„Všechno bylo jinak“

4. ročník - 27. října 1989

Stejně tak by se tento ročník mohl jmenovat Vojínova past nebo Kdo jinému jámu kopá, padá do ní ten třetí. Našlo by se i více přiléhavých názvů, ale ten použitý plně vystihuje atmosféru 4. ročníku akce Návrat, který se uskutečnil z pátku na sobotu 27. až 28. října 1989.

Roku 1988 se akce Návrat nekonala. Máčkova avia byla mimo provoz a Máček navíc neměl chuť zkoušet, kdy bude lapen příslušníky VB a potrestán za převoz tolika lidí na ložné ploše (později už to bylo za určitých podmínek dovoleno). Akce by tak byla odsouzena k zániku, kdyby nebylo aktivity Vojína podporované Marianem.

Všichni jsme byli rádi, že se akce Návrat po roční přestávce opět uskuteční, a proto jsme se na ni moc těšili. Očekávala se rekordní účast a hodně nováčků. Další velkou neznámou byl nový organizátor Vojín. Mnozí jsme měli v paměti jeho slavný pochod smrti se Špekem v 1. ročníku roku 1985. Někteří z nás se proto obávali, že nám to letos patřičně vrátí.

Vojín pojal organizaci ve velkém stylu a s elegancí sobě vlastní vyřešil problém, který vlastně způsobil onu přestávku. Rozvoz dvojic nezabezpečovala Máčkova avia, ale osobní auta. Na celé organizaci pak lze ovšem demonstrovat, jak to vypadá, když se velení akce, se kterou by měl problémy mnohý generál, chopí Vojín.

Původně bylo zahájení akce stanoveno na 22 hodin. Starosta a Máček ale začátek posunuli o hodinu dopředu s tím, že i v devět večer je přece tma a aspoň se bude moci dříve začít. Jejich rozhodnutí bylo téměř geniální. Téměř, protože o změně věděli všichni až na Vojína.

A tak už v devět večer panovala v klubovně veselá nálada. Všichni přítomní, Máček, Mák, Myška, Marian, Eva, Márty, Kosa, Haňára, Čmelák, Dodo, Starosta, Šárka, Káťa, Andrea s tátou, Koza, Ivana, Čert, Šárka Čertova, Bobr, Ivoš, Návro, Mary, Luboš, Ála, která ovšem nešla, a já, tedy tito všichni diskutovali o tom, co je čeká a nemine. Dodávali jsme si odvahy a čekali na Vojína. Jak vidíte, účastníků bylo hodně. a to ještě někteří odřekli. Ála se chystala, že si s Káčetem zopakuje památné putování z 1. ročníku, ale Káče nakonec šel raději na noční směnu. Slon chtěl jít, ale rodiče dostali strach z toho, že v sobotu 28. října je výročí vzniku republiky a politická atmosféra neustále houstne.

“Nikam nepůjdeš, ještě vás někde seberou.”

Po klubovně kolují fámy, že Marian jel pro Vojína. Ten to vzápětí popírá. Dodo se diví, že všichni mají kanady a jenom on kecky. Pak ale našel spřízněné duše ve dvojčatech Šárce a Kátě také v keckách a ve mně, já měl botasky.

Vojín dorazil ve 21.35 a hned nenechal nikoho na pochybách, že akci velí on a že se drží strategického hesla “Chaos a panika, to je naše taktika.”. Nejprve vyhnal posádky rozvážejících vozů ven a v klubovně nechal jen účastníky. Následovalo dlouhé dohadování o tom, kolik peněz do obálky pro případ ztroskotá ní, dále občanku a 20 Kčs na benzín řidičům. Nikdo to nechápal. Vložil jsem do občanky peníze pro sebe, na ni položil dvacku, hodil to všechno na stůl a šel ven. Mého příkladu následovali Kosa a Starosta. Kosa nechal občanku v Praze, a tak nechává na stole režijní průkazku na vlak.

“To je ale bordel,” ulevuje si Starosta venku.
“Tam to vypadá dobře,” konstatuje Kosa.
“Každej vzal občanku a hodil ji na stůl.”

Vojínovi se podařilo vystrnadit účastníky z klubovny a zahájil poradu řidičů. Aut bylo k dispozici šest. Marian, Máček s Myškou, Márty s Evou, Mák, Ivoš a pan Kupr tvořili osádky vozů. Ostatní zatím čekali venku na svůj ortel.

“Letos nemůžu vyhrát,” prohlašuju,
“to by bylo proti přírodě.”

To zkušenější vzpomínají na své zážitky z minulých ročníků, nováčkové přemýšlejí, jestli ještě není čas utéct. Kousek dál se dohaduje Starosta se Šárkou.

“Teda, jestli půjdeš se mnou, tak dostaneš pořádnej záhul,”
slibuje Starosta.
“Já taky s tebou jít nechci,” odsekla Šárka.

Bylo něco po tři čtvrtě na deset. Na ulici zastavilo auto, z něj vystoupila jakási slečna a zamířila k nám. Měla lodičky, plesové šaty, na zádech batoh a v ruce spacák. Byla to Helča. Rodiče ji přivezli přímo z tanečních, a tak se šla do jedné buňky převléknout. Pak už jsme ji poznali všichni.

“Jé, já nemám baterku,” chytá se Helča za hlavu. “Šéďo, kdybych náhodou šla s tebou, tak ji máš, viď?”

Mám, ale kdo ví, s kým tentokrát půjdu? Jedině Vojín. V klubovně se mezitím rozvíjí zajímavá debata.

“Cílem akce jsou Benátky. Márty ví, kde to je,” říká Vojín.
“Ne, ne, ne!”odmítá Márty mít s podobným podnikem cokoli společného.

Vojínovi tedy nezbývá, než aby sám vysvětlil umístění cíle na počmárané mapě Posázaví. Ála zatím připravuje obálky s občankami a Marian na ně kupodivu dává razítko 9. MO SSM Kolín.

Cílem tedy mělo být tábořiště nad Benátkami. Je to obec západně od Uhlířských Janovic na okraji Černých lesů, nad nimiž stojí Kostelec. Na tomto tábořišti roku 1986 přespala jedna družina při velkém táborovém putování za jídlem z havarované kosmické lodi Kondor. Teď toto místo měly hledat dvojice v noci. Mnozí zde v životě nebyli, ale to je hra.

První organizační problémy na sebe nedají dlouho čekat. Vojín neví, jak našlapat lidi do aut. Původně plánoval, že vždy dvě auta pojedou společně a z dvojice bude vždy jeden v prvním a jeden v druhém autě. Bylo zde však skryto jedno velké nebezpečí. Dvojice by se totiž vůbec nemusela sejít. Pak od této varianty naštěstí upustil. Znamenalo to ovšem dostat do jednoho auta dozadu čtyři lidi. Myška to komentuje:

“Kosa si lehne a holky si na něj sednou.”
Márty hovoří o Žilině jako cíli akce,
všichni se smějí. Chaos pozvolna narůstá.
“Vezmi si Starostu,” radí Myška.
“Ten má Káťu. To je těžký,” přemýšlí Vojín usilovně.

Dává dohromady dvojice na vysazení. Márty se později nechal slyšet, že už při letmém pohledu bylo jasné, že Vojín musel být podplacen. Nejasná byla jen forma a výše úplatků. Výběr dvojic není vůbec náhodný.

Z chaosu se stává drama. Vojín má nejdřív málo lidí, pak zase moc a nakonec je jedno auto navíc. Pomoc nabízí i otec Helči a Bobra, pan Novák. Ivoš stále neví, jestli půjde nebo pojede.

A drama vrcholí. Vojín rozděluje peníze vybrané ve prospěch řidičů. Očití svědkové prohlašují, že kdo to neviděl na vlastní oči, ten neuvěří. Systému několika hromádek posléze nerozumí ani sám autor. Márty mu zoufale radí, ať obchází po řadě řidiče a každému dá pětku, dokud bude mít nějaké peníze. Vojín stále přerozděluje bankovky na hromádkách. Teď má víc hromádek než řidičů. Pak zase naopak. Když konečně počet hromádek souhlasí s počtem řidičů, zase zbývají peníze. Vojín je v tranzu. Márty poznamenává, že takhle to chodí v celém našem národním hospodářství. Byla to názorná lekce z ekonomie socialismu.

Konečně jsou peníze vyplaceny. vojín propustil řidiče. Márty venku opět propaguje Žilinu. Vojín volá účastníky dovnitř. Vzápětí je všechny vyhazuje ven. Venku před klubovnou pak přečetl úvodní zprávu:

Zpráva Kosmocentra

20. 9. 1989 byl zachycen radiový signál průzkumnou sondou STOP-eM ve vzdálenosti 20 000 km od planety Tamira. Výpočetní centrum Kosmocentra identifikovalo radiosignál jako volací kód kosmické lodi Kondor. Jde pravděpodobně o signál vysílaný nouzovou radiobójí, která byla automaticky uvedena do provozu po opuštění kosmické lodi Kondor. Vaším úkolem je objevit trosky kosmické lodi Kondor pomocí osobních radionavigátorů. Mobilními průzkumnými jednotkami budete vysazeni po dvojicích v okolí zaměřeného bodu.

Velitel akce Návrat Vojín

Nato nás seznámil s pravidly hry a poučil nás o mlčení během cesty. Nařídil, aby si všichni zavázali oči, a pak pronesl památnou větu:

“Všichni si stoupnou tam, co ukazuju.”

Tato věta mu zajistila nesmrtelnost. Měl jí ostatně zapotřebí, protože v následujících hodinách mu spousta lidí slibovala ne-li vraždu, tak alespoň těžké ublížení na zdraví.

Řidiči si začali vybírat své oběti a odvádějí je do svých aut. Něco mě chňaplo. No ovšem, Márty. Jsem usazen do auta a přistupují další. Jsme vzadu namačkáni čtyři, jeden sedí na klíně. Zmatek způsobil Marian, který místo Kosy odvedl Starostu. Vojín pak zjistil, že chudák Kosa stojí se zavázanýma očima u klubovny a nikdo ho nechce. Auta už startují. Vojín rychle kontroluje, jestli jsou dvojice tak, jak mají být. Se Starostou bylo v autě i jedno dvojče. Je to v pořádku, řekl si Vojín, Káťa je tam. Druhé dvojče našel u Máka. Vnutil mu Kosu a vzápětí vozy postupně mizí ve tmě.

Projděme si teď jednotlivé posádky. Mártyho naviguje Eva a vezou vzadu Šárku, Čerta, Helču a mě. Mák se naviguje sám s pomocí Vojínova itineráře a podle toho to taky vypadá. Veze Bobra, Návra, Kosu a Káťu. To není překlep, ale holý fakt, protože není dvojče jako dvojče. Marian má v autě Andreu, Čmeláka, Šárku a Starostu. Máček a Myška vezou Ivanu a Kozu. Ivoše naviguje Vojín a vezou Haňáru a Doda. A konečně favorit pana Kupra míří na místo výsadku s Mary a Lubošem. Pan Kupr do Benátek nejede, ale hned se vrací do Kolína.

Co tak asi může dělat člověk, když nevidí, nesmí mluvit a mačká se přitom v autě s třemi stejně postiženými. Spát se nedá (tedy někteří zvlášť otrlí jedinci to dokázali, ale já ne), takže obvykle dotyčný přemýšlí o tom, kam ho vezou, kdo bude vysazen s ním, kde bude cíl akce, jestli se bude mít kde vyspat, jestli vůbec bude spát, kde ho seberou policajti, atd. Márty se nás snaží zmást tím, že u bývalé benzinové pumpy se s námi zatočí několikrát kolem dokola. Pěkně děkuju za rozházený žaludek. To Máček správně odhadl, že to nemá cenu, a vyjel přímo na Prahu. Jel pořád rovně, a když po dlouhé době odbočil, Ivana a Koza stejně nevěděli, kde vlastně jsou, takže o nic nešlo. Márty nás ještě dobrých 20 minut vozil po Kolíně. U nemocnice provedl dalších několik otoček. To už se všichni potichu smějeme. Je to takový zoufalý smích. Pozná vám Helču. Sedí někomu na klíně a má z toho legraci.

“Nemačkáte se tam moc?” stará se Eva. Mlčíme.
“To je dobrý, jenom aby nás nezastavili policajti,”
říká Márty od volantu.
“Tak řekneme, že je Helence 12 let,” navrhuje Eva.

Vpravo ode mě si někdo odkašlal. Vypadá to na Čerta. V tom případě je velmi pravděpodobné, že Helča sedí na klíně Šárce. Je zcela zbytečné se snažit podle pohybů auta uhádnout cestu. To už jsme dávno vzdali.

“Tahle objížďka tady přece nebyla,” diví se Márty.

Auto zastavuje, znova se rozjíždí, obrací se, a tak dále ještě několikrát. Mohu vám rovnou prozradit, že Márty blufuje. Žádná objížďka tam nebyla ani teď. V levých zatáčkách mě odstředivá síla tlačí na Čerta. Ani neprotestuje. Později jsem se dozvěděl, že si myslel, že vedle něj sedí Helča.

“Hele, tady je ten hřebčín,” povídá Márty.

Jaký hřebčín? Všichni horečně přemýšlíme. Nejblíže jsou Kladruby. Pak mě napadá ještě hřebčín Napajedla, ale to je až na Moravě. Zkrátka cesta byla velmi zábavná. Ale teď už si začneme všímat hodin, protože dochází k prvnímu výsadku.

23.00

Favorit je na místě výsadku jako první. Pan Kupr vysazuje Mary, pak Luboše. Mary přiznala, že z toho nebyla příliš na větvi, protože s ním strávila tři týdny dovolené, a tak by uvítala malou změnu. Navíc nedůvěřuje svému orientačnímu smyslu. A Luboš je tu cizinec, takže se to ukázalo. Nejdříve si přečetli zprávu. Stálo tam:
Vaše osobní radionavigátory přestaly fungovat. Musíte se proto dostat na základnu severně od Benátek (trojúhelník Dolní Kruty, Vlkančice, Radvanice). Velitel akce Návrat Vojín
Nejbližší vesnice jsou Dolní Chvatliny. Jízdní řád jim mnoho neřekl, a tak Mary soudí, že v Zásmukách najdou směr na Horní Kruty hravě. Do Zásmuk jsou to 4 km.

23.05

Po jakémsi zmatku a dohadech vysazuje Ivoš Haňáru uprostřed polí. Fouká vítr a vůbec to zde vypadá příšerně.
“No nazdar, už zase. Klidně jsem mohla ležet v posteli a bylo by mi blaze,” nadává si Haňára, jako už každý rok. “Zase jsem nalítla.”
Lehá si do škarpy a čeká, až se výsadkové auto bude vracet. To už je starý fór. Jenže nic. V ruce má papír se zprávou, ale nemá baterku. Tak aspoň sirky. Odnesly to sice prsty, ale rozluštit zprávu se jí po dařilo. Žádné nadšení se však nedostavilo. Konečně dorazil Dodo.
“Máš baterku?” ptá se Haňára.
“Jo, ale někde na dně.”
“Tak ji vyndej, ať si to pořádně přečtem.”
“To určitě, to bych musel všechno rozbalit. Já ti věřím, jdem.”
“Kam?”
“No to já nevím, tys to četla, ne?”
No četla, ale nevím kam, je to trojúhelník Dolní Kruty, Vlkančice, Radvanice, snad to nebude Nouzov?”
“To je možný, to je ale blbec ten Vojín, proč to teda s sebou všechno táhnu, když se bude spát na srubu?” nadává Dodo. “Já bych do toho ... Tak jdem.”
A tak se oba utvrdili v tom, že mají jít na Nouzov. Haňára je zřejmě nepoučitelná.

23.20

Máček vysadil Ivanu a Kozu. Ti vyrazili do nejbližší vesnice, což bylo Dobré pole. Tam usoudili, že tento směr asi nebude to pravé, a šli zpátky. Kozovi opět není jasná zpráva a hlavně místo, kam se mají dostavit. Benátky ani nebral na zřetel, ani jeden z nich to tam neznal. Radvanice jim nic neříkaly, stejně tak Vlkančice. Jediný záchytný bod jsou Dolní Kruty. Ale jinak šli prakticky neznámo kam. Je to jak posledně na Lichnici, říká si Koza.

V téže době probíhá další výsadek. Marian postupně vysazuje Starostu a Šárku. Starosta je nemile překvapen, když se dovídá, že v obálce má místo své občanky Kosovu průkazku na vlak. Po chvíli se ti dva sešli.
“No potěš pánbu,” ulevil si Starosta.
“Ne, Starosta!”
A Šárka odevzdaně očekávala slíbený záhul. Snad to bylo z toho počátečního šoku nebo z nepozor nosti, Šárka šlápla do škarpy plné vody a žabince. Pěkně jim to čvachtá do kroku. Starosta Šárku uklidňuje tvrzením, že třením vzniká teplo a voda se postupně vypaří.

23.30

Márty a Eva se dohadují, něco se jim nezdá. Konečně zastavujeme.
“Čerte, vystup.”
Čert vylezl ven. Dostal od Mártyho kus papíru. Auto odjelo. Čert se domnívá, že na papíru je zpráva, a svítí si na něj. Sakra, opět jeden z Mártyho povedených žertíků. Papír je totiž úplně čistý. Čert se tedy vydává za autem.
O kousek dál vysazujeme Šárku. V autě se uvolnilo. Už to cestování trvá dost dlouho. Pavel Bobek právě zpívá písničku Lásko, mně ubývá sil. Mně taky. Hned jsem to polohlasem řekl. Márty se děsí, že mu znečistím auto. Uklidňuju ho, že tato možnost mu nehrozí.

23.37

Čert a Šárka se sešli, přečetli si zprávu, kterou dostala Šárka, a vyrazili k nejbližší vesnici.

Ve stejnou dobu Marian vysazuje Andreu a Čmeláka. Sešli se a po přečtení zprávy se vydali na cestu.

23.40

Šárka a Starosta došli do Rašovic. Výčep je otevřen a zábava v plném proudu. Starostovi se těžko odchází. Šárka si však myslí, že u ohně zahlédla svou učitelku. Starostovi se to pochopitelně nezdá. Po kračují do Uhlířských Janovic.

Mák vysazuje Kosu. Kosa se dovídá, že má Starostovu občanku. Přijímá to s klidem. Po chvíli chůze potkává Káťu. Jdou stále ve směru Mákova odjezdu a za chvíli ho došli. Motor auta zhasl a ne jde nastartovat. Chvíli nad tím bádají, ale škodovka se pak sama umoudřila, a tak Mák startuje a odjíždí na křižovatce doprava. A kam teď? Doprava za Mákem nebo doleva? Je zde autobusová zastávka, ale sou časně se objevuje problém. Ani jeden ani druhý nemá žádný zdroj světla. Ani baterku, ani sirky. A tak jízdní řád zůstává utajen. Vlevo je vidět vesnice, jdou tedy tam.

První vesnice, na kterou Haňára a Dodo narazili, byly Jindice.
“No nazdar,” prohlásila Haňára otřeseně. “To mi snad dělaj schválně.”
Rozpomněla se na svoje bloudění se Starostou ve 2. ročníku Návratu. Tehdy se skutečně na Nouzov šlo. Teď sice čuje nějakou nekalost, ale odbočku na Nouzov si pohlídala. Cestou nepospíchají a utvrzují se v bláhové naději, že si jdou pro vítězství. Dodo je nabalený jak pumpa a táhne se jak čtyři.
“Kam se ženeš, Haňáro?”
“Udržuju stálé pochodové tempo a potřebuju si trochu polepšit umístění,” prohlašuje Haňára.
Dál oba cvičně nadávají Vojínovi.

23.50

Šárka a Čert dorazili na hlavní silnici ve Zbizubech. Je zde ukazatel Kácov 6 km. Díky tomu, že Čert ví, kde je cíl putování, jdou na opačnou stranu, tedy do Uhlířských Janovic.

23.53

Andrea a Čmelák procházejí Nové Nespeřice.

23.56

Jsem vysazen na silnici, kde nic tu nic. Auto odjíždí. Márty vysazuje Helču o něco dál přímo u hřbitova. Helča dostává zprávu o cíli akce.
“Já nemám baterku,” hlásí, protože si to chce přečíst.
“Tamhle máš světlo,” ukazuje Márty škodolibě na hřbitov.
Věděl dobře, že to Helču nevyvede z míry. Zatímco Márty odjíždí, Helča mi vyráží naproti.

0.00

Je půlnoc, 28. října 1989. Jediný Čmelák ví, co se sluší a patří. Kleká si na kolena, líbá zem a přeje Československé republice všechno nejlepší k jejím 71. narozeninám.

Potkávám Helču.
“Jseš to ty?” ujišťuje se.
“Jo, jsem.”
“Abych ti náhodou neodešla s někým jiným.”
Díváme se na zprávu.
“Ale kam teď?” nadhazuju otázku.
“Já to nechám na tobě,” prohlašuje Helča.
To je nejlepší, zase to bude na mně.
“Jak to vypadalo tam, kde tě vysadili?” ptám se.
“Vysadili mě u hřbitova a bylo tam nějaké světlo, asi tam blízko něco bude,” vzpomíná Helča.
“Já jsem žádné světlo poblíž neviděl,” uvažuju. “Asi bude nejlepší jít směrem, kterým jsi přišla.”
Vyrazili jsme. U hřbitova nebylo nic zajímavého, všude pusto a prázdno. Pořád nevíme, kde vlastně jsme.

Káťa a Kosa jsou v Hradových Střimelicích. Nic tu neobjevili, ale vracet se je pod jejich úroveň, a tak jdou pořád dál. Jede několik aut, takže pravidelné lomeňáky do škarpy je udržují v dobré kondici.

0.10

Šárka a Čert míjejí Nechybu a ucpávají si nosy před místním charakteristickým zápachem.

0.14

Andrea a Čmelák procházejí Boštice.

0.15

V dálce před sebou slyšíme jezdit auta. Vycházíme z lesa a už je i vidíme. Dohadujeme se, co je to za silnici. Na to, aby to byla silnice Praha - Kutná Hora, je provoz v tuto noční dobu příliš silný. Silnice Praha - Kolín by byla už poněkud z ruky, ale možné je všechno.
Docházíme do vesnice. Ceduli někdo ukradl. Přicházíme na křižovatku. Vlevo Český Šternberk 3 km, vpravo Divišov 3 km a ta auta nedaleko od nás brázdí dálnici Praha - Brno. No nazdar, Vojín je cvok. Jsme tedy ve Šternově. Tudy jsem šel posledně, jenže to jsme končili v Českém Šternberku. Tohle nebude krátká procházka. Nevím, co jsem Vojínovi provedl, ale pomsta se mu vydařila. Chudinka Helča je v tom ovšem nevině. Už se zajímá, jak je to asi daleko. Opatrně říkám, že něco mezi 15 a 20 km. Úsměv jí tuhne na rtech. Začínáme se bavit raději o něčem jiném a jdeme do Českého Šternberku. Řeč se stočila i na taneční. Když jsem si uvědomil, že Helča má za sebou dvě hodiny tanečních, zamrazilo mě.

0.20

Šárka a Starosta jsou v Uhlířských Janovicích.
“Vítr fouká jako ďas, stojí to za prd,” píše Starosta do deníku, když si dávají na chvíli pauzu.
Ke slovu přichází šunka, je dobrá. Šárka vede divné řeči ve smyslu, že když se unaví, tak už nikam nepůjde a usne. Starosta ji lituje.

Šárka a Čert míjejí odbočku na Makolusky. Helča a Bobr tam mají babičku. Že by zašli na kafe?

Divné věci se dějí s Mákem. Buď vinou itineráře nebo jinými okolnostmi se mu nedaří najít místo dalšího výsadku mezi Vestcem a Vodslivy. Mimochodem Vojínovým itinerářem se raději neřídil nikdo z ostatních řidičů. Mák usoudil, že to nemá cenu, a vrací se zpět do Hradových Střimelic. Káťa s Kosou nevěří svým očím, když ho potkávají u odbočky na Jevany, jak jede proti nim. Kosa si libuje, že nejsou sami, kdo neví kudy kam. Protože Mák na Jevany neodbočil, nešli tam ani oni.
Problém nastává při čtení směrovek. Kosa vysazuje Káťu tak, aby dosáhla rukama na směrovky. Káťa ohmatává písmena a po značné době se jí daří přečíst směr Stříbrná Skalice.

Haňára a Dodo jsou v Hatích. A co teď? To přece nemůže být Nouzov, vždyť by to bylo strašně jednoduché. Ale co jiného? S pochybnostmi v hlavách pokračují do Vavřince.

0.25

Ivana a Koza jsou v Brníku. Jmenuje se to sice hezky, ale pro Kozu stále velká neznámá. Jdou tedy dál.

0.30

Stříbrná Skalice je městečko s pěkným náměstíčkem se spoustou jízdních řádů, které jsou ovšem Kátě a Kosovi k ničemu. Jsou tu i směrovky, ale jména nejbližších vesnic jim nic neříkají. A tak jdou dál po hlavní silnici. Na konci městečka se Kátě daří přečíst na jednom jízdním řádu název Vlkančice, tak se přece jmenuje jedna z vesnic zmíněných ve zprávě. Kosa tam sice nic nevidí, ale Kátě věří.

Mary a Luboš jsou v Zásmukách na náměstí. Mary se vrhá k jízdním řádům a co nevidí. Horní Kruty vedle Mlékovic. To jsou věci. V Mary hlodá pochybnost. Byla přesvědčená, že Horní Kruty jsou za Hryzelami. Přes les by tam snad trefila, ale ve dne. Po silnici tam však nikdy nešla. A tak se vydali do Mlékovic. Že si nedala rovnou pořádný pohlavek.

0.34

Poslední výsadek. Mák konečně vysadil Bobra a Návra u Hradových Střimelic kousek od místa, kde skoro před hodinou vysazoval Káťu a Kosu. Bobr a Návro byli dvojice k pohledání. Oba poprvé na této akci a s orientací měli také určité problémy. Ale náhoda k nim byla více než milosrdná.

0.39

Šárka a Čert procházejí Malejovice. Na kafe tedy nakonec nešli.

0.40

Bobr a Návro jsou v Hradových Střimelicích. po chvíli lokalizují a zneškodňují opilce. Pak se vydávají do Stříbrné Skalice.

Ivana a Koza došli do Olešky, kde zažili zvláštní přírodní úkaz. Dosud bylo docela teplo. Jen přešli ceduli se jménem vesnice, rázem je zima, jak v ruském filmu. Kozovi nedá, aby celou záležitost neprozkoumal a pobíhá chvíli po silnici. Zjišťuje, že na levé straně silnice je zima, na pravé straně teplo. Stálo by za to vyslat sem nějakou výzkumnou expedici.

0.45

Šárka a Starosta určují podle jízdního řádu směr na Horní Kruty. Vyrážejí do Chmeliště.

0.47

Andrea a Čmelák procházejí Kasanice a dostávají se na křižovatku se silnicí Kolín - Kácov. Nikde v jízdních řádech nenacházejí ani jednu ze čtyř hledaných vesnic. Po deseti minutách rozhodování se vydávají do Kácova.

0.54

Vcházíme do Českého Šternberku. Na hradě se ve třech oknech svítí.
“Asi tam mají nějakej mejdan,” soudí Helča a přemýšlí, ve kterém sále se to mejdlo koná.
V hospodě probíhá úklid. Zastavujeme se na mostě přes Sázavu. Řeka je plná něčeho, co nám nepřipadá zrovna jako listí. Těžko říct, je tma. Jdeme dále po silnici do kopce. Je celkem teplo, vítr tu nefouká. Diskutujeme o cíli akce. Nad Benátkami jsme nocovali před třemi lety na táboře při výpravě za troskami výsadkového modulu z Kondora. No ovšem, vždyť o tom Vojín na začátku mluvil. Helča je chytrá hlavička. Takže víme už, kam přesně dojít. Helča to místo zná také, protože její družina toto tábořiště tenkrát připravovala. Aspoň něco víme dobře.
Na nebi se zablýskla ohnivá čára. Meteor. Viděli jsme jej oba, ale bohužel jsme si zapomněli něco přát.

Dosud se Ivaně a Kozovi dařilo před auty včas uskočit do příkopu. Ovšem teď přijíždějící škodovku zaznamenali pozdě, takže nebyl čas jednat. Projela okolo. Ale co to? Škodovka brzdí, couvá, zajíždí až za ně a vzápětí si na ně svítí dálkovými světly. Pak se rozjíždí a mizí v dálce. Oběma vrtá hlavou, kdo to asi mohl být. Že by tajní? Koza má s podobnými záležitostmi nedobré zkušenosti.

1.00

Šárka a Starosta procházejí Chmelištěm. Šárka tvrdí, že další vesnice jsou Zásmuky.
“Jestli tohle není Chmeliště a pak Vavřinec,” prohlašuje Starosta, “tak ať se propadnu do Západního Německa.”
“To bys mě tady nechal samotnou?” ptá se Šárka.
“Neboj, podal bych ti ruku,” uklidňuje ji Starosta.

Haňára a Dodo ve Vavřinci testují hospodu, ale má zavřeno.

1.12

Andrea a Čmelák slyší nějaké hlasy. Opilec. Nic příjemného, a proto si lehají za příkop do pole. Velice společensky unavený tvor se zastavil asi 2 m od nich a začal močit. Naštěstí leželi za stromem, který posloužil jako blatník.

1.15

Bobr a Návro se skrývají před autem ve spadaném listí. Pojednou se auto otáčí a zastavuje asi 50 m od jejich skrýše. Pánové mají obavy, ale nakonec je všechno OK. Po chvíli procházejí Stříbrnou Skalicí.

1.27

Jiné auto vyděsilo Ivanu a Kozu. Opět neodhadli vzdálenost a po předchozí zkušenosti se dali na bezhlavý úprk. Díky tomu se oba ocitli v docela solidní, až zbytečně velké kaluži s luxusním bahnem.

1.30

Šárka a Čert dorazili do Uhlířských Janovic. Za hřbitovem odbočují na Prahu.

Haňára a Dodo přicházejí ke srubu na Nouzově. Absolutní ticho je podezřelé. Napadají je tři varianty:
a) přišli první,
b) přišli poslední,
c) přišli někam úplně jinam.
Samozřejmě, c je správně. Srub je zamčený. Oba nadávají Vojínovi, usedají na zábradlí a přemýšlejí, co dál. Zachvacuje je trudnomyslnost.

1.35

Ivana a Koza procházejí Krymlovem. Tady je to ani trošku nezaujalo.
“Vypadá to tu jako v Lidicích po vyhlazení,” prohlašuje Koza.
Fouká vítr. Oba se už každou chvíli otáčejí a kontrolují, jestli něco nejede. Sem tam zadupe nějaký kanec, ale jinak je klid.

1.40

Šárka a Starosta procházejí Vavřincem. Cestou vedou různé řeči na téma, které by Starosta nerad zveřejňoval, protože by mohlo být jednou použito proti němu.

Bobr a Návro skáčou před autem ze silnice. K jejich smůle je vedle silnice strouha plná vody a kopřiv. Během následujících pěti minut Bobr při hašení žízně opět padá do vody. Výsledkem je mokro v botách.

1.49

Andrea a Čmelák se už zase škrábou ze škarpy, kam je zahnalo auto. Čmeláka vytáčí, že vlastně neví, kam má dojít. Následující vesnice mu rozhodně na optimismu nepřidá, i když má krásný název - Polipsy. To samé si oba myslí o Vojínovi.

1.55

Už jdeme hodinu do kopce a pořád nic. Dáváme si první přestávku s občerstvením na svodidle. Po čtvrthodině pokračujeme v putování.

2.00

Ivana a Koza přišli do Lhotek. Pořád přemýšlejí, kamže to vlastně jdou. Když už nic jiného, tak se jdou aspoň podívat do Radlic na tábořiště Arniky.

Šárka a Starosta jsou v Církvici. Zde se k nim přidává další společník, malý kocour. Aspoň nějaké odreagování.

Šárka a Čert procházejí Staňkovice. Potkali dvě policejní auta, ale nic se nestalo. Jejich posádky si jich vůbec nevšímaly. Je 28. října 1989 a v Praze se očekává demonstrace proti režimu.

2.20

Na zastávce Chlum si oba dali svačinku a půlhodinovou přestávku. Do Prahy míří další policejní posily.

2.22

Pár baráků a autobusová zastávka, to je osada Zalíbená. Helča má kousek odtud v Makoluskách babičku. Zatím na tom nejsme tak zle, abychom museli hledat azyl. Helča se později babičce chlubila, že jsme byli nedaleko.
“No to jste se měli stavit.”
“Ale babi, vždyť bychom přišli asi ve tři hodiny ráno.”
“Ve tři ráno?” vytřeštila babička oči. “Vždyť to slušní lidé spí!”
Teď tedy stojíme na křižovatce a Helča prosazuje směr Rataje nad Sázavou. Také nevidím jinou možnost. Směr, kterým dosud jdeme, je naprosto neperspektivní.
“Jak je to asi daleko?” ptá se Helča.
“No, s rezervou asi 15 km,” odpovídám.
“A bez rezervy?”
“Aspoň 12.”
“Kyblíku, já tě přetrhnu,” zaúpí nešťastně.
To brzo, říkám si, ale s chutí bych udělal totéž.

2.23

Andrea a Čmelák míjí ceduli Kácov. Čmeláka bolí nohy, Andreu pro změnu nožičky.

2.30

Šárka a Starosta jsou ve Škvrňově a opět zaparkovali do autobusové zastávky. Jedině zde můžou najít malou útěchu, jak tvrdí starosta. Psi se najednou rozštěkali, občas projíždí nějaké auto a oba házejí krovky do škarpy. Pokračují do Bohouňovic i s kocourem.

Káťa a Kosa došli do Vlkančic celkem bez problémů až na malý výlet přes Sázavu na železniční zastávku Stříbrná Skalice. Správně ale usoudili, že tudy cesta nevede. Káťa už je ve čtení směrovek rukama téměř dokonalá. Ve Vlkančicích Kosa objevil v kapse půl sirky, Káťa na zemi našla škrtátko, a tak si konečně mohli přečíst jeden jízdní řád. Bohužel. Kdo ví, jak by to dopadlo, kdyby Kosa tu sirku nenašel, protože volí směr Drletín. Na Nučice se jim nechce.

Mary a Luboš jsou v Mlékovicích. Už pomalu začínají cítit nohy, ale pořád je krásně a mají sílu na pozorování hvězd. Ovšem do duší se vkrádá nejistota. Dojdou? Pokračují do Toušic.

2.50

Bobr a Návro házejí před autem záda do kopřiv. Přitom ztrácejí žebradlo. Pak se v jejich deníku objevuje podivný zápis:
“Rotace oblohy - nastává migrace Velkého vozu z e severu na jih a zpět.”
Mám z toho pocit, jakoby kluci prolézali černou dírou. Spíše však šlo o následek pádu.

2.51

Andrea a Čmelák jsou v Kácově na náměstí. Dívají se na skoro nečitelnou mapu s názvy měst Kutná Hora, Zruč nad Sázavou, Sázava, Golčův Jeníkov, atd. Ale vytoužené vesnice nikde. Zřejmě byla mapa opravdu tak nečitelná, protože stačilo hledat kousek nad Sázavou.

2.52

Procházíme Kozojedy. Čekal bych tu nějakou odbočku, abychom mohli jít nad Ratajemi, protože nemám zrovna dvakrát chuť scházet do údolí. Ale bohužel, jinak nelze.

2.55

V Toušicích Mary a Luboš nevyužili možnosti odbočit na Malotice a přiblížit se tak vytoužené oblasti, ale otočili se a šli zpět do Mlékovic. A to už byl začátek jejich konce. Kuriozitou je, že Mary tenkrát na táboře na tom místě nad Benátkami spala také.

Ivana a Koza přicházejí do Radlic. Lidé se zde probouzí a chodí, případně jezdí do kravína. Je tu tedy docela rušno.

3.00

Káťa a Kosa v Drletíně zjišťují, že cesta dál nevede. Obracejí se zpět. Cestou viděli zajímavou kuriozitu. Uprostřed lesa je lampa a kanál. Jinak nic.

Haňára a Dodo se rozhodli prozkoumat okolí, a proto vyrážejí na hryzelské tábořiště. Ani si moc nelámou hlavu s tím, že jdou opět špatně.

3.05

Andrea a Čmelák došli na konec Kácova směrem k dálnici. Autobusová zastávka, ze které by se dalo čerpat, tu nikde není, a tak se vracejí.

3.10

Sešli jsme do Ratají. Z kopce to ještě jde, ale do kopce nic moc. Helča toho začíná mít dost. Ozvalo se jedno kovové bouchnutí, jako když něco spadne na kolejnici. Oba nadskočíme leknutím. Pak odpočíváme na zábradlí pod hradem Pirkštejnem.

Bobr a Návro jsou ve Vlkančicích. Pokračují dále na Nučice a podařilo se jim tak předběhnout Káťu a Kosu, což bylo velmi důležité, jak se později ukázalo.

3.15

Bohouňovice a prasátka, a jak páchnou, rychle pryč. Šárka a Starosta přidávají do kroku. Divte se, kocour je jim stále v patách. V nohách má 5 km, to už je slušný výkon.
“Co je tohle za svět, samá zatáčka, z kopce do kopce,” nadává Starosta, “už mi to leze na mozek.”
Proto jdou do Horních Krut zkratkou přes pole. To už kocour nevydržel a odpadl. Ve dvou se to lépe táhne.

Mary a Luboš jsou opět v Mlékovicích. Mary proklíná jízdní řád jako naprosto nelogický útvar. Horní Kruty vedle Mlékovic, grrr... Už to vzdávají a vyrážejí do Bečvár. Humor a romantika je přešly. Luboš jen neartikulovaně vrčí.

3.20

Káťa a Kosa se vrátili do Vlkančic a pokračují na Nučice.

3.23

Šárka a Čert procházejí Karlovice a nezadržitelně se blíží k cíli. O něco později míjejí odbočku na Sázavu a Nechybu.
“Kam mě to vedeš?” zděsila se Šárka. “Vždyť tam už jsme byli!”
Čert ji uklidnil, že tohle je jiná Nechyba.

3.30

Andrea a Čmelák se občerstvují na náměstí v Kácově. Čmelákovi už se zdá Kácov strašně dlouhý. Není divu, už jsou tu víc jak hodinu.

Ivana a Koza se po delší diskuzi rozhodli vrátit zpět a jít do Barchovic a Hryzel. To už vyloženě vařili z vody. Proč nezkusili jít do Dolních Krut, které byly uvedené ve výchozí zprávě, zůstává záhadou.

3.35

Našel jsem v Ratajích nad náměstím nástěnnou mapu okolí Ratají. Díváme se, kudy jsme šli, a přesvědčujeme se, že to jinak opravdu nešlo. Pokud ovšem bereme v úvahu pouze silnice. Ta silnice, na které nás Márty vysadil byla totiž slepá. Takový podraz! To co mě právě napadlo, jsem neřekl nahlas. Nebylo to zrovna nejslušnější. Kdybychom šli na druhou stranu, to bychom asi dopadli. Helča jen rezignovaně mlčí. Pak se radíme o dalším postupu. Nejkratší se nám zdá cesta přes Talmberk a Radvanice. Ty jsou blízko cíle. Benátky už bohužel na mapě nejsou.
“Kolik?” ptá se Helča odevzdaně.
“Co já vím, 8, 10 km?” odhaduju.
Jdeme dál. Ozvala se opět cinknutí o kolejnici, tentokrát dvě. To už mi došlo, že jsou to hodiny. V nejbližší autobusové zastávce zase odpočíváme. Začínají kokrhat kohouti.

3.47

Nábližka se podařila. Šárka a Starosta se ocitají v Horních Krutech na zastávce. Jízdní řád je pěkně špinavý, ale přece jen se jim daří najít Benátky. Jenže jakým směrem? Směrovky nikde, co dál? Ke slovu přicházejí Šárčiny perníčky a menší oddech.
Ozývá se nějaké šoupání nohou. Že by další dvojice? Kdepak, je to stará babka s baterkou v ruce.
“Dobrý večer,” neváhá Šárka.
“Dobré ráno,” volí Starosta druhou variantu.
Ať si to babka přebere. A teď kam dál? Při Šárčiným orientačním smyslu by došli přinejmenším zpátky do Bohouňovic. To si Starosta líbit nenechá, a tak se Šárka musí podrobit. Nabírají nový směr neznámo kam, žádná směrovka tu není. Společně nadávají na silničáře. Suverénně si zkracují cestu, ale tentokrát se jim to vymstilo. Vracejí se a pokračují dále raději po silnici.

3.50

Haňára a Dodo na starém tábořišti na nic nenarazili, a tak zkoumají okolí. V rychlém sledu všechno aspoň dvakrát. Vala, u skály, u Pečečáků, chatky nad pečeckým táborem a pořád nic.

4.00

Andrea a Čmelák úspěšně našli autobusovou zastávku a pokračovali zase přes most přes Sázavu. Pak si Andrea vzpomněla, že na zastávce nechala Marianovu baterku. Čmelák nenachází slova chvály. Došli zpátky na zastávku, ale už ji neopustili. Andrea se na chvíli natáhla na lavici a rázem usnula a Čmelák ji vzápětí následoval.

V Benátkách začínají kokrhat kohouti. Vojín je už neklidný, protože stále nikdo nepřichází. Sedí uprostřed ztichlého tábořiště a přikládá do ohně.

4.10

Šárka a Starosta procházejí Přestavlky.
“Tak tady bych si nikdy barák nepostavila,” ohrnuje Šárka nad touto vesnicí nos.
Starosta šlápl na něco měkkého. Nebylo to to, co si myslíte, ale čerstvě přejetý zajíc. Šárce nějak není dobře.

Šárka a Čert jsou v Benátkách. Čert vzpomíná, kde je ta polní cesta, co vede k lesu. Vydávají se po ní hledat základnu.

Káťa a Kosa dorazili na křižovatku a zde uviděli dva stíny. Jsou to Bobr a Návro. Ti nevědí kudy kam, a tak se chtějí s nimi zkontaktovat. Káťa a Kosa prchají směrem na Uhlířské Janovice, po chvíli skáčou do křoví a čekají, až Bobr a Návro přejdou. Ale ti tuší, kde asi Káťa a Kosa jsou a snaží se posvítit si na ně sirkou. Neúspěšně. Jdou tedy dál, Káťa a Kosa po chvíli za nimi.

4.15

Další pauza na patnících. Jsme v lese, silnice vede zase z kopce do údolí. Vypadá to, že na Helču jde krize. Už delší dobu spí za pochodu.

Mary a Luboš uzavřeli kruh. Jsou v Horních Chvatlinách. To už vzdávají definitivně. Mary je z toho úplně zpitomělá. Oba bolí nohy a mají hlad. To zas bude pošklebování, chytá se Mary za hlavu. Takhle se blbě zamotat.

4.20

Vojín je už nedočkavý, a tak jde sondovat na kraj lesa. Vesnici má jako na dlani. Třikrát zablikal baterkou. Ve vesnici se něco hnulo a míří to k lesu. Vojín se stahuje k ohni.

4.29

Šárka a Čert jsou v cíli. Nevěří svým očím, že nacházejí jenom Vojína a spící řidiče a navigátory. Když se Čert dověděl, že měli být vysazeni tam co my, má z toho náramnou legraci.

4.30

Káťa a Kosa spatřili na kraji lesa oheň.
“Dál nejdem, už netuším, co dál,” prohlašuje rezignovaně Návro.
Káťa a Kosa se okolo nich plíží.
“Hele, něco tu je! Počkejte na nás, kam jdete, stůjte!”
Káťa a Kosa berou nohy na ramena a po nějaké době uhýbají do lesa. Za chvíli okolo přebíhají Bobr a Návro s elegancí stáda divokých vepřů. Káťa a Kosa je nechávají přeběhnout a jdou zase v klidu dál. Míjejí odbočku na Mělník, ale ta je naštěstí nezlákala.

4.40

Šárka a Starosta jsou v Újezdci. Benátky 1 km. Výborně. Nohy už se jim pletou, ale jdou najisto.

4.45

Sešli jsme do Talmberku. Konečně pořádná vesnice, začali štěkat psi. Dosud bylo všude hrobové ticho. Teď štěkají psi, štěká i Helča. Je ospalá a má to na ni stejný vliv, jako kdyby něco pila. Vázne jí jazyk vyčerpáním. Ovšem další pes ji z ospalosti probral. Byl velký jako tele, štěkal jak pominutý a plot, za kterým běhal, byl dost nízký.
“Vždyť on ten plot klidně přeskočí!” polekala se Helča.
“To snad ne,” uklidňuju ji dost nepřesvědčivě.
“Ten by mě překous raz dva,” tvrdí Helča a raději přidáváme do kroku.

4.50

Bobr a Návro dorazili do Benátek a nestačili se tomu divit. Nacházejí polní cestu a jdou na sever.

Ivana a Koza přišli do Barchovic, kde zrovna teprve zavírali hospodu. Zřejmě se dobře bavili, zatímco oni šlapou celou noc. Schovali se do autobusové čekárny a čekají, až nožičky přestanou bolet. Nepřestaly.

5.00

Haňára prosazuje najít alespoň jednu vesnici ze zadaného trojúhelníku. Jdou tedy do Hryzel, proto že poblíž přece určitě jsou Dolní Kruty. Dodo hudruje. Jeho kecky značně nasákly vodou, protože coural mokrou trávou. Je jako vodník a ještě k tomu v kožichu.

Vojín se schovává pod kombajnem, okolo procházejí Bobr a Návro, kteří jdou nahoru k cíli. Do Benátek vchází Šárka se Starostou.

5.05

Došli jsme k autobusové zastávce pod Čekanovem. Je tma, od potoka táhne vlhko. Helča se na táhla na chvíli v čekárně na lavičku. V tu ránu spí jak zabitá. Po deseti minutách říkám:
“Tak co, půjdeme?”
Nic. Vycházím ven a ve světle baterky píšu poznámky do deníku. Pak se vracím dovnitř a sedám si na lavičku. Za chvíli se do mě dala zima. Vlhko dělá svoje, začíná to být nezdravé. Vstávám a beru Helču za ruku.
“Helčo, vstávej, zmrzneš.”
Škubla sebou a posadila se.
“Já nespím!”
Jdeme dále. Helča tvrdí, že na něco myslela, pak připustila, že se jí to asi zdálo. Spánek jí ale oči vidně prospěl, i když to byla jen čtvrthodinka. Vcházíme do mlhy, je odporné vlhko a zima. Jede auto, pak autobus. Skáčeme do stráně. Helča to bere moc vážně a je mokrá.

5.07

Bobr a Návro přišli k ohni. Svůj křest mají úspěšně za sebou.

Šárka a Starosta zahlédli Vojína, který se jim chtěl schovat, ale proč přebíhal silnici přímo pod lampou, to nepochopili. Vojín se schovává za plot a jeden pes příšerně štěká. Starosta nahlas prohlašuje, že Vojína zabije.
Káťa a Kosa vcházejí do Benátek z druhé strany a radují se jak malé děti. Ale ouha. Zpozorovali Šárku a Starostu, a proto se ukryli. Tak se stalo, že jim Vojín vběhl nechtíc přímo do rány, protože opustili úkryt zrovna při jeho neopatrném přesunu. Je tu nějak moc rušno, říká si Vojín.
Zatím Kosa hledá na obloze sever a nadává, co je tam blbejch zbytečnejch hvězdiček. Pak vyrážejí k lesu.

5.10

Mary a Luboš dorazili do Bečvár a čekají na vlak do Kolína. Jejich putování tímto končí.

5.15

Šárka a Starosta došli na tábořiště. Mají toho dost a jdou spát. Ovšem nebylo to jednoduché. Starosta později prohlásil:
“Přišel jsem tam, rozbalil jsem spacák, těšil jsem se, že budu spát a měl jsem pod hlavou kočku.”
Nebyla tam jedna, ale hned dvě.

5.21

Andrea a Čmelák se odhodlali pokračovat do Zruče. Ptáte se, jak je možné, že Čmelák neví, kde jsou Dolní Kruty? Odpověď je snadná, i když zarážející. Čmelák věděl, kde jsou Horní Kruty. Že Dolní Kruty jsou pod Horními Kruty jej prostě nenapadlo. A tak tedy jdou do Zruče nad Sázavou. Už počtvrté přecházejí most přes Sázavu.

5.23

Káťa a Kosa už jsou také v cíli a jdou spát.
“Doufám, že Háňa hned tak nepřijde. Je zima a dva spacáky budou prima,” zaveršoval si Kosa před spaním.
Nic nezkazím, když řeknu, že se mu přání vyplnilo.

5.30

Haňára a Dodo jsou v Hryzelích. Celá vesnice ještě spí. Dodo zkoumá stopy na asfaltu.
“Tady šla určitě Kačena nebo Šárina. To jsou stopy od kecek. Já to poznám!”
Haňára nepolevuje a míří na Horní Kruty. U autobusové zastávky Dodo nekompromisně prohlašuje, že dál už ani krok. Padl na lavičku a usnul. Haňára ho budí a přesvědčuje ho, aby šel aspoň do Barchovic, třeba tam něco najdou. Dodo odmítá.
Kdoví proč se vracejí zpět do Nouzova. Asi proto, že počítají s tím, že je tam někdo bude hledat.

5.35

Mary a Luboš odjíždějí vlakem do Kolína.
“Příště se zas nechám zlákat,” prohlašuje Mary. “To určitě!”

5.40

Další autobusová zastávka. Už jsme zase u Sázavy. Sjíždějí se rybáři. Rozednívá se. Tady má být odbočka na Radvanice. Taková silnice tu ovšem není, jen široká lesní cesta do kopce. No ovšem, vzpomínám si na 2. ročník, kdy avia v Radvanicích marně hledala silnici k Sázavě. Neexistovala. Tak že ta cesta bude ona. Vyrážíme.

5.43

Andrea a Čmelák se dostali do vesnice, která je úplně na kopci a jmenuje se Zliv. Čmelákovi připadá jako pupek světa. Zjišťují, že směr, kterým jdou, je skoro stejný jako směr, odkud přišli. Dokonce i ty stromy po nich znechuceně hází kaštany. Čmelák medituje nad čtyřmi snědenými rohlíky a dvěmi nesnědenými jablky a také nad tím, že vítr chvíli fouká, pak nefouká, pak zase fouká... Andrea na něj nechápavě zírá.

5.56

Došli jsme do Radvanic a teď odhaduju kudy dál. Nejsou tu žádné směrovky. Ze dvou silnic volím tu napravo, ale moc jistý si nejsem. Helča začíná mluvit neslušně, zřejmě už toho má dost. Teď právě říká o Vojínovi... Promiňte, nedá se to opakovat, ale má pravdu!

6.02

Mary a Luboš přijeli do Kolína. Mary nechává vzkaz na vrátkách u klubovny, že už jsou tu, abychom si nedělali starosti.

6.03

V Barchovicích se objevuje autobus s cedulkou Sázava - Kolín. Ivana a Koza neodolali. A tím skončilo jejich putování.

6.18

Chybička se vloudila. Jsme v Čekanově, takže jsme se poněkud vrátili. Zašli jsme si asi 3 km. To ta zatracená mapa v Ratajích, která končila nad Radvanicemi. Ztratili jsme skoro hodinu. Helča mě bije, ale nemá naštěstí už moc síly. To, co svorně prohlašujeme o Vojínovi, by si za rámeček rozhodně nedal. Sedáme si ve vesnici na mez a odpočíváme. Helča si rovná jazyk v tenisce a je hrozně ráda, že si nevzala kanady. Má ztuhlé klouby a pobolívá ji kotník. Kromě toho kotníku jsem na tom podobně. Naštěstí botasky, co mám, jsou přímo skvělé. Chodidla ani nevědí, že mají za sebou přes 20 km. Je bílý den. Chytáme už asi pátý dech a jdeme dál.

Andrea a Čmelák procházejí Holšice. Začínají řvát ptáci. Čmelák si zničeně prozpěvuje Lásko, mně ubývá sil.

6.30

Haňára a Dodo sedí u autobusové zastávky Buda a smějí se. Prý, že si jdou pro vítězství, ha, ha! Přijíždí fiátek. Ignorují jej, ale vzápětí zpozorní. Je to Pavlínka Nováková, bývalá členka oddílu, s rodiči.
“Co tady děláte?”
Zmáhají se na jediné slovo:
“Návrat.”
Pavlínka ví, o co jde. Sama si to tehdy v Hryzelích vyzkoušela na vlastní kůži. Hledá autoatlas, aby jim poradila, ale nenašla jej. Nakonec odchází s rodiči na houby. Pak přišli dva myslivci. Po kratším rozhovoru se neinteligentně smějí. Ovšem neporadili. Haňára a Dodo tedy vyrážejí do Zásmuk, protože odhadují, že se tudy budou vracet výsadková auta.

6.38

Došli jsme na silnici do Sázavy a jsme kousek od křižovatky se silnicí z Uhlířských Janovic do Benátek. Teď už nezabloudíme. Naposledy odpočíváme v autobusové zastávce. Pak to bereme zkratkou přes pole a po silnici do Benátek. Před odbočkou na Horní Kruty je směrovka Benátky 1 km. Helča ne věří svým očím. Už si uvědomila, že o půlnoci jsme byli za Českým Šternberkem a teď jsme tady. Nedokáže si to srovnat.

6.40

Andrea a Čmelák nacházejí na asfaltu namalované tři vykřičníky.
“Že by Kýblovo znamení Tudy nechoďte?” rozumuje Čmelák.
Přesto jdou dál a proklínají Benátky horem dolem.

6.51

Procházejí Chabeřicemi a pokračují do Zruče. Ještě 3,5 km.

7.00

Haňára a Dodo stopují, ale marně. Už mají halucinace. Haňára na poli vidí lampu veřejného osvětlení, Dodo tam nevidí nic. Byla to tabulka na tyči. A co je za polem na odbočce na Hryzely? Ha ňára tvrdí, že cihly, případně střechy aut. Dodo váhá, to je určitě hromada hnoje. Jsou to sněhové zátarasy.

7.08

Jsme v Benátkách a hledáme odbočku na sever. Za chvíli ji máme a míříme do kopce k lesu.
“Chci ho živého,” prohlašuju na Vojínovu adresu.
Mám toho plné zuby. Helča už pajdá. Ještě kousek. Doufejme, že tu jsou.

7.15

Ivana a Koza dojeli do Kolína po víc jak hodinovém putování autobusem, který s nimi sjezdil snad polovinu kolínského okresu. Jejich účast tedy skončila dost neslavně. Koza se nechal slyšet, že pro příště by to chtělo nějaké zpestření.

7.25

Vidíme auta, oheň i spáče.
“Ty jsou dobrý, oni došli,” slyšíme od ohně.
Zřejmě už nás nečekali.
“Tohle bylo co za pitomej vtip,” sápu se na Vojína.
“Promiň, trochu se to vymklo,” omlouvá se, “tam měl bejt vysazenej Čert s Šárkou.”
Marian se vyklubal ze spacáku a Helča hned zaujala jeho místo. Chvíli jsme se všichni bavili, pak se debata přesunula k ohni. Helča tvrdě usnula. Já už spát nešel. Skutečně mě ale nenapadlo, že spacák tentokrát nebudu potřebovat.

7.27

Andrea a Čmelák došli do Zruče nad Sázavou. A co teď ? Po nějaké době se od domorodce dovídají, že Dolní Kruty jsou asi 25 km odtud. Rezignovaně rozlepují obálky a jdou na vlak. Vlak však jede za víc jak hodinu, a tak jdou stopovat.

7.30

Haňára a Dodo dorazili do Zásmuk. Po osvěžení z veřejného vodovodu se rozkládají na chodníku a hlídají auta. Zatáčkou co chvíli projíždí auto naložené cukrovkou a většinou nějakou ztratí. Na to z baráku za jejich zády vyrazí babka a jde sbírat. Dodo ji nejdříve naviguje, pak vyjednává, že bude sbírat, když dostane řepánky. Haňára řepánky nerada, a tak prohlašuje, že nesbírá. Paní tvrdí, že by se řepánků nedočkali.
Dodo si stále stěžuje na mokré boty. Haňára mu radí, aby si je sundal a nohy zabalil do kožichu. Dodo ji poslechl a rázem se stal místní atrakcí číslo 1. Ponožky si dal sušit na zábradlí a vleže usíná na chodníku.

Uzavíráme bilanci. Čtyři dvojice chybí a je velmi nízká pravděpodobnost, že ještě dorazí. Mák odjel už v 8 hodin a vzal s sebou Návra a dvojčata. Marian navrhuje, že to v 9 hodin zabalíme. Objevují se názory, že třeba někdo skončil tradičně na Nouzově. Haňára a Dodo byli blízko, těm by to bylo podobné. Nakonec se rozhodlo, že počkáme do deseti hodin. Ivoš s Vojínem jeli tankovat a při té příležitosti se stavili i v Nouzově. Jenže nikde nikdo.

Blíží se desátá hodina. Vojín píše na papír zprávu pro případné opozdilce:
Byli jsme tady a už tu nejsme.

Pak se dohadujeme, jestli je lepší dát papír k ohni nebo na místní kuchyň. Polovina je pro oheň, polovina pro kuchyň, já pro obojí. Vojín píše ještě jednu zprávu.

“Co budeme dělat s Helenkou, vždyť ona není k probuzení,”
stará se Marian.

Není ovšem jasné, jestli má starost o Helču, nebo jestli mu jde o ten spacák, ve kterém Helča spí a který je jeho.

“Tak ji dáme do auta i se spacákem,” rozhoduje nakonec.

Ale Helča se přece jen probudila. Sbalili jsme se a kolona čtyř vozidel se vydává na cestu do Kolína.
Je 10 hodin. Haňára budí Doda, aby vstal, protože budou otevírat hospodu. To Doda probudilo. Jenže hospoda se ne a ne otevřít, a tak koukají dál po autech a čekají.

Třetí auto, které stopli, vysadilo Andreu a Čmeláka na křižovatce silnic Kolín - Uhlířské Janovice a Praha - Kutná Hora. Tam stopují dál. Na druhé straně silnice jsou policajti a občas někoho zastaví. Teď se ale začali zajímat o naši dvojici.

“Kam jdete?”
“Do Kolína,” odpovídá Čmelák.
“A odkud?”
“Ze Zruče.”
“Tady nemůžete stopovat.”
“To je zakázaný?”
“Běžte za roh.”
“Jak myslíte.”

Nejbližší roh byl skoro kilometr daleko v Pučerech.

Kolona vjíždí do Zásmuk. Na náměstí stojí Haňára a okolo poskakuje Dodo bez bot. Konečně se dočkali. Kosa je spokojený, že mu má kdo uvařit. Za křižovatkou, kde jsme odbočili na Kolín, bereme také Andreu a Čmeláka. Je to zvláštní, jako kdybychom se domluvili. V Kolíně nacházíme vzkaz od Mary, takže zbývají už jen Ivana a Koza a ti už byli doma také.

Tak tedy skončil 4. ročník akce Návrat. Jaký byl? Plný náhod a překvapení. Každopádně se do dějin zapsal výrazným písmem. Může za to především hlavní organizátor Vojín, který už zahájením celé akce navodil atmosféru napjatého očekávání věcí příštích. výsadky byly všechny vzdušnou čarou 10 km od cíle, ale v praxi to vypadalo jinak. Nejvýhodnější výsadky měli Šárka a Starosta, Andrea a Čmelák a Haňára a Do do. Tedy, ne že by jim to moc pomohlo. Nejhorší místo jsem omylem dostal já s Helčou. Vojín tuto pastičku připravil na Čerta, ale zaměnil obálky. Mártymu se to sice nezdálo, ale úkol splnil tak, jak jej dostal.

Kapitolu samu pro sebe představovala dvojice Bobr a Návro. Dát je dohromady byla odvaha, oba šli prvně. Kdo ví, jak by dopadli, kdyby byli vysazeni tam, kde měli být, nebo kdyby Káťa a Kosa ve Vlkančicích nezabloudili a nenechali se tak předejít. třeba stačilo, aby byl na místě Kosy Starosta, jak to původně bylo plánováno. Zkrátka všechno bylo jinak.

A ohlasy po skončení akce?

“Tak co Láďo, jakej byl Šternberk?”
přivítala doma Ála bratra škodolibě.
“Ha, ha, ha!” smál se Čert. “Vojín popletl obálky!”
“Příště Vojína naložíme a vysadíme ho někde na Moravě,”
nechal se slyšet Márty.
“Připadá mi to někdy jako zlý sen,” vzpomíná Helča.
“Vždyť jsem skoro půlku cesty prospala.”
“Ale byla to dobrá akce, za rok jdu zas.”

Myslím, že Starosta mluvil za všechny. Akce Návrat je prostě nezapomenutelný zážitek.

Úvodní stránka | Tabulka s výsledky 4. ročníku | Cookies | Bar |