|
Zima nás pocukrovala až na půdu, ani to však nebránilo cestě za dobrodružstvím. Stala se mi onehdá jedna záležitost věru ošemetná: kamarád, Zdislav se jmenuje a narodil se někdy ve čtrnáctém století, přišel za mnou a naléhavým tónem jal se lamentovat nad svým osudem. Věru jsem nechápal jeho pohnutky, avšak zvěděl jsem jedno: Zdislavovi, respektive jeho domovu, hrozí nebezpečí; jest tedy třeba vyslat družinu statečných na místo a mystérium vyřešiti. Neznajíce cíl, obdrželi jsme jakýsi kámen, který by měl ve Zdislavově věci pomoci. Dále nám byly předány jakési fotografie místa, kde hledat další indicie.
Jali jsme se tedy zjišťovat, kam vlastně zamířit. Tento problém byl vyřešen poměrně rychle, naším cílem byl jakýsi Bakov nad Jizerou.
Zde jsme od nádražíčka, které jest od samotného řečeného města dosti vzdáleno, vyrazili vstříc dobrodružství; zasněženou loukou jsme chvátali po cestě, která však našim zrakům zůstala utajena; snad jsme ji cítili. Podle obrázku jsme skutečně indicii našli, avšak tato byla dosti nekompletní. Mistrol, jak se věc jmenovala, čítal jeden díl, o dva měl být doplněn a poslední měl konečně nasměrovat naše kroky.
To se podařilo; bylo nám třeba vykřesati oheň na sněhu pro obdržení zbývajících dvou částí. U ohně se rovněž odehrála strhující bitva, která díkybohu nepřinesla žádné ztráty na životech, jak bývá zvykem, šloť o šarvátku sněhovou.
Mistrol skutečně napověděl, jak se dostat na místo, které Zdislavovi přivozuje potíže. Byl to rozpadající se hrad zvaný Zvířetice. Věru jsme přispěchali načas, neboť meškali-li bychom snad více, sídlo by dočista spadlo Zdislavovi na hlavu. Kámen byl umístěn správně a Zvířetice zachráněny.
Snad jen jedna poznámka na závěr, a sice vtipný výrok:
Míša V.: Honza Světlík si chce opékat Delissu na ohni, hehe.
Honzík S. po chvilce zaražen odpovídá: Já ale žádnou Delissu nemám.
Míša V.: A jo, já myslel Honzu Veverku.
- po chvilce jde Míša za někým jiným, aby mu sdělil svůj postřeh –
Míša V.: Honza Světlík si chce opékat Delissu na ohni…
|
