|
*Indiánské léto*
Hustou ranní mlhu pomalu protrhávaly sluneční paprsky a my jsme se v hojném počtu začali scházet na kolínském nádraží.
Tentokrát jsme se při počítání nevešli do jedné řady. Bylo nás 46 Průzkumníků! V takovém množství bylo snadnější svézt se do Nové Vsi vlakem.
Náš příchod do lomu už Eri (T. K. Eridanus) vyhlíželi. Uvítali nás fotoaparátem a rychlou společnou fotografií. Poté jsme si rozdělili nálepky, na kterých měl každý své jméno. Bylo to takové usnadnění pro seznamovací hry. Na úvod celé akce jsme se postavili do ohromně velkého kruhu, skoro přes celý lom. Každá organizace se pak představila svým oddílovým pokřikem. Nakonec se akce zúčastnily jen tři organizace, a to T. K . Eridanus (pořadatelé), T. K. Průzkumník (v nejhojnějším počtu) a Vodní skauti Poutníci také z Kolína.
Posléze se všichni účastníci rozdělili do tří věkových kategorií (0-8 let; 9-13 let; 13 let a víc). Dle věkových skupin jsme pak byli zapojeni do hraní her. Dopoledne jsme zakončili jednou hromadnou hrou "Na brambory", které jsme se účastnili všichni bez ohledu na věk.
V poledne nás čekala sváča a sbírání sil na odpolední etapovou hru.
Etapová hra byla na téma "Návštěva filmových studií".
Tentokrát jsme se rozdělili do osmi skupinek (smíšeného věku). Naším úkolem bylo navštívit 10 filmových studií. V každém studiu se natáčela nějaká pohádka, od Rákosníčka přes Boba a Bobka, Popelku až po Krtečka. Naším úkolem bylo navštívit každé studio. Například u Popelky jsme si hráli na holoubky a pomocí dřevěného kolíčku na prádlo jsme se snažili přebrat ošatku mouky a bonbonků, kterou připravila macecha pro Popelku. U filmové kostymérky jsme vytvářeli originální kostým pro herce... pro Krtečka zas šili kalhotky... a Rákosníčkovi jsme pomáhali čistit rybníček... u Zlatovlásky hledali perly, které ve vysoké trávě princezna poztrácela... Na konec celé etapové hry si každá skupinka připravila krátké představení, které nesmělo být delší jak tři minuty, musel tam hrát kašpárek, nějaké zvířátko a různé tři další postavy, které měli použít jakékoliv rekvizity. Jakmile odehrála poslední skupinka své představení, nebe se nám zatáhlo a pomalu se rozpršelo. Stačili jsme akorát vyhlásit výsledky a sbalit si své batůžky.
Svižně jsme vytvořili velký kruh a rozloučili jsme se oddílovým pokřikem. Pak už jsme za šustění pláštěnek pospíchali na vlakovou stanici, abychom stihli být v Kolíně včas, a především abychom moc nezmokli.
Na nádraží už na nás čekali rodiče, babičky i dědečkové.. (: a déšť zas ustával. Byl to prima den! A věřím, že jsme si ho všichni užili (:
PS: Zasílám odkaz na fotogalerii z Indiánského léta od Páji z Eridanu
|
