UŽITEČNÍ DIVERZANTI

Už před táborem se Slon nechal slyšet, že tentokrát žádné přepady nechce, protože během olympijských her má být mír. Někteří jedinci si ale nedali říct a stejně se na přepad vydali. Tak třeba čtveřice z Eridanu vedená Melounem.

Už bylo po půlnoci 27. července, tábor spal, jen hlídka hlídala. Ve 2:50 však hlídka narazila u umývárky na jakási individua. Diverzant popadl Krtka a rozkázal mu aby byl ticho a zhasl baterku.

„Když ono to nejde,“ řekl Krtek, když se marně snažil baterku zhasnout.

„Tak ji zahoď.“

Krtek poslechl a diverzant ho popadl a odnesl kousek za náhon, kde ho nechal být, protože zbytek hlídky už vyhlašoval poplach.

Diverzanti se rozprchli a schovali se, kde se dalo. Jeden z nich zalehl u hromady štěrku u nového mostku. Mezitím Průzkumníci rozvinuli kruhovou obranu tábora, ale nikde se nic nehýbe. Slon ukončuje poplach a vydává se na průzkum nejbližšího okolí. Jak už to bývá, je-li táborník nečekaně probuzen, při nejbližší možné příležitosti odchází na latrínu.

„Jdeme čůrat na diverzanty,“ dohodly se Ještěrka a Sysel a míří po cestě k náhonu.

Mezitím Slon prosvěcuje křoví u mostku, posvítil i na hromadu štěrku, ale ležícího diverzanta si nevšiml, otočil se a šel dál. Jenže diverzant nevěděl, že jej Slon nezaregistroval, a vyrazil z úkrytu. Daleko nedoběhl, protože za několik okamžiků na něm přistál Sysel a po něm Ještěrka.

„Holky, vy jste ale těžký,“ stěžoval si později.

Slon posiluje hlídky o nejstarší kluky a spolu s Tomem, Blonďákem, Petrem a Tomášem vyrážejí do terénu a pročesávají okolí. Když se dlouho nic nehýbe, zůstávají v lese a čekají. Diverzantů bylo víc, určitě se vrátí.

Zhruba po hodině dochází ke kuriózní situaci. Zbylá trojice diverzantů nachází v lese spícího Blonďáka. Vedle něj leží boty. Diverzanti uvažují, jestli mu mají boty sebrat, ale nakonec od tohoto záměru upouštějí, protože Blonďáka neznají a nejsou si jisti, jestli patří k táboru.

Ve 4:35 Tomáš vyhlašuje poplach. V lese je ruch, Slon i Blonďák běhají bosi (jak je vidět, Blonďákovi by boty vůbec nechyběly), Slon dokonce v pyžamu. I zmatená Jaruška vybíhá ze stanu bez bot. Výsledkem jsou další dva chycení diverzanti.

Zbývá už jen Meloun, který přichází sám vyjednávat o podmínkách propuštění. Nakonec vyjednává podmínečné propuštění zajatců s tím, že ráno nastoupí do práce.

Ráno se opět objevuje čtveřice Eridanů v táboře.

„Á, basmani jdou,“ vítá je Slon a hned jim určuje úkol nejdůležitější z nejdůležitějších. Vykopat pánskou latrínu.

Kluci se dali do práce. Když Slon viděl, že se docela snaží, donesl jim místo vody něco lepšího k občerstvení a hned značně stoupl pracovní výkon a zanedlouho byla latrína vykopaná.

„Kdepak psychologie, to je věda,“ pochvaluje si Slon a dodává:

„Takový diverzant je všestranně užitečná věc. V noci si s ním pohrajete, můžete si do něj i břinknout, a ve dne vám ještě vykope latrínu.“

Jiného názoru byl ovšem Maty jeden z vedoucích Eri, který shodou okolností den nato přijel na návštěvu. Když se dozvěděl o Melounovi a spol., začal nadávat:

„Že se nechali chytit, to mi nevadí, to je jejich blbost. Ale my jsme měli včera brigádu a místo nich tam museli makat staří kusové. Já jim ještě ukážu.“

RANNÍ KOUPEL

Pokud se ráno probouzíte pomalu a ještě hodinu po opuštění postele se ploužíte jako mátohy a nevíte pořádně o světě, mějte se na pozoru.

Ne že by snad Blonďák byl typickým příkladem, ale právě jemu se stala během invaze následující příhoda. Šel si ráno vyčistit zuby a jako správný slušňák šel plivat pastu do kopřiv u náhonu. Jenže od včerejšího dne terén doznal určitých změn. Ještěr se s motorovou kosou činil a vysekal okolí umývárky a koryta. Blonďák ale toho rána změny nezaregistroval a postavil se těsně ke kopřivám. Vzápětí se octl o metr hlouběji, protože na místě, kam si stoupl, už břeh končil. Blonďák zcela probuzen stál s kartáčkem v ruce v náhonu a divil se, jak se tam dostal.