8. ročník

napsali jiní


Text dopisu, který přišel na adresu N300.

Mám tady pár vět, co touží potom aby byly napsány. Asi jim neodolám, už přikládám ruce na klávesnici…a mají to mít.

Jak jistě už tušíte, jedná se o N300, Hospodu Plnou Havranů, a Vlajkovou. Pár připomínek, postřehů apod.

Takže začneme tím nejdůležitějším:

1) Proč Havrani nebyli na nástupu???

No, asi takhle, je pravda, že jsme nechtěli to 10. místo přijmout, ale přijali by jsme ho - sice s hlavou skloněnou a porážkou v očích, ale přijali. To se zavazuji svým slovem a vším, co mi je na skautingu a Havranech nejdražší. Nechci si hrát na žádného poetu, který tady předkládá vzory, jež jsou těžko pochopitelné (a upotřebitelné) v naší době…co si budeme povídat, rytíři nejsou a taky nikdy nebyli ( teď nevím, jestli :-) nebo:-( ), ale doneslo se ke mně, že jsem se zachovali prý jako zbabělci.

A já beru za svou povinnost to přiznat… Je to pravda, čistá pravda. Pravda proto, že se nám ulevilo, když jsem zjistili, že už je po nástupu a že nebudeme muset zakusit pokoření, kterého se nám nikdy nedostalo. Proto je to pravda - (aspoň u mě, nevím, jak se na to tvářil Blochin, ale Vokimu je dodnes líto, že jsme tam nebyli…) Pro jiné by bylo 10. místo možná dobrým výsledkem, ale pro nás tedy ne, pro nás to byla těžká prohra, kterou jsme nečekali. Možná by jsi měl vědět, že na minulý ročník jsme se přihlásili den před závodem a to z čistého nadšení a chuti závodit. Téměř nic jsme o N300 nevěděli, ale nakonec jsem se domluvili, že pojedeme. Bylo to taky asi způsobeno tužbou prožít tu samou euforii, jakou jsem zakusili po vítězství na Svojsikáči. Jeli jsme na zkoušku, s tím, že když se nám bude závod líbit, budeme jezdit i nadále. Nutno dodat, že to byl také jediný závod kterého jsem se my (Blochin, Vokin, Já) mohli zúčastnit, protože dalšího Svojsikáče jsme se kvůli věku už jako závodící nemohli zúčastnit.

Mohli jsme akorát vycvičit naše další nástupce a Vokiho vyslat s nimi jako Rádce. Pro nás to už skončilo - tento závod pro nás dopadl podobně jako N300, i přes obrovské vypětí naší hlídky jsme se umístili někde ve středu výsledkové listiny, třebaže naše hlídka byla až do posledního stanoviště první. Tady to ale nebylo chybou náhody a souhry náhod, ale konkrétními osobami a taky tím, jaký k našemu oddílu mají vztah jisté oldské kruhy a někteří rozhodčí ( pro vysvětlení postačí, že jsme na Zdravovědě byli 20 minut plísněni za to, že nemáme lékárničku, místo toho, aby nám za ní strhli jeden bod)- N300 měla být naše náplast na tuto ránu(:-) nebo :-( ).

Tak jsem se začali soustředit na N300, která předtím předčila všechna naše očekávání. Byl to a stále je vynikající závod, který v tomto kraji nemá obdoby a pro nás se stal závodem číslo 1. Moc jsem se na něj těšili a moc jsem na něj dřeli viz. Ondrovo půlroční vedení N300 Nanečisto, mé třetí místo a další Havraní umístění (tady chci ospravedlnit své tvrzení, které Vám otevíralo nůž v kapse:-) - poté co všichni viděli Vokiho, jak chodí na N300, se z toho stala velká móda a nebylo snad Gympláka - prváka, který tam nebyl. Jim ale nešlo o to se něco naučit a připravit se na závod, prostě se nudili a udělali z N300 něco, co si myslím, že nikdo z vás nečekal. A milý Voki a ostatní co nemají pevné připojení k netu byli během víkendu smeteni ze svých pozic.

No jo, Já vím, že ze mě mluví závist:-) :-) :-) Mě prostě jen naštvalo, že se člověk přišel něco naučit a pak se podíval do výsledkové listiny kde byli samí Předsedové Fanklubu Honzy Tomana, kteří to hráli tím stylem, že si doma psali správné odpovědi na papír a ďáli to tak dlouho, dokud se neposunuli na listině o něco výš, přitom mi přijde nefér, že ve Zdravovědě mají plný počet bodů lidi, kteří nikdy neviděli dlahu:-( . Takže sorry, nechtěl jsem se tě dotknout, vím, že ti na gymplu záleží. :-( A teď zpátky k závodu.

Vybíhali jsme s vírou, vraceli se se zklamáním. Prostě nám to nevyšlo a my měli pocit naprosté devastující prázdnoty. Věděli jsme, že na to máme a měli jsem na to. Až na Cestování jsem všechno zvládli podle plánu, ale pak jsme nenašli jedno stanoviště, které bylo trochu jinde než mělo být a kde se už začali kumulovat hledající hlídky, které měli dost času, aby hledali dál. My ho ale neměli, vyběhli jsem první. Je smutnou ironií, že jsme si pořadí na startovní listině zvolili sami, jak dobře víte. Poté jsem nenašli další, čas začal docházet….

Když jsme došli na Bivak, k naší nejsilnější disciplíně, která má u nás v oddíle mnohaletou tradici, zbyly z naší hlídky už jen trosky, odhodlání bylo pryč, nadšení taky. Na bivaku jsme vyhořeli na típíčku, které se u nás na táboře nikdy nestavělo (samozřejmě se všechny tři otázky se týkali právě týpíčka) a nakonec jsme odešli s 8 body. Típíčko nám zlomilo vaz a definitivně v nás uhasilo zbytky naděje. Bylo po boji.

Tak se to seběhlo z našeho pohledu, nikomu náš pohled nevnucuji, píšu ho jen pro případ, že by někoho zajímalo, jak se to celé seběhlo.

Ale pravda už není, že jsem úmyslně přišli na nástup pozdě, že jsme vyčkávali až skončí někde v lese, v křoví a potom přišli jako, že jsme na to zapomněli. To pravda není!To nebyla naše chyba. Je mi jasné, že mi to moc lidí neuvěří, ale pro ty kdo nás znají trochu lépe a vědí co jsem zač a na čem si zakládáme bych chtěl podat vysvětlení, aby od nás neodvrátili tvář. Nevím, koho se Vokin či Blochin ptal, ale bylo nám řečeno, abychom byli na nástupu v půl. A my jsem tam v půl byli…Nevím, jak došlo k tomu nešťastnému informačnímu šumu, ale stalo se. My tam byli podle instrukcí přesně, že byli chybné, za to mi nemůžeme. Je na lidech, jestli tomuhle emailu uvěří, ale je to prostě pravda. Tímhle nechci nikoho napadat, prostě se někde stala chyba, neberte to jako výtku, naopak tento rok byl opět výjimečně dobře zvládnut téměř po všech stránkách. Musím před vámi smeknout klobouk, neznáme žádný jiný oddíl, který by organizoval tolik akcí a přesto je měl tak dobře zmáknuté.

2) Orientace hlídek a busola

Přijde mi trochu nešťastný systém orientace na N300. Ano, hledání stanovišť podle mapy ano. Ale toto je trochu ošemetný systém, neboť každý máme jinak nastavené např. slovo KOUSEK. Je to nepřesné a záleží tak trochu na náhodě, jestli se vám podaří stanoviště najít za 5 nebo 30 minut. Podle mě by to vyřešili busoly, ale vy máte zase svůj tradiční systém orientace, a je na vás, co si zvolíte. Ale chtěl bych ještě podotknout, že umění ovládat busolu je taky důležité a je škoda, že na N300 nemá své stanoviště. A navíc nás poněkud naštvalo, že jsme došli na cestu která podle mapy neměla existovat a kterou si tam vyrobil traktor chvíli před tím, než jsme tam přišli:-)

3) Putovní vlajka

Proč nemá Vlajková také nějakou putovní cenu? Např. Vlajku:-) Co Já sleduji, odehrálo se už 7 ročníků Vlajkové a vypadá to, že budou následovat další (což také doufám). Akce s takou tradicí by si svou putovní cenu určitě zasloužila.

No, to by bylo…

Chtěl bych vám popřát hodně štěstí do dalších let, další a další ročníky závodů,
prostě všeho dobrého:-)

P. S. Je možné, že jsem se někoho tímto emailem dotkl, v tom případě se moc omlouvám, nebylo to úmyslné. Tenhle email není proti nikomu zaměřen, chtěl jsem jen aby lidé znali také naše stanovisko-jak jsme to viděli my. Pokud by měl někdo jiný názor a s tím mým by zásadně nesouhlasil, může mi napsat na email a můžeme to v klidu a bez emocí probrat.

V. P. (Velký Péro)
Za Hospodu Plnou Havranů
 

typograficky upraveno

add. 1)
Nejen za sebe, ale myslím, že za všechny členy organizačního týmu třístovky mohu říci, že z našich úst nepadlo jakékoliv přirovnání ke zbabělců. Neb odvážným se stává každý, kdo se po 300 minutách navrátí.

Hra Třístovka na nečistou je hrou jako každá jiná, způsob jakým hráči dospějí ke správným odpovědím je zcela individuální a spoléhat na to, že si nikdo nedělá poznámky je určitě nereálné.
Vždyť i žáci ve škole si dělají poznámky i to je forma učení.

add. 2)
Buzola je v nepovinné výbavě je na zvážení hlídky, zda si ji s sebou vezme a zda bude preferovat orientaci podle význačných bodů v terénu. O chybně umístěné kontrole vůči značce na mapě, toho již bylo namluveno, slibujeme, že se vynasnažíme, aby k takovéto situaci již nedošlo.

add. 3)
Vlajková hra je především memoriálem Jakuba Dvořáka a setkáním lidí, kteří si při té příležitosti zahrají lesní hru. Od počátku nebyla koncipována jako velkolepá akce, a proto nemá ani žádné ceny vyjma diplomů. Nad putovní vlajkou se zamyslíme.

za T. K. Průzkumník a Betelgeueze Tech. , B1


minulé ročníky | výsledky | statistiky | napsali jiní | fotografie