|
Výprava začala v 8:15 středoevropského času na místě neblaze proslulém svými temnými zákoutími, podivnými lidmi a drahými toaletami, to jest na nádraží v Kolíně. Už od začátku jsme tušili, že den D nepoběží úplně podle plánu - namísto slunečného počasí nám nad hlavou hrozila šedočerná oblaka. Přesto naše skupina odvážně nasedla na vlak a vyrazila.
Konečně jsme dojeli do Dobšic. První věcí, která po příjezdu nastala, byl samozřejmě déšť. Naštěstí se náš cíl schovával za rohem. Dobšické muzeum Keltů.
Paní, která nás v budově prováděla, byla velice shovívavá - usoudila, že nechávat venku stát 10 dětí by bylo bez výcviku, jak přežít v přírodě, kruté. Proto nám ukázala, jak naši předci zpracovávali obilí, lovili, zdobili se, ale i jak si stavěli obydlí nebo uctívali mrtvé. Nakonec nás ještě pozvala na Masopust, který v Dobšicích ten den náhodou začínal.
Nakonec si děti odhlasovali, že se chtějí nasvačit. Nejspíše to mělo souvislost s dětským hřištěm v blízkém okolí - ale protože všem trvalo, než se občerstvili, nejvíce si na něm pohrál Králík.
Poté proběhlo už druhé referendum, ve kterém nad Oškobrhem(plánovanou cestou) vyhrál již zmíněný Masopust. Děti však byly nadšené z tančících maskovaných dospělých.
Závěr výpravy se nesl v duchu procházky, kdy jsme vyrazili podél Cidliny, poté si zahráli hry(bohužel pro Králika to nebyli Buldoci smrti) a naobědvali se. Nakonec jsme procházkovým během dolétli do Libice nad Cidlinou a vlakem se dostali domů.
|
