|
Když jsme měly s Míšou náš poslední výlet na zámek Loučeň, byl 13. listopad a poslední krásný teplý podzimní den. V sobotu 12. března jsme se mohli všichni radovat a užít si jeden z prvních jarních dní. Nemohli jsme si to lépe naplánovat.
Sluníčko vylákalo nejednoho Průzkumníka. Lépe řečeno skoro všechny Průzkumníky, protože celkový počet účastníků výletu se vyšplhal až k číslu 42! Vyrazili jsme vlakem z kolínského nádraží směr Libice nad Cidlinou a odtamtud pěšky podél řeky Cidliny k sice nemajestátně vypadajícímu, ale krásnému kopci Oškobrh. Je nedaleko Kolína, ale většina Kolíňáků tam nikdy nebyla, něktěří o jeho existenci nemají možná ani tušení. Kdekdo se posmíval a trousil ironické poznámky, jestli opravdu jdeme na tenhle "kopeček", ale když jsme se na něj drápali jeho nejstrmějším svahem, všichni jsme funěli, jako bychom lezli na Sněžku. Oškobrh klame "tělem", protože se zdá malý, ale z jeho vrcholu se otevírá krásný pohled na Polabí od Kolína až za Poděbrady. Navíc jeho holý vršek, ošlehaný větrem, připomíná svými křivými keři a stromy nějakou savanu nebo polopoušť.
Na vršku jsme se naobědvali, pokochali se výhledem a vrhli se na hry. Určitě největší úspěch měla hra na mravence, kteří se k zemi přilepili sladkou šťávou. Myslím, že leckdo fyzicky cítil účinky hry ještě nějakou chvíli po výletě. Když jsme pak při zpáteční cestě sešli (nebo se skulili) dolů, mohli jsme si připadat jako na českém safari, protože před námi, kromě několika zajíců, přeběhlo po poli velké stádo srnek. Ve vesnici Kánín jsme ještě viděli koníky a kachny nás zase zdravily cestou podél Cidliny.
Když nás vlak dovezl v půl páté zpátky do Kolína, všichni jsme byli příjemně uchození, jarním sluníčkem polechtaní a větrem vyfoukaní.
Báječné to bylo a díky všem, kdo jste na výletě byli!
|
