|
Na dnešní spíše městskou výpravu dorazil krásný počet dvaceti tří dětí a šesti vedoucích. První dobrodružství nám připravil na kolínském nádraží džentlmen, který nás žádal o peníze „na jídlo.“ Poté, co několikrát změnil svůj údajný původ, byl vedoucími úspěšně odehnán.
Po příjezdu do Staré Boleslavi naše kroky směřovaly do zdejších náboženských památek, kde jsme měli objednanou komentovanou prohlídku. Nejprve jsme si prohlédli kapli blahoslaveného Podivena s iluzivní kopulí. Tato kaple byla postavena na místě, kde položil svůj život její patron bl. Podiven, druh a nejbližší přítel sv. Václava.
Dále jsme navštívili kostel Nanebevzetí Panny Marie. Kostel je dechberoucím způsobem vyzdoben v barokním stylu, mimo jiné modrým mramorem či jeho levnou dřevěnou náhražkou. Největší poklad ale čeká v nenápadné místnosti v zadní části chrámu. Je jím Palladium země české. Z výkladu slečny průvodkyně jsme se dozvěděli, že tento reliéf Panny Marie je vyroben z korintské mědi, vytvořené z roztaveného kovu ze zbraní a šperků. Do českých zemí bylo prý přivezeno věrozvěsty sv. Konstantinem a Metodějem. Poté zažilo dost divokou historii: čeští králové se mu chodili klanět, Sasové ho však za třicetileté války přibili na šibenici, svého času bylo dokonce schované mezi brambory či zašité v posteli. Kromě toho tu najdeme klenotnici s monstrancemi, ornáty či relikviáři.
Po obědě v prostorách, které nám poskytlo staroboleslavské infocentrum, jsme se vydali přes řeku do Brandýsa nad Labem. Cestou jsme prošli pod staroboleslavskou bránou a míjeli baziliku sv. Václava, na jejímž místě byl náš národní patron zabit, a kapli sv. Rocha, která značila hranici Brandýsa a Boleslavi, a to až do jejich sjednocení.
V Brandýse jsme se křivolakými uličkami dostali až k místní katovně, kde nám pan průvodce povyprávěl o dějinách katovského řemesla a trestního práva. Následně jsme pokračovali do Oblastního muzea Praha-východ, kde jsme zhlédli výstavy papírových modelů, místního života a naleziště v Přezleticích, kde se má nacházet nejstarší nalezené obydlí v celé Evropě.
O menší exces se postarali někteří chlapci, kteří do návštěvní knihy napsali výrazy jako „studio sus“ či „tvoje máma.“ Naštěstí však šlo nápisy zlikvidovat a po omluvě paní pokladní bylo vše prominuto.
Před odjezdem jsme si chvíli odpočinuli na hřišti, kde se někteří po nabitém dni občerstvili, jiní využili zbytků energie ke hře. Pak jsme už plni dojmů a nových vědomostí nastoupili do busu a poté vlaku domů.
|
