|
Kdo by si jednoho velmi chladného sobotního rána (6.11.) přivstal a šel se projít ještě ospalým Kolínem, ten by mohl vidět před budovou hlavního kolínského nádraží shromáždění lidí. Rozhodně by se musel podivit proč zrovna v 6:15. To nemají nic lepšího na práci? Třeba spánek? Pokud jsou takto čilí, proč raději nestráví sobotní ráno bohulibou prací. Proč zrovna na tomto místě? Snad to nejsou stávkující studenti. Že oni žádají zachování 75% slevy na studentské jízdné. Tak ať si klidně stávkují, když mají tolik času. Hlavně ať tím nikomu nepřekáží!
Ale našemu imaginárnímu pozorovateli unikla jedna velice podstatná informace. Průzkumníci pořádají výpravu. Proto na plácku před nádražím stepovalo 14 dětí, 7 vedoucích a přibližně nespočet obětavých rodičů.
Poté, co byl vybrán povinný poplatek za vstup na výpravu, bylo dětem povoleno vstoupit do vlakové soupravy, kde na ně čekalo drobné překvapení v podobě zašifrovaného dopisu od generála Tlapičky, který byl předán Houbovi od paní průvodčí. Houba s Lucinkou se střemhlav vrhli do luštění čtyřstránkové šifry. Všímavý Houba již po 3 minutách vybádal princip šifry (reverzní morseovka psaná pozpátku) a poté to šlo jako po másle. Vzkaz byl neochotně přepsán donuceným B0fíkem. Mezitím, co naši luštitelé usilovně pracovali, dojel vlak až do Ostroměře, kde jsme vystoupili a čekali na následný spoj. Během volné chvíle rozjařené děti zjistily, že pít mnoho tekutin má i svá negativa, a proto bylo nutné vyhledat záchody na nádraží. Děti ocenily nejen minimalistické zpracování záchodů, ale hlavně i jejich funkčnost. Čekání na příjezd vlaku si naši mládežníci krátili pokřikováním, běháním a k nevoli vedoucích i shazováním čepic.
Po příjezdu očekávaného vlaku se výprava malých dobrodruhů nahrnula do vlaku a obsadila sedadla. Po krátké jízdě jsme vystoupili na nádraží v Hořicích, kde bylo B0fikem předneseno znění dopisu. Nadšení posluchači hltali informace o našem poslání v Hořicích. Generál Tlapička von Pneuma nás požádal o pomoc s hledáním perly. V dopise se zároveň zmínil, že se v poslední době necítí příliš dobře, usíná a probouzí se na zcela jiném místě a mívá výpadky paměti. Bohužel se k nám nepřipojil již v Kolíně, ale místo toho nám zanechal tento dopis. Více informací o následném postupu zašifroval do dalšího dopisu, který je schován někde na hořickém nádraží.
Po krátkém hledání byl zmíněný dopis nalezen. Tentokrát se do luštění pustili Brouci. Šifra (Baronelius) jim dala trochu zabrat, ale nakonec se dostali k chtěnému výsledku. Z tohoto dopisu jsme se dozvěděli, že hledaná perla se jmenuje Paranoid a pochází z dědictví mistra Í. Wett. Tato drahocenná perla nezměrné hodnoty (odborníci ji dokázali vyčíslit jen v pochybných kryptoměnách) byla ukradena z muzea v Detroitu. Další informace o postupu nám budou poskytnuty z dopisu ukrytého v ulici Pod Lipou. Podrobné umístění úkrytu dopisu sděleno nebylo. Pouze jsme se dověděli, že v okolí se nachází garáže (oblíbené u tamější mládeže). Tudíž naše kroky vedly přes Hořice až ke zmíněnému místu. Cestou jsme byli přivítáni místní důchodkyní na procházce s Ládíčkem (drobný psík). Poté, co jsme dorazili na místo popsané v dopisu, začaly děti hledat zmíněný dopis. Po chvíli hledání byl nalezen. Tentokrát již nebyl zašifrován (nemalý počet dětí si oddychl), ale byl roztrhaný. Pro nejmladší členy naší výpravy byla celkem hračka dopis složit.
Z tohoto dopisu, ke kterému byla přiložena mapa s několika označenými body, byla zjištěna trasa, po které se máme vydat. Ale nejprve jsme se hromadně vyfotili s nejznámější garáží v Hořicích. Vyznačená trasa na mapě nás zavedla až k Masarykově věži samostatnosti. Věž byla bohužel zavřená, alespoň jsme ale mohli obdivovat její architektonickou krásu. Děti dokonce poznaly, která ze soch byla „tatíčkem národa“. Po krátké občerstvovací přestávce jsme pokračovali dál. Během pouti jsme na vyznačených místech hledali nějaké indicie od generála Tlapičky nebo rovnou ukradenou perlu. Bohužel neúspěšně.
Jeden úsek cesty byl velmi nebezpečný! Na každém kroku v tomto úseku pěšiny plné kaluží mohlo číhat nebezpečí. Kdybychom tak měli nějakého psa, který by nebezpečí vycítil. Ale jelikož Ládíček zůstal v Hořicích, museli jsme si poradit bez něj. Z krabic od vajíček si děti vytvořily vlastního pejska. Samozřejmě uvázaného na vodítku z provázku. Po chvíli se naše skupinka rozrostla o Fida, Bruna a mnoho dalších papírových psíků. Naštěstí na nás nic nečíhalo a všichni jsme to přežili. To se ale úplně nedalo říci o našich čtyřnohých (tedy lépe řečeno čtyřhranných) kamarádech. Nejeden odvážný papírový pes padl při překonávání kaluží. Na dalším bodě vyznačeným na mapě jsme oplakali padlé a oddechli si.
Na tvářích dětí bylo už patrné vyčerpání smíšené se zklamáním z dosud nedokončeného úkolu od generála. Sluníčko se už pomalu sklánělo k obzoru, proto náš úderný oddíl vyrazil na cestu. Nožičky nám kmitaly jako křídla kolibříka v letu, a nejen díky tomu byly Hořice opět před námi. Na náměstí jsme obsadili strategicky významnou pozici uprostřed náměstí (kousek od místní cukrárny). Děti nabraly dostatek energie k prozkoumávání náměstí, což vyústilo v hromadnou návštěvu již zmíněné cukrárny. Náměstím se za chvíli táhl průvod usměvavých tváří. A není se čemu divit. Také bych měl úsměv od ucha k uchu, kdybych si nesl pytlík hořických trubiček nebo tácek s laskominami z cukrárny. Nebe začalo rudnout, a proto nastal čas pro tradiční rituál okolo hořické kašny s hořickou trubičkou v levé ruce.
Čas letěl jako voda, a tak nám nezbylo nic jiného než se přesunout k autobusovému nádraží. Odtud jsme vyjeli autobusem směr Nový Bydžov, ve kterém jsme přesedli na spěšný vlak do Kolína. Na kolínském nádraží byla výprava zakončena oddílovým pokřikem a přesunuli jsme se před nádraží, abychom předali dítka starostlivým rodičům. Když tu náhle… Armádní důstojník v již postarší uniformě čeká u druhého vchodu na nádraží s bílou obálkou v kapse. Tuto situaci měnící událost bylo nutné prozkoumat. Z blízka jsme již poznali, kdo nám podstrčil všechny ty zakódované zprávy. Byl to Králík. Zprvu vypadal generál zmateně, nikoho nepoznával, začal se bránit a utekl. Jenže před tímto úprkem nějaká šikovná ručka šmátralka odcizila bílou obálku vyčuhující z kapsy pomateného armádního velitele.
Z dopisu jsme se dozvěděli drahocenné informace, které konečně vrhly světlo na sled událostí tohoto dne. Generál/Králík se doznal, že ukradl perlu. Což nebylo jediné překvapení, které nám dopis vyložil. Zajímavé bylo, co následovalo. Zbytek textu nějak postrádal smysl. Byl nějak roztříštěný. Neucelený. Jako by ho psalo několik lidí najednou. Z těchto několika řádků jsme usoudili, že generál trpí schizofrenií a potřebuje pomoci. Zároveň se v dopise zmiňoval o poloze perly Paranoid. Bez váhání jsme se ve dvou skupinách přiblížili k nedaleké cyklověži, kde se na Králíkově kole měl nacházet cíl našeho celodenního snažení. Generál byl obklíčen. Abychom mu pomohli, bylo nutné ho osvobodit zaříkáváním, při kterém jsme se drželi za ruce. Poté, co byl Tlapička zachráněn, se nám do rukou dostal klíč k perle v podobě lístku do cyklověže. A byla tam. Obrovská. Lesknoucí se. Třpytící se. Houpající se na řídítkách kola. Prostě úžasná perla Paranoid.
Perla byla uložena do úschovy, k již uzdravenému generálovi Tlapičkovi a již velmi utahané děti byly navráceny k vyčkávajícím rodičům.
Chtěl bych velmi poděkovat všem zúčastněným, kteří se nezalekli počasí ani dlouhého trvání výpravy.
|
