13°C.

“Připadám si jak eskymák v Africe,” stěžuje si Šéďa.

Vskutku, teplá zimní bunda a lyže se do tohoto počasí příliš nehodí.

“Ještě bych tam klidně byla dál,” tvrdí Jaruška a ostatní souhlasí.
“Dobře, tak teda zítra v 7 ráno na nádraží,” přidává se Šéďa.
“Klidně,” zní odpověď.