|
 Existuje videozáznam z této akce [Dvůr Králové nad Labem]
Tak jsem se zase jednou sešli na nádraží, musím říci, že ve značně zúženém počtu, ale za účelem zpříjemnit si sobotu výpravou. Dnes jsme měli zamířeno do Dvora Králové, kam nás také vlak zavezl. První naší zastávkou měla být zoologická zahrada, a tak jsme tím směrem také vyrazili.
Když jsme dorazili až k branám zvířecího světa, nemohli jsme se už dočkat až shlédneme pána zvířat, naše předky a trochu také z vodního světa. Nejprve nás uvítali lemuři, kteří byli součástí přes zimu uzavřené restaurace. Docela by mě zajímalo, kdo koho potom považuje za vystavovaný exponát. Když jsme dosti lemury politovali, vydali jsme se směrem „Ptačí svět“. Prošli jsme průchodnou voliérou, kde jsme potkali pouze kachny, ale i ty nás nadchly. No proste kachny. Ale to už jsme se ocitli ve velké říši ptactva, kde jsme mohli obdivovat nejrůznější barevné výtvory přírody. Následoval svět vodních živočichů, kde nás asi nejvíce zaujal 2 metrový krokodýl a také pirani, které nebyly pro jistotu popsány. Z velice vlhkého prostředí jsme se přesunuli zase pěkně do venkovní zimy a rovnou k výběhu kočkovitých šelem. Tom nás upozornil, že gepard může běžet až 120 km/h a chtěl nám to asi názorně předvést, protože začal běhat okolo výběhu. Gepard se sice snažil vyvinout nějakou tu rychlost, ale potom jsme všichni usoudili, že to nelze, protože prostor, který má šelma k dispozici, je silně nedostačující. Tak snad někde v divočině se to povede, Tome. Od šelem jsme si to zamířili ke slonům. Tam nás však nechávali chvíli ošetřovatelé v napětí, jestli vůbec toto velké zvíře spatříme. Pak se ale všechny naše pochybnosti rozplynuli a velké ušaté zvíře se přiřítilo do svého „domova“. Od těchto milých tvorů jsme se vydali směrem za okapi (nebojte, to měkké „i“ tam patří, neb to jsou vzdálení příbuzní žirafy), ale jelikož byl čas oběda, byli tito pruhovaní zalezlí u svých jídelních stolů. Tak jsme vyrazili za našimi předchůdci, do pavilonu opic. Tam jsme strávili celkem dlouhou dobu, protože se nám tam věnoval jeden velice zábavný orangutan, který nejprve ukradl svému kamarádovi velkou kupu slámy, mimochodem velice nepozorovaně a tajně, a poté si přivázal palec u nohy k prolejzačce a dělal jakože se z této pasti nemůže dostat. Naším cílem bylo poté shlédnout ještě krále zvířat a už už se chystat k východu. Cesta za lvem byla značena již od pavilonu opic, jenomže nikdo z nás nepředpokládal, že tam půjdeme 20 minut. A proto nás po takové „túře“ překvapil osamělý domek s jednou lvicí a jedním lvem, bohužel bez levíčka. Zpáteční cestou jsme shlédli snad všechny druhy nosorožců a také zeber. Zde přišla na řadu otázka, zda je zebra bílá s černými pruhy, nebo černá s bílými pruhy. My jsme to nijak nerozsoudili, takže jestli chcete, můžete se nad tím hluboce zahloubat (hlasovat případně můžete v naší anketě). Nakonec jsme prošli ještě „Svět dinosaurů“, zhodnotili křiklavou barvu plameňáků a zoo opustili.
V centru města jsme si prohlédli ještě náměstí T.G.M. a vydali jsme se k nedalekému kostelu sv. Jana Křtitele, kde nás již čekal pan správce. Pověděl nám ve zkratce něco o historii a vyvedl nás postupně přes všechna patra věže až na samý vrchol. Divili byste se, kolik takových pater věž může mít, od místnosti, kde pan Hanka našel rukopis Královédvorský, přes zvonici až po byt zvoníka (v nejvyšším patře), který obýval v dřívějších dobách s celou rodinou.
Pak už zbyl čas jen hezky poděkovat a vyrazit na zpáteční cestu. V Kolíně jsme se rozloučili oddílovým pokřikem a vydali jsme se domů za vůní cukroví. Teda jak kdo.
Abychom se cestou nenudili skládali jsme básničky. Uhodnete, která zvířata se v nich skrývají?
1.
Někde v deštném pralese v tlupě si tam žijou.
I když jsou nám podobní pomalu si hynou.
Ve filmu maj kamaráda, ten je trochu větší,
jenže se ho všichni bojí a on z toho brečí.
V jejich rodné domovině pytláci je loví,
jinak žijí spokojeně někde v temném křoví.
Silné mají ruce, silné nohy,
pro boj mají dobré vlohy.
V zoologické zahradě,
pobíhají v ohradě,
žerou hlavně banány,
nepohrdnou jablkem.
A když přijdou návštěvníci
pohnou líným zadkem.
Když návštěvníci odtáhnou
tak se zase natáhnou.
2.
Vysoká jak Kikina,
strakatá jak mikina.
Žere listí, žere stromy,
vysoká je jak ty domy.
Krk má hodně prodloužený,
tělo pěkně vyvážený.
Na hlavě má jen dva růžky
na těle fakt nemá proužky.
3.
Ležím na kře veliké
uprostřed Antarktidy hluboké.
Žeru ryby, plavce v moři,
ryby si mě prostě váží.
Bílý kožich, velké tlapky
to je moje značka krásy.
Také velké čelisti
spolknou rybu bez kosti.
Taky dělám reklamu,
s Coca-colou na sněhu.
Hodně lidí bojí se,
že způsobím jim vadu na kráse.
Já jsem ale milý tvor,
s Coca-colou za hlavou.
|
