|
Jako obvykle jsme se sešli v naší klubovně, odkud jsme vyrazili krátce po páté hodině. Tentokrát byla naším cílem Ratboř, kam jsme nesli věnec neznámému vojínovi.
Cesta šla jako po másle. Neuběhla ani hodina, a už jsme stoupali od Polep ve směru k Pašince. Nebylo času nazbyt, bylo třeba dojít co nejdál za svitu posledních slunečních paprsků, a tak jsme se nezdržovali zbytečnými pauzami. I tak nás čekala náročná cesta přes Polepské údolí, kde jsme šli skoro úplnou tmou, tónovanou pouze světelným znečištěním našeho města. Nakonec jsme i to zvládli, a před námi se rozsvěcela první světla ratbořských domů.
Zastavili jsme se hned na kraji, u zdí ratbořského hřbitova. Cestu k padlému vojínovi nám ukázaly plápolající svíčky u okolních pomníčků, takže jsme už nedlouho poté stáli okolo skromného pomníčku našeho hrdiny. Před odchodem jsme kromě zapálení svíček uctili jeho památku minutou ticha.
Následoval už jen přesun na nádraží a odjezd vlakem do Kolína. Tam jsme se rozešli tradičním pokřikem a upalovali si odpočinout po náročném večeru.
|
