Je už snad tradicí, že v den konání terénního triatlonu je slunečné počasí. Pro letošek k tomu přibyla ještě nečekaně suchá trať cyklistické části, takže byl důvod k radosti a blátivých sněhuláků bylo poskrovnu. Dále bude letošní ročník zapsán jako ten s nejdelším plaváním. Chvíli před startovní jedenáctou skoro nic nenasvědčovalo tomu, že by se vůbec nějaký závod měl konat. Na poslední chvíli z aut vylezli Blonďák a Oliver. Startovní listinu tedy pod tlakem ostatních doplnili Skyslo a Tom. Nejpočetnější eqipou se stala Arnika, který přivezla nejen fanoušky, ale také svého osobního lékaře, který nakonec potřeba nebyl. Na hrázi rybníka nás místo skandujících davů přivítala zakalená voda, ale to si nevybereš. Mejla s Komáren natáhli lano pěkně daleko od kraje hráze a tak se plavalo „neskutečných“ 320 m. Je to asi o třetinu více než jindy a na časových odstupech to bylo znát. Po pár minutách už byli všichni na kolech. V odlehlých terénech jeli všichni spořádaně bez problému. Honza Č. zaplatil nováčkovskou daň, kdy na kole přejel jednu méně přehlednou zatáčku a přidal několik minut bloudění k do té doby kvalitnímu času. Další kulturní vložkou byl Jardův let přes řídítka v krpálu nad latrínami. To kdyby se filmovalo… Při běhu se toho obvykle moc nestane, ale tentokrát se pořadím míchalo. Skyslo předstihl Toma, když vystoupil z kola rovnou do běhu, místo nějakého přezouvání. Shodně přijeli z kola Oliver s Blonďákem. Když se Oliver dozvěděl průběžné pořadí, zahlásil: „Jen běž, mě to stačí.“ Blonďák tedy vyrazil a následně si připsal skalp v podobě Honzy Č., který na mostku u Stopařů zahnul doprava místo doleva a pak se minuty prodíral kopřivami. A naposledy Kue, když dostihl a v cíli o 3 vteřiny porazil Šotka, který vyčítavě zahlásil: „Ale já na tebe čekal!?“ Účastníci … Kue – Karel Štengl, Jarda – Jaroslav Kovář, Honza Č. – Jan Černý, Skyslo – Roman Šotola, Jana – Jana Gotvaldová, Oliver – Jan Wudy, Blonďák – Pavel Douša, Šotek – Tomáš Hercog, Tom – Tomáš Gotvald … si zaslouží poplácání po rameni.
Tom |
