|
 Existuje videozáznam z této akce [Police nad Metují]
Společně s jednodenními a víkendovými výpravami se nám dvakrát do roka poštěstí a můžeme společně vyrazit na více dní, někam dál od našeho Kolína. Pro letošní podzimní prázdniny jsme si vybrali Broumovsko a okolí (Broumovské stěny, Adršpašsko-teplické skály). Teď už s klidem můžeme říct, že i počasí nám přálo a tak náš víkend byl jeden z nejkrásnějších a nejteplejších letošního podzimu…
Velmi poutavou, výstižnou reportáž o naší výpravě najdete díky Šéďovi (klobouk dolů) v Nouzovském žurnálu, ale neodpustím si abych neuveřejnila několik částí z poznámek od mladých Průzkumníků, které během výpravy sepsali…
27. 10. - den první
Slunce ještě pohaslé,
dětské sníky nejasné.
Ranní ptáče dál doskáče,
to již přec už všichni ví.
Navlíkneme si hned maskáče,
ať se lidi podiví.
Naběhli jsme na vláček,
jako hejno mravenečků
a každém měl ten svůj váček.
Buchty, pití, cukroví,
nabalí nám maminka,
Ať nás nožky nebolí,
na to je tu svačinka!
Nastupujem, přestupujem,
vlaky střídáme jako ponožky,
údy tím otupujem,
zejména chudáky nožky…
autor: Houmr
Sešli jsme se jako na většině vícedenních výprav na hlavním nádraží, ale změna byla časné vstávání. Když jsem vycházela byla ještě tma. V 630 jsme všichni pomalí stáli před vchodem nádraží. Pak nás čekalo několik přestupování, až do Žďáru nad Metují. Odtud jsme plní energie a elánu vyrazili do Police nad Metují, kde jsme si na chvíli udělali lehárnu na lavičkách na náměstí. Brzy jsme už zamířili do klubovny zdejších skautů, kde jsme měli celé podzimní prázdniny přebývat. Pracovali zde zrovna nějací opraváři, a proto jsme se rychle nasvačili a hned jsme vrazili ven. Naše první zastávka byla u sochy anděla, kde si mohli něco přát…
autor: Nikča
Na výlet jsme se sešli 27.10.2005 v 630. Většina z nás byla ještě ospalá, ale když jsme uviděli naše kamarády, ospalost z nás v mžiku spadla. Asi po půl hodině jsme šli na nástupiště očekávat vlak. K překvapení některých členů oddílu, vlak byl už připraven k odjezdu. Jeli jsme jen malinkou chvíli, když jsme museli přestoupit do jiného vlaku a cesta pokračovala. Poslední naše stanice, ve které jsme vystupovali byla ve Žďáru nad Metují. Následovala cesta pěšky až do Police na Metují. Chvilku jsme odpočívali na náměstí, kde se Nikča pokoušela koupit chleba, na který v Kolíně zapomněla. Poté jsme pokračovali do klubovny místního oddílu, od něhož Káťa s Káťou vyzvedly klíče. Všichni jsme rychle odložili batohy, vzali si nutné věci (hlavně menší sváču a pití) a šli jsme na menší procházku do skal. Nejprve jsme se zastavili v kostele Nanebevzetí pany Marie a podívali se na jeho interiér. Další naše kroky vedly po zelené směrem k soše anděla…
autor: Milka
Ráno jsme se sešli v 630. Asi 2 hodiny jsem jeli vlakem, pak asi půl hodiny pěšky. V klubovně jsme si odložili baťohy a šli na výlet do skal. Náš cíl byla vyhlídka. Nejdříve jsme došli ke Kočičímu hradu, odtud jsme se vpravili k Bludišti. A už tu byla 700 metrová vyhlídka Ostraž. Pak už nás čekala náročná cesta dolů zpět do Žďáru na večeři. Po ní jsme si dali asi půlhodinový odpočinek a zbytek večera jsme hráli hry…
Autor: Kosmas
28. 10. - den druhý
Všechno začalo jako vždy nehezkým budíčkem zhruba, v brzo. Oblékli jsme se, nasnídali a hurá do skal. Začátek byl u všech jedinců energický a radostný, ale posléze se radost proměnila ve sténání. Kopce, rovina, les, louka… Po nějakém čase se výprava rozdělila dle výkonnosti. Od teď budu popisovat cestu s výkonnější části výpravy včetně mě.
Vůdce této části mel vysoké cíle a byl to samozřejmě Slon. Hřebeny kopců se vlnily jako had a z toho jasně vyplývá, že přicházela i únava…
autor: Houmr
Hned druhý den jsme vstali časně zrána a pustili se do snídaně. Já jsem měla vlastnoručně uvařenou gulášovku (byly v ní trochu hrudky, ale všichni byli ještě tak nějak rozespalí, tak si toho skoro nikdo nevšimnul – doufám :-) ). Po snídani jsme řešili dilema v balení baťohu. Každý si totiž s sebou chtěl vzít snad všechno jídlo. Usoudili jsme, že takhle by to nešlo. I když jsme z baťohu vyndali docela dost věcí, stejně byl vrchovatý. První odvážným nosičem se stala Milka. Celodenní túra začala. Cestou jsme samozřejmě (jako včera) museli obdivovat nádherně zajímavé květiny v okně (opravdu pěkné) a pak se chodilo a chodilo až se došlo k rozhledu na Broumovsko. A zase se chodilo a chodilo až se došlo k rozcestí. Tam se naše výprava rozdělila na dvě skupiny.
autor: Vejdy
Dnes jsme se probudili ráno v 830. Když jsme se nasnídali, vydali jsme na výlet do Broumovských stěn. První cíl byla rozhledna, která se jmenovala Hvězda. Tam jsme se najedli a pokochali se krásou okolí. Odtamtud jsme na vyhlídku supů. Dále po cestě jsme se dostali na rozcestí, tam jsme se rozdělili na dvě skupiny. První skupina šla někam a druhá šla na polskou hranici. Vyrazili jsme, nezastavovali jsme, Aleš nám slíbil, že si zajdeme do pizzerie. Když jsme však dorazili na jedno rozcestí, tak se nám Aleš přiznal, že tam žádná pizzerie není. A tak jsem si odpočinuli a nabrali síly na cestu, do těch dvou kilometrů co nám zbývali. Na hranicích jsme si udělali hromadné foto. Pak už přišla cesta do klubovny, cestou jsme potkali stádo pěkných krav. Jedna ta kráva se nám tam vyčůrala přímo na cestu, i přesto jsme šli dál…
autor: Gagarin
Další den začal jako každý jiný, ráno nám Tom přišel otevřít okno a probudil nás. Daly jsme si snídani a šli jsme si sbalit batůžky na celodenní výlet do skal. Když jsme dorazili k Hvězdě, byl čas na sváču. Štěňata mela chleba s řízkem a moc jim to chutnalo. Vyrazili jsme dále k Supímu hnízdu, tak to bylo moc hezké a Slon nás na vyhlídce vyfotil. Když bylo dofoceno a doprozhlídnuto vyrazili jsme dál a dál skalami. U dalšího rozcestí jsme se rozdělili na dvě skupiny, ta první skupina šla zpátky do Police nad Metují a ta druhá šla až k polským hranicím. Cesta byla dlouhá, ale my jsme to zvládli. Na cestě z Polska nás zastihl velký zástup krav, tak jsme trošičku přidali do kroku. Skoro u našeho cíle nám Aleš koupil zmrzlinu. Když jsme dorazili do klubovny, byl už čas na véču. Po ní jsme byli zalezlí v pokoji, kde se spí a blbne. Po osmé hodině jsme šli zpívat písničky, a potom hupky dupky do hajan
autor: Bakara
Dnes ráno jsme vstávali v 830 a k našemu úžasu jsme uviděli v místnosti, kde spali vedoucí, Míšu, Aleše, Slona a Toma, kteří za námi přijeli v noci. Nejdříve jsme se nasnídali, sbalili do batohů jídlo, pití na celý den a šlo se na výlet do skal. Ze začátku vedla cesta do kopce, Slon s dalšími nadšenci si dávali závody do vrchu. Když jsem uviděli les a první skály, většina se zaradovala, že už cesta nebude tak dlouhá. Ale opak byl pravdou, procházeli jsme mezi skalami a nachodili spoustu kilometrů až jsme došli k Hvězdě. Tam bylo první místo na odpočinek a sváču. Téměř všichni vybalili chleba s něčím a pustili se do jídla. Dále se naše kroky ubíraly mezi skalami, z kopce do kopce, až k rozcestníku, kde se rozhodnulo, že se rozdělíme na dvě skupiny. První skupina, ti zdatnější šli 25km, prý až k polským hranicím. Druhá skupina, ta šla poklidněji, a jak řekl Chris, užívali jsme si kilometry. Po kratší chůzi jsme došli k hřibům a rozhodli se, že tam bude naše druhá zastávka na menší sváču. Káťa, Monča a ťa vylezli na veliký hřib a já, Lenka, Tom, Kosmas, a Chris jsme zůstali na menších kamenech a odpočívali jsme…
autor: Milka
29. 10. - den třetí
Dnes jsme vstávali v 715, nasnídali jsme se a vyrazili jsme na vlak do Adršpachu. Než přijel zahráli jsem si několik her. Jednou jsme přestupovali. V tom druhém vlaku bylo strašně narváno. Když jsme konečně dorazili do Adršpachu, vydali jsme se po žluté okolo jezera, dále po modré na lodičky. Cestička k nim byla sice náročná, šlo se po schodech, některé byly úzké, některé široké. Jezero, které bylo vyzdobeno různými kuriozitami, např. hastrman 4esílko, Michael Jackson po první plastické operaci. Pan průvodce byl fakt „hustej“. Od jezera jsem šli dál, u nějaké skály šplhali horolezci. Dále tam byl skalní hrad, měl 300 schodů. Asi v 16h jsme ukončili naši skalní prohlídku. Pod teplickými skalami jsme objevili bufet. Někdo si dal párek, někdo klobásu nebo brambůrky, pak už se šlo na vlak. Měli jsme čas a tak jsme si zahráli hru Živá abeceda. Přijel vlak a jelo se do Žďáru, odtamtud pěšky až do klubovny. Udělala se večeře a měli jsme chvíli pokoj, až na Aleše a Slona, ti nám stále nutili ty žabky, které si u bufetu koupili…
autor: Kosmas
|
