|
A je to konečně tady. Dlouho očekávaná první výprava školního roku 2007/2008 začíná…
Scházíme se v 8 hodin na nádraží, abychom stihli vlak, který nás s přestupem zaveze až do Mladé Boleslavi, odkud už pěšky, poputujeme do Kosmonos. Cílem dnešní výpravy je totiž kosmonoská Altamira (centrum experimentální archeologie).
Ale abych nepředbíhala… Na nádraží se nás sešla pěkná tlupa, 7 vedoucí a 22 dětí, z kterých bylo 10 Papoušků. Hned na začátku jsme si Papoušky rozdělili mezi vedoucí, aby nám cestou nějaký neuletěl, nebo se někde ve spěchu nezapomněl.
Po desáté přijíždíme do Mladé Boleslavi, procházíme kolem muzea firmy ŠKODA, kde se musíme na chvíli zastavit, protože nejen kluky zajímají modely mladé i staré. Po krátce zastávce pokračujeme v cestě, ale naštěstí si už po sto metrech uvědomuju, že mě mé orientační smysly zklamaly a jdeme na úplně špatnou stranu. Můj omyl se mi povede zamluvit a bez velkých námitek se celá naše výprava otáčí a svižně vyrážíme opačným směrem, naštěstí z kopce.
Z Mladé Boleslavi jsou to do Kosmonos 2 kilometry, tak máme pěší cestu rychle za sebou a už se můžeme těšit z Altamiry. Po jedenácté nás tam už vyhlíží naše průvodkyně, vedouci Altamiry, pí. Legnerová. Ta nás bez váhání pozve do místní klubovny, kde nás po krátké svačině čeká předem domluvený program. Díky obrázkům, fotkám a výrobkům, které nás v klubovně obklopují, si děláme představu, co asi dělají děti z Kosmonos na svých schůzkách a výpravách (jejich hlavní náplní je archeologie, přírodověda, tábornictví, polytechnika, hry a celá řada dalších zajímavých činností). A k naší představě přidává pí. Legnerová i krátké vyprávění o jejich klubu, činnostech a akcích, které během roku probíhají.
Po hodince už jsme ale všichni začali být neposední a už, už chceme být venku a prohlédnout si všechny zajímavosti, které jsou okolo klubovny rozmístěny, jako prehistorický seník, chlév, tkalcovská, pekařská a keramická dílna, hospodářská budova, pokusné pole, metalurgické pracoviště, keltská polozemnice, dílna na tavbu bronzu, prehistorické obětiště, středověká sklářská huť. U každého stanoviště jsme se zastavili a naše průvodkyně nám ochotně o každém z nich vyprávěla nejen o jejich využití, ale i zajímavosti, nejen z historie.
Když se nachýlil čas oběda, s paní průvodkyní jsme se rozloučili, ale v Altamiře nás ještě čekalo několik úkolů. Prvním z nich byl samozřejmě, jak už jsem napsala, oběd. Ale záhy po něm, aby nás nezlákalo příjemné říjnové sluníčko k lenošení, jsme se rychle vrhli na úkol druhý, a to vrátit se tisíce let zpátky do minulosti, a rozdělit se do pravěkých rodin. Každá rodina měla za úkol sepsat seznam svých členů, jejich jména a úkol nejnáročnější byl vymyslet a zakreslit vlastní osadu, ve které žijí.
Můžu upřímně říct, že se všichni svého úkolu zhostili, jak nejlépe uměli a k mé radosti i s nadšením. Po půl hodince přišlo na řadu představování, a já jsem se nemohla neusmívat nad neskutečnou fantazií všech Průzkumníků.
Abych to shrnula, rodiny máme, bydlet máme kde, ale teď, co budeme jíst? S touto otázkou se loučíme i s Altamirou a jdeme po stopách mamutů. Jako stařešina určuji tentokrát hned napoprvé správný směr a během dvou kilometrů už jsme na nejbližším místě výskytu našich budoucích zásob. A naštěstí se opravdu nemýlím. Společnými silami sběračů a lovců si rodiny brzy udělají zásoby kořínků, bobulí a důležitého masa na celou zimu.
Rychle pootočit časomírou, musíme stihnout vlak. V půl šesté nás přeci na nádraží budou čekat rodiče, a tak je nemůžeme zklamat, i když cestovat ještě chvíli časem by zkusil asi každý z nás, ne?
|
