|
Po téměř dvouleté přestávce jsem měl tu čest organizovat další výpravu z řady GÖTTERDÄMMERUNG, a to již šestou.
Sešli jsme se v půl šesté večer na nádraží v Kolíně v počtu čtyř vedoucích a pěti dětí. Řádně naplněný rychlík nás dopravil do Pardubic a autobus náhradní dopravy do Chrudimi. Zde na nás na sídlišti u stadionu čekala skautská klubovna „U tří smrků“. Byla nám ukázána zákoutí klubovny. Po vydatné večeři, u většiny sestávající se z čínských polévek, jsme se vydali do města. Na workoutovém hřišti před stadionem si děti ozkoušely svoji sílu. Na Resslově náměstí si Bofik vzpomněl, že na hřišti zapomněl svou bundu vz. 60. Nijak jsem na to nereagoval a pokračovali jsme v tour de Chrudim. Bunda byla později úspěšně získána. Po návratu do klubovny si děti zahrály nějakou scénku, jejíž smysl jsem nechápal, a uložili jsme se ke spánku. Vstávat jsme měli v sedm hodin. Již před tím jsem však slyšel dětské štěbetání. Po předání klubovny jsme si dopřáli snídani na lavičkách mezi panelovými domy.
Pak jsem dětem odhalil, proč s sebou museli mít obrázek prof. Josefa Pekaře. V této časové linii jsou všichni obyvatelé lidských sídel Josefové Pekařové, a proto musíme být maskováni. Děti a vedoucí si vyrobili masky a vyrazili jsme. V Chrudimi se ještě děti v maskách smály, ke konci již byly otrávené, když mě viděly, jak vytahuji masku.
Cesta ubíhala rychle a již před čtvrtou jsme se ocitli v Třemošnici. Na náměstí jsme dojedli veškeré erární jídlo (perník na strouhání sklidil velký úspěch) a Bofik únavou vytuhnul na lavičce. Na autobusovém nádraží si děti dlouhou chvíli krátily házením tenisáku a dekódováním sprostých nápisů na stěnách a střeše. Kvůli blíže nespecifikované chybě jsme do Kolína přijeli o hodinu později, než bylo plánováno.
Děkuji Skautskému středisku Chrudim za poskytnutí klubovny a všem dětem, že měly odvahu se vydat na tuto trochu náročnější výpravu.
|
