|
Dne 18. 3. jsme se ráno sešli v počtu dvanácti dětí a pěti vedoucích na kolínském nádraží. Po krátkém čekání na opozdilce jsme vyrazili vlakem směr Ledeč nad Sázavou. Po „rychlém“ přestupu ve Světlé nad Sázavou jsme se konečně dostali na start naší cesty. Odtud jsme vyšli svižným krokem ke Sluneční zátoce, kde jsme si udělali pauzu a také započal hlavní program výpravy. Slunce bylo totiž někým odcizeno a nahrazeno jakousi maketou a jediný, kdo nám v tuto chvíli mohl pomoci, byl čert. K našemu štěstí byl zrovna jeden poblíž u monumentu zvaný Čertův kámen. Ve skupinách se rozdělily role Bardů, kteří skládali oslavnou ódu na onoho pekelníka, Lovců, kteří bránili skupiny před zlotřilými enty, kteří by nedej bože chtěli zaútočit, vrchních zaříkávačů, kteří vymysleli rituální tanec či aktivitu pro naklonění četa na naši stranu, a poťouchlých záškodníků, kteří byli spolčeni se zloduchy a pouze skupinám tajně škodili. Dále jsme tak nemeškali a vydali jsme se rychle k onomu Čertovu kameni. Cestou se nám událo dosti zajímavých událostí, jmenovitě: lezení na obrovské kameny v řece, adrenalinová cesta po úzké cestě a další. Když jsme po dlouhé a úmorné cestě konečně dorazili k Čertovu kameni, vrchní zaříkávači a jejich týmy předvedli své tance pro naklonění čerta. Pak nám již u čertova kamene zbývala jen jedna věc, obětina. Tím, že jsme zkonzumovali potravinu spojenou s čertem, jsme si ho více naklonili na naši stranu a mohli jsme pokračovat v cestě. Naší další a poslední zastávkou byla vyhlídka na Skále s velkým „S“. Zde Bardi skupin přednesli své oslavné ódy na čerta do kraje, aby je mohl on i ostatní správně a zřetelně slyšet. Poté nám už jen zbývalo doufat, že čert naše přání vyslyší a pomůže nám slunce vrátit zpět. Po příchodu na nádraží ve Světlé nad Sázavou jsme viděli plody naší práce a slunce skutečně vysvitlo na obloze, a tak jsme se mohli opět vrátit znaveni cestou a plni zážitků domů.
|
