|
Výpravu jsme započali u atletického stadionu, kde se kolem deváté hodiny ranní začali sjíždět první cyklisté. Po překontrolování funkčnosti kol jsme se spočítali. Bylo nás úctyhodných 19 malých cyklistů plus 3 cyklisté velcí – já (Ted), Koláč a jeho slečna Markéta. Dále nás doprovázel cyklista Novák, otec dvou dcer účastnících se výpravy.
Potom jsme se vydali na cestu. Zkušený navigátor Koláč se ujal vedení a vedl cykloskupinu směrem na sever. Jeli jsme převážně lesem podél Labe a kochali se okolní přírodou. Nebylo by ovšem normální, kdyby se z více než dvaceti kol alespoň jedno neporouchalo. Stalo se. Kolo patřilo Gepardovi. Povolili se mu řídítka a cesta dále by byla kontraproduktivní, neboť bychom v daném časovém rozsahu výpravy nestihli na soutok ani dojet, natož dorazit zpět do Kolína. Inu doprovodil jsem Geparda na nádraží do Velkého Oseku, odkud se dopravil vlakem zpět do Kolína. Zbytek dětí se mezitím posilnil nabalenými svačinkami a mohli jsme pokračovat v jízdě. Opět jsme jeli podél Labe, opět jsme se kochali okolní přírodou. Když v tom naši jízdu zastavil most, přes nějž jsme museli přepravit naše kola i nás samé. Když i to se zdárně povedlo, trvalo jen pár minut, než jsme dorazili k našemu cíli. Ocitli jsme se na soutoku Labe a Cidliny, kde jsme se opět občerstvili. Děti převážně nanuky, ti starší preferovali raději rohlík a kus salámu. Když jsme nabrali dost sil, vydali jsme se na cestu nazpět. Ta ovšem nebyla tak časově náročná, neboť jsme zvolili trasu po cyklostezkách. Cestou nás však překvapil Páťa, neboť pravil, že ztratil svůj mobilní telefon. Pan Novák se ochotně nabídl, že dojede zpátky na soutok podívat se, zda-li tam telefon stále neleží. My jsme pokračovali dále. Když jsme dorazili do Veltrub, Páťa vítězoslavně prohlásil, že telefon neztratil, jen si ho dal ke své sestře Dendě. Ale jak se říká: „Ve všem špatném se snaž najít něco dobrého.“ Mobil se našel, ale panu Novákovi se hluboce omlouváme.
Cesta z Veltrub do Kolína nám zabrala už jen pár minut. Sofistikovaně jsme projeli skrz Borky opět k atletickému stadionu, kde jsme přednesli pokřik, děti se rozutekly ke svým rodičům a výpravy byl konec.
|
