|
Poslední výprava tohoto školního roku nás přenesla v čase o pár století zpět, do středověku. Na jeden den se z nás, sedmnácti Průzkumníků, stala družina poslů. Dostali jsme od pána Ratbořské tvrze za úkol dopravit jeho důležitou zprávu na sousední tvrz v Nebovidech, kde se toho dne konala velká slavnost.
Koženou mošnu se zprávou jsme svěřili do rukou nejlépe vyzbrojenému Workymu a vydali se na cestu. Po cestách i loukách, lesem, údolím a po skalách. Čekalo na nás nemálo překážek a vyzkoušeli jsme si, že život středověkého posla rozhodně nebyl žádný med. Musel si umět obstarat jídlo, přelstít loupežníky a překonat horko letního dne. Naštěstí se pro nás vždycky našlo místo pod korunami stromů, zralé třešně podél cesty i chladivá voda v potoce na osvěžení.
Zprávu jsme tak donesli včas a na správné místo a pán Nebovidské tvrze ji od nás přijal s radostí. Nejen, že nám za její donesení dobře zaplatil. Mohli jsme se tu na nějaký čas zdržet a užít si s ostatními slavnost, kterou pro své poddané připravil. Obdivovali jsme zručnost řemeslníků, um místních kuchařů, výřečné herce a mrštné akrobaty. Odejít se nám moc nezamlouvalo, ale na druhou stranu, komu by se ve středověku chtělo zůstat napořád?
Nebe potemnělo a zvedl se vítr. Za námi se několikrát pořádně blýsklo a prásk! Byli jsme zpátky v naší době, zase byla sobota 13. června 2015. Místo kamenitých cest asfaltová silnice, koleje a betonová zastávka. Myslím, že nikomu z naší uondané poselské družiny nakonec nevadilo schovat se v ní před deštěm a nasednout do vlaku, který za chvíli přijel a zavezl nás zpátky do Kolína.
|
