|
Sešli jsme v sobotu ráno v 7:45 hod na zastávce ČD. Z dětí přišli Nikča, Milka, Vejdy, Motyka, Albín, Houmr, Gagarin, Kája, Janička, Jani, Bětka, Bakara, Tom a Chris, instruktoři se dostavili tři: Kikina, Krtek a já a z vedoucích dorazili obě Katky, Dudu a Kléma. Chris měl špatně sbalený batoh a spacák nesl v ruce, proto jsme mu s Klémou pomohli sbalit tak, aby měl vše na zádech. Pak přijel vlak.
V Nové Vsi jsme vystoupili a šli do tamějšího lomu. Dostali jsme papírek s číslem. Každý nadiktoval Dudu osobní údaje a Katka Sk. nám napsala na samolepku jméno nebo přezdívku. Šli jsme postavit stany. Potom nás svolali a postoupili jsme dále do lomu. Rozdělili nás na tři skupiny: mladší, starší a nejstarší. Každá skupina hrála hry. Po hrách jsme se vrátili na začátek lomu, abychom se dozvěděli, proč jsme vůbec tady. Bylo nám sděleno, že tu dříve žili indiáni, ale pak přišli běloši a vyhnali je. Běloši ovšem nechtějí přiznat, že by lom mohl být někoho, jako jsou indiáni, a tak jsme byli pověřeni úkolem získat důkazy, že lom opravdu patří indiánům. Podle čísla na papírku, který jsme dostali na začátku, jsme utvořili skupiny. Každá skupina si vymyslela jméno a dostala peníze, za které si pak koupila mapu. Nejprve jsme ale museli vyluštit jeden vzkaz, abychom se dozvěděli, kam jít pro mapu.
Na mapě byl lom a byly tam zakresleny stanoviště. Proto jsme se vydali na cestu. Na každém stanovišti jsme plnili úkol, když se nám jej splnit povedlo, dostali jsme důkaz, že kovbojové opravdu lom indiánům sebrali. A jaká byla stanoviště? Na jednom se střílelo z luku, na dalším ze vzduchovky, tancovali jsme kankán, bojovali o otrávenou vodu, hledali důkazy v archívu, hráli si s malou kovbojskou holčičkou, která nám pověděla, jak její indiánská kamarádka Rybanka musela utéci, sázeli jsme peníze v saloonu, snažili se naklonit si Šamana, skákali jsme přes dostavník, skládali ve věznici zatykač a pokoušeli jsme se předělat vzkaz o tom, že v lomu se objevili indiáni a mají přijet posily, aby pomohli zdejším bělochům zlikvidovat je.
Když jsme nasbírali dostatek důkazů, konal se soud. Důkazy byly předloženy. A jak to všechno dopadlo? Dobře. Spravedlnost opravdu existuje a indiánům byl lom navrácen!
Potom jsme hráli další hry nebo poslouchali skupinu MADE.
Svolali nás a seskupili jsme se do kroužku. Dostali jsme tvaroh a odříkali naše pokřiky. Pak odjeli domů Krtek, Kikina a Albín. Tenhle rok se hadi nepekli, ale to bychom nebyli my, abychom nectili tradici! Proto jsme já a Nikča spatlali dohromady suroviny a utvořili těsto (dá-li se tomu tak říkat) a Houmr s Gagarinem se postarali o pečení. No, trošku se nám to celý nějak vymklo, a tak z toho nakonec nebyl had, ale pěknej blivajz! Po večeři se všichni nějak zabavili sami, většinou couráním po lomu nebo povídáním ve stanu, a protože už byl večer, tak šli děti spát. Vedoucí a já jsme zůstali ještě u ohně, kde jsme si povídali a zpívali.
Ráno měl být budíček oficiálně v půl devátý, ale všichni byli už kolem 8. vzhůru. Rozdělali jsme oheň, uvařili snídani, sbalili stany a batohy, zlikvidovali oheň a posbírali papírky. Potom jsme se jen rozloučili se všema a odkráčeli na vlak. Vláček nás odvezl zpět do Kolína na zastávku, odkud jsme měli rozchod.
|
