|
„Ztraceni v hlubokém lese“ 6. ročník - 4. října 1991 Známá akce o známých pravidlech v neznámém terénu na neznámé místo. Tímto sloganem celkem trefně charakterizoval Marian 6. ročník akce Návrat. Ale začněme od začátku. V polovině září ohlásil Marian konání 6. ročníku na pátek a sobotu 4. až 5. října 1991. Opět nás začal strašit, že cíl je úplně stranou veškeré hromadné dopravy. Ale to už známe z minulého ročníku. Jenže letos nemá nikdo z nás nejmenší tušení o cíli cesty. Vidlák je jenom jeden. Když se o tom dozvěděl Vojín, prohlásil: “To je škoda, já už měl něco připravenýho.” Toho jsme se báli nejvíc. Po zkušenostech ze 4. ročníku a z běhání po Praze již máme z Vojínových akcí vážné obavy. Proto jsme Mariana během tábora trochu popíchli, aby se opět organizace akce Návrat ujal. Stejně jako v předešlém ročníku měl Marian velké oči. Odhadoval až 25 lidí. Tentokrát se ovšem nespletl. V době uzávěrky týden před konáním akce bylo na prezenční listině 26 podpisů! A to prý podle Mariana ještě nebylo všechno. “Ale na to nemáme auta,” staral se. Nechybělo mnoho a Marian se chytil. V poslední chvíli si však uvědomil, že Čert z něho tahá rozumy, a nic mu neřekl. V pátek 4. října je před i v klubovnách Průzkumníků a Stopařů živo. Přesto, že někteří nakonec odřekli (např. Dodo), sešlo se 27 účastníků! Absolutní rekord. Kritickou situaci kolem rozvozu soutěžících zachraňují Mustangové se svojí skříňovou Avií. K tomu pan Vinklát s barkasem a dále s osobními auty pan Novák, Marian a Mák. Marian vybral od účastníků občanské průkazy a 20 Kčs na pohonné hmoty a po určité době úřadování rozdělil účastníky do aut. Podcenil však jednu důležitou věc. Neuvědomil si, že víc než polovina účastníků jsou nováčkové, a vůbec se nenamáhal vysvětlit pravidla, takže došlo v některých případech k jejich nevědomému porušení. Přípravu deníků pak Marian zcela vědomě odsabotoval. “Tentokrát to budeme mít pouze z vyprávění,” prohlásil. Když jsem se zeptal proč, odpověděl, že na deníky zapomněl. Nebyl pro mě problém narychlo připravit pro každou dvojici papír a tužku. Marian je však stejně nerozdal, takže příliš nevíme, co se vlastně v terénu dělo. Deníky napsali pouze někteří (nešli prvně, takže věděli, o co jde), ostatní většinou na žádost o dodatečné napsání deníku nereagovali. Lenost a nezájem. Vraťme se však zpět ke klubovnám. Nakládají se spacáky, účastníci nastupují do aut a zavazují si oči. Auta startují a vyjíždějí. 6. ročník akce Návrat je zahájen. Pan Vinklát veze Šárku, Čerta, Káťu, Kosu, Dášu a Slona. Trasa k prvnímu výsadku je velice snadná. Stále směr Čáslav. Mák veze Helču, Baterku, Janu a mě. Ani se moc nesnaží nás zmást a míří z Kolína do Kutné Hory a dál na Zbraslavice. Jede po paměti, a to se mu nevyplácí, protože netušil, že už čtvrt roku je v provozu ob chvat Kutné Hory. Moc se diví, když v Poličanech zjišťuje, že železniční přejezd je neprůjezdný a silnice vede jen do Malešova. Mák, který se netají svým bystrým orientačním smyslem, se několikrát radí s mapou, kterou od Mariana dostal. Nakonec se mu daří najít místo prvního výsadku. Pan Novák veze Mecha, Kocoura, Koka a Hardyho. Ve skříňové Avii je živo. Jsou zde zavřeni Haňára, Míla, Šárka, Pipi, Lenka, Skyslo, Žába, Buggy, Dibi a Bobr. Poslední odjíždí Marian s Kesťou, Pizim a Vojínem. Cestou si Marian nechtíc zašpásoval. Potřeboval se upravit a řekl vedle sedícímu Vojínovi: “Podrž mi volant.” Teprve pak si uvědomil, že Vojín je momentálně slepý. 22.00 Barkase opouštějí Šárka a Čert. Jsou vysazeni asi 200 m nad železničním přejezdem na Kalabousku. Poněkud odlehčený barkas odjíždí a Čert se Šárkou se začítají do výchozí zprávy. Místo, kam se dnes vydáte, najdete snadno. Pokud nevíte jak, tak vám trochu napovím. Je to místo, kde dlouhá léta má svůj camp jeden ze známých kolínských klubů. Místo, kde se potok vrývá hluboko do okolní krajiny a četnými zákruty vytváří hluboký kaňon, krytý hustým lesem. Váš cíl se nalézá, co by kamenem dohodil pod Doudovským mlýnem na Jánském potoce, v trojúhelníku, jehož vrcholy jsou obce Hraběšín, Štrampouch a Šebestěnice. Pro turisty uvádím, že leží na žluté značce vedoucí z Leštiny u Světlé do Čáslavi. Nejkratší cesta je ovšem od památníku obětem války v obci Březí po polní cestě mezi domy. Čertovi je jasné, kam má jít, protože už na tomto tábořišti byl. Vyrážejí tedy do Čáslavi. 22.06 Jana a já jsme vysazeni na široké silnici, která je lemována svodidly
a vede do kopce. Na kopci je vesnice. Mák pokračuje dále do vesnice a my si čteme
zprávu o cíli akce. Po přečtení nám moc do smíchu není. Nikdo z nás tam nebyl,
ani přesně nevíme, kde to je. Vím jenom z našich výprav, že žlutá značka vede z
Leštiny přes Chlum, kde je zřícenina (akce Sam), a dále do Zbýšova. Tam to asi
nebude, takže můžeme pátrání zúžit na osu Čáslav - Zbýšov. I tak je to až
až. 22.10 Pan Novák vysazuje Mecha a Kocoura na silnici asi 3 km od Čáslavi. Pro Kocoura jako domorodce naprostá hračka. O jejich cestě nic nevíme, ale lze předpokládat, že proběhla bez problémů. 22.12 První výsadek z Avie tvoří Haňára a Míla. Byli vysazeni na Vidláku. Zde ovšem tentokrát není cíl. Haňára sice k Mustangům trefí, ale jen z Čáslavi. Jdou tedy do Čáslavi. O jejich putování víme jen z doslechu. 22.13 Mák vysazuje Helču a Baterku na okresní silničce. Nedaleko odtud je Sion. Tak tedy hrr na ně. 22.15 Došli jsme do Bykáně. Skutečně jde tedy o silnici z Kutné Hory do Zbraslavic. Hledáme autobusovou zastávku. Sloupek s jízdním řádem je vtipně umístěn za příkopem v křoví. Nic zvláštního jsme se nedozvěděli. Vesnice uvedené ve zprávě zde nejsou. Je mi jasné, že musíme nejdřív dojít někam ke Zbýšovu, a tam už snad najdeme nějakou stopu. Pokračujeme tedy dál na Zbraslavice. Vysazeni byli Koko a Hardy ve Skovicích u železniční zastávky. O jejich cestě nevíme nic. 22.20 Helča a Baterka došli do Týniště. Zkoumají autobusovou zastávku a vůbec se jim nezamlouvá, že zde není ani jedna z vesnic uvedených ve zprávě. Určují směr od oka, tedy stále dál, stejně není kam uhnout. Z barkase jsou vysazeni Kosa a Káťa přímo u obce Perštejnec. O jejich cestě víme jen z doslechu. Po přečtení zprávy Kosa provedl logickou úvahu a vyrazili do Čáslavi. Ovšem, pokud máme správné informace, bylo to zkratkou přes Kutnou Horu. 22.21 Skysla a Lenku vysazuje avia na silnici mezi Štipoklasy a Radvančicemi. Marianova zpráva jim moc nepomohla, ani jeden nemá ponětí, kam vlastně mají dojít. Jdou tedy za světlem. 22.27 Šárka a Čert došli do Čáslavi. Nejdříve jdou na náměstí hledat turistickou značku. Potom odcházejí z Čáslavi směrem na Zbýšov. Jdou okolo jakéhosi kulturního zařízení, kde je velice rušno. Čert si chce odskočit na diskotéku, ale Šárka mu to nedovolila. 22.29 Z Avie jsou vysazeni Žába a Buggy někde u Řeplic. O jejich cestě nic nevíme. 22.30 Z barkase vystupuje poslední dvojice, Dáša a Slon. Nacházejí se nedaleko Křesetic. Také o jejich putování toho moc nevíme. 22.35 Kesťu, Piziho a Vojína vysadil Marian u Žlebů na silničce do Zehub. Jak si pánové poradili, to bohužel nevíme. 22.37 Odbočujeme z hlavní silnice vlevo na Březovou. Konečně si můžeme trochu oddechnout, zde auta nejezdí. 22.40 Helča a Baterka se naopak po této silnici vydali. Jsou za námi asi 1 km. Pořád však netuší, kde jsou a myslí si, že jdou do Čáslavi. 22.43 Z Avie jsou vysazeni Dibi a Bobr. Nacházejí se nedaleko Třebětína. Po odjezdu Avie jdou do Třebětína a orientují se podle silničních ukazatelů. Na turisticky značenou cestu si bez baterky netroufají. Zamlouvá se jim směr Červené Janovice, protože odtud zná Dibi cestu. 22.45 Lenka a Skyslo došli do Radvančic. Kontrolují ukazatele a rozhodli se, že směr na Štipoklasy bude to pravé. Tedy zpátky odkud přišli. 22.50 Březová. Kdyby to tak bylo Březí, říkáme si. Ale kdepak je téhle vesnici konec. Linka autobusu nám sděluje, že náš pravděpodobný směr je na Červené Janovice. Jdeme tedy dále. 22.52 Šárka a Pipi byli vysazeni z Avie jako poslední nedaleko Hostkovic. O jejich cestě nemáme zprávy žádné, ale lze předpokládat, že byla snadná. Stačilo jít přímo přes Zbýšov do Březí. To se tak někdo má. 23.10 Lenka a Skyslo procházejí Štipoklasy a pokračují dál do Černín. 23.12 Jsme v Koroticích. Přicházíme na autobusovou zastávku zrovna ve chvíli, kdy přijíždí autobus. Zatím nikam odvézt nepotřebujeme, jdeme dál. 23.19 Šárka a Čert došli do Žáků. Je zde tma jak v pytli. Na zastávce autobusu kontrolují směr. Vše je v nejlepším pořádku. Zastávky Štrampouch, Březí, Šebestěnice je naplňují optimismem. 23.25 Bobr a Dibi procházejí Víckovice. 23.30 Lenka a Skyslo došli do Černín. Zde zkoumají zastávku ČSAD, pak i ČSD, ale nic zajímavého nenacházejí. Zaujala je směrovka zelené turistické značky do Červených Janovic. Zkoušejí to tedy tímto směrem. 23.33 Autobusová zastávka Bahno rozcestí. Helča a Baterka zkoumají jízdní řády, ale kde nic tu nic. To už je jim jasné, že dosavadní směr není to pravé a odbočují na Červené Janovice. 23.41 Jsme na autobusové zastávce ve Vilémovicích. Dáváme pauzu na svačinku. Šel jsem si odskočit za budku. Jak ji tak obcházím, oslněn světlem nedaleké lampy, najednou levá noha šlápla do prázdna a já se skládám do metr hlubokého příkopu. Když jsem si spočítal kosti, musel jsem konstatovat, že asi dlouho nedostanu revma, protože příkop byl vystlán kopřivami. 23.45 Lence a Skyslovi se zanedlouho v lese zelená značka ztratila. Nezbylo jim nic jiného, než se vrátit zpět do Černín. 23.50 Bobr a Dibi jsou v Bludově. Stále míří na Červené Janovice. 23.53 Šárka a Čert jsou ve Štrampouchu. Dostávají se tak do onoho ve zprávě popsaného trojúhelníku. Cíl se blíží. Zjišťují, že za nimi jde zřejmě další dvojice. Přidávají tedy do kroku. 23.55 Helča a Baterka došli do Opatovic. Ve zdejším hostinci je stále ještě živo, i když je už půlnoc. Zrovna se odtud potácejí nějací opilci. 23.57 Po malém odpočinku pokračujeme v cestě. Hned za Vilémovicemi je křižovatka se silnicí Čáslav - Zbraslavice. Vyrážíme tedy na Čáslav a doufáme, že najdeme odbočku na jednu z hledaných vesnic. 0.10 Procházíme obcí Lány, a pak kolem rybníků Turkovce a Medenic. Vytoužená odbočka nikde. Dibi a Bobr došli do Zhoře. Červené Janovice jsou nedaleko. Haňára a Míla jdou z Vidláku přes Štipoklasy a Červené Janovice do Čáslavi. Jsou s tímto faktem naprosto smířeni, a tak přehlédli směrovku u odbočky na Hraběšín. 0.15 Lenka a Skyslo jsou opět v Černínech a do Červených Janovic jdou raději po silnici přes Štipoklasy. 0.20 Šárka a Čert jsou v Březí a hledají památník. Za deset minut jej našli. Stojí u něj Mákovo auto. Už nemají nejmenších pochyb o tom, že zde je třeba odbočit na polní cestu a zamířit do údolí. 0.25 Už z dálky se hrozným rámusem hlásí Červené Janovice. Helča se dohaduje s Baterkou, jestli si půjdou zatancovat. Zábava to není jen tak ledajaká, hraje se tu heavy metal. Tato skutečnost je odrazuje. Oba šmejdí po náměstí, kde by se čeho chytili. Autobusová zastávka jim mnoho neřekla. Při svém průzkumu vyplašili jeden páreček ukrytý v tmavém zákoutí. Koukají na sebe dost vyděšeně. 0.40 Na tábořiště jako první přicházejí Kocour a Mech. Jsou tu dokonce dřív než organizátoři. 0.45 Šárka a Čert sešli do údolí a přišli k Jánskému potoku. Přešli jej na druhou stranu, a tam potkali Kocoura a Mecha. Čert vzpomíná, kde vlastně to tábořiště je. Bobr a Dibi dorazili do Červených Janovic. Dibi vzpomíná, kudy to tenkrát s Mustangem šli. Teď má jako domácí výhodu, ale záleží na něm, jestli ji využije. Odbočují hned na kraji Janovic na Petrovice. 0.48 Sláva! Vidíme směrovku - vpravo Zbýšov, Hraběšín. A právě Hraběšín tvoří vrchol našeho trojúhelníku. Doufejme, že ne bermudského. 0.50 Čert si vzpomněl. Kousek se vrátili a už jsou na tábořišti Mustangu, kde je pusto a prázdno. Odcházejí tedy pro jistotu na blízké tábořiště Havráňat. Cestou opět potkali Kocoura a Mecha. U Havráňat také nikdo. Po kratší debatě se vracejí zpět k Mustangu. To už se blíží avia. Pořadatelé tentokrát nestačili do razit včas. 1.00 Jdeme směrem na Hraběšín lesem tak hlubokým a silničkou tak úzkou, že není skoro vidět, kudy jdeme. Obloha je zastíněna stromy a v lese je tma jak v pytli. Čekám, kdy se octnu ve škarpě, když tu náhle vidíme mezi stromy slabé světlo. Trochu jsme zostražitěli. Že by konkurence v podobě jiné dvojice? Jsme blízko cíle a 14 dvojic už je dost velké číslo, takže bychom se s někým setkat mohli. Přicházíme blíž. Na lesní cestě stojí auto a uvnitř se svítí. Potom světlo zhaslo. Pokračujeme dále, nebudeme přece rušit. Lenka a Skyslo dorazili do Červených Janovic na zastávku ČSAD. Všude pusto a prázdno, a přece nedaleko nich stále něco bouchá, jako když někdo skládá lešení. Ale v 1 hodinu v noci? Skyslo se jde zeptat, kudy do Březí (Marian nikoho neseznámil s pravidly, a tak nevěděli, že se to nesmí). Za chvíli se Skyslo vrací s plánkem. Nějaká kolínská skupina skládá svoje náčiní (metalisti, které slyšeli Helča a Baterka), chlapci velice ochotně poradili. 1.05 Na tábořiště přišli Koko a Hardy. 1.10 Dibimu se zatím jeho nábližka daří. Po štěrkové polní cestě došli s Bobrem k rybníku Zápona. A teď se dostat přes pole dlouhé 2 km do Paběnic. Jenže do cesty se jim postavilo několik rybníků, ze jména největší z nich Nedovedlo. Chvilku jdou na východ, chvilku na západ, pak zase na sever. Cesta se nepříjemně protahuje. 1.13 Baterkovi se zdá cesta málo dobrodružná, i když právě dokončili úspěšně nábližku přes čerstvě zorané pole. To jsou ty věčně nespokojený mužský, soudí Helča. Mimochodem, když se podíváte na mapu, zjistíte, že silnice na Čáslav, po které se vydali, vede prakticky stále rovně, takže není co si zkracovat. 1.15 Konečně Hraběšín. Procházíme vesnicí. Odbočka žádná. Z
autobusové zastávky zjišťujeme, že sil nice do Zbýšova nevede přes žádnou z
dalších tří vesnic uvedených ve zprávě. Někde nalevo od nás je údolí Jánského
potoka s hustým lesem, žlutě značenou cestou a tábořištěm Mustangu, kde jsou i
naše spacáky. Ale jak se tam dostat? 1.20 Lenka a Skyslo jsou ve Zhoři. Oni to ještě netuší, ale my už víme, že jdou naprosto špatným směrem, na Třebětín. Tudy přišli v opačném směru Dibi a Bobr, ale ti už jsou pryč. Buď si Lenka a Skyslo plánek špatně vyložili, nebo byl špatný. Ale oni to zatím nevědí a jdou dál přes Bludov a Víckovice. 1.50 Dibiho a Bobra nakonec dovedlo do tolik hledaných Paběnic světlo kravína. Dibi prohlašuje, že odtud se dostat do Hraběšína už je hračka. Bobr nemá důvod nevěřit, i když už je možná trochu zvi klán. Nacházejí místní kostelík, odkud cesta vede. A opravdu zde cesta je. Ovšem po přejití Paběnického potoka nastalo peklo v naprosté lesní tmě, kde se cesta ztrácela pod nohama. Kdyby si pánové vzali baterku... 2.05 Helča a Baterka mají malý důvod k oslavě. Našli odbočku na Hraběšín. Oslavu řeší společným kousáním do jedné hrušky. 2.07 Motáme se po lese už skoro půl hodiny. Na rozcestích si vybíráme cesty, které vedou dolů do údolí. Připadá nám však, že se točíme dokolečka. Jestli tohle nějak nevyřešíme, bude to náš konec. V noci se v lese nezorientujeme. Nadávám si, co to bylo za nápad jít v noci do neznámého lesa. Ale teď už je pozdě bycha honit. Před námi se otevřel sráz. Už dávno nejdeme po cestě, ale prodíráme se po okraji paseky. Lezeme dolů přes kameny, kořeny, jsme už skoro na dně údolí. Posvítil jsem si baterkou před sebe a nevěřím svým očím. Přímo přede mnou vzdálená asi 10 m je na stromě cedule s názvem Pod Slunečnou strání a pod ní směrovky žluté značky. Našli jsme to! Doudovský mlýn 2,5 km. Moje baterka má už dost. Jana jde první a hledá značky. 2.10 Na tábořiště dorazili Šárka a Pipi. Káťa a Kosa se konečně dostali do Čáslavi. Zde Kosa opět uplatnil svoji logickou úvahu a v souladu s Marianovou zprávou vyrazili k Mustangům po žluté značce. 2.15 Jdeme po žluté značce a je to ještě horší, než jít po neznačené cestě. Značky se každou chvíli ztrácejí. Došli jsme k brodu, kousek vedle je lávka. Přešli jsme po ní potok a jdeme dál po cestě. Dlouho však nenacházíme žádnou žlutou značku. Vracíme se zpět. Zjišťujeme, že žlutá značka těsně před brodem odbočila do křoví. To je tedy cesta. Plahočíme se dál přes polomy a jiné roští. Na 100 m připadá tak s bídou jedna značka. Naštěstí teď není kam uhnout. 2.20 Lenka a Skyslo došli do Třebětína a mají toho dost. Nevědí kudy kam, a tak se rozhodují pro důkladný odpočinek. 2.30 Dibi a Bobr si cestou do Hraběšína opravdu užili. Když konečně našli lesní cestu vedoucí do Hraběšína, musel Dibi nostalgicky přiznat, že už to není to, co to bývalo. Cesta vyústila do obrovské paseky, která ji nečekaně odchýlila vlevo. To už měli Dibi a Bobr boty nažmach, bylo úplně jedno, kdo z nich měl kanady a kdo tenisky, takže si s klidným svědomím zkrátili cestu přes pole s jetelem. Konečně tedy Hraběšín. Tady už Dibi nezaváhal a vedl Bobra k cíli. Haňára a Míla došli do Čáslavi a odtud už to Haňára zná po silnici až do Březí. 2.31 K autobusové zastávce v Hraběšíně dorazili Helča a Baterka. Psi už nevydrželi a rozštěkali se naplno. Není divu, pořád jim tady někdo chodí. Jenže teď kudy? To je otázka. 2.38 Jdeme pěšinou po žluté značce a najednou se na protějším břehu potoka otevírá planinka, vidíme světlo a slyšíme hlasy. Jsme zde. Ať už jsme první nebo poslední, došli jsme a to je hlavní. V kuchyni se u velkých kamen hřejí Marian, Mák, Kocour, Čert a Šárka. 2.50 Dorazili Dibi a Bobr. Dibi vypráví o jejich svízelné cestě a Kocour má k jeho orientačním schopnostem mírně jedovaté poznámky. Najedli jsme se, napili a šli jsme spát. 3.00 Do Hraběšína došli Dáša a Slon. Sešli se s Helčou a Baterkou a společně řeší vzniklou situaci. Vybírají si ze dvou variant. Buď projít vesnici a tam do pole, nebo jít kousek zpátky do údolíčka s potokem. Zvolili druhou možnost. Jak se ukázalo, tu špatnou. 3.30 Dáša, Helča, Baterka a Slon došli na nějaké tábořiště. Našli zde velkou polystyrenovou desku, na kterou si lehli a odpočívají. 3.58 Na tábořišti jsou už Žába a Buggy. Káťa a Kosa jdou po žluté značce z Čáslavi a mají co dělat, aby se jim ve tmě neztratila. Tentokráte už poučeni mají s sebou baterku. Značka se jim však přece jen na jednom místě na chvíli ztratila. Když ji opět našli, po nějaké době zjistili, že došli na místo, kde už jednou byli. Po bližším zkoumání příčin zjistili, že si trochu nadešli jinudy, a když se opět trefili na žlutou, šli po ní zpět na Čáslav. Oto čili se tedy a pokračovali dál ve své strastiplné cestě údolími Hlubokého a Jánského potoka. 4.30 Údolím Jánského potoka došla naše čtveřice zbloudilců do Chedrbí. Zde stále nic nenacházejí, a tak se vzdávají. Rozdělali obálku, ale k jejich velkému zklamání neobsahuje očekávaný plánek cesty. Proto že se nic nedozvěděli, po hodině marného pátrání odcházejí na vlak do Čáslavi. 4.45 Kesťa, Pizi a Vojín dorazili na tábořiště. 5.00 Třebětínem se rozléhá velký rámus. Lenka a Skyslo se probouzejí a koukají, co se děje. Z protějšího domu vyjíždí traktor. 5.20 Na tábořiště dorazili Haňára a Míla. Všude je klid, všichni spí, většinou na půdě. Náhle se ozývá
výkřik: 6.30 Lenka a Skyslo se konečně od jedné paní dozvěděli, kde je Březí, a vyrážejí po žluté značce na Zbýšov. 6.50 Káťa a Kosa se dovlekli na tábořiště. Kosův orientační smysl opět slavil úspěch. 7.00 Lence a Skyslovi v Hostkovicích zastavuje nějaký dobrodinec. Zřejmě si všiml, že nohy tahají asi kilometr za sebou. Vykládá je v Březí. Kocour se probudil, a aby to ostatním nebylo líto, boucháním na stěnu a křikem budí i spáče na půdě. 7.52 Dáša, Helča, Baterka a Slon odjíždějí z Čáslavi vlakem do Kolína. Po příjezdu do Kolína píšou u klubovny vzkaz, abychom o ně neměli starost. 8.00 Lenka a Skyslo dorazili na tábořiště. Mají toho plné zuby, ale došli. Akorát k snídani. Když jsme pochopili, že už asi nikdo nepřijde, oplakali jsme nezvěstné (kdo ví, co kde vyvádějí, mysleli si někteří) a vydali jsme se na cestu. Do kopce jsme museli pěšky. Řidiči nás odmítli vyvézt. V Březí si sedám do žigulíka vedle Mariana a díváme se, jak skříňová avia pomalu ale jistě dosedá do blatníků. Člověk by nevěřil, kolik všichni dohromady váží. Mák už jel dříve. Později se Helča, Dáša a Slon ptali Mariana, proč nebyl v obálce zalepený plánek. “Vždyť to bylo hrozně lehký,” odpověděl Marian. Úvodní stránka | Tabulka s výsledky 6. ročníku | Cookies | Bar | |
