|
Tuto sobotu jsme se sešli na kolínském nádraží v opravdu obrovském počtu. Když jsme se dopočítali až k číslu 40, nechtělo se tomu vůbec věřit, ale bylo to tak. Nejsem žádným pamětníkem, ale výpravy, které pamatuji, se tomuto číslu dlouho nepřiblížily. A tak jsme nasedli do vlaku směrem na Nymburk, který pak vystřídal jiný a dojeli jsme až do Jinolic. Tam se celá naše výprava vyhrnula směrem do Prachovských skal. Na dnešek bylo objednané parádní počasí, a tak nám nic nekazilo prolézání skalními útvary a přírodními zajímavostmi.
Došli jsme k bráně Prachovských skal, zaplatili jsme vstupné (ano, do skal se platí) a s mapkou v ruce se vydali na velký okruh. Každý skalní útvar zde má své jméno, a tak jsme mohli vidět Krakonoše, Prachovskou jehlu, Pláteníka, Velblouda či Obelisk. A protože musíme vždy vidět všechno, vyšplhali jsme se na většinu vyhlídek (Rumcajsovu, Hakenovu, Všetečkovu,...), odkud bylo vidět do celého širého okolí, dokonce se nám naskytl výhled až na Trosky, tedy Pannu a Babu. Ne vždy byla cesta jednoduchá, často jsme museli prolézat tak malým prostorem, až hrozilo, že se tam jeden z nás zasekne a my nebudeme moci jít dál. To se však nestalo a všichni všude bezpečně prošli.
Když jsme zdolali celý okruh, skalní město jsme opustili a vyrazili zpět na vlak. Během cesty jsme se zastavili na louce a zahráli ještě několik her. Tak například jsme se museli srovnat poslepu podle výšky, což nebylo vůbec jednoduché, protože z nás byly jen dvě skupiny a ve 20 se poslepu jen těžko něco organizuje. Nakonec se nám to však podařilo, ale v každé skupině to musel do svých rukou vzít jen jeden. Pak už byl ale čas vyrazit na zastávku, aby nám to ještě neujelo. Rádi jsme nasedli do vláčku a ušlapané nohy nechali chvíli odpočinout. Na kolínském nádraží jsme se rozloučili oddílovým pokřikem a jen doufáme, že se v tak hojném počtu zase potkáme dříve než na táboře.
|
