|
Existuje způsob, jak cestovat v čase a průzkumníci získali návod, jak na to. Nebylo to nic složitého, stačilo se uvolnit, na nic nemyslet a zatančit krátký taneční rituál v kruhu, po kterém se kroužek lidí octl na stejném místě, ale v jiném čase. Jedinou nevýhodou je, že nevíte, kde vystoupíte, ale pokud budete mít čistou mysl, Bůh v cestování v čase Vám zajistí bezpečný přesun na bezpečné místo. Proto jsme se nemuseli bát dinosaurů, válek ani jiných nepříjemností.
Jako vedoucí výpravy jsem věděla o středověkých jarních slavnostech a ty měly být naším cílem. Věděla jsem, že to nemusí vyjít, ale většina mého rozumu věřila tomu, že jsme schopná skupinka lidí, kteří splní rituál správně a Bůh vyslyší mé přání. Napoprvé to bohužel nevyšlo.
Přesun jsme cítili v každé části našich těl. Byl to příjemný pocit. Naštěstí jsme se nalézali v bezpečných dobách olympijských her 17. století. Stali jsme se jejich součástí. Proti sobě závodila dvě družstva a my s nimi. Závodili jsme jako raci, žáby, trakaře, koně. Vítěz mohl být jen jeden, ale my měli radost, že jsme se mohli zúčastnit něčeho tak výjimečného.
Olympijské hry skončily a my se museli přesunout dále. Na řadu přišel opět taneční rituál, opět povedený. Po chvíli jsem zahlédla někoho, jak zachází za roh a vydala jsem se za ním, i když jsem nevěděla, co je zač. Byl to milý pán, oděn jako středověký vesničan, a proto jsem zadoufala – jsme ve správné době. Pán mi potvrdil středověké jarní slavnosti a ukázal cestu. Ta nebyla dlouhá a my se za necelou čtvrthodinku nalézali před velkou dřevěnou branou a to, co se odehrávalo za ní, nám vyrazilo dech. Byla to krásná podívaná. Zaplatili jsme pár zlaťáků a vtrhli na tržiště, kde byl připravený opravdu bohatý program nejen pro děti. Atrakce pro děti – vítěz získal odměnu a medaili, tržiště a divadlo. Každý si přišel na své. Počasí nám přálo, čili i posezení na trávě nám udělalo radost a nijak nezkazilo náladu dne.
Divadelní představení byla různorodá, ale všechna velmi pěkná, některá vážnější, některá nás pobavila, až jsme se za břicha popadali. Děti plnily různé hry jako dojení krávy z plastové rukavice, shazování předmětu z historické přilby historickou zbraní, přenášení míčku na tácu či hod bramborou z pánvičky.
Avšak nejdůležitějším bodem dne byl příchod princezny, která si jako každá správná ženská dávala načas a místo v plánovanou jednu hodinu přijela skoro o hodinu déle. Všichni ji krásně vítali, děti ji zpívaly písně, tančily, zkrátka měly radost, že se přijela podívat na své panství. Jediný, kdo neměl radost z její vlády, byla její zlá sestra, která samozřejmě v tento významný den přijela, aby panství získala pro sebe. Střílelo se, kouzlilo a skoro to vypadalo, že zlá princezna zvítězí, ale naštěstí krásné princezně pomohl sluneční Bůh. Ten zlou princeznu definitivně vyhnal.
Po skončení slavností jsme se vydali i my pomoci jinému vojsku na pomoc, kouzlo stále působilo, tak proč ne. Za naši pomoc byli všichni velmi vděčni a přemlouvali nás, ať zůstaneme, ale to bohužel nešlo. Bůh v cestování v čase nás pomalu posílal zpět do naší krásné a milé doby za našimi rodiči, kterým jsme mohli vyprávět o našich zážitcích.
|
