|
Po téměř tříleté pauze se s velkou slávou odehrála již třetí družinová výprava Brouků. Bylo jí účastno devět dětí a tři vedoucí. Vlak nás dovezl do Prahy, odtud jsme cestovali rychlíkem do Českých Budějovic. Zatímco si děti užívaly jízdu se šesťáky odněkud od Berouna, přiletěl nanejvýš podezřelý svazek šifer. Šifry postupně vydávaly svá tajemství a zjistili jsme, že musíme do Římova u Českých Budějovic, kde byl zabit posel s pokladem a je právě na nás, abychom se ho zmocnili dříve než naši nepřátelé. Po finálním vystoupením z vlaku jsme museli být maskováni, aby nás naši protivníci na cestě nepoznali. Měli jsme se dostat na faru, kde se měla nacházet i naše kontaktní osoba, což byl místní farář P. Jakub V. Zentner FSSP. Dokud jsme se ním nesetkali, nesměli jsme se demaskovat. Jelikož byl v době našeho příchodu zaneprázdněn, ubytovali jsme se sami a jediný, kdo nás přivítal, byl pes Opat. Po příchodu P. Jakuba jsme ho identifikovali jakožto kontaktní osobu a mohli jsme se demaskovat. Někteří se večer věnovali luštění dalších šifer, další laskali Opata.
V sobotu ráno se dobrovolníci vydali na mši sv., která však byla přerušena Tomovým neprozíravým rozhodnutím omdlít, s pomocí manželů Cigánkových byl však vzkříšen. Jelikož je psáno „Kdo nepracuje, ať nejí“, a my jíst chtěli, museli jsme pracovat. Vozili jsme od právě rekonstruovaného kostela nařezané i nenařezané trámy a uskladňovali staré šindele na zátop. Oběd se sestával z delikátního guláše, uvařeného paní Stanislavou. Po obědě byly vyluštěny šifry vedoucí nás k pokladu. Cesta nás vedla okolo Římova, přes proslulou pašijovou cestu. Nic nám však nehrozilo, neboť jsme byli stráženi Opatem. Po nalezení podezřelého váčku, o kterém jsme usoudili, že je to poklad, jsme zdrhali. Poklad byl rozdělen spravedlivým dílem a nadále vládla volná zábava.
V neděli jsme vyšůrovali námi obývané místnosti a po snídani jsme s dobrovolníky vyrazili do ambitů na mši sv. (nutno podotknouti, že byla sloužena v latině, a to i ta sobotní). Postupně dobrovolníci odcházeli, jelikož pohled přes sloupy za moc nestojí, a tak zůstali jen ti nejskalnější příznivci latiny a staré liturgie. Jejich trpělivost byla odměněna povídáním P. Jakuba o tomto slovutném poutním místě a zdejší Loretánské kapli. Po rozloučení jsme vyrazili do Velešína na vlak a naplněni novými zážitky jsme se nechali odvézt do Kolína.
|
