„Souboj s vichřicí“

8. ročník - 2. října 1993

“Asi si budete myslet, že jsem měkkej,”
řekl Marian na první poradě v pátek 3. září,
“ale já letos Návrat nejdu. Radši bych ho pořádal,
pokud proti tomu nikdo nic nemá.”

Nikdo proti tomu nic neměl.

“Já když jdu víc jak 15 km, tak se mi ozývají staré rány,”
dodal Marian na vysvětlenou.
“Hlavně doufám,
že už nebudu nucen překonat svůj rekord,”
řekl jsem.

Měl jsem na mysli svých, Janiných a Ještěrčiných loňských moravských 38 km. Ještěrka samozřejmě souhlasila. Jana už na poradě nebyla, ale souhlasila by určitě také. Marian chvíli listoval v kalendáři, a pak prohlásil:

“Návrat bude 2. října, to je sobota kvůli tanečním.”

Zanedlouho se objevila na nástěnce následující informace:

DNE 2.10.1993 SE KONÁ AKCE NÁVRAT

Pod touto informací už se začaly objevovat první podpisy účastníků.

“S tím spacákem to je myšlený jak?”
ptám se Mariana, protože jsem to zcela nepochopil.
“To znamená, že když dojdeš, tak spacák nepotřebuješ,”
upřesňuje Marian. “Tak to já vždycky dojdu,”
prohlásil jsem sebevědomě. “Někdy ale až ráno.”
“Jsou takoví, kteří to kousek za výsadkem zapíchnou a spí pod širákem,”
vysvětluje Marian a dodává: “Jinak ale letos to nebude náročný.
O co to bylo loni horší, o to to bude letos lehčí.”
“Proč? Mně se to líbilo,” řekla Ještěrka.
“Na loňský ročník opravdu hned tak nezapomenu,”
souhlasil jsem.

V sobotu 2. října v 19 hodin bylo před klubovnou živo, i když s loňskou masovou akcí se to naprosto nedá srovnávat. Ale účast 21 lidí byla velmi slušná. Všichni byli venku, jen Marian úřadoval uvnitř. Šel jsem se nahlásit.

“Hraju si na Pána Boha,” oznámil mi Marian.
“A co dělá Pán Bůh v 7 hodin večer?” zeptal jsem se.
“Rozděluje dvojice,” vysvětlil Marian.
“Je to náročný, v každý dvojici by měl bejt jeden aspoň osmnáctiletej.”

Venku vládne typická předstartovní nálada. Hodně se mluví o počasí, které se tentokrát ukazuje spíš z té horší stránky. Zatím neprší, ale fouká velice silný vítr. Utěšujeme se, že snad pršet nebude, když je takový vítr. I tak toho asi budeme mít dost. I přesto se Vojín nechal slyšet, že se na Návrat těšil jak malý kluk.

“Loni jsi na to vyzrál,” řekl jsem mu.
“Ty víš, kdy máš vynechat.”
“Já za to nemůžu, já byl nemocnej,” bránil se Vojín.

Nás veteránů zde moc není. Čert a Starosta se přesunuli mezi řidiče. Kromě nich rozvážejí ještě Mák, Koza a Marian. Naši čest tedy kromě mě zachraňují jen Kosa a Vojín.

Dohadujeme se o cíli akce. Vzhledem k tomu, že nepotřebujeme spacáky, podezřívá několik lidí Mariana, že cíl bude v Kolíně.

“Mám zaručené zprávy,” rozšiřoval Slon šeptem tajné informace.
“Cíl je na vodárně. Kosa bude vysazenej na šachovnici na sídlišti.”
“A na kterým čtverci?” ptá se Kosa.
“C10,” přidávám se.

Kosa se na chvíli zamyslel, a pak povídá:

“Takovej tam vůbec není.”
“No právě.”

Marian si nás začíná volat dovnitř po dvojicích. Odevzdáváme občanské průkazy, 20 Kč na benzín a 20 Kč pro případ ztroskotání. Marian zalepuje nouzovou obálku a přilepuje na ní číslo výsadku. K tomu přidává deník.

Jedinou trojici tvoří Kosa spolu s Tomem a Ještěrem.

“Až nebudem moct, tak si sedneme na Kosu,”
prohlašují a hned to začali zkoušet. Kosa
se spustil na všechny čtyři a z jeho zad vznikla pohodlná lavička.

Když Marian vyšel z klubovny, vytřeštil na Kosu oči:

“Co to děláš?”
“Odpočívám,” prohlásil Kosa.
“Ale Mekka je jiným směrem,” poznamenal Marian,
kterému Kosova poloha připomněla islámské věřící,
kteří se vždy při modlitbách klaní směrem k městu proroka Mohameda
zvanému Mekka.
“Cože? Jaká deka?” nechápal Kosa.

Pak si nás Marian seřadil, přidělil nám řidiče a akce začala. Každé auto veze dva výsadky. Členové výsadků mají samozřejmě zavázané oči. Nás veze Starosta. Protože má na předním sedadle doprovod v podobě Evy, mačkáme se vzadu čtyři. Buggy, Honza, já a na nás Ještěrka.

“Už vím, jak se mají sardinky,” vzdychla Ještěrka.

A to byla na tom ještě celkem dobře, protože byla v horní vrstvě.

Starosta nás chvíli vozil po Kolíně, aby nám zamotal hlavy. V tomto počínání je úspěšný. Za Kolínem se do auta pořádně opřel vítr a občas bylo třeba objet spadlé větve i celé stromy.

Ostatní auta na tom byla podobně. Marian měl dokonce strom přes celou cestu. Odhadl, kde má korunu se slabšími větvemi, a přidal plyn.

“Přece to nebudu odklízet,” prohlásil později.

20.25

Janu a Amíka vysadil Mák na silnici nedaleko Žabonos kousek od směrovky na Kouřim. Dostávají od něj lístek s cílem akce. Je na něm napsáno:

KOLÍN - Sluneční ul. - Klubovna

Rázem je jasné, proč nejsou spacáky potřeba. Ubytování má každý zajištěno svoje. Jana s Amíkem odcházejí do Kouřimi.

20.32

Míla a Pavel byli Marianem vysazeni u Poličan. Směr je jim jasný. Vyrážejí do Kutné Hory.

20.35

Jaruška a Vojín jsou vysazeni na křižovatce Kouřim - Kolín, Svojšice. Mák odjíždí. Po zjištění cíle cesty se zdá vše snadné. Kolín 18 km.

20.36

Blonďa a Kadajča jsou Čertem vysazeni u vesnice se zvláštním názvem Neškaredice.

20.38

Buggyho a Honzu vysazuje Starosta na úzké silnici nedaleko velké budovy. Kluci se dohadují, jestli je to Kablo Kolín. To by ale ten Návrat byl až příliš jednoduchý. Vydávají se na cestu k budově.
Konečně máme v autě dost místa a jedeme trochu jako lidi (až na tu slepotu).

20.41

Marian vysazuje Slona a Kubu u Roztěže. Oba jsou zmateni a nadávají (samozřejmě, že slušně, jak jinak). Pak se ale jakž takž zorientovali a vyrážejí do Nové Lhoty.

20.47

Kosa, Ještěr a Tom byli vysazeni u Perštejnce. Čert odjíždí. Kosa vidí kutnohorská sila. Jdou tedy do Kutné Hory. Podle množství světel v okolí to vypadá jako na náměstí, jen ty stromy tady překážejí.

20.48

Jsme vysazeni na úzké silnici, nedaleko jsou světla. Starosta nám předává lístek s cílem cesty a odjíždí. To jsme ještě netušili, že nás vysadil o 2 km dál, než podle mapy měl (Starosta se oháněl itinerářem, který měl od Mariana, že to tam takhle je, a skutečně bylo).
Čteme si lístek s cílem cesty.
“Já to tušil,” byla moje první reakce.
Vyrážíme za světlem.
“Máš provázek?” ptá se Ještěrka.
“Na co?” divím se.
“Aby sis mě přivázal, až usnu,” vysvětluje.
“Tak to nemám.”
“Já v tomhle větru stejně neusnu, to bych byla každou chvíli v příkopě. Ale mohli jsme si pouštět draky,” řekla Ještěrka, strčila ruce do kapes konga a rozpažila.
“Vypadáš jak pterodaktyl, to byla létající ještěrka, ne?” vzpomínám na školní vědomosti.
Blížíme se k velké budově, která mi zdálky připomínala jednu z budov ČKD Kutná Hora. Zblízka už ne. Za chvíli vcházíme do Mlékovic. Je mi jasné, kde jsme. Na křižovatce jdeme na Horní Chvatliny. Autobusová zastávka nám to potvrzuje. Jezdí tudy přece naše známá linka Kolín - Škvrňov.

20.55

Hopa a Samce vysadil Koza nedaleko Rozkoše. Když tam dorazili, naladili si rádio, aby si po zvedli náladu. Dál pokračují za nosem, do kroku jim hraje skupina Burma Jones. V autobusové čekárně si ověřují správnost svého rozhodnutí. Míří na Uhlířské Janovice.

21.00

Buggy a Honza došli k budově, která jim připomínala Kablo Kolín, ale z té se vyklubalo Zempo Bečváry. Dále už je to jasné. Přes Pučery, Kořenice a Kbílek do Kolína.

21.05

Šárka a Soptík rozbalili zprávu o cíli akce ještě v autě. Na skutečnost, že mají jít do Kolína, reagovali tím, že nechtěli vystoupit. Nakonec se Kozovi podařilo vystrnadit je z auta a ujel. Vydali se tedy za ním pěšky.

Jana a Amík došli na okraj Kouřimi k nádraží, kde spatřili směrovku Kolín 21 km. Navzdory tomuto číslu mají velkou radost. Pokračují na Svojšice.

21.10

Vítr fouká jako blázen. Odhadujeme rychlost na 80 km/h, v nárazech 100 km/h. Opírá se do nás šikmo zepředu zprava a brzdí nás v cestě. Jsme na křižovatce Svojšice vlevo, Bečváry rovně, Zásmuky vpravo. Do Bečvár se nám nechce, láká nás odbočka vlevo, protože by se nám vítr stočil do zad. Zkoušíme to, ale naštěstí si kontroluju směrovky z této strany. Zde jsou místo Bečvár Horní Chvatliny a to nás přesvědčuje, že je třeba se ještě chvíli prát s větrem. Vracíme se na křižovatku a jdeme dále na Bečváry.

21.15

Řidiči se sešli opět v klubovně. Povídají si o životě a čtou Nouzovský Žurnál, zkrátka idyla. A za tím venku je počasí, že by psa nevyhnal.

21.25

Kosa, Tom a Ještěr dorazili do Kutné Hory. Nacházejí směrovku na Kolín. Není už po čem pátrat, dostavuje se nuda. Potkávají Kadajču s Blonďou, kteří také vypadají znuděně. Výsledkem je přestávka na pořádnou svačinu.

21.27

Jsme v Horních Chvatlinách, odbočujeme na Dolní Chvatliny. Ještěrka si stěžuje, že táhne s sebou jídlo skoro na tři dny. Za Horními Chvatlinami leží na silnici padlý strom. Proti nám jde nějaká dvojice. Pokoušíme se je identifikovat, ale při pozornějším sledování jejich nerovné chůze je nám vše jasné. “Ty nejsou od nás. Ty jdou jinam,” říká Ještěrka.
“A odjinud,” dodáváme oba současně.
Intenzita větru roste, jedno stavení v Dolních Chvatlinách má roztrženou střechu a plech se plácá ve větru.
“Pod touhle střechou bych spát nechtěla,” konstatuje Ještěrka.
“Já bych hlavně nechtěl stát v cestě tomu plechu, až poletí dolů,” přidal jsem se.

Do Červeného Hrádku dorazili Šárka a Soptík. U hospody je sleduje na první pohled silně nepříjemný a hlavně neuvázaný boxer. Naštěstí se rozhodl pokračovat jiným směrem než oni.
Směr jejich putování je jednoznačný. Přes Pučery, Kořenice a Kbílek do Kolína.

21.34

Jaruška a Vojín jsou na odbočce do Krychnova. Do Kolína zbývá 12 km. Vítr skoro přestal foukat, ale Jaruška si stěžuje, že se ještě neobjevili policajti. Zřejmě se jí zdá cesta málo dobrodružná.

21.45

Slon a Kuba jsou ve Vysoké na křižovatce s odbočkou na Suchdol. Směr Kolín 10 km je ale jednoznačný.

21.58

Jsme v Mančicích. Zde je křižovatka, doleva Polní Voděrady, doprava Pučery. Nemám chuť na experimenty v neznámém terénu, a tak volíme známou trasu do Pučer na janovickou silnici. Za vesnicí se do nás prudce opřel vítr. Probíjíme se teď přímo proti němu. Jen mírně zvlněná krajina dostává pochmurný ráz. V kalném šeru jsou vidět oblaka prachu a kapek vody ženoucí se krajinou. Ještěrka zkouší se přikrčit a proběhnout skrz poryvy větru. S nevalným efektem. Chvílemi na sebe musíme křičet, abychom se vůbec slyšeli.

Hop a Samec dorazili k Jindicím na janovickou silnici a pokračují do Kolína. Ještě 16 km.

22.07

Marian v klubovně osiřel. První se rozloučil Čert, že prý musí dělat dobrotu, pak Koza a nakonec Mák.

22.24

Slon a Kuba zdolávají kopec v Červených Pečkách. Nálada je dobrá, Kolín se blíží.

22.27

Přicházíme do Pučer.
“Už by to mohlo přestat,” řekla Ještěrka rozhodně.
Vítr se rázem jako na povel ztišil. Bohužel to však nevydrželo déle jak půl minuty. Pak začalo foukat nanovo. Přicházíme na křižovatku s janovickou silnicí. Směrovka ukazuje Kolín 10 km.
“Mohlo to bejt lepší,” říkám nespokojeně.
Ještěrce to nevadí, má dobrou náladu. Vítr již nefouká proti nám, ale z boku.

22.30

Marian popíjí pivo a za zvuků meluzíny ho při pohledu na seznam účastníků napadají různé asociace. První, co ho napadlo bylo Samec - Kanec. A tak z dlouhé chvíle vymýšlel dál. Například Buggy - Vugy, Honza Kohout - Pažout, Slon - Zvon, Kubíček - Rohlíček, Zajíc - Krajíc, Ještěrka - Veverka, a tak dále. Spokojen s výsledkem snědl Marian chleba se salámem, pak si nasadil radiosluchátka a poslouchá Prahu (jiná stanice tam totiž nejde naladit).

22.40

Kosa, Ještěr a Tom vycházejí z Kutné Hory - Malína a jdou po silnici do Kolína. Cesta je dlouhá a nudná.

22.44

Jana a Amík jsou v Libodřicích. Směr dobrý, ale stěžují si na vítr a padající stromy.

22.45

Jaruška s Vojínem sedí v autobusové čekárně v Lošanech a tlačí do hlavy.

23.03

Jsme v Kořenicích, máme malou svačinovou přestávku. Chroupeme mrkev, abychom lépe viděli na cestu. Když odcházíme dál, štěká na nás pes, snad jediný za celou cestu.
“Jak nás může cejtit v tomhle větru?” divím se.

Hop a Samec křižují silnici Kutná Hora - Praha. Drzý šofér jakéhosi nesmyslu na ně zatroubil. Po kračují dál v cestě s myšlenkou, co to bylo za blbce.

23.07

Míla a Pavel dorazili do klubovny jako první. Marian je rád, že má společnost. Míla si léčí puchýř. Dobře mu tak, nemuseli tolik pospíchat.

23.22

Blížíme se ke Kbílku. Poryvy větru zesilují, tipuju něco kolem 120 km/h. Vítr s námi cloumá takovým způsobem, že kdyby nás někdo natočil a pak pustil obraz bez zvuku, musel by si každý myslet, že jdeme z hospody.
V zatáčce před vesnicí vidíme proti sobě světla auta. Uhýbáme ze silnice na krajnici. Náhlý poryv větru Ještěrku sráží do příkopu. Naštěstí je příkop mělký a suchý.

23.35

Slon a Kuba jsou v cíli.

23.37

Jana a Amík jsou v Lošanech. Zde se dokonce svítí.
“To je asi bohatá vesnice,” konstatuje Jana.

23.45

Jaruška a Vojín jsou ve Štítarech. V autobusové čekárně zjišťují, že první autobus jede v 5.20. Tak že do Kolína pěkně po svých. Jaruška má zaječí úmysly. Nadává na Mariana, že musí jít kolem domova, kde na ní čeká teplý pelíšek, ještě takovou dálku.

23.51

Šárka a Soptík došli do cíle.

23.53

Buggy a Honza jsou v cíli.

Hop a Samec se občerstvují v Kořenicích. Za štěkotu místních psů, zjevně již vynervovaných našimi dvojicemi, odcházejí dále na Kolín.

0.08

Jaruška a Vojín přicházejí do klubovny.

0.10

Kosa, Tom a Ještěr se doplahočili na Šťáralku.

0.15

Před námi je Kolín. Ještěrka vědoma si slavnostní chvíle vytahuje džus v krabici. Vítr jí však nepřeje.
“Já ztratila brčko!” běduje Ještěrka a ve světle baterky po něm pátráme v příkopu. Samozřejmě marně.
“Jak to teď otevřu?”
Zkouší to zubama. Po několika pokusech se jí daří odtrhnout roh krabice.
“To je teda skvělý, mám to až v rukávu,” komentuje výsledek svého počínání.
Naštěstí na kvalitě džusu to neubralo.

0.34

Přicházíme do klubovny.

Hop a Samec jdou okolo letiště a zpívají si buržoazní písně. Před nimi již leží Kolín.

0.51

Jana a Amík dorazili do cíle.

0.55

Hop a Samec už jsou také v cíli.
Všichni sedíme v klubovně a nechce se nám domů. Chybí už jen dva výsadky.
“Kosa to určitě pojal ve svém stylu,” prohlásil Marian.

1.16

Kosa, Tom a Ještěr se objevili v klubovně doprovázeni bouřlivým uvítáním.
“Ještě se nerozcházejte,” prohlašuje Slon. “Tohle byla jenom předehra. Akce Návrat teprve začíná. Mariane, rozdej obálky."
“Prosím vás, jděte už domů,” vyhání nás Marian.
Nám se však domů nechce tak brzo. K akci Návrat neodmyslitelně patří i ráno, které na účastnících odhalí stopy předešlé noci dosud milosrdně skryté tmou. O to jsme však tentokrát ochuzeni.

1.40

Začínáme se zvedat. Marian píše vzkaz pro Blonďu a Kadajču a lepí jej na dveře klubovny. Rozcházíme se k domovům. Ještěrce se domů nechce a jde spát k Jarušce do Štítar.
“To je blázen,” vykládá Jaruška později, “ona byla už v 6 hodin vzhůru!”

1.57

Potkáváme Blonďu a Kadajču kousek od klubovny. Jdou si v klidu a pohodě, žádný spěch. Jen v deníku nemají ani čárku.

Co k tomu dodat? Tento Návrat se konal v převážně známém terénu, takže velice rozhodovalo místo výsadku. Někteří si stěžovali, že to nebylo ono, protože nebloudili. Neviňme však Mariana za to, že si volbou Kolína jako cíle usnadnil organizování. Jednalo se totiž o nouzové východisko, protože původně vyjednaný cíl nevyšel. Jinak po loňské monstróznosti se akce Návrat zase vrátila do původní velikosti a je to tak dobře.

Úvodní stránka | Tabulka s výsledky 8. ročníku | Cookies | Bar |