|
Přestože byl sraz v 8:10, již v 8:00 byla většina dnešních výletníků připravena s batůžkem na zádech čelit kilometrům. Nebyla jsem schopna tu velkou skupinu spočítat bez nastoupení, utvořili jsme proto řadu. Hodně dlouhou řadu, kterou tvořilo 23 dětí, a naproti ní byla řada o něco kratší, tu tvořily 3 vedoucí. S lístkem do Českého Brodu jsme nastoupili do vlaku a po půl hodině už jsme procházeli nově opraveným pěkným nádražím, kterým se může Český Brod pyšnit.
Protože jsme byli plni energie, cesta na Tuchoraz, která je dlouhá 5 km po červené turistické značce, nám trvala pouze hodinu a půl. Před branou této historické tvrze postavené za vlády Václava IV. (tedy ve 14. stol.) Petrem z Klučova. Dodnes se dochovala pouze věžovitá brána a pár drobných pozůstatků středověkého opevnění. Před branou Tuchorazi se nachází příhodné travnaté místo na svačinu a s výhledem na tuto historickou památku nám jistě o to více chutnalo.
Posilnění a odpočatí pokračovali jsme poznat další zajímavost v okolí – Klepec, kolem Tismice, skrz Hradešínský les po zelené turistické značce. Za Tismicemi jsem si zahráli na zahřátí molekuly. Následovala zajímavá hra, ve které závodily 4 skupiny. V řadě za sebou si měli předávat besipku pomocí špejle, kterou museli mít v puse a nesměli se jí dotýkat jinou částí těla než právě pusou. Pokud jim besipka spadla na zem, museli začít od začátku.
Stezka v Hradešínském lese vedla podél Mrzeckého potoka a tato část výletu mi trochu připomněla procházku podél Šembery, která byla také z jednou možností, kam dnes jít. Bohužel by nám čas nedovolil zvládnout vše. Šembera protéká Českým Brodem a je mimochodem přítokem Výrovky – nám velmi známému potoku.
Abychom si zkrátili cestu na Klepec, odbočili jsme ze zelené turistické značky a chvíli pokračovali po poli. Naštěstí jsem nezabloudili a celkem brzy našli úvodní ceduli ke Klepci. Na stezce se nachází několik obrovských balvanů, díky kterým byla tato oblast vyhlášena přírodní památkou (včetně dvou zatopených žulových lůmků se vzácnou flórou a faunou. Balvany vznikly dlouhodobým zvětráváním, které rozrušovalo jednotný ráz žulových bloků a neodolné části odplavila voda. Podle svých tvarů dostaly různá lidová jména (Slouha, Fůra sena).
U Slouhy jsem si dali zaslouženou delší pauzu. Po ní následovala procházka k ostatním balvanům a k následnému focení u jednoho z největších. Fotili se skupiny, sourozenci, páry i jednotlivci.
Z Klepce už to byly jen 4 km do Rostoklat. Aby nám vlak neujel, museli jsem trochu popoběhnout.
Na nástupišti v Kolíně proběhl tradičně pokřik, kterým byla naše cesta ukončena. Další výpravou bude Velikonoční výprava, jedna z největších výprav za rok, a na tu se jistě všichni těší.
|
